Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38 Ad 60/2011 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
38 Ad 60/2011 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou
v právní věci žalobce L. K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí,
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, k žalobě proti správnímu rozhodnutí žalovaného
ze dne 2.8.2011, č.j. MSK 34473/2011, sp. zn. SOC/8220/2011/Laj, o dávce pomoci
v hmotné nouzi- doplatek na bydlení,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I.
Žalobce v podání ze dne 11.8.2011 nazvaném žaloba o přezkum rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, čj MSK 34473/2011, sp. zn.
SOC/8220/2011/Laj 559.2 S10 z 2.8.2011 uvedl, že podává tímto žalobu
o přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, č.j: MSK
34473/2011, sp. zn.: SOC/8220/201I1Laj 559.2 S10 z 2.8.2011, protože s ním
nesouhlasí v plném rozsahu a pokládá rozhodnutí žalovaného za nesprávné,
nespravedlivé, nezákonné, nedůvodné, pro žalobce škodné, likvidační. Má za to, že
žalovanému nikdy nic nedlužil, ani nedluží. Dále uvedl, že odůvodnění rozhodnutí
žalovaného je spekulativní, zmatečné, nátlakové, vyděračské a výhružné exekucí.
Dále uvedl, že žalovaný vlastně nutí žalobce se dál zadlužovat tím, že mu roky
odmítá vyplácet dávky hmotné nouze a zpětně po něm násilně vymáhá dávky hmotné
pokračování 2 38Ad 60/2011
nouze již vyplacené. Navrhoval vydání rozsudku v tomto znění: Jelikož žalobce
zaplatil 9.8.2011 nedobrovolně a především pod vyhrůžkou žalovaného exekucí
majetku příbuzných žalobce, částku 17.965,- Kč, žalobce žádá Krajský soud Ostrava
o zrušení platnosti rozhodnutí žalovaného č.j: MSK 34473/2011, sp. zn.:
SOC/8220/2011/Laj 559.2 S10 z 2.8.2011 a o okamžité vrácení částky 17.965,- Kč
žalobci, na jeho jméno a adresu nebo na číslo účtu, z kterého byla částka žalobcem
žalovanému zaslána, a to do 7 dnů od nabytí právní moci rozsudku soudu.
Návrh odůvodnil takto: Žalobce pokládá rozhodnutí žalovaného za nesprávné,
nespravedlivé, nezákonné, nedůvodné, pro žalobce škodné, likvidační. Žalobce má
za to, že žalovanému nikdy nic nedlužil, ani nedluží. Odůvodnění rozhodnutí
žalovaného je spekulativní, zmatečné, nátlakové, vyděračské a výhružné exekucí
nejen pro žalobce, ale především pro jeho příbuzné u nichž bydlí a kteří mu pomáhají
v tíživé, životní, existenční situaci, dlouhodobě nezaměstnaného, od 29.4.1999
v jednom kuse. Uvedl, že žalovaný sice v minulosti vyplácel žalobci sociální dávky,
později hmotné dávky nouze, vždy však ve snížené částce než měl. Několikrát je
dokonce žalobci úplně zastavil, odejmul, aby je po 3-5 měsících doplatil
s odůvodněním, aby prý nedošlo k poškození zdraví žalobce. Žalovaný nakonec
1.4.2009 resp. 1.5.2009 vyplácení hmotných dávek na živobytí a bydlení žalobci úplně
zastavil, odejmul. Žalovaný sociální dávky, dávky hmotné nouze, každý měsíc
přepočítával a žalobci částku buď snížil nebo zvýšil o 5-15,- Kč. Též uvedl, že
žalovaný v podstatě podvádí, protože peněžní pomoc slibuje, vyplácí a pak
vyděračským způsobem požaduje zpět.
Podáním ze dne 16.2.2011 vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Bohuslavě Drahošové. Domáhal se, aby spor rozhodoval jiný soudce.
Usnesením ze dne 9.5.2012 Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudkyně
Krajského soudu v Ostravě JUDr. Bohuslava Drahošová není vyloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn.
38Ad 60/2011.
V písemném dodatku k žalobě ze dne 11.4.2013 žalobce mimo jiné uvedl, že
částka 17.965,- Kč by mu měla být vrácena v plné výši. Dovozoval, že částka měla
být vypočtena, když ne zrušena, za měsíce srpen 2008 do března 2009, což je
8707,- Kč. Uvedl, že nesouhlasí s tím, že by v příslušném prohlášení o celkových
majetkových a sociálních poměrech při podání žádosti o dávku, něco neoznámil včas
nebo uvedl nějakou nepravdu. Na uvedeném pozemku žádná stavba nestojí.
Uvedený pozemek není stavebním pozemkem. Pozemek je nadále zahradou, ornou
půdou, což je zaneseno v katastru nemovitostí. Nesouhlasil s tou částí odůvodnění
rozhodnutí, ve které je uvedeno, že „jestliže příjemce dávky přijímal dávku, ačkoliv
musel z okolnosti předpokládat, že tato dávka byla vyplacena neprávem“. Uvedl, že
prohlašuje, že nemusel, ani nepředpokládal, že by mu byla dávka vyplacena
neprávem. Dále prohlásil, že uvedl naprostou pravdu, ve formuláři Prohlášení
o celkových sociálních a majetkových poměrech, který doložil k žádosti o příspěvek
na živobytí a doplatek na bydlení v únoru r. 2007. Nesouhlasil se „spekulacemi“
uvedenými v rozhodnutí o ceně jeho bývalé zahrady a o tom kolik má peněz.
Závěrem uvedl, že byl vždy nucen vyplňovat a podepisovat žádost o finanční pomoc v časové tísní, existenční a životní nouzi, pod psychickým nátlakem
pokračování 3 38Ad 60/2011
a pohrůžkou, že když nic nepodepíše, tak nic nedostane. Pokud Krajský úřad
Moravskoslezského kraje uvedl v rozhodnutí ze dne 2.8.2011, že žalobce vlastní
pozemek, pak žalobce uvedl, že žádný pozemek nemá.
Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě ze dne 10.10.2011 shrnul
všechny rozhodné skutečnosti ve věci vrácení přeplatku na dávce pomoci v hmotné
nouzi, až po rozhodnutí ze dne 2.8.2011, které ve věci žalovaný učinil. Navrhoval
zamítnutí žaloby. Mimo jiné uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru
sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 16.7.2009, č.j.: 48287/2009/OOA, byla
žalovanému odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, a to ode
dne 1.4.2009. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutím
žalovaného ze dne 2.9.2009, č.j.: 134390/2009, sp. zn.: SOC/32935/2009/Tyl, bylo
odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Proti
posledně jmenovanému rozhodnutí žalobce podal správní žalobu ke Krajskému
soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 21.10.2010, č.j.: 38Cad 29/2009, žalobu
pro nedůvodnost zamítl. Tento postup Krajského soudu potvrdil i Nejvyšší správní
soud, resp. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2011, č.j. 3Ads
98/2011, byla zamítnuta kasační stížnost žalobce do rozsudku krajského soudu
o zamítnutí žaloby. Z podnětu žalobce se rozhodnutím žalobce ze dne 2. 9. 2009, č.j.:
MSK 134390/2009, sp. zn.: SOC/31935/2009/Tyl, zabýval také ústřední správní
orgán, který neshledal důvod pro zahájení přezkumného příp. jiného řízení.
Dále uvedl, že rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí,
školství, sportu a volnočasových aktivit, ze dne 26.1.2011, č.j.: 7002/2011/00A, byla
žalovanému stanovena povinnost vrátit přeplatek na dávce pomoci v hmotné nouzi -
doplatek na bydlení, a to za období od června 2007 do března 2009 ve výši 26.204,-
Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 1.2.2011 odvolání. Rozhodnutím
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí, ze dne 2.8.2011,
č.j.: MSK 34473/2011, sp. zn.: SOC/8220/2011/Laj, bylo k odvolání žalobce změněno
rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí, školství, sportu
a volnočasových aktivit ze dne 26.1.2011, č.j.: 7002/2011/00A, tak, že byla snížena
částka, kterou je žalobce povinen vrátit jako přeplatek na dávce pomoci v hmotné
nouzi - doplatek na bydlení, kdy přeplatek na dávce byl vyčíslen od února 2008 do
března 2009, a to v částce 17.965,- Kč.
Pod bodem III. vyjádření uvedl, že žalobce zde nerozporuje výši částky, kterou
mu správní orgán po provedeném odvolacím řízení uložil vrátit jako přeplatek na
dávce, ale žaloba směřuje obecně proti uložené povinnosti, tj. k povinnosti vrátit
přeplatek na dávce pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení.
Žalovaný uvedl, že v řízení o odvolání postupoval dle § 89 odst. 2 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen "správní řád"), tj. přezkoumával soulad
rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a řízení před tímto správním orgánem
s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí, a to i v rozsahu
námitek uvedených v odvolání. Po provedeném odvolacím řízení pak žalovaný
rozhodnutí správního orgánu 1. stupně dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004
Sb., správní řád, změnil, když shledal, že správní orgán 1. stupně sice správně uložil
povinnost vrátit přeplatek na dávce - doplatek na bydlení, nicméně v nesprávné výši,
když z úřední povinnosti nepřihlédl k prekluzi vyplývající z § 51 odst. 6 zákona
pokračování 4 38Ad 60/2011
č. 11/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále též jen "základ pomoci v hmotné
nouzi"). K uložené povinnosti vrátit neprávem přijaté částky žalovaný konstatoval, že
tato povinnost byla žalobci uložena dle § 51 odst. 1 zákona č. 11/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi. Žalovaný ve shodě se správním orgánem 1. stupně dospěl k závěru,
že dávka byla přiznána na základě nepravdivých, resp. neúplných údajů sdělených
příjemcem dávky, kdy žalobce v žádosti o dávku neuvedl, že je vlastníkem
nemovitého majetku, a tuto skutečnost neuvedl ani později (v průběhu poskytování
dávek), ačkoliv byl prokazatelně správním orgánem I. stupně poučen, že je povinen
ohlásit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku. Vlastnictví
nemovitosti žalobce neuváděl ani v jiných řízeních o dávkách předcházejících řízení
o dávce pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. Vlastnictví nemovitosti
žalobcem vyšlo najevo až v řízení o jiné dávce pomoci v hmotné nouzi vedeném u
stejného správního orgánu (tj. žalovaný, resp. správní orgán I stupně získal
informace o z úřední činnosti), a to dávce pomoci v hmotné nouzi - mimořádná
okamžitá pomoc, kdy tato skutečnost měla vliv na nepřiznání této dávky, tj. dávky
mimořádné okamžité pomoci (Rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru
sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 16.6.2009, č.j.: 48314/2009/00A; potvrzené
rozhodnutím žalovaného ze dne 2.9.2009, č.j.: MSK 134385/2009, sp. zn.:
SOC/32938/2009/Tyl; napadené správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
rozsudkem ze dne 6. 4. 2010, č.j.: 38Cad 23/2009, žalobu pro nedůvodnost zamítl)
a také na odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, a byla také
důvodem, resp. zamlčení této skutečnosti bylo důvodem pro stanovení povinnosti
vrátit neprávem poskytnutou dávku, tedy přeplatek na dávce pomoci v hmotné nouzi
- doplatek na bydlení.
Vlastnictví nemovitosti bylo rovněž důvodem proč správní orgán I. stupně
zastavil žalobci výplatu jiné dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí
(rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne
8.6.2009 , č.j.: 37778/2009), odejmul tuto dávku (rozhodnutí Magistrátu města
Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 1. 10. 2009, č.j.: 64321/2009)
a přiznání dávky na základě nepravdivých, resp. neúplných údajů sdělených
žalobcem, bylo shodně důvodem pro stanovení povinnosti vrátit neprávem přijaté
částky - přeplatek na dávce pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí
(rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne
25.8.2010 , č.j.: 69775/2010/00A). Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci
zastavení výplaty dávky, odejmutí dávky a vrácení přeplatku na dávce pomoci
v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí byla předmětem přezkumu žalovaným
v odvolacím řízení, kdy žalovaný ve všech 3 případech zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I stupně. Rozhodnutí žalovaného ve věci
zastavení výplaty dávky (rozhodnutí ze dne 21.7.2009, č.j.: MSK 112805/2009, sp.
zn.: SOC/29238/2009/Han), odejmutí dávky (rozhodnutí ze dne 15.2.2010, č.j.: MSK
178383/2009, sp. zn.: SOC/42725/2009/Dri) a ve věci vrácení přeplatku na dávce
(rozhodnutí ze dne 2.8.2011, č.j.: MSK 153793/2010, sp. zn.: SOC/40818/2011/Dri)
byly žalobcem napadeny správními žalobami u Krajského soudu v Ostravě. Žaloba
týkající se zastavení výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí
byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.8.2010, č.j.: 38Cad 28/2009,
pro opožděnost odmítnuta, kdy tento postup krajského soudu potvrdil i Nejvyšší
správní soud, resp. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11.5.2011, č.j.:
3Ads 68/2011, byla zamítnuta kasační stížnost žalobce do usnesení krajského soudu
pokračování 5 38Ad 60/2011
o odmítnutí žaloby. Žaloba týkající se odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi -
příspěvek na živobytí byla rozsudkem Krajského soudu ze dne 31.5.2011, č.j.: 38Cad
18/20010, pro nedůvodnost zamítnuta.
O žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci vrácení přeplatku na dávce
pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí nebylo dosud soudem rozhodnuto;
řízení vedeno pod č.j.: 38Ad 61/2011.
Žalovaný uvedl, že je zcela nepochybné a toto vyplývá z rozhodnutí
žalovaného ve věci dávek pomoci v hmotné nouzi, že dávky, a to jak dávka pomoci
v hmotné nouzi - doplatek na bydlení, tak dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek
na živobytí, potažmo dávka pomoci v hmotné nouzi - mimořádná okamžitá pomoc,
byly žalobci přiznány nezákonně, když správní orgán neměl správné informace
o rozsahu majetku žalobce; vlastnictví nemovitostí žalobce nebylo žalovanému
známo. Žalobce přijímal dávky v době, kdy byl vlastníkem nemovitého majetku;
pokud by žalobce v době zahájení řízení (podání žádosti) informoval žalovaného
o tom, že je vlastníkem nemovitosti, žalobci by dávky vůbec nebyly dávky přiznány,
když by správní orgán od počátku určil, že se u žalobce nejedná o osobu v hmotné
nouzi dle § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, když jeho majetkové poměry
jsou takové, že mu mohly i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit
dostatečné zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, a toto zajištění je
na něm možno spravedlivě žádat. Pokud jde o majetkové poměry žalobce, žalovaný
konstatoval, že v průběhu řízení na I. stupni vyšlo najevo, že nemovitost ve
vlastnictví žalobce, a to pozemek o výměře 830m2, je pozemek určený k zástavbě
rodinnými domy, tedy stavební pozemek, kdy tržní cena pozemků v dané lokalitě se
pohybuje cca od 800,- Kč do 1.000,- Kč za m2. Pokud tedy s ohledem na uvedené
správní orgán zvažoval, že hodnota majetku žalobce v době podání žádosti o dávku
činila cca 664.000,- Kč (830 x 800,- Kč) až 912.000,- Kč (830 x 1.100,- Kč),
majetkové poměry žalobce byly a jsou takové, že mu mohly a mohou i po úhradě
odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění výživy a ostatních
základních osobních potřeb a toto zajištění lze na žalobci spravedlivě žádat, kdy
žalobce mohl se svým majetkem volně disponovat, a to již před podáním žádosti
o dávku (minimálně od února 2007, kdy byla podána žádost o dávku pomoci
v hmotné nouzi - doplatek na bydlení), a využívat výnosy z této dispozice (např.
z prodeje nemovitosti), tj. dostatečně zajistit svou výživu a ostatní základní životní
potřeby, aniž by vůbec musel žádat o některou z dávek pomoci v hmotné nouzi, zde
doplatku na bydlení.
K určené výši přeplatku se žalovaný vyjádřil tak, že pokud správní orgán
I. stupně v odůvodněni svého rozhodnutí ze dne 26.1.2011, č.j.: 7002/2011/00A,
uváděl, že přeplatek na dávce byl vyčíslen za období červen 2007 až březen 2009,
kdy při vyčíslení přeplatku bylo hodnoceno využití majetku dle § 26 zákona o pomoci
v hmotné nouzi, tak s tímto odůvodněním se žalovaný ve svém rozhodnutí
neztotožnil. Již od počátku nebylo možno na žalobce nahlížet jako na osobu
v hmotné nouzi, tj. žalobce neměl od samotného počátku nárok na dávku v hmotné
nouzi (§ 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi); nelze tak ani připustit toleranci
majetku po dobu 3 měsíců dle § 26 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, tak jak
toto provedl správní orgán I. stupně, když vyčíslil přeplatek až od měsíce června
2007. Pochybení správního orgánu I. stupně však nemá přímý vliv na další vyčíslení
pokračování 6 38Ad 60/2011
přeplatku na dávce žalovaným, kdy bez ohledu na to, zda byl po 3 měsíce u žalobce
majetek tolerován a zda správní orgán I. stupně postupoval dle § 26 odst. 1 písm. a),
ve spojení s § 26 odst. 2 a § 3 odst. 1 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi,
namísto § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jsou částky vyplacené na
dávce pomoci v hmotné nouzi - doplatek na bydlení od počátku výplaty do ledna
2008 dle § 51 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi prekludované, k čemuž
správní orgán přihlíží z úřední moci. Prekluzi tak podléhají všechny částky fakticky
vyplacené na této dávce před datem 26.1.2008 (tj. více než 3 roky před datem
vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně o přeplatku na dávce pomoci v hmotné
nouzi - doplatek na bydlení).
Povinnost žalobce vrátit neprávem poskytnutou dávku (resp. její jednotlivé
výplaty) tak byla (v rámci změny rozhodnutí správního orgánu I. stupně) ve výroku
rozhodnutí žalovaného stanovena ve vztahu k výplatám dávek za období nároku na
měsíce únor 2008 až březen 2009. Částka 17.965,- Kč pak představuje součet
částek fakticky vyplacených od 18.3.2008 včetně do 20.4.2009 včetně, když výplata
dávky za měsíc březen nastala v dubnu 2009.
Žalovaný navrhoval, aby Krajský soud v Ostravě dle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
II.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního
řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů k datu vydání
napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu
správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Provedeným dokazování soud zjistil, že:
- Magistrát města Ostravy, Odbor sociáloních věcí, školství, sportu a volnočas.aktivit,
Moravská Ostrava dne 15.12.2010 oznámil písemně žalobci, že zahajuje z moci
úřední správní řízení ve věci přeplatku doplatku na bydlení příjemce: L. K., trvale
bytem N.S. 196, D. L. Žalobce převzal oznámení, jak vyplývá z připojené doručenky,
dne 16.12.2010.
- Přípisem ze dne 19.1.2011 Magistrát města Ostravy, Odbor sociálních věcí,
školství, sportu a volnočas. aktivit, Moravská Ostrava vyrozuměl žalobce, že se může
vyjádřit k podkladům rozhodnutí ve věci přeplatku za období od června 2007 do
března 2009 dávky-doplatek na bydlení, v úředních hodinách v pondělí, středu či
čtvrtek. Žalobce převzal přípis, jak vyplývá z připojené doručenky, dne 20.1.2011.
- Magistrát města Ostravy, odbor sociálních věcí, školství, sportu a volnočas. aktivit
dne 26.1.2011 rozhodl ve věci č.j.: 7002/2011/OOA o vzniku a povinnosti vrácení
přeplatku dávky, doplatek na bydlení č.j. 28777/2007/OOA, příjemce L. K., nar. X,
trvale bytem N.S. 196, D. L. za měsíce červen 2007 až březen 2009 v celkové výši
26.204 ,- Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí na účet úřadu,
který rozhodnutí vydal nebo úhradou v hotovosti. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že
dle zákona č. 111/2006 Sb. byla jemnovanému na základě jeho žádosti, v období od
pokračování 7 38Ad 60/2011
1.3.2007 do 30.4.2009, poskytována dávka hmotné nouze-příspěvek na živobytí.
V souvislosti s tímto příspěvkem byla od 1.2.2007 do 31.3.2009, na základě žádosti
jmenovaného, poskytovábna dle ustanovení § 33 odst. 5 zákona dávka hmotné
nouze-doplatek na bydlení. Úřední činnosti v průběhu měsíce dubna a května 2009
bylo zjištěno, že je od roku 1999 vlastníkem nemovitého majetku, a to stavebního
pozemku č. 538/30 v katastralním území Dolní Lhota o celkové výměře 830 m2. Na
tento stavební pozemek byl dne 23.4.2007 udělen Stavebním úřadem ve Velké
Polomi souhlas s provedením stavby rekreačního domku včetně příslušenství.
Vlastnictví pozemku neuvedl do prohlášení o sociálních a majetkových poměrech při
podání žádosti o dávky hmotné nouze a ani poté tuto skutečnost do 8 dnů
neoznámil. Rovněž do 8 dnů neoznámil zahájení stavby rekreační chaty na svém
pozemku, kdy tato skutečnost měla rovněž vliv na posuzování nároku na dávky
hmotné nouze.
Na základě zjištěných skutečností, a protože nesplnil svou oznamovací
povinnost, byl rozhodnutím č.j. 64321/2009/OOA ze dne 1.10.2009 příspěvek na
živobytí odejmut s účinností ode dne 1.5.2009. Rozhodnutím č.j. 69775/2010/OOA
ze dne 25.8.2010 bylo rozhodnuto o povinnosti vrácení přeplatku příspěvku na
živobytí za měsíce červen 2007 až duben 2009.
Správní orgán uvedl, že jestliže neohlášením rozhodných skutečností nebo
jejich ohlášením po stanovené lhůtě dojde k tomu, že byla přiznaná dávka vyplacena
neoprávněně nebo přeplacena, je příjemce dávky povinen dle ustanovení § 51
zákona o pomoci v hmotné nouzi vzniklý přeplatek vrátit.
Dále uvedl, že majetkové poměry jmenovaného mohly zajistit úhradu na
bydlení, nelze jej považovat za osobu v hmotné nouzi a doplatek na bydlení
nenáležel. Při vyčíslení výše přeplatku bylo hodnoceno využití majetku dle § 26
zákona o pomoci v hmotné nouzi. Přeplatek byl vyčíslen za období červen 2007 až
březen 2009 v celkové výši 26.204,- Kč.
- Dle výpočtu přeplatku ze dne 17.1.2011 přeplatek byl vyčíslen za červen 2007 ve
výši -1,177 Kč, červenec 2007 ve výši -1,177 Kč, srpen 2007 ve výši -1,177 Kč, září
2007 ve výši -1,177 Kč, říjen 2007 ve výši -1,177 Kč, listopad ve výši -1,177 Kč,
prosinec 2007 ve výši -1,177 Kč, leden 2008 ve výši -1.024 Kč, únor 2008 ve výši -
1.024 Kč, březen 2008 ve výši -998 Kč, duben 2008 ve výši -998 Kč, květen 2008 ve
výši -998 Kč, červen 2008 ve výši -1.025 Kč, červenec 2008 ve výši -1.951 Kč, srpen
2008 ve výši -1.282 Kč, září 2008 ve výši -1.282 Kč, říjen 2008 ve výši -1.261 Kč,
listopad 2008 ve výši -1.203 Kč, prosinec 2008 ve výši -1.203 Kč, leden 2009 ve výši
-1.236 Kč, únor 2009 ve výši -1.240 Kč, březen 2009 ve výši -1.240 Kč.
- Přípisem ze dne 28.1.2011 se žalobce odvolal proti rozhodnutí správního orgánu
1. stupně ze dne 26.1.2011. Uvedl, že nevidí žádný důvod, proč by měl vracet
sociální dávky pomoci v hmotné nouzi, doplatek za bydlení za 6/2007 až 3/2009,
konkrétně částku 26.204,- Kč. Je nezaměstnaný od 29.4.1999. Celkem mu české
sociální úřady dosud dluží cirka 99.546,- Kč. V době od 6/2007 až 4/2009 i poté
hledal pracovní uplatnění a neměl žádnou brigádu ani částečné či trvalé zaměstnání
ani žádný jiný finanční příjem než sociální dávky.Pomáhali mu příbuzní.
pokračování 8 38Ad 60/2011
Nesouhlasil s tvrzením, že bylo zjištěno v průběhu dubna a května 2009, že je
vlastníkem nemovitostí, protože české úřaddy to vědí od prvopočátku. Vlastní
zahradu 830 m2 a snaží se realizovat vlastní bydlení, ale to neznamená, že má na
dům dost peněz. Uvedl, že vlastnictví pozemku pravdivě uvedl v prohlášení
o sociálních a majetkových poměrech při podání žádosti o dávky hmotné nouze.
Stavbu zahájil až po několika, snad 20 měsících od obdržení stavebního povolení
a proto nemohl ohlásit zahájení stavby do 8 dnů. Za relevantní považoval to, že
neměl žádnou brigádu ani částečné či trvalé zaměstnání ani žádný jiný finanční
příjem než sociální dávky a usilovně hledal pracovní uplatnění. Dle vého názoru
všechny své oznamovací povinnosti splnil.
- Rozhodnutím ze dne 2.8.2011 č.j. MSK 34473/2011 sp. zn. SOC/8220/2011/Laj
žalovaný rozhodl o odvolání žalobce tak, že odvoláním napadené rozhodnutí změnil
tak, že výrok rozhodnutí I. instance zní: Magistrát města Ostravy, odbor sociálních
věcí a zdravotnictví, příslušný k rozhodování podle ustanovení § 61 a 67 zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, v souladu
s ustanovením § 3 odst. 4, § 51 a § 66 téhož zákona rozhodlo stanovení povinnosti
vrátit přeplatek na dávce - doplatek na bydlení za období výplaty dávky v měsících
od února 2008 do března 2009 v celkové částce Kč 17.965,- u pana L. K.,
narozeného X, trvale bytem N.S. 196, X D. L., a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí na účet správního orgánu, který rozhodnutí vydal.
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný odkázal na ustanovení § 2 odst.2, § 3
odst.1 písm.c) a odst.4, § 11 odst.2, § 14, § 15, § 26 odst.2 ve znění do 31.12.2007,
§ 33 odst.1,3, § 34, § 51 zákona č. 111/2006 Sb., § 279 o.s.ř. Uvedl, že přezkoumal
napadené rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu a řízení, které vydání
předcházelo, a z předložené spisové dokumentace zjistil, že pan L. K. požádal u
Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, o dávky pomoci v
hmotné nouzi z důvodu nedostatku příjmu, a to o příspěvek na živobytí dne 19. února
2007 a dne 27. února 2007 o doplatek na bydlení, když dosud byl (před změnou
právní úpravy řešící příjmovou nedostatečnost) dlouhodobě zajišťován dávkami
sociální péče (dle zákona o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb., ve znění do 31.
prosince 2006). Jmenovaný je svobodný a je veden u příslušného úřadu práce jako
uchazeč o zaměstnání od 29. dubna 1999 (jak vyplývá z textu individuálního akčního
plánu příslušného úřadu práce ze dne 11. února 2009) bez nároku na dávky v
nezaměstnanosti (podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci), byl tedy zajišťován
dávkami sociální péče, neboť nemá příjmy z výkonu výdělečné činnosti a nemá ani
jiné příjmy. Pro účely posouzení nároku na dávku - příspěvek na živobytí a doplatek
na bydlení byl jmenovaný posuzován jako jednotlivec, když v žádostech o dávky
nebyly uvedeny společně posuzované osoby a žije v užívaném bytě sám.
Jmenovaný bydlí v bytové jednotce o vel. 3+1 v přízemí rodinného domu, jehož
majiteli jsou manželé D. L. (sestra pana K.) aj. L., kteří domek koupili od rodičů paní
L. s tím, že dle notářského zápisu o kupní smlouvě má pan L. K. právo užívat byt v
tomto rodinném domě (dle věcného břemene) po dobu jeho svobodného stavu (což
platí i v současnosti), a to s tím, že je povinen podílet se na úhradě nákladu na
bydlení (resp. na provozu domu apod.). Dle notářského zápisu je oprávněn na
základě věcného břemene obývat podkroví rodinného domu. Poněvadž dle
písemného prohlášení majitelů rodinného domu hradí náklady na bydlení v rozsahu
1/4, pak skutečnost disproporce v užívaném prostoru (když jmenovaný ve formuláři
pokračování 9 38Ad 60/2011
Informace o užívaném bytu uvádí, že užívá přízemí domu) nemá vliv na posuzování
nároku na dávku, neboť náklady v souvislosti se zajištěním bydlení jmenovanému
vznikají a ten je povinen je hradit.
Dále byly ve spisové dokumentaci v řízení o dávkách doloženy tyto tiskopisy:
Doklad o výši měsíčních příjmu a Prohlášení o celkových sociálních a majetkových
poměrech. Ve formuláři Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech,
který pan L. K. doložil k žádosti o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení v únoru
r. 2007 jmenovaný v části C. "Nemovitý majetek" uvedl, že využívá majetek osob
blízkých, a dále zde v části D. "Seznam nemovitého majetku", který užívá, uvedl
zahradu o výměře 830 m2', Z takto vyplněného formuláře však nevyplývalo, že je též
vlastníkem této zahrady (pozemku). V záznamu ze sociálního šetření pro účely
rozhodování o nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi provedeného dne 1. března
2007 je uvedeno, že: „pan L. K. má k dispozici samostatnou bytovou jednotku o
velikosti 3+1 v přízemí domu, jeho sestra
s manželem a svou dcerou mají k dispozici první patro domu. Příjem pana K. tvoří
pouze dávka sociální péče resp. dávka pomoci v hmotné nouzi, jmenovaný je
dlouhodobě v evidenci úřadu práce. Pan K. je povinen podílet se na úhradě nákladu
na domácnost". Na základě těchto zjištěných skutečností vydal správní
orgán 1. instance oznámení ze dne 1. března 2007 o přiznání dávek pomoci
v hmotné nouzi:
- příspěvku na živobytí jmenovanému, a to ve výši Kč 3.126,-- měsíčně
s účinností od února 2007 a dále
- doplatku na bydlení ve výši měsíčně Kč 1.177,-- na základě oznámení ze dne
1. března 2007 od února 2007. Na základě posouzení jeho situace byla
dávka - doplatek na bydlení jmenovanému přiznána s účinností od 1. února
2007, a to v souladu s ustanovením § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné
nouzi (tj. v důsledku zřetele hodného důvodu), když naposledy byla dávka
poskytována ve výši Kč 1.240,-- měsíčně s účinností od února r. 2009 (dle
oznámení ze dne 23. února 2009), a to do března r. 2009.
S účinností od měsíce května roku 2009 byla jmenovanému výplata příspěvku
na živobytí zastavena dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi
(kdy ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi: dávka
neprávem přiznaná se odejme nebo se její výplata zastaví nebo sníží, a to ode
dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena).
Rozhodnutí o zastavení výplaty dávky bylo vydáno poté, když správní orgán
1. instance zjistil, že jmenovaný je vlastníkem pozemku (zmiňované zahrady), a to
v rámci správního řízení - vedeného o žádosti o poskytnutí jednorázové dávky
pomoci v hmotné nouzi - mimořádná okamžitá pomoc (žádost ze dne 22. dubna
2009 na pořízení elektrického sporáku), kdy v průběhu sociálního šetření správním
orgánem bylo zjištěno, že jmenovaný je vlastníkem nemovitosti - pozemku, k němuž
bylo vydáno stavební povolení v roce 2007, a tuto skutečnost správnímu orgánu
rozhodujícímu o dávce nesdělil, resp. při posuzování nároku na dávku toto
v příslušných formulářích pravdivě neuvedl ani následně neoznámil v rámci ohlášení
změn v rozhodných skutečnostech. Vlastnictví pozemku u jmenovaného tak
příslušný správní orgán tedy zjistil v rámci své úřední činnosti při vedení jiného
správního řízení u téhož účastníka řízení. Správní orgán 1. instance z důvodu
zjištění rozhodných skutečností majících vliv na trvání nároku na dávku zaslal
pokračování 10 38Ad 60/2011
(v rámci probíhajícího řízení u dávky - mimořádná okamžitá pomoc) žádost (ze dne
13. května 2009) Stavebnímu úřadu Obecního úřadu Velká Polom o sdělení, zda je
pan L. K. vlastníkem nemovitého majetku s uvedením čísla a rozlohy pozemku. Dále
byl stavební úřad dotazován - jak lze uvedený pozemek charakterizovat ve vztahu k
jeho využití, zda je na tento pozemek vydáno stavební povolení, zda byl při žádosti o
stavební povolení předložen stavební projekt, jaké správní poplatky a v jaké výši
jmenovaný hradil, jaká je současná hodnota pozemku a v jakém stádiu je v
současné době stavba na uvedeném pozemku.
Rozhodnutí č.j.: 37778/2009/00A o zastavení výplaty příspěvku na živobytí
bylo vydáno dne 8. června 2009 a pan K. se v zákonem stanoveném lhůtě odvolal.
Toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem potvrzeno a podané odvolání tak
zamítnuto. Rozhodnutí odvolacího orgánu č.j. MSK 112805/2009 (sp. zn.
SOC/29238/2009/Han, ze dne 21. července 2009) nabylo právní moci dne 31.
července 2009. Rozhodnutím 1. instance ze dne 1. října 2009, č.j.: 64321/2009/00A,
byla následně po došetření rozhodných skutečností panu L. K. dávka - příspěvek na
živobytí, poskytovaná dle zákona o pomoci v hmotné nouzi,
odejmuta, a to s účinností ode dne 1. května 2009. V rámci odvolání proti
předmětnému rozhodnutí o odejmutí dávky - příspěvek na živobytí (od května 2009)
podal odvolatel podnět k přezkumu pravomocného rozhodnutí zdejšího krajského
úřadu (č.j. MSK 134390/2009, sp. zn.: SOC/32935/2009/Tyl, ze dne 2. září 2009,
právní moc dne 9. září 2009) o odvolání proti rozhodnutí 1. instance, jímž byla
odejmuta dávka - doplatek na bydlení, a to s účinností od 1. dubna 2009.
Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, č.j.:
48287/2009/00A, byla panu L. K. odejmuta dávka - doplatek na bydlení
s odůvodněním, že jmenovaného dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o pomoci
v hmotné nouzi nelze považovat za osobu v hmotné nouzi, když jeho celkové
sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu plně zajišťují uspokojení základních
životních potřeb.
Proti tomuto rozhodnutí se jmenovaný odvolal. O odvolání krajský úřad
rozhodl tak, že potvrdil rozhodnutí 1. instance o odejmutí doplatku na bydlení, neboť
vzal za prokázané, že jmenovaný vlastní takový majetek, jehož využitím lze
spolehlivě zajistit uspokojení jeho základních životních potřeb. Bylo zřejmé, že
bydlení má jmenovaný zajištěno užíváním časti rodinného domu na základě
věcného břemene a majetek v podobě stavebního pozemku tak lze využít ke
zvýšení si příjmu vlastním přičiněním, když toto lze po příjemci dávky spravedlivě
žádat. Dávka za měsíc duben v květnu 2009 nebyla již vyplacena, resp. poslední
výplata nastala za měsíc březen 2009, protože dávka doplatek na bydlení je
vyplácena v souladu se zákonem následující měsíc po měsíci, za který náleží.
V textu podnětu jmenovaný požadoval „vrácení všech pozastavených, ukradených
sociálních dávek na jeho bydlení". Věc v této části podání byla tak řešena
samostatným postupem a předána k přezkumnému řízení k nadřízenému orgánu,
tj. k Ministerstvu práce a sociálních věcí (dle ustanovení § 95 odst. 2 správního
řádu). Důvody, které vedly k odejmutí dávky doplatku na bydlení, byly shodné
s důvody, pro něž byl 1. instancí odejmut příspěvek na živobytí od 1. května 2009,
tj. s ohledem na ustanovení § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi, když
jmenovaný vlastnil majetek dostatečného rozsahu k zabezpečení základních
životních potřeb. Nadřízený orgán neshledal porušení právních předpisů při
pokračování 11 38Ad 60/2011
rozhodování o odejmutí doplatku na bydlení, a proto věc podnětu k přezkumu řešil pouze sdělením účastníku řízení, když nebyl důvod pro opravný prostředek v řízení.
Rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí od 1. května 2009 bylo
rozhodnutím krajského úřadu rovněž potvrzeno a podané odvolání zamítnuto (č.j.
MSK 178386/2009, sp. zn.: SOC/42725/2009/Dri, ze dne 12. února 2010).
Dále uvedl, že výše uvedená správní rozhodnutí odvolacího orgánu byla
rovněž předmětem soudního přezkumu. Ze spisové dokumentace je také zřejmé, že
pan L. K. byl na základě oznámení Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí
a zdravotnictví, č.j.: 29338/2007/00A, ze dne 1. března 2007 (o přiznání doplatku na
bydlení), prokazatelně poučen o tom, že je povinen písemně ohlásit změny ve
skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi, její
výši nebo výplatu. Jmenovaný však při posuzování vzniku nároku na dávku a její
výplatu v únoru r. 2007 skutečnost vlastnictví k pozemku neuvedl, a ani později (v
průběhu poskytování dávek) tak neučinil. Je přitom zřejmé, že bydlení má
jmenovaný zajištěno užíváním časti rodinného domu na základě věcného břemene a
majetek v podobě zahrady resp. stavebního pozemku (jak uvedl stavební úřad) tak
lze využít (vzhledem k výši ceny majetku) ke zvýšení si příjmu vlastním přičiněním
(jeho prodejem nebo pronájmem), když toto lze po příjemci dávky spravedlivě žádat.
S ohledem na uvedené proto správní orgán 1. instance zahájil řízení o stanovení
povinnosti vrátit neprávem poskytnutou dávku oznámením ze dne 15. prosince 2010,
které jmenovaný osobně převzal. Dne 26. ledna 2011 vydal správní orgán 1.
instance rozhodnutí o stanovení povinnosti vrátit přeplatek na dávce doplatek na
bydlení v celkové výši 26.204,- Kč, kdy rozhodnutí je vykonatelné jeho oznámením
(když podané odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek dle ustanovení § 77
zákona o pomoci v hmotné nouzi) dne 28. ledna 2011 a zároveň je vykonatelné
rozhodnutí podkladem pro exekuční řízení dle ustanovení pro exekuci daňových
nedoplatků. Správní orgán při výpočtu výše přeplatku postupoval tak, že posoudil
výši přeplatku s ohledem na skutečnost, že doplatek na bydlení byl jmenovanému
přiznán s účinností od 1. února 2007 (a to oznámením ze dne 1. března 2007).
Rozsah vzniku přeplatku byl posouzen správním orgánem pro období od června
2007 do března 2009, a to: v rozsahu Kč 26.204,-- = (7 x 1.177,--) + (2 x 1.024,--) +
(3 x 998,--) + 1.025,-- + 1.951,-- + (2 x1.282,--) + 1.261,-- + (2 x1.203,--) + 1.236,-- +
(2 x1.240,--).
Dle ustanovení § 51 zákona o pomoci v hmotné nouzi povinnost vrátit dávku
poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy
byla dávka vyplacena. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku
nebo o žalobě proti rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek, po dobu řízení o výkonu
rozhodnutí a jeho provádění a po dobu, kdy jsou na úhradu přeplatku prováděny
srážky z dávky nebo jiného příjmu. Z uvedeného vyplývá, že stanovit povinnost vrátit
přeplatek na dávce doplatek na bydlení lze, když rozhodnutí bylo vydáno dne
27. ledna 2011 a vykonatelné se stalo jeho oznámením účastníku řízení dne
28. ledna 2011, ve vztahu k částce výplaty dávky v únor 2008 a následně. Tj. pouze
za období výplaty dávky od února 2008 (náležející za leden 2008) do března 2009,
a to v částce celkem Kč 17.965,-- = (2 x 1.024,--) + (3 x 998,--) + 1.025,-- +
1.951,-- + (2 x 1.282,--) + 1.261,-- + (2 x 1.203,--) + 1.236,-- + (2 x 1.240,--). Přičemž
výplaty dávek příspěvku na živobytí za období od března do srpna 2007 (tj. za
pokračování 12 38Ad 60/2011
6 měsíců) již podléhají tzv. prekluzi, tj. nelze je již vymáhat, neboť by tento postup byl
v rozporu se zákonem.
V řízení o odejmutí doplatku na bydlení pro období od 1. dubna 2009
rozhodoval správní orgán 1. instance dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o pomoci
v hmotné nouzi, tj. v důsledku posouzení vlastnictví majetku jmenovaného, který je
takového rozsahu, že jmenovanému umožňuje zajistit si zvýšení příjmu vlastním
přičiněním a zabezpečit si tak základní životní potřeby včetně nákladů na bydlení.
Proto i v řízení o stanovení povinnosti vrátit neprávem vyplacenou dávku je nezbytné
zachovat shodný postup, tj. dle ustanovení § 3 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné
nouzi. Dávka doplatek na bydlení tak byla neprávem vyplacená již od první výplaty
doplatku na bydlení jmenovanému, tj. od března 2007 (v rámci přiznání nároku na
dávku od února 2007) včetně. Správní orgán tak nepostupoval v souladu s právním
předpisem, když nezohledňoval první 3 měsíce existenci majetku ve smyslu
ustanovení § 26 odst. 1 písmo a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, avšak toto
pochybení nemá přímý vliv na výrok rozhodnutí a stanovení povinnosti vrátit
přeplatek na dávce, protože jde zároveň o období, které podléhá (ve vztahu
k výplatě dávky) prekluzi. Jinými slovy - stanovení povinnosti vrátit přeplatek na
dávce za období poskytování dávky v měsících od února 2007 do prosince 2007
včetně (což by byl postup dle zákona o pomoci v hmotné nouzi, § 3 odst. 4), již nelze
stanovit, přitom správní orgán stanovil povinnost vrátit přeplatek za období od června
2007, toto období výplaty dávky však již podléhá prekluzi a vrácení dávek nelze
požadovat. Povinnost vrátit přeplatek na dávce lze vztáhnout od výplaty dávky za
měsíc leden 2008, když rozhodnutí I. instance bylo vydáno 27. ledna 2008, protože
po dobu řízení 1. instance lhůta dle ustanovení § 51 zákona o pomoci. v hmotné
nouzi se nestaví. Proti vydanému rozhodnutí se jmenovaný odvolal v řádné lhůtě, po
předání odvolání k nadřízenému orgánu ten řízení přerušil usnesením ze dne
18. března 2011 do doby doručení pravomocného rozsudku včetně komplexní
spisové dokumentace po ukončeném řízení o soudním přezkumu ve věci rozhodnutí
o odejmutí příspěvku na živobytí s účinností od 1. května 2009. V průběhu řízení
jmenovaný zaslal písemné vyjádření, jehož obsahem není žádná nová informace
nebo skutečnost. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor sociálních věcí,
změnil rozhodnutí I. instance z toho důvodu, že stanovení povinnosti vrátit dávku
doplatek na bydlení bylo posouzeno i za, období, které již v době vydání rozhodnutí
I. instancí podléhalo prekluzi. Jde tak o snížení stanovené povinnosti vrátit přeplatek
na dávce, resp. omezení povinnosti jmenovaného. Pokud se týká námitek
jmenovaného, pak ty nelze v rozhodnutí zohlednit.
Správní orgán se vyjádřil i k dalším námitkám žalobce takto: Jestliže
jmenovaný uvádí, že je dlouhodobě okrádán o sociální dávky a že je mu
poskytována jejich nižší výměra, pak není zřejmé, co je touto námitkou míněno.
Jmenovaný je (jak uvádí sám) nezaměstnaný a zajišťován sociálními dávkami od
dubna 1999, přitom je však zřejmé z obsahu Listu vlastnictví, že je od prosince 1999
vlastníkem pozemku na základě i kupní smlouvy, kdy úhradu kupní ceny provedl
jmenovaný z vlastních finančních prostředku, a to v době poskytování sociálních
dávek, jejichž účelem je zajištění základních životních potřeb osob, které nejsou
schopny si své potřeby zajistit vlastními silami resp. vlastním přičiněním. Žalovaný
nesouhlasil s názorem jmenovaného v tom smyslu, že mu správní orgán poskytoval
dávky v nižším rozsahu a výši přiznaných a vyplacených dávek vyčíslil. Vyjádřil se
pokračování 13 38Ad 60/2011
i k tvrzení žalobce, že mu správní orgány dluží na sociálních dávkách částku Kč
99.546 ,--, a to za období od května 2009 resp. od dubna 2009 (tj. dávky příspěvek
na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádnou okamžitou pomoc v částce Kč 6000,--
a dále částku Kč 3.900,-- v rámci výkonu tzv. nekolidujícího zaměstnání).
Konstatoval, že toto nevyplývá ze spisové dokumentace a znovu uvedl, že
jmenovaný vlastní dostatečný majetek, jehož využitím si muže zvýšit příjem vlastním
přičiněním a toto lze na jmenovaném spravedlivě žádat. K další námitce, že (jak
uvádí jmenovaný) mu byl "odborem sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu
města Ostravy ukraden 3.900,--, které si vydělal v tzv. nekolidujícím
zaměstnání:", pak je možné se obrátit na státní orgány, které mají v kompetenci tyto
záležitosti, a to orgány činné v trestním řízení, neboť tuto pravomoc zdejší krajský
úřad nemá právními předpisy svěřenu. Objasnil, že pokud má jmenovaný na mysli
tzv. započtení dosažených příjmu z nekolidujícího zaměstnání pro účely posouzení
nároku na dávku, její výši a výplatu, pak tyto příjmy jsou rozhodné pro posouzení
trvání nároku na dávku a správní orgány mají povinnost tyto příjmy dle ustanovení
§ 9 zákona o pomoci v hmotné nouzi započítat při posuzování dávky. K názoru
jmenovaného, že vlastnictví pozemku a vydané stavební povolení nemá žádný vliv
na vznik nároku na dávku uvedl, že skutečnost vlastnictví pozemku a jeho způsob
využití byl dostatečně prokázán. Pokud se týká výše ceny, za kterou je možné prodej
pozemku realizovat a zvýšit si tak příjem vlastním přičiněním, pak nejde o spekulaci,
jak jmenovaný uvádí, ale reálné posouzení plnění podmínek jmenovaným správním
orgánem s tím, že cena nemovitostí odráží vždy aktuální stav, nikoliv ceny
dosahované v minulých obdobích resp. v době, kdy byl pozemek jmenovaným
pořízen apod. Přitom neexistence příjmu z výkonu výdělečné činnosti nebo jiného
zdroje příjmu nepředstavuje automaticky splnění podmínek pro vznik nároku na
dávky pomoci v hmotné nouzi, neboť účelem sociálních dávek dle zákona o pomoci
v hmotné nouzi je zajištění osob, které nedisponují žádnými zdroji, které by jim
umožnily zajistit si základní životní potřeby vlastním přičiněním, tj. jde o osoby, které
nemají nejen příjmy, ale také nedisponují majetkem, pohledávkami, zákonnými
nároky či jinými právy.
K námitce, že vlastnictví zahrady jmenovaný opakovaně oznamoval
správnímu orgánu, správní orgán uvedl, že k této námitce nelze přihlédnout, neboť
spisová dokumentace k dávkám pomoci v hmotné nouzi neobsahuje takové sdělení,
resp. takovou informaci, z níž by vyplývalo vlastnictví k pozemku ohlášené
jmenovaným, jeho hodnota nebo skutečnost, že byla povolena stavba na pozemku,
kde stavebníkem je jmenovaný a apod., což vyplývá i z uváděného formuláře -
Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech, který je nedílnou
součástí (resp. povinnou přílohou) formuláře žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi,
kdy tento formulář sám jmenovaný vyplnil a podepsal i s údaji a sděleními, která
neodpovídají pravdivým skutečnostem. Přitom jmenovaný při podání žádosti potvrdil
svým podpisem, mimo jiné, že skutečnosti, které uvádí jsou pravdivé a že si je
vědom případných následků, pokud se ukážou uvedené skutečnosti jako nepravdivé.
Proto rovněž tuto námitku nelze zohlednit. Dále skutečnost, že katastr nemovitostí je
veřejně přístupný, jak uváděl jmenovaný, a že se netajil svým vlastnictvím zahrady,
není ve vztahu k povinnosti vrátit neprávem vyplacenou dávku relevantní, neboť
jmenovaný (jak je zřejmé ze spisové dokumentace) sám nesdělil správnímu orgánu
pravdivé údaje o rozsahu svého majetku, správní orgán tak neměl důvod zkoumat
dále majetkové poměry jmenovaného. Správní orgány mají právo ověřovat tvrzení
pokračování 14 38Ad 60/2011
žadatel o dávky a příjemců dávek, ale nikoliv povinnost zjišťovat samy všechny
rozhodné skutečnosti zejména ve vztahu k rozsahu majetku a sociálních podmínek
těchto osob. Navíc tržní cena, z níž bylo vycházeno při rozhodování o odejmutí
dávky a stanovení přeplatku na dávce, byla posouzena (resp. uvedena) stavebním
úřadem, což lze považovat za prokázanou skutečnost v souladu se zásadou
presumce správnosti sdělení správního orgánu (resp. orgánu veřejné moci v souladu
s ustanovením § 53 odst. 3 správního řádu: "Listiny vydané soudy České republiky
nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celku v mezích
jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal a není-Ii dokázán opak,
potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno."), nikoliv za
"spekulaci" správního orgánu (jak uvedeno jmenovaným v dalším textu). S názorem
jmenovaného se tak nelze ztotožnit.
K další námitce, týkající se ceny pozemku, žalovaný uvedl, že správní orgán
posuzuje existenci majetku a jeho hodnotu v době relevantní k posouzení sociální
situace osoby příjemce nebo žadatele o dávku, tj. v průběhu řízení o dávce
a posuzování stavu jeho hmotné nouze, nikoliv zpětně. Navíc tržní cena, z níž bylo
vycházeno při rozhodování o odejmutí dávky, byla posouzena stavebním úřadem, což
lze považovat za prokázanou skutečnost v souladu s presumcí správnosti sdělení
správního orgánu (resp. orgánu veřejné moci).
K námitce, že jmenovaný "...byl donucen podepsat takovéto žádosti
v časové tísni, existenční a životní nouzi..., pod psychickým nátlakem
a pohrůžkou, že když nepodepíšu, tak žádnou finanční pomoc nedostanu...“,
uvedl, že dávky pomoci v hmotné nouzi lze poskytovat na základě žádosti o dávku,
tj. pokud by jmenovaný nepodal žádost sám a rovněž ji nepodepsal, popř. by
neposkytl jiné potřebné údaje, pak by správní orgán nemohl vést řízení
o poskytování dávek a žádná dávka by také nebyla vyplacena. Je tak na osobě, zda
o dávku požádá, správní orgán následně posoudí podmínky pro vznik nároku na
dávku, jeho trvání, výši apod. a ve věci rozhodne. Skutečnost, že by jmenovaný
neměl v úmyslu o dávky požádat, nevyplývá ze spisové dokumentace, navíc jde
o dávky poskytované kontinuálně, nikoliv pouze jednorázově. Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, odbor sociálních věcí, přezkoumal napadené rozhodnutí
a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že stanovení
povinnosti vrátit neprávem vyplacený doplatek na bydlení poskytovaný dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů,
je v souladu s posouzením rozsahu majetku jmenovaného. Vzhledem ke
skutečnosti, že bylo zjištěno, že pan Klásek vlastní od prosince roku 1999 pozemek
o výměře 830 m2, který je považován za stavební, a to s vydaným povolením ke
stavbě rekreačního domu (o ploše 65 m2) od dubna roku 2007, a dále že uvedený
stavební pozemek má takovou hodnotu, kdy jeho využitím lze získat dostatečné
finanční prostředky k zabezpečení základních životních potřeb a živobytí osoby, lze
proto konstatovat, že sociální a majetkové poměry jmenovaného ve smyslu
ustanovení § 3 odstavce 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou takové, že plně
zajistí zabezpečení jeho základních životních potřeb a toto zajištění lze po
jmenovaném spravedlivě žádat, dávky tak byly poskytovány neprávem, když není
osobou v hmotné nouzi.
pokračování 15 38Ad 60/2011
Důvodem změny výroku rozhodnutí provedené krajským úřadem ve vztahu
k rozsahu stanovení povinnosti vrátit neprávem poskytnutou dávku byla skutečnost,
že na část období, za které byl zjištěn přeplatek na dávce, podléhá již prekluzi a nelze
jej tak vymáhat.
- Žalobce se domáhal podáním ze dne 15.10.2009, adresovaným Nejvyššímu
správnímu soudu, posouzení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje
134390/2009 z 2.9.2009. Žádal, aby soud rozhodl v jeho prospěch a české sociální
úřady mu musely vyplatit v plné výši sociální dávky, doplatek na bydlení, které mu
odmítají vyplácet od 1.4.2009.
Mimo jiné v žalobě uvedl, že: “To, že vlastním pozemek, zahradu, české
sociální úřady vědí několik let…..“. „Je sice pravdou, že se snažím řešit v 56letech
své vlastní bydlení, ale to neznamená, že mám na řešení svého vlastního bydlení
dost peněz“. K žalobě připjil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje,
odboru sociálních věcí, Ostrava ze dne 2.9.2009, č.j. MSK 134390/2009. Usnesením
ze dne 26.10.2009 č.j. Na 255/2009-7 Nejvyšší správní soud věc postoupil
Krajskému soudu v Ostravě. Žalobce v průběhu ústního jednání dne 21.10.2010
mimo jiné vypověděl, že sestra na něj převedla pozemek o rozloze 486 m2. K tomuto
pozemku posléze dokoupil pozemek další a z toho vznikla parcela o výměře 830 m2.
Získal také stavební povolení na výstavbu rodinného domku 1+1 a sám svépomocně
začal kopat základy rodinného domku. Rozsudkem ze dne 21.10.2010 č.j. 38Cad
29/2009-42 Krajský soud v Ostravě pod bodem I. žalobu zamítl a pod bodem
II. rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21.7.2011
č.j. 3 Ads 98/2011-85 o kasační stížnosti žalobce rozhodl tak, že kasační stížnost
zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a o odměně advokáta žalobce
JUDr. Alexandra Belicy.
- Žalobce se domáhal podáním ze dne 21.10.2009 adresovaným Nejvyššímu
správnímu soudu, aby rozhodl v jeho prospěch a české sociální úřady mu musely
neprodleně obnovit vyplácení včetně doplacení dosud zadržované sociální dávky,
příspěvek na živobytí, které mu zastavily a odmítají vyplácet od 1.5.2009. K podání
připojil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí,
Ostrava ze dne 21.7.2009, č.j. MSK 112805/2009. Usnesením ze dne 27.10.2009
č.j.- Na 265/2009-6 Nejvyšší správní soud věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě.
Usnesením ze dne 31.8.2010 č.j. 38Cad 28/2009-15 Krajský soud v Ostravě pod
bodem I. žalobu odmítl a pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu. O kasační stížnosti žalobce rozhodl
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11.5.2011 č.j. 3 Ads 68/2011-47 tak, že
kasační stížnost zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o přiznání odměny
ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Vlastimilu Vezdenkovi.
- Žalobce se dále domáhal podáním ze dne 18.2.2010 přezkoumání rozhodnutí
Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru sociálních věcí, Ostrava ze dne
15.2.2010 , č.j. MSK 178386/2009, kterým bylo rozhodnuto odejmout dávku pomoci
v hmotné nouzi-příspěvek na živobytí s účinnosti ode dne 1.5.2009. Navrhoval
zrušení označeného rozhodnutí. Po provedeném řízení rozsudkem ze dne 31.5.2011
č.j. 38Ad 18/2010-72 krajský soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení
účastníků a odměně právní zástupkyně žalobce. Z obsahu spisu je patrno, že
pokračování 16 38Ad 60/2011
žalobce byl vlastníkem pozemku parc. č. 538/30 v katastrálním území Dolní Lhota
o celkové výměře 830m2, který byl dle územního plánu obce v zóně obytné, určený
mimo jiné k zástavbě rodinnými domy. Od roku 2007 Obecní úřad Velká Polom,
stavební úřad eviduje ohlášení stavby rekreačního domku, vč. žumpy a domovních
přípojek, přičemž souhlas s provedením stavby byl udělen dnem 23.4.207. Změna
územního plánu v obci Dolní Lhota, která změnila druh pozemku z orné půdy na
stavební pozemek, byla schválena zastupitelstvem obce Dolní Lhota dne
15.10.1996. O kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud dne 6.6.2012
ve věci č.j. 6 Ads 58/2012-28 tak, že kasační stížnost odmítl a dále rozhodl
o nákladech řízení účastníků a o přiznání odměny ustanovené zástupkyni žalobce.
- Dne 19.2.2007 žalobce uplatnil u Magistrátu města Ostravy žádost o příspěvek na
živobytí. V tiskopisu „Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech“
z téhož dne žadatel o dávku uvedl, že pokud se jedná o nemovitý majetek, využívá
majetek osob blízkých. V tiskopise pod písm. C) jsou označeny tři varianty. Za prvé
mám, za druhé mám vlastní majetek a za třetí využívám majetek osob blízkých.
V tiskopise je uvedeno, že žadatel má zaškrtnout jednu z uvedených variant. Žadatel
označil variantu - využívám majetek osob blízkých. Pod písm. D/ seznam nemovitého
majetku (k vyplnění pouze pokud žadatel zaškrtl druhou nebo třetí variantu) žadatel
měl zaškrtnuto - všechny druhy majetku, které vlastní nebo který vlastní osoby blízké,
avšak žadatel takovýto majetek využívá a zároveň měl uvést hodnotu nebo výměru.
Žalobce zaškrtl zahradu o výměře 830 m. Pod písm. E/ movitý majetek z tří variant
zaškrtl variantu - nemám. Pokud se jedná o finanční prostředky, zaškrtl - hotovost
přesahující 1000,- Kč, přičemž hodnotu a vklady na účtech neuvedl. Zároveň uvedl,
že stavební spoření nemá a nemá ani kapitálové životní pojištění. Tiskopis podepsal.
K žádosti je připojen další tiskopis „Informace o užívaném bytu“. Žalobce tento
tiskopis vyplnil a podepsal. Pod písmenem C/ Byt - je uvedena adresa a u položky
popis je uvedeno - v rod. domku, uvedeno jako věcné břemeno, podlahová plocha
45m2 . K žádosti je dále připojena informace o budově č.p. X, D. L., rodinný dům,
vlastníci L. J. a D.
- V odvolání ze dne 5.10.2009 proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy č.j.
64321/2009/OOA z 1.10.2009 žalobce mimo jiné uvedl, že nevidí důvod, proč by si
nemohl ze sociálních dávek začít stavět dům. Neproinvestoval miliony, ale jen část
ze sociálních dávek. Vlastní zahradu, jejíž menší část si koupil z úspor a větší část
dostal darem. Zahrada má pro něj hodnotu především v tom, že jej živí a skýtá mu
soukromí a místo k odpočinku.
III.
Zákon č. 111/2006, § 1 odst. 1 upravuje poskytování pomoci k zajištění
základních životních podmínek 1) fyzickým osobám (dále jen "osoba"), které se
nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi (dále jen
"dávka").
Podle § 2 odst. 2 písm. a) z.č. 111/2006 Sb. osoba se nachází v hmotné
nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně
posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2)
nedosahuje částky živobytí (§ 24), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem
pokračování 17 38Ad 60/2011
ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním
přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně
ohroženo.
Podle § 11 odst.1 z.č. 111/2006 Sb. při posuzování nároku na příspěvek na
živobytí se zjišťuje, s výjimkami uvedenými v odstavcích 3 až 7, zda mají osoba
a společně s ní posuzované osoby možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním.
Podle odst. 2 téhož ustanovení zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu
a) vlastní prací,
b) řádným uplatněním nároků a pohledávek, c) prodejem nebo jiným využitím majetku.
Zvýšení příjmu prodejem nebo jiným využitím majetku se rozumí dle § 14
odst.1 prodej nebo jiné využití majetku, který nepatří mezi věci, jejichž prodej nebo
jejich jiné využití se podle tohoto zákona nevyžaduje, nebo které podle zvláštních
právních předpisů nepodléhají výkonu rozhodnutí.
Podle § 15 odst. téhož zákona 1 pro účely tohoto zákona se celkovými
sociálními poměry rozumí podíl rodiny na trvání stavu hmotné nouze, do kterého se
osoba dostala. Při posuzování celkových sociálních poměrů příslušný orgán pomoci
v hmotné nouzi posuzuje také využívání jiného než vlastního majetku, které umožňují
zpravidla osoby blízké.
Podle § 33 odst. 3 zákona podmínkou nároku na doplatek na bydlení je
získání nároku na příspěvek na živobytí a nárok na příspěvek na bydlení podle
zvláštního právního předpisu.
Příspěvek na živobytí se vyplácí dle § 43 odst.1, věta prvá zákona v
kalendářním měsíci, na který náleží, v pravidelných měsíčních lhůtách určených
plátcem příspěvku.
Doplatek na bydlení se vyplácí dle odst. 2 téhož ustanovení měsíčně po
uplynutí kalendářního měsíce, za který náleží, nejpozději do konce následujícího
kalendářního měsíce.
Podle § 51 odst.1 jestliže příjemce dávky přijímal dávku, ačkoliv musel
z okolností předpokládat, že tato dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší
částce, než náležela, nebo jestliže dávka byla přiznána nebo její výše stanovena na
základě nepravdivých, neúplných nebo zkreslených údajů, sdělených příjemcem, je
povinen částky neprávem přijaté vrátit.
IV.
pokračování 18 38Ad 60/2011
Z provedeného dokazování tedy krajský soud zjistil, že žalobce dne
19.2.2007 podal u Magistrátu města Ostrava žádost o příspěvek na živobytí a dne
27.2.2007 o doplatek na bydlení. V tiskopisu „Prohlášení o celkových sociálních
a majetkových poměrech“, v Informaci o užívaném bytu a informaci o budově,
z téhož dne žadatel o dávku uvedl, že pokud se jedná o nemovitý majetek, využívá
majetek osob blízkých. Dále soud zjistil, že žalobce bydlí v bytě v přízemí v rodinném
domku, jehož spoluvlastníky jsou jeho sestra a její manžel, přičemž právo v bytě
bydlet se opírá o kupní smlouvu sepsanou na Státním Notářství Opava pod N X, NZ
X0 z 24.11.1980 mezi V. a M. K. a J. a D.L. Je veden jako uchazeč o zaměstnání od
29.4.1999.
Dne 19.2.2007 žalobce uplatnil u Magistrátu města Ostravy žádost
o příspěvek na živobytí. V tiskopisu „Prohlášení o celkových sociálních
a majetkových poměrech“ z téhož dne žadatel o dávku uvedl, že pokud se jedná
o nemovitý majetek, využívá majetek osob blízkých. V tiskopise pod písm. C) jsou
označeny tři varianty. Za prvé mám, za druhé mám vlastní majetek a za třetí
využívám majetek osob blízkých. V tiskopise je uvedeno, že žadatel má zaškrtnout
jednu z uvedených variant. Žadatel označil variantu - využívám majetek osob
blízkých. Pod písm. D/ seznam nemovitého majetku (k vyplnění pouze pokud žadatel
zaškrtl druhou nebo třetí variantu) žadatel měl zaškrtnuto - všechny druhy majetku,
které vlastní nebo který vlastní osoby blízké, avšak žadatel takovýto majetek využívá
a zároveň měl uvést hodnotu nebo výměru. Žalobce zaškrtl zahradu o výměře 830m.
Pod písm. E/ movitý majetek z tří variant zaškrtl variantu - nemám. Pokud se jedná
o finanční prostředky, zaškrtl - hotovost přesahující 1000,- Kč, přičemž hodnotu
a vklady na účtech neuvedl. Zároveň uvedl, že stavební spoření nemá a nemá ani
kapitálové životní pojištění. Tiskopis podepsal. K žádosti je připojen další tiskopis
„Informace o užívaném bytu“. Žalobce tento tiskopis vyplnil a podepsal. Pod
písmenem C. Byt - je uvedena adresa a u položky popis je uvedeno - v rod. domku,
uvedeno jako věcné břemeno, podlahová plocha 45m2 . K žádosti je dále připojena
informace o budově č.p. X D. L., rodinný dům, vlastníci L. J. a D.a (viz spis zd. soudu
sp. zn. 38Cad 18/2010).
Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí
a zdravotnictví ze dne 1.10.2009 č.j. 64321/2009/OOA byla žalobci odejmuta dávka-
příspěvek na živobytí, s účinností od 1.5.2009. O odvolání žalobce rozhodl Krajský
úřad Moravskoslezského kraje dne 15.2.2010 č.j. 178386/2009 tak, že odvolání
žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. O žalobě žalobce, kterou se domáhal
zrušení označeného rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne
31.5.2011 č.j. 38Ad 18/2010-72 tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud v Brně
usnesením ze dne 6.6.2012 č.j. 6 Ads 58/2012-28 kasační stížnost žalobce v této
věci odmítl.
Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy, odboru sociálních věcí
a zdravotnictví, č.j. 48287/2009/OOA byla žalobci odňata dávka-doplatek na bydlení,
s účinností od 1.4.2009. O žalobě žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu MSK ze
dne 2.9.2009, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu
města Ostravy ze dne 16.7.2009 o odnětí doplatku na bydlení a napadené
rozhodnutí správního orgánu 1. stupně potvrzeno, bylo rozhodnuto Krajským soudem
v Ostravě 21.10.2010 tak, že žaloba byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud v Brně
pokračování 19 38Ad 60/2011
rozsudkem ze dne 21.7.2011 č.j. 3 Ads 98/2011-85 kasační stížnost žalobce v této
věci zamítl. Krajský soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, zejména na stranu 4 odst.1 citovaného rozsudku.
Zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi upravuje poskytování pomoci
k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí
v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Nárok na některou
z dávek pomoci v hmotné nouzi má osoba, u níž je možno stav hmotné nouze na
základě jejich sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit, když
poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je poslední úrovní v síti sociálního
systému sloužící k zabezpečení základních životních potřeb v situaci, kdy osoba není
schopna si tyto potřeby zajistit sama. Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je
třeba pro účely přiznání nároku na některou z dávek pomoci v hmotné nouzi zjišťovat
a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele,
neboť dávky mají pokrýt toliko nejzákladnější lidské potřeby. Výkladem citovaných
ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi je třeba dospět k závěru, že plyne-li ze
sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku schopnost či možnost zabezpečit
své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu v hmotné nouzi a jako
taková nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost
zabezpečit a pokrýt základy životní potřeby svými silami je bez dalšího dána právě
existencí majetku, z něhož je reálně možno jak jeho prodejem či jiným jeho využitím
právě tyto základní potřeby jednotlivce zajistit. Je nesporné, že v období za které
bylo rozhodováno o povinnosti žalobce vrátit přeplatek na dávce pomoci v hmotné
nouzi - doplatek na bydlení) žalobce byl dle svého tvrzení i dle výpisu z evidence
z nemovitosti od r. 1999 vlastníkem nemovitosti - pozemku o výměře 830m2 (tržní
cena pozemku dle Stavebního úřadu ve Velké polomi ze dne 25.5.2009 se
pohybovala od 800,- Kč do 1.100,- Kč za 1m2). Žalobci bylo vydáno stavební
povolení ke stavbě rekreačního domku. Na pozemku byla realizována vodovodní
přípojka. Tuto skutečnost správnímu orgánu nesdělil. Pozemek představoval
majetek žalobce, pro který jej není možno považovat za osobu v hmotné nouzi.
Nárok na dávku sociální péče (doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí) mu proto
nevznikl.
Dávka pomoci v hmotné nouzi je součástí sociálního systému, který má
charakter subsidiarity, to znamená, že nastupuje až v okamžiku, kdy není k dispozici
plnění ze žádného jiného systému, resp. tato plnění již byla vyčerpána, a trvá
potřeba zabezpečit základní životní potřeby občana.
Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný nepochybil, když vycházel ze všech
skutečností výše uvedených, a v souladu s dotčenými ustanoveními zákona
o pomoci v hmotné nouzi rozhodl tak, že žalobce je povinen vrátitt přeplatek na
dávce-doplatek na bydlení za období výplaty dávky v měsících od února 2008 do
března 2009. Pokud se jedná o výši přeplatku na dávce, pak žalobce její výši
nenamítal a soud má proto za to, že vyplacená částka není mezi účastníky sporná.
I přes tuto skutečnost soud z opatrnosti se zabýval výší přeplatku na dávce. Dospěl
k závěru, že její výše byla žalovaným vypočtena správně. V podrobnostech soud
odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného a obsah správního spisu.
Pro zhodnocení hmotné nouze se zjišťují celkové sociální a majetkové poměry osoby, společně s ní posuzovaných osob a rodiny. Jestliže žalobce, který byl
pokračování 20 38Ad 60/2011
svobodný, žil v rodinném domku své sestry a jejího manžela, v období od r. 1999 do
dne vydání rozhodnutí žalovaného, tj. do 2.8.2011 byl vlastníkem pozemku o rozloze
830m2, bylo mu vydáno stavební povolení ke stavbě rekreačního domku, na
pozemku byla realizována vodovodní přípojka, nelze jej považovat za osobu
v hmotné nouzi. Měl by být schopen zajistit si náklady na své živobytí, ať již prodejem
či jiným využitím majetku. Je proto dle § 51 odst.1 zákona č. 111/2006 Sb. je povinen
částky neprávem přijaté vrátit, neboť musel z okolností předpokládat, že tato dávka
byla vyplacena neprávem, když byla přiznána neúplných údajů, sdělených žadatelem
o dávku.
Pokud žalobce namítal, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného je spekulativní,
zmatečné, nátlakové, vyděračské a výhružné exekucí, pak tuto námitku soud
nepovažuje za důvodnou. Naopak rozhodnutí žalovaného má veškeré náležitostí,
jaké se porozhdonutí správního orgánu požaduji. Výrok je přesný, určitý.
V odůvodnění rozhodnutí je velmi podrobně odůvodněn výrok rozhodnutí.
Rozhodnutí je opatřeno řádným poučením o tom, že se proti němu nelze odvolat.
Krajský soud proto po zhodnocení provedených důkazů (§ 77 s.ř.s.) dospěl
k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech, pokud
bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit přeplatek na dávce-doplatek na bydlení za
období výplaty dávky v měísích od února 2008 do března 2009 v celkové částce
17.965 ,- Kč. Proto soud žalobu dle § 78 odst.7 z.č. 150/2002 Sb. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu .
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj
o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
pokračování 21 38Ad 60/2011
V Ostravě dne 30. dubna 2013
JUDr. Bohuslava Drahošová
samosoudkyně