Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 101/2012 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: M. N., zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

t a k t o:

I. Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, je povinno rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 8. 8. 2011, o nové posouzení neudělení dlouhodobého víza, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.922 Kč k rukám zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se včas podanou žalobou dne 31. 7. 2012 domáhal ochrany před nečinností správního orgánu a žádal, aby soud uložil žalovanému ministerstvu vnitra povinnost, vydat rozhodnutí o žádosti ze dne 8. 8. 2011, jejímž předmětem bylo nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza.

Žalobce uváděl, že ze zahraničí požádal dne 30. 11. 2010 o udělení dlouhodobého víza a na tuto svou žádost obdržel „tabulkové“ sdělení velvyslanectví České republiky v Berlíně ze dne 27. 7. 2011, z něhož vyplývá, že jeho žádost byla zamítnuta podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne 8. 8. 2011 žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza adresovanou Ministerstvu vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Následně dne 3. 10. 2011 podal ministru vnitra a Ministerstvu vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, návrh na opatření proti nečinnosti ve věci žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza.

Na tento návrh reagovalo Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sdělením ze dne 3. 11. 2011, že bylo vyzváno Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, k postoupení žádosti žalobce a příslušného spisového materiálu.

Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2012 uvedl, že žalobcem podaná žádost ze dne 30. 11. 2010 byla dne 11. 2. 2011 zamítnuta, a že Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců byla zřízena zákonem až ke dni 1.1.201, a proto neměla v daném případě oprávnění posuzovat soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 zákona o pobytu cizinců, a že žádost o nové posouzení byla zaslána zpět Ministerstvu vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Následně ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2013 žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 23. 4. 2013, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Městský soud v Praze rozhodoval podle ustanovení na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 180e odst. 7 poslední věta zákona o pobytu cizinců Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56.

Podle § 56 odst. 4 zákona o pobytu cizinců Ministerstvo písemně informuje cizince o důvodech neudělení dlouhodobého víza a o jeho oprávnění požádat ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení informace o neudělení dlouhodobého víza o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza (§ 180e).

Z usnesení Ústavního soudu vyplývá, že ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o neudělení víza Ústavní soud konstatoval (viz usnesení sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ), že ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony, přičemž však platí, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není; jak formou kompetenčních výluk ( ), tak i zvláštní zákony identifikují "některé úkony správního orgánu", jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny, a tak tomu je i v případě správního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o neudělení víza ( zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném do 31. prosince 2010, ust. zákona o pobytu cizinců, ve znění , účinném od 1. ledna 2011). Podle y nesmí sice být z pravomoci soudu vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podley, avšak o takové právo v daném případě nejde.

V nálezu ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. se Ústavní soud opětovně (předtím viz usnesení sp. zn. a sp. zn. ) zabýval návrhem na zrušení ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění , respektive na vyslovení protiústavnosti , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění do 31. prosince 2010, a dospěl k závěru, že na dosud traktovaném závěru, dle něhož v případě rozhodnutí o neudělení víza nemůže dojít k zásahu do základních práv a svobod, trvá. Je tudíž v kompetenci zákonodárce toto řízení vyloučit ze soudního přezkumu, aniž by se tím dostal do rozporu s dikcí y.

Počínaje dnem 1. ledna 2011 byl přezkum správních rozhodnutí o neudělení víza svěřen Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Ta sice je organizační součástí ministerstva a ministr vnitra jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy komise ( a 3 zákona o pobytu cizinců, ve znění ), ovšem její členové jsou ve svém rozhodování na ministerstvu nezávislí (odst. 9 téhož ustanovení). Nezávislost rozhodování je posílena i organizačním uspořádáním komise; ta jedná a rozhoduje v tříčlenných senátech, přičemž většina členů senátu musí být odborníci, kteří nejsou zařazeni v ministerstvu ( zákona o pobytu cizinců).

Podle ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

V inkriminované věci je nesporné, že žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 8. 8. 2011 žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza adresovanou Ministerstvu vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, když jeho žádost ze dne 30. 11. 2010 o udělení dlouhodobého víza byla zamítnuta velvyslanectvím České republiky v Berlíně dne 27. 7. 2011 s odkazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců.

Ustanovení § 180e odst. 7 poslední věta zákona o pobytu cizinců stanoví expressis verbis, že Komise zřízená podle § 170a posuzuje soulad důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56. V inkriminované věci je nesporné, že žalobce podal dne 8. 8. 2011 žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza adresovanou Ministerstvu vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. V inkriminované věci je dále nesporné, že podle § 180e odst. 7 poslední věta zákona o pobytu cizinců je Komise k posouzení souladu důvodů neudělení dlouhodobého víza s důvody uvedenými v § 56 příslušná. Ze správního spisu, jakož i vyjádření žalovaného správního orgánu, vyplývá, že o žádosti žalobce ze dne 8. 8. 2011 dosud nebylo rozhodnuto.

Městský soud v Praze postupoval v souladu s , neboť seznal, že je návrh důvodný, a proto uložil správnímu orgánu povinnost vydat v inkriminované věci rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. , když žalobce měl ve věci plný úspěch. Výši náhrady potom určil podle vyhl. č. (advokátní tarif), a to tak, že 2.000 Kč činily náklady na uhrazení soudního poplatku, dále náklady právního zastoupení za dva úkony právní pomoci podle á 2.100 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, a 2x režijní paušál podle á 300 Kč. Dále potom jeden úkon podle nové právní úpravy od 1. 1. 2013, tj. účast při jednání á 3.100 Kč a 1x režijní paušál á 300 Kč, tedy celkem 11.922 Kč včetně DPH ve výši 21%.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 23. dubna 2013

JUDr. Slavomír Novák,v.r. předseda senátu

za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová