Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 57/2012 - 95

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve

věci žalobců a) M. D., b) I. D., c) RNDr. Z. S., a d) MVDr. D. S., všichni zast. Mgr.

Jiřím Douskem, advokátem AK SPOLAK s.r.o., se sídlem Liberec 2, Chrastavská

273/30, PSČ 460 01, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, se

sídlem U Jezu 642/2a, PSČ 460 01, za účasti 1. Lesů České republiky, s.p.,

Přemyslova 1106, Hradec Králové, PSČ 501 68 a 2. I. Ž., zast. Mgr. Michalem

Bedrnou, advokátem AK Bedrna a společníci, se sídlem Praha 6, Eliášova 922/21,

PSČ 160 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. května 2012,

sp. zn. ., t a k t o :

I. Žaloby žalobců c) a d) se o d m í t a j í .

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. května 2012, sp. zn. OÚPSŘ 100/2012-

330-rozh., se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

pokračování 30A 57/2012

-2-

III. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobcům a) a b) náklady řízení ve výši

24.687 ,--Kč, k rukám Mgr. Jiřího Douska, advokáta AK SPOLAK s.r.o., se

sídlem Liberec 2, Chrastavská 273/30, PSČ 460 01, a to do 8 dnů od

právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci c) a d) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

V. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů

řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný vydal dne 30. května 2012 pod sp. zn. rozh.

rozhodnutí, jímž na základě odvolání žalobců a) a b) částečně změnil rozhodnutí

Městského úřadu Turnov, stavebního úřadu, ze dne 5.1.2012, sp. zn. SÚ/2808-

1/09/PET a č. j. SU/12/117/PEJ, kterým byla k žádosti osoby zúčastněné na řízení

(dále jen „stavebník“ či „I. Ž.“) dodatečně povolena změna stavby domu č. p. X.

Změna spočívala ve vymezení předmětu dodatečného povolení, a to tak, že se

dodatečně povolují „stavební úpravy a přístavba domu č. p. X (dále jen „stavba“) na

pozemku st. pč. X.“ Ve zbytku bylo prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno.

Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci včas podanou společnou žalobou, kterou

odůvodnili následujícím způsobem.

Nejdříve konstatovali dosavadní průběh řízení. Uvedli, že osoba zúčastněná

na řízení, I. Ž., dále jen „stavebník“, započal v roce 2007 se změnou stavby č.p. X

bez povolení stavebního úřadu, čímž měl ohrozit jejich zájmy, a to zejména zásahem

požárně nebezpečného prostoru nepovolené stavby a nedodržením odstupové

vzdálenosti od jejich nemovitostí. Na základě podnětu žalobců provedl stavební úřad

Městského úřadu Turnov dne 14. 2. 2008 kontrolní prohlídku. Při ní bylo zjištěno, že

došlo k vyzdění nových obvodových zdí a byl rozšířen půdorys stavby. V zadní části

domu byla provedena přístavba o rozměrech cca 13m x 4m, došlo ke změně tvaru

střešní konstrukce a jejímu zvýšení o cca 1m. Stavebník při prohlídce uvedl, že

rekonstrukce je prováděna v souladu s rozhodnutím z 25. 9. 1972, č.j. 442/72, když

stavební práce probíhají postupně. V tomto rozhodnutí se konstatuje, že

rekonstrukce bude prováděna tak, jak je uvedeno v technické zprávě a popisu prací.

Obec Hrubá Skála souhlasila se zahájením řízení o odstranění stavby, Správa CHKO

ČR Turnov nesouhlasila s přístavbou a rovněž požadovala projednat nepovolenou

stavbu v řízení o odstranění stavby. To bylo zahájeno s tím, že stavba je rozšířena

nad rámec rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 25. 9. 1972.

pokračování 30A 57/2012

-3-

Poté žalobci zmínili závazné stanovisko Městského úřadu Turnov ze dne 22.

10. 2008, v němž uvedený orgán nesouhlasil s dodatečným povolením stavby

z hlediska zákona o lesích (vzdálenost stavby 1,6 m od lesního pozemku) a závazné

stanovisko Správy CHKO Český ráj ze dne 22. 10. 2008, která s ní rovněž vyjádřila

nesouhlas. Vzdor tomu vydala Správa CHKO Český ráj dne 5. 12. 2008 nové

souhlasné stanovisko se stavbou.

Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2009 Městský úřad Turnov zamítl žádost

stavebníka o dodatečné povolení stavby – stavební úprava a přístavba domu č.p. X.

Stavebník proti němu podal odvolání, přičemž v rámci odvolacího řízení odbor

životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Libereckého kraje změnil

negativní závazné stanovisko Městského úřadu Turnov ze dne 22. 10. 2008 na

souhlasné s dodatečným povolením stavby. Na základě toho žalovaný zamítavé

rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 8. 6. 2009 zrušil a věc mu vrátil

k dalšímu řízení.

V průběhu dalšího řízení žalobci namítali, že předmětná stavba až o 50%

přesahuje původní půdorys objektu, zasahuje na pozemek, který není stavební

parcelou a těsně se dotýká sousedících pozemků, které nejsou ve vlastnictví

stavebníka. Dále v řízení před stavebním úřadem uvedli, že stavba podle nich

zhoršuje životní prostředí a znehodnocuje bezprostředně přiléhající obytné budovy.

Dne 20. 7. 2010 rozhodl Městský úřad Turnov o dodatečném povolení stavby

(stavebních úprav domu č.p. X, kde došlo k vyzdění nových obvodových konstrukcí a

k rozšíření půdorysu stavby). Původní půdorys objektu byl ve tvaru „L“ o rozměrech

15 x 8m + 5 x 9m, nový půdorys je přibližně čtvercového tvaru se zastavěnou

plochou 168m2. Žalobci napadli toto rozhodnutí opět odvoláním a na jeho základě je

žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 11. 2010 zrušil a věc znovu vrátil prvoinstančnímu

správnímu orgánu k novému projednání.

Dne 1. 4. 2011 rozhodl Městský úřad Turnov znovu o dodatečném povolení

stavby, a to dle projektové dokumentace zpracované Ing. P. V., autorizovaným

inženýrem. Žalobci se proti němu opět odvolali, přičemž napadli i souhlasné

stanovisko Správy CHKO Český ráj. V rámci odvolacího řízení ale Ministerstvo

životního prostředí konstatovalo, že souhlasí s dodatečným povolením stavby a že

dokončením stavby podle projektu dojde jednoznačně k pozitivní změně vzhledu

stavby a tím i k pozitivní změně krajinného rázu místa. Přesto žalovaný opět zrušil

dne 23. 9. 2011 rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 1. 4. 2011, a to

z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění.

Rozhodnutím ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. SÚ/2808-1/09/PET, č.j.

SU/12/117/PEJ, Městský úřad Turnov dodatečně povolil předmětnou stavbu a

žalobci se proti němu opět odvolali (nyní již třeba poznamenat, že se odvolali jen

žalobci a/ a b/). Rozhodnutím ze dne 30. května 2012, sp. zn. OÚPSŘ 100/2012-

330- rozh., žalovaný podle žalobců odvoláním napadené rozhodnutí částečně

formálně změnil, ve zbytku je však potvrdil, když neshledal důvody pro zamítnutí

žádosti o dodatečné povolení stavby. S tímto rozhodnutím žalovaného žalobci nejsou

srozuměni, a to z následujících důvodů (viz žaloba strana sedm a dále).

pokračování 30A 57/2012

-4-

1. Řízení bylo zahájeno v roce 2007 a je komplikované, neboť dochází

opakovaně ke změnám stanovisek a vyjádření správních orgánů, na jejichž

základě bylo poté rozhodováno o dodatečném povolení stavby. Doklady

předkládané stavebníkem jsou neúplné, upravené, nepravdivé.

2. Nepochopitelná je změna stanoviska Správy CHKO Český ráj, neboť pouze

drobné změny v materiálovém řešení fasády nemohou odstranit to, že

předmětná stavba výrazně překročila rozměry povolené rozhodnutím z roku

1972 a svoji mohutností nezapadá do místní zástavby. Tuto skutečnost

prokazují letecké snímky dané stavby. Zamítavé stanovisko Správy CHKO

Český ráj k předmětné stavbě je již z roku 1986.

3. Žalobci nesouhlasí se stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne

8. 9. 2011, č.j. 61201/ENV/11, 708/540/11 a sp. zn. 55.5/541/11, konkrétně

se zhodnocením vlivu stavby na krajinný ráz. S tím, že dokončením stavby

podle odsouhlaseného projektu dojde jednoznačně k pozitivní změně

krajinného rázu místa.

4. Stejně tak žalobci nesouhlasí se změnou negativního stanoviska vydaného

v rámci Koordinovaného závazného stanoviska Městského úřadu Turnov ze

dne 22. 10. 2008, provedenou Krajským úřadem Libereckého kraje dne 16. 9.

2009 a s důvody této změny, a to ve vztahu k lesnímu půdnímu fondu.

5. Technická zpráva patřící k povolení MNV č. j. 442/72 ze dne 25. 9. 1972 byla

stavebníkem předložena až v průběhu řízení, kdy při zahájení řízení ji neměl

ani on ani příslušný stavební úřad k dispozici. Do správního spisu byla

založena pouze kopie bez data a podpisu a je tak otázkou, zda jde o

technickou zprávu patřící k uvedenému rozhodnutí. Rekonstrukce měla

probíhat v mezích původního objektu a nemělo dojít k výstavbě mohutné

přístavby. O tom, že stavebník prováděl rekonstrukci nad rámec povolení,

svědčí i vyjádření vydané dne 20. 5. 1980 Správou CHKO Český ráj, která

žádá odstranění nevhodné přístavby a požaduje dokončení objektu v mezích

povolené rekonstrukce.

6. Překročený rámec rekonstrukce prokazuje i provedení státního stavebního

dohledu ze dne 24. 8. 1986 z důvodu zjištění nepovolené přístavby domu č.p.

X a výzva Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody

Východočeského kraje v Pardubicích, Správy CHKO Český ráj ze dne 26. 8.

1986, ve které je konstatováno, že stavba garáže u domku č.p. X je stavbou

nepovolenou.

7. Žalobci nesouhlasí s předloženou kopií fotografie jako důkazu původního

stavu objektu, neboť se u ní nedá stanovit, zda se skutečně jedná o

předmětný objekt ve vlastnictví stavebníka.

8. Neztotožňují se ani s novou projektovou dokumentací, respektive její

souhrnnou technickou zprávou, kde je uvedeno, že objekt č.p. X po

rekonstrukci je obdobný jako domy postavené v okolí, že vzhled je vyřešen

v souladu s požadavky CHKO Český ráj a že objekt je bez problémů užíván

od roku 1880. Odkazovali přitom na letecký snímek a fotografie předmětné

stavby, ze kterých je podle nich zřejmé, že stavba svými rozměry a tvarem

neodpovídá sousední zástavbě a nezapadá do krajinného rázu.

pokračování 30A 57/2012

-5-

9. Žalobci dále namítali, že stavební úřad Městského úřadu Turnov konstatoval,

že došlo k rozšíření základů stavby a tudíž ke změně výměry a rozměrů

stavby. I přes potvrzení nepovolenosti stavby rozhodl o dodatečném povolení

„černé“ stavby.

10. Nezákonnost žalovaného rozhodnutí spatřují žalobci dále v tom, že bylo

nepřiměřeně zasaženo do jejich vlastnických práv k jejich sousedním

nemovitostem.

11. V dalším žalobním bodu žalobci zpochybňovali závěr žalovaného, podle

něhož sousedé nemají právo rozhodovat o tom, jakým způsobem bude

vlastník sousední stavby či sousedního pozemku svůj pozemek nebo stavbu

využívat. O tom prý rozhoduje vlastník věci sám, přičemž je limitován

předpisy stavebního i správního práva, kdy zabezpečením ochrany veřejných

zájmů při výstavbě je pověřen stavební úřad. K tomu žalobci namítali, že

jejich vlastnická práva jsou chráněna obdobně jako vlastnická práva

stavebníka, a to přímo u. Pokud tedy dojde nepovolenou činností

stavebníka na jeho stavbě k zásahu do jejich vlastnických práv, je povinností

stavebního úřadu poskytnout jim ochranu a ne zlegalizovat „černou stavbu“,

která měla být na základě vyjádření a výzvy CHKO Český ráj odstraněna již

v roce 1980 a 1986.

12. V dalším žalobním bodu žalobci namítali, že jelikož se jedná od počátku o

„černou stavbu“ provedenou nad rámec stavebního povolení z roku 1972,

měl stavební úřad zakročit včas a zabránit pokračování v nepovoleném stavu

a jeho legalizaci. V dodatečném povolení stavby spatřují návod pro ostatní,

jak obcházet platné zákony. Tento stav mají za rozporný se základními

zásadami činnosti správních orgánů.

13. Žalobci nakonec brojili tomu, že se orgány veřejné správy zúčastněné na

řízení „vůbec nevypořádaly s prvotní námitkou žalobců uvedenou v žádosti o

provedení státního stavebního dozoru domu čp. X, a to z důvodu nedodržení

odstupové vzdálenosti od sousedních nemovitostí a zejména zásahem

požárně nebezpečného prostoru nepovolené stavby na jejich nemovitosti,

kdy malé odstupové vzdálenosti a zásah požárně nebezpečného prostoru

nepovolené stavby na nemovitosti žalobců potvrdil ve své zprávě - Požárně

bezpečnostní řešení stavby i v jejím Dodatku k PBŘS A. J., autorizovaný

technik v oboru PBS.“

Na závěr žalobci shrnuli, že v průběhu řízení nebyly dodrženy zásady

správního řízení, že je nezákonně zasahováno do jejich vlastnických práv, když byl

nesprávně posouzen skutkový stav věci. Vzhledem k tomu navrhovali zrušit jak

žalované rozhodnutí, tak rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu

předcházelo a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 10. září 2012. Uvedl v něm, že

jelikož byla v odvoláních napadána závazná stanoviska dotčených orgánů, měl

žalovaný za povinnost postupovat podle ,

, v platném znění (dále jen „ “). Proto žalovaný nepochybil,

když nechal výše citovaná závazná stanoviska přezkoumat v rámci odvolacích řízení

nadřízenými orgány. Jejich změny byly natolik zásadní, že byly důvodem ke zrušení

pokračování 30A 57/2012

-6-

rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné stavby z důvodu zásady

dvouinstančnosti správního řízení. Žalovaný pokračoval, že žalobci konkrétní

dotčenost svých vlastnických práv neuvedli. Žádné ze závazných stanovisek se pak

vlastnických práv žalobců ani nedotýká a žalobci jejich obsah napadají výlučně

z hlediska údajného nenaplňování veřejného zájmu. Jeho ochrana však přísluší

toliko příslušným správním orgánům dle zvláštních právních předpisů.

Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že předmětné dodatečné povolení bylo vydáno

v souladu se závaznými stanovisky, přičemž jejich požadavky k ochraně veřejných

zájmů podle zvláštních právních předpisů byly přeneseny do podmínek dodatečného

povolení předmětné stavby.

Pokud bylo přezkoumávané závazné stanovisko z hlediska ochrany lesů

vydáno formou vnitřního sdělení, pak tato forma plně koresponduje se způsobem

vyřizování věcí v rámci jednoho a téhož správního orgánu, tj. krajského úřadu.

K tomu je nutné dále uvést, že věc přezkoumával věcně a místně příslušný správní

orgán, a že vlastní obsah sdělení nadřízeného orgánu obsahuje určitý výrok a

odůvodnění obsahuje skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, takže na základě

něho mohlo být dodatečné povolení vydáno. To samé pak platí v případě vydaného

sdělení nadřízeného orgánu na úseku ochrany přírody a krajiny, kdy rovněž toto

sdělení z hlediska svého obsahu obsahuje veškeré rozhodné náležitosti, aby mohlo

být úplným a jednoznačným podkladem pro dodatečné povolení předmětné stavby.

Žalovaný je proto toho názoru, že dodatečné povolení předmětné stavby bylo vydáno

na základě úplných a zákonných podkladů na úseku ochrany přírody a krajiny a na

úseku ochrany lesa.

K námitce zpochybňující autentičnost kopie technické zprávy, a to z důvodu

jejího doložení samotným stavebníkem, žalovaný uvedl, že tyto pochybnosti nesdílí.

Ve spise stavebního úřadu jsou totiž založeny pod poř. č. spisu 82 písemnosti

postoupené Obecním úřadem Hrubá Skála ze dne 7. 6. 2012 (písemnosti jsou

spojené v jednu písemnost a jsou opatřeny otiskem razítka Obecního úřadu Hrubá

Skála) a tvoří je kopie: Rozhodnutí o přípustnosti stavby - provedení rekonstrukce X

ze dne 25. 9. 1972, č. j. 442/72, žádost stavebníka o povolení rekonstrukce č. p. X

adresované Místnímu národnímu výboru Hrubá Skála k rukám předsedy p. V.

s otiskem příjmového razítka ze dne 14. 8. 1972 a č.j. 442, ve které stavebník na

základě předložené dokumentace a přiložené Technické zprávy žádá o povolení

rekonstrukce uvedeného rodinného domu. Tato skutečnost znamená, že dané kopie

listin založené ve spise jsou řádně datovány, včetně jejich ověření, a jsou potvrzením

toho, že již dříve předložené totožné kopie stavebníkem nejsou falzifikátem, jak

napadají žalobci.

Pokud jde o původní stav předmětného objektu, odkazuje žalovaný na y

založené ve správním spisu pod poř. č. spisu 75, konkrétně na přílohu č. 4 a 5, ve

kterých je původní stav objektu zaznamenán. Jednak se jedná o fotografii

předmětného objektu z roku 1930, na které je zobrazena větší část předmětného

objektu ve tvaru písmene L a ze které lze usoudit i na velikost objektu. K jejich

autentičnosti dodal, že pokud jde o přílohu č. 5, jde o podklad vydaný Katastrálním

pokračování 30A 57/2012

-7-

úřadem Libereckého kraje, katastrálním pracovištěm Semily, ve kterém je historický

stav – půdorys předmětného objektu č. p. X, tak jak je evidován v archivu na listu č.

6. S ohledem na tyto podklady, které tvoří součást spisu je žalovaný toho názoru, že

beze vší pochybnosti prokazují historický stav předmětného objektu, a proto na tyto

žalovaný v plném rozsahu odkazuje.

K polemice ohledně argumentace uvedené v textové části souhrnné technické

zprávy v bodě 1, týkající se urbanistického a architektonického ztvárnění stavby, je

žalovaný na rozdíl od žalobců toho názoru, že u předmětného objektu je nutné vyjít

ze skutečnosti, že se jedná o stavební úpravy původního objektu z roku 1880, ve

tvaru do písmene L a nikoliv o umístění nového objektu. Žalovaný je přesvědčen o

tom, že dodatečným povolením se nemění stávající poměry v území, a to zejména

s ohledem na již dříve vydané rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1972, kterým

byla povolena „rekonstrukce“ stávajícího starého objektu v rozsahu, jak je uvedeno

v Technické zprávě, na kterou je v rozhodnutí o přípustnosti stavby odkázáno.

V posuzované věci jde tedy z hlediska využití území o stav, který v daném území již

historicky existoval a nejedná se o umístění „nové stavby“. Tedy o změnu ve využití

území v dané lokalitě, ani o změnu v objemu stavby, jak mylně žalobci uvádí, kdy

navíc na základě dodatečného povolení předmětné stavby budou provedeny, či

dokončeny práce malého rozsahu na stávající stavbě, které navíc byly odsouhlaseny

všemi dotčenými orgány, jejichž zájmů se mohou dotknout (souhlas orgánů na úseku

ochrany přírody a krajiny a na úseku ochrany lesů, atd.).

Vlastní hmota předmětného objektu nevznikla v rámci zcela nové stavby, ale

vychází z původního objektu, který, pokud jde o jeho zastavěnou plochu, byl o 30m2

větší než je současná zastavěná plocha. K této změně došlo po vzájemné dohodě

s vlastníkem sousedního pozemku panem M., kdy bylo dohodnuto, že v části stavby

směřující k místní cestě nebude stavba garáže v intencích původního objektu, ale

bude zkrácena cca o polovinu a nebude až na hranici se sousedním pozemkem, jako

původní objekt, ale bude ve vzdálenosti 1 m od hranice pozemku souseda tak, aby

nebyl narušen výhled z oken nemovitosti ve vlastnictví souseda pana M. (viz

Technická zpráva k rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1972). Rovněž tak

nedošlo k zásadní změně ve hmotě objektu, pokud jde o jeho výšku, bude

zachována původní výšková úroveň podlahy přízemí, kdy pouze od původního

objektu došlo ke změně ve tvaru střechy nad garáží (skladem) z pultové na sedlovou

s využitím podkroví a jejímu propojení se střechou nad částí objektu tvořící druhé

rameno tvaru L, kdy však rovněž tato skutečnost, včetně stavebně technického

provedení této části byla obsažena v rozhodnutí o přípustnosti stavby, resp.

v Technické zprávě k tomuto povolení z roku 1972.

Pokud jde o dané území a v něm umístěné stavby, lze konstatovat, že

předmětný objekt, na němž byly dodatečně povoleny stavební úpravy, nevybočuje

svými parametry z okolní zástavby, zejména pak v porovnání s objekty na druhé

straně cesty a objekty umístěnými na téže straně na konci cesty. Dané území se

nevyznačuje uniformní zástavbou z hledisek objemových parametrů a

architektonického ztvárnění, kdy naopak hodnota území z hlediska jeho zástavby je

dána rozličností staveb, které nemají jednotný architektonický ráz a jsou důsledkem

pokračování 30A 57/2012

-8-

historické zástavby daného území v návaznosti na zámek Hrubá Skála (jde o tzv. „podzámčí“).

K námitce, že se dodatečným povolením stavby podporuje stavební nekázeň

žalovaný uvedl, že institut dodatečného povolení stavby je upraven ve stavebním

zákoně v § 129 odst. 2 a násl. Dle tohoto ustanovení má stavební úřad za povinnost,

pokud stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby (a to se v tomto případě

stalo, když žádost byla na stavebním úřadu podána dne 11. 5. 2009), předloží

podklady a doklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení,

prostřednictvím doložených podkladů prokáže soulad stavby s veřejným zájmem,

provést o takové žádosti řízení a následně vydat dodatečné povolení, pokud pro to

jsou splněny zákonem stanovené podmínky.

V posuzovaném případě bylo žalovaným zjištěno, že prvoinstanční správní

rozhodnutí bylo vydáno na základě podkladů, které byly zpracovány v rozsahu

postačujícím k posouzení všech otázek spojených s předmětem řízení o žádosti o

dodatečné povolení stavby. Projektová dokumentace je úplná, přehledná a byla

zpracována oprávněnou osobou s autorizací. Stavební úřad ji přezkoumal z hlediska

jejího souladu s obecnými požadavky na výstavbu a dále, zda je zajištěn příjezd ke

stavbě. Žalovaný zjistil, že stavební úřad rozhodoval se zohledněním stanovisek

dotčených orgánů vydaných podle zvláštních právních předpisů a dále s ohledem na

požadavek na ochranu práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Byl

zajištěn vzájemný soulad předložených stanovisek dotčených orgánů státní správy

vyžadovaných zvláštními předpisy, a proto v důsledku uvedeného mohlo být

rozhodnuto ve věci samé, tj. vydáno dodatečné povolení předmětné stavby.

V rámci dodatečného povolení se nerozhodovalo o umístění nové stavby.

Pokud jde o namítaný odstup od pozemků a staveb ve vlastnictví žalobců, tato

otázka nebyla předmětem řízení o dodatečném povolení, a to z důvodu, že o

odstupu stavby bylo rozhodnuto rozhodnutím o přípustnosti stavby z roku 1972.

K namítanému požárně nebezpečnému prostoru žalovaný uvedl, že jeho řešení je

součástí projektové dokumentace a vyplývá z něho, že požárně nebezpečný prostor

dodatečně povolené stavby nezasahuje na sousední parcely, tedy nezasahuje ani

pozemky či stavby žalobců. Dodatek k této otázce byl zpracován z důvodu posunutí

vrat a namalování druhých falešných vrat na předmětném objektu (skladu směrem

k místní cestě), kdy z tohoto posouzení vyplývá, že požárně nebezpečný prostor vrat

zasahuje pouze na pozemek stavebníka. Pokud jde o stavby žalobců, pak z tohoto

dodatku vyplývá, že naopak kůlna žalobců z hlediska požárně nebezpečného

prostoru zasahuje na pozemek a obvodovou stěnu objektu stavebníka, v níž však

nejsou žádné stavební otvory a toto řešení není v rozporu s požadavky definovanými

příslušnou normou ČSN 73 0802, čl. 10.2.2a).

Žalovaný uzavřel, že v dané věci bylo rozhodnuto po řádně provedeném řízení.

Poukazoval přitom na to, že na předmětnou stavbu bylo vydáno rozhodnutí o

přípustnosti stavby již v roce 1972, tedy před 40-ti lety, od kterého nelze odhlédnout

a je nutné je akceptovat jako právoplatné povolení. Žalobci se přitom mýlí, když se

domnívají, že pokud stavebník neprovedl povolenou „rekonstrukci“ stavby jako celek

pokračování 30A 57/2012

-9-

ve stanoveném termínu pro provedení stavby, ale prováděl ji postupně v delším

časovém úseku, tak že ji prováděl nelegálně. Pro takové tvrzení není opora

v zákoně. Rozhodnutím o přípustnosti stavby z roku 1972 bylo stavebníkovi založeno

právo provést „rekonstrukci“ v rozsahu uvedeném v technické zprávě, na kterou je

v rozhodnutí odkázáno.

Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

K výzvě krajského soudu uplatnili práva osob zúčastněných na řízení

stavebník (I. Ž.) a státní podnik Lesy České republiky, se sídlem Přemyslova 1105,

Hradec Králové. Podáními ze dne 14. 9. 2012 a 16. 1. 2013 se stavebník vyjádřil

k žalobě v podstatě následujícím způsobem.

Předně zmínil délku řízení o odstranění stavby a skutečnost, že žádný z

dotčených orgánů státní správy neshledal důvody, jež by dodatečnému povolení

stavby bránily. Předložil fotodokumentaci pro představu, jak povolená rekonstrukce

byla prováděna. Námitky žalobců označil za neodůvodněné. Poukazoval na to, že

rekonstrukce byla povolena ještě za platnosti , o stavebním

řádu, kdy byly jiné nároky na dokumentaci stavby oproti dnešnímu stavu. Ke

zpochybňování autentičnosti technické zprávy žalobci uvedl, že ji založil do spisu

starosta obce hrubá Skála a že pochází z archivu obce. Nebyla tedy dohledána a

předložena stavebníkem. K údajům o zastavěné ploše před rekonstrukcí a po ní

uvedl, že výměra původní zastavěné plochy před rekonstrukcí byla o 33 m2 větší než

po ní. Tato skutečnost vyplývá z geometrického plánu ze dne 16. 4. 2008, č. 661-

38/2008 a nezměnila se ani stavebními úpravami provedenými nyní. Za nepodstatná

označil vyjádření Správy CHKO Český ráj z doby před zahájením řízení o odstranění.

Správnost aktuálních stanovisek dotčených orgánů státní správy byla potvrzena

Ministerstvem životního prostředí. Odstupové vzdálenosti od sousedních nemovitostí

z hlediska požární bezpečnosti má za dostatečné, když požárně nebezpečný prostor

stavby nezasahuje na nemovitosti žalobců. Tvrzené dotčení vlastnických práv

žalobců stavebník rovněž neshledal opodstatněným. Spolu s podáním ze dne 16. 1.

2013 předložil stavebník krajskému soudu další sadu fotografií k dokumentování

architektury staveb v bezprostředním okolí, které mají dokumentovat, že výtky

žalobců ohledně architektury dodatečně povolené stavby jsou bezpředmětné. Zmínil

též kontrolní prohlídku na stavbě provedenou dne 9. 10. 2012 Správou CHKO Český

ráj.

Poté se k věci ještě vyjádřili žalobci označení shora písmeny a) a b) v dopisu

ze dne 21. 2. 2013 s tím, že stavebník nestaví podle dokumentace. Jednotlivé

odchylky přitom konkrétně specifikovali. Vyjádřili se též k architektuře staveb

v daném místě.

K projednání žaloby nařídil krajský soud na den 9. 4. 2013 jednání. Žalobci při

něm setrvali na svých dosavadních stanoviscích konkretizovaných v žalobě. Dotčení

svých vlastnických práv projednávanou stavbou spatřovali ve snížení hodnoty jejich

nemovitostí a dále i v zastínění. Zmínili též své pochybnosti o situování

pokračování 30A 57/2012

-10-

pozemkových hranic ve vztahu k nemovitostem stavebníka. Obrátili se proto na

geodetickou kancelář, aby zaměření provedla. Ta však do katastrální mapy promítla

současný stav, s čímž se neztotožňují. Podle žalobců došlo k rozšíření projednávané

stavby oproti jejímu původnímu půdorysu zhruba o 1 m na každou stranu a tím se

změnila i požárně bezpečnostní pásma.

Rovněž žalovaný setrval na svém a odkázal se v tomto na vyjádření k žalobě.

K námitce o porušení požárních předpisů uvedl, že při řešení této otázky vycházel

z vyjádření autorizované osoby, která žádné takové porušení neshledala. S námitkou

zastínění se žalovaný vypořádal v odůvodnění žalovaného rozhodnutí, námitku

ohledně pozemkových hranic žalobci v řízení před správními orgány neuplatnili. Není

však pochyb o tom, že stavba je umístěna na pozemku stavebníka.

Stavebník jako osoba zúčastněná na řízení se rovněž odkázal na svá

předchozí vyjádření k žalobě. Podle něho proběhlo řízení v souladu s právními

předpisy a i při vydávání závazných stanovisek byla dodržena zásada

dvouinstančnosti správního řízení. K žalobcům zmiňovanému geometrickému plánu

uvedl, že proti němu až do doby konání soudního jednání žalobci nic neměli.

Geometrický plán byl podle něho vypracován s veškerou odbornou péčí a je z něho

patrna původně zastavěná plocha a současně zastavěná plocha projednávané

stavby. Je z něho též zřejmé, že původní objekt dnes patřící stavebníkovi, stál přímo

na pozemkové hranici s nemovitostmi žalobců a) a b). To dokládal i fotografií

z předválečných let, nicméně ke shodnému závěru se žalobci a) a b) při nahlížení do

těchto dokumentů nedošel.

K dotazu krajského soudu, v čem spočívala přístavba domu, stavebník uvedl,

že sám by o přístavbě ani nemluvil. Vzniklo to podle něho tak, že původní stavbu

roubenky obestavěl a pak původní stavbu zboural. Postupoval přitom podle

technické zprávy, schválené rozhodnutím z roku 1972.

V závěrečném návrhu žalobci opětovně shrnuli podstatu žalobních námitek a

zdůraznili, že stavebník původní stavbu nejprve strhl a místo ní postavil stavbu jinou

a že rekonstrukce probíhala bez jakéhokoliv projektu. Vzhled stavby podle nich

vybočuje z obvyklého vzhledu nemovitostí ve II. Zóně CHKO. Poukázali též na to, že

faktický stav stavby neodpovídá dodatečně pořízené projektové dokumentaci.

Žalovaný rovněž setrval na svých dosavadních stanoviscích.

Stavebník uvedl, že předmětnou stavbu začal opravovat v 70. letech minulého

století tak, že shnilé dřevěné stěny nahradil plynosilikáty. Když se zjistila jejich

zdravotní závadnost, obezdil některé části objektu cihelným zdivem. Se závěry

žalovaného ohledně architektury staveb v místě, jakož i v dalších otázkách, se

ztotožnil. Zdůraznil, že obsah rozhodnutí o přípustnosti rekonstrukce z roku 1972

musí být interpretován v duchu tehdejší právní úpravy.

Poté krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy

první a druhé, dílu prvního, , ,

pokračování 30A 57/2012

-11-

v platném znění (dále jen „ “), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.

Městský úřad Turnov vydal dne 5. 1. 2012 rozhodnutí o dodatečném povolení

stavby: stavební úpravy a přístavba domu č. p. X. V jeho podmínce 1. bylo

stanoveno, že stavba bude upravena a dokončena podle projektové dokumentace

zpracované Ing. P. V., autorizovaným inženýrem, podle podmínky 2. jde o dodatečné

povolení stavebních úprav a přístavby uvedeného domu, přičemž v ní jsou uvedeny

stavební práce, které je třeba ještě dokončit. Jde o střechu nad přistavěnou částí –

skladem, včetně vikýře na východní straně a střešních oken na západní straně této

střechy. V rámci budování nové střechy dojde k odstranění verandy nad vstupy do

sklepů a ve stávající střeše jižním směrem se mají vybudovat dva vikýře. Dále mají

být vybourány stěny z plynosilikátových tvárnic provedené uvnitř objektu a

dokončeny rozvody elektřiny, omítky, podlahy a obklady v koupelně, WC a kuchyni.

Podle uvedené podmínky má být vnitřní dřevěné schodiště nahrazeno novým

schodištěm, ve skladu bude vystavěn nový komín. V podmínce 3. jsou pak stanoveny

v podstatě vnější povrchové úpravy, zajišťující i požadavky dotčených orgánů státní

správy na stavbu.

V uvedených podmínkách, tedy ve výroku rozhodnutí, jsou tak vyjmenovány

části stavby, které je třeba dokončit a které se tímto zřejmě dodatečně povolují, zcela

v něm však chybí výčet těch jejích částí, které již provedeny byly a o nichž je třeba

také rozhodnout, tedy ve výroku rozhodnutí chybí úplný výčet dodatečně povolované

stavby (respektive částí domu č. p. X). Ten je sice naznačen ve třetím odstavci

odůvodnění tohoto rozhodnutí, nicméně pouze výrok je tou částí rozhodnutí, kterou

se rozhoduje o právech a povinnostech účastníků řízení. Projektová dokumentace

k tomuto rozhodnutí je pak dokumentací „Stavebních úprav domu č.p. X“, tedy žádné

přístavby. O té v ní není ani slovo. Z projektové dokumentace, z jejích výkresů,

přitom nelze zjistit starý a nový stav a správní spis je snůškou často rozporných

tvrzení o tom, jak stavba probíhala, co bylo povoleno v roce 1972, jaké stavební

úpravy byly provedeny nad rámec přivolení ke stavbě, že stávající stavba je větší čí

menší oproti původní stavbě atd. A tato zmatečnost je zapříčiněna tím, že

prvoinstanční správní orgán nevymezil předmět řízení řádným způsobem, když ve

výroku rozhodnutí nespecifikoval všechny dodatečně povolené části stavby domu č.

X.

A to zejména ve vztahu k rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 25. 9. 1972,

č.j. 442/72, jež bylo vydáno MNV Hrubá Skála. Tímto rozhodnutím byla povolena

„rekonstrukce domku čp. X“ v rozsahu technické zprávy a popisu prací k němu.

V technické zprávě se přitom hovoří o rekonstrukci celého objektu v několika

etapách. Třeba přitom přisvědčit stavebníkovi, že tehdejší právní úprava pohlížela na

rekonstrukci zcela jinak, než ta dnešní. Nyní platný stavební zákon totiž pojem

rekonstrukce stavby vůbec nezná (viz jeho § 2 odst. 5). Naopak podle tehdy platné

Ú. l., kterou se prováděl zákon o stavebním řádu, jejího

písm. d), spadaly pod změnu stavby rekonstrukce a adaptace nebo práce

odstraňující účinky opotřebení stavby, při nichž se vyměňovaly celé konstrukční

pokračování 30A 57/2012

-12-

části stavby, měnilo se jejich půdorysné nebo výškové uspořádání nebo jejich

vzhled, upravovala se stavba nebo její část pro jiný způsob užívání atd.

Právě proto je nutné specifikovat, které z provedených stavebních prací na

domě č. p. X byly provedeny legálně, na základě rozhodnutí o přípustnosti stavby

z roku 1972 a které již šly nad jeho rámec. Jen ty mohou být předmětem

dodatečného povolení stavby. Prvoinstanční správní orgán nepřistoupil k těmto

otázkám důsledně, o čemž svědčí nejen výrok jeho rozhodnutí, ale např. i to, že byť

byly jeho rozhodnutím dodatečně povoleny ve stávající střeše jižním směrem dva

vikýře (viz podmínka č. 2), tak ve třetí etapě přestavby podle rozhodnutí o

přípustnosti stavby z roku 1972 byly povoleny ve střeše jižním směrem také dva

vikýře. Podle projektové dokumentace jsou však jižním směrem celkem tři vikýře.

Žalovaný uvedené vady nezjistil a neodstranil. Zjistil však další vadu, a to tu,

že se dodatečně povolená stavba nachází též na p. p. č. X a odstranil ji změnou části

výroku prvoinstančního správního rozhodnutí. Vzhledem k výše uvedenému stojí za

pozornost jeho konstatování na straně šesté nahoře, kde uvádí, že měl pochybnosti

o tom, zda ohledně předmětné stavby vůbec mělo být vedeno řízení o odstranění

stavby. Tak tuto otázku bude muset žalovaný v dalším řízení objasnit mnohem

důkladněji, neboť vzhledem k uvedeným nedostatkům nemohl krajský soud jinak, než

žalobou napadené rozhodnutí podle zrušit a věc žalovanému vrátit

k dalšímu řízení. Neujasnění si předmětu řízení je totiž těžkou procesní vadou.

Ostatní žalobní námitky žalobců a) a b), když žaloba žalobců c) a d) byla

odmítnuta (o tom viz dále), krajský soud neshledal důvodnými. Předně proto, že se

v nich žalobci stylizovali do role jakéhosi veřejného žalobce, když ve svých

námitkách namítali, že řízení bylo zdlouhavé, komplikované či napadali správnost

stanovisek dotčených orgánů státní správy, aniž by s nimi bylo možno spojovat přímý

vliv na jejich veřejná subjektivní práva. Zcela bez významu jsou námitky, v nichž

žalobci poukazovali na stanoviska dotčených orgánů státní správy z minulosti, na

výsledky předchozích kontrol ze strany CHKO či státního stavebního dohledu,

rozšíření základů atd., neboť rozhodnutí vždy vychází z aktuálního skutkového a

právního stavu v době jeho vydání. V té chvíli jde jen o to, zda stavbu v tom rozsahu,

v jakém se nachází, lze dodatečně povolit či nikoliv. Co bylo předtím, respektive před

řadou let, je v tom okamžiku bezvýznamné. Povolujícím správním orgánům ani

soudu při přezkumném řízení přitom nepřísluší pátrat po důvodech změn ve

stanoviscích dotčených orgánů státní správy. Dlužno přitom poznamenat, že jejich

závazná stanoviska byla opatřena řádným způsobem (ochrana přírody a krajiny,

ochrana lesa), a že ani jeden z nich proti předmětné stavbě nebrojil, včetně

Ministerstva životního prostředí. Právě jeho souhlasné stanovisko se stavbou ze dne

8. 9. 2011, č.j. 61201/ENV/11 708/540/11, je pro rozhodující orgány zárukou

kompetentnosti, ať již si o něm myslí žalobci cokoliv. Skutečností však je, že jde o

souhlas s dodatečným povolením předmětné stavby podle dokumentace zpracované

Ing. P. V., tedy se stavbou v rozsahu v ní uvedeném, byť je označena jako

dokumentace stavební úpravy domu čp. X. Z projektové dokumentace stavby

neplyne, že by předmětná stavba ohrožovala z požárního

pokračování 30A 57/2012

-13-

hlediska sousední nemovitosti a krajský soud nesdílí ani názor, že by technická

zpráva patřící k rozhodnutí o přípustnosti stavby z roku 1972 nebyla autentická, a to

z týchž důvodů, které žalovaný již uvedl ve vyjádření k žalobě. Institut dodatečného

povolení stavby je standardní právní prostředek, jímž se řeší v právu České republiky

nepovolené stavby, takže jeho užití, není-li důvod k nařízení odstranění nepovolené

stavby, není nic výjimečného.

Pokud jde o žalobce c) a d), pak tito se proti prvoinstančnímu správnímu

rozhodnutí (dodatečnému povolení) neodvolali. Podle se však lze ochrany

práv ve správním soudnictví domáhat až po vyčerpání řádných opravných prostředků

proti žalovanému aktu správního orgánu, připouští-li je zvláštní zákon, čímž nutno

rozumět i podání opravného prostředku proti správnímu aktu, jež žalovanému

rozhodnutí předcházel.

Podle se jedná o nepřípustnou žalobu, nevyčerpal-li

žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je

zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno

k opravnému prostředku jiného. K tomu v dané věci nedošlo, když výsledkem

žalovaného rozhodnutí bylo rovněž dodatečné povolení předmětné stavby.

Podle , nestanoví-li tento zákon jinak, soud

usnesením žalobu odmítne, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustná. Za daného

skutkového a právního stavu krajskému soudu nezbylo, než žalobu manželů

Strnadových jako nepřípustnou odmítnout, a to z důvodu, že se proti

prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí neodvolali (viz výrok I.).

Žalobci a) a b) byli ve věci úspěšní, když jimi žalované rozhodnutí bylo zrušeno,

a proto mají právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s). Jejich důvodně

vynaložené náklady soudního řízení spočívaly v náhradě soudních poplatků

v celkové výši 6.000,--Kč (2x po 3.000,--Kč ze žalob + 1.000,-- Kč za návrh na vydání

odkladného účinku žalobě), odměně advokáta při zastupování dvou osob za celkem

čtyři úkony právní služby po 2.100,--Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné

podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a c/ a § 9 odst. 3 písm.f/ ve spojení s § 7

vyhl. č. ve znění platném do 31. 12. 2013), snížené o 20% vzhledem k

zastupování dvou osob a odměně za dva úkony právní služby při zastupování dvou

osob po 3.100,--Kč (účast při jednání krajského soudu dne 16. 4. 2013 - § 11 odst. 1

písm. g/ a ve spojení s vyhl. č. ve znění platném

od 1. 1. 2013), snížené o 20% vzhledem k zastupování dvou osob, v náhradě

hotových výdajů za celkem šest úkonů při společném zastupování dvou osob po

300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) a v náhradě jízdného osobním vozidlem

zn. Suzuki - Swift 1,3 ve výši 1.137,--Kč. Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané

hodnoty by tak činila celkem 21.617,--Kč. Protože je ale zástupce žalobců plátcem

daně z přidané hodnoty, jak soudu doložil, byla k uvedené částce připočtena podle

ještě výše této daně (21%) z odměny za zastupování a náhrad ve

výši 3.070,--Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 23.687,--Kč. Náklady

řízení je žalovaný povinen

pokračování 30A 57/2012

[OBRÁZEK]-14-

zaplatit podle výroku III. tohoto rozsudku zástupci žalobců, neboť je advokátem (viz §

64 a ).

Žalobci c) a d) nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle § 60 odst.

3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba

odmítnuta (viz výrok IV. tohoto rozsudku).

Osoby zúčastněné na řízení mají podle právo na náhradu jen

těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud

uložil. Žádné takové náklady osobám zúčastněným na řízení nevznikly (viz výrok V.

tohoto rozsudku).

P o u č e n í :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5

).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který

o ní také rozhoduje. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel

napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 19. dubna 2013 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu