Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 28/2013 - 61

Pokračování - 62

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., zastoupená JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Blanická 917/19, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 471/1, Praha 1, o žalobě proti nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobkyně na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech a soudcích, v platném znění,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatelka n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 4. 2. 2013, který byl součástí kasační stížnosti, předloženým Nejvyššímu správnímu soudu Městským soudem v Praze (dále jen „městský soud“) dne 15. 3. 2013, se žalobkyně (dále jen „navrhovatelka“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí o žalobě ze dne 22. 12. 2011 ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. nebo nařízení jednání ve věci, a to nejpozději do 10. 3. 2013.

Z obsahu předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatelka podala dne 22. 12. 2011 u městského soudu žalobu proti nečinnosti žalovaného. Městský soud po obdržení žaloby přípisem ze dne 11. 1. 2012 zaslal žalovanému informaci o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, stejnopis žaloby a vyzval jej, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 14. 2. 2012 bylo městskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě společně se správním spisem. Soud poté dne přípisem ze dne 15. 2. 2012 poučil navrhovatelku o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, a současně jí prostřednictvím zástupkyně zaslal vyjádření žalovaného k žalobě. Přípisem ze dne 2. 3. 2012 zaslala navrhovatelka repliku k vyjádření žalovaného a namítla nedodržení principu „zákonného soudce“. Městský soud poté usnesením ze dne 1. 3. 2013 č. j. – 41, navrhovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků a usnesením ze dne 11. 3. 2013, č. j. – 46, ji vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení posléze uvedeného usnesení uhradila soudní poplatek za žalobu. Proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků podala navrhovatelka kasační stížnost současně s návrhem na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu upravené v zákona o soudech a soudcích představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení d, do řízení probíhajícího před soudem.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst. 8, věty první, tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.

Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.

Městský soud je podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.

Třebaže v případě navrhovatelky se jedná o věc, která spadá podle do přednostního režimu vyřizování, Nejvyšší správní soud vzal v úvahu, že městský soud se věcí zabýval a činil postupně potřebné procesní úkony k jejímu projednání a rozhodnutí. Protože navrhovatelka podala kasační stížnost proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, v řízení nastal stav, kdy městský soud v současné době nemůže činit žádné procesní úkony, ale musí vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o její kasační stížnosti a až poté bude pokračovat v řízení o její žalobě. Navrhovatelka tak nyní sama podáním kasační stížnosti znemožnila do doby rozhodnutí o ní vydání rozhodnutí městského soudu o její žalobě, a proto ani Nejvyšší správní soud za tohoto stavu řízení nemůže určit městskému soudu lhůtu k rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatelky podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2013

JUDr. Radan Malík

předseda senátu