Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 4/2013 - 9

- 10

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 128 01, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2012, č. j. -5,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“) ze dne 20. 11. 2012, č. j. - 5. Tímto usnesením postoupil krajský soud danou věc Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Krajský soud svůj názor opřel o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), účinný do 26. 11. 2012. Konstatoval, že v dané věci je správním orgánem Úřad práce České republiky a jeho krajské pobočky jsou pouze organizační součásti. Nemají proto sídlo ve smyslu ustanovení , pomocí něhož by bylo možno určit místní příslušnost jiného soudu než městského. V souladu s proto postoupil věc městskému soudu.

Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, ve které nesouhlasí s postoupením věci městskému soudu. Uvádí, že místně příslušným je soud, v jehož obvodu správní orgán sídlí, což je předpokladem účinné a hospodárné soudní kontroly. Namítá obcházení zákona ve vztahu k organizaci Úřadu práce ČR a uvádí, že rozhodovací činnost provádí jen pobočky, respektive kontaktní pracoviště. Domnívá se, že z dikce , o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů plyne struktura necentralizovaného správního úřadu. Z toho usuzuje, že městský soud nemůže být místně příslušný. Krajskému soudu vyčítá nedostatečnou aplikaci zákona , kterým byl novelizován , a který otázky místní příslušnosti upravuje. Na závěr stížnosti rozporuje poučení o opravném prostředku, které bylo uvedeno v usnesení krajského soudu. Poukazuje na skutečnost, že případný přezkum tohoto rozhodnutí protahuje zahájené řízení. Navrhuje tedy, aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a věc mu byla k řízení přikázána.

Nejvyšší správní soud si pro posouzení dané věci nejprve vyžádal soudní spis, který byl v mezidobí postoupen městskému soudu. Z předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že usnesením ze dne 18. 1. 2013, č. j. – 15, které nabylo právní moci dne 23. 1. 2013 (ten den bylo doručeno stěžovateli), byla věc postoupena zpět krajskému soudu. Z uvedeného usnesení plyne, že městský soud postupoval v souladu s účinném od 26. 11. 2012 ve spojení s přechodným ustanovením uvedeným v článku XXV. bod 1 Na základě novelizovaného předpisu potom dospěl k závěru, že místně příslušným je krajský soud.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přípustná. Podle je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Usnesení o postoupení věci jinému místně příslušnému soudu je možné považovat za rozhodnutí, jímž se sice upravuje vedení řízení, avšak kasační stížnost je proti němu přípustná. Důvodem přípustnosti je skutečnost, že rozhodnutím o postoupení věci dochází k zásahu do práva účastníka řízení na zákonného soudce. Stejný názor vyslovil Nejvyšší správní soud např. v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 – 101 a k principu zákonného soudce mimo jiné poznamenal, že „Rozhodnutí krajského soudu ve věci místní příslušnosti totiž právě s přihlédnutím k závažnosti uvedeného principu musí být umožněno podrobit přezkumu Nejvyšším správním soudem, a to tím spíše, může-li se v takové věci na Nejvyšší správní soud obrátit ten z krajských soudů, jemuž byla věc postoupena. Může-li takovou kognici vyvolat (nikoli ve svém ústavně garantovaném právu) dotčený státní orgán, tím spíše musejí mít takovou možnost i ve svém ústavně zaručeném subjektivním právu dotčení účastníci řízení.“.

V daném případě je však situace, v důsledku vývoje procesně významných okolností, odlišná. V mezidobí, od podání kasační stížnosti do jejího posouzení, rozhodl Městský soud v Praze tak, že věc krajskému soudu vrátil. Za této konstelace důvod kasační stížnosti odpadl, neboť věc byla vrácena ke stejnému soudu, u kterého byla vedena před podáním kasační stížnosti, a nastal tak stav, jehož nastolení se stěžovatel domáhal. Jedná se o situace, ve které je namístě, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle

Mimo shora uvedené zdůvodnění poukazuje Nejvyšší správní soud na to, že městský soud rozhodl o místní příslušnosti správně, v souladu se zákonem.

S účinností od 26. 11. 2012 došlo ke změně pravidel pro určení místní příslušnosti tak, že podle ust. je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje, ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi. Podle čl. XXV citovaného zákona věci taxativně uvedené v ust. , v nichž byla dána místní příslušnost Městského soudu v Praze a ve kterých nebylo rozhodnuto do dne účinnosti , převezmou a dokončí krajské soudy místně příslušné podle ust. Tato novelizace nebyla v době rozhodování krajského soudu účinná a krajský soud tak zcela správně postupoval podle tehdejšího znění. V mezidobí se však zákonná úprava změnila, což zapříčinilo, že místně příslušným se stal krajský soud.

Protože věc dávek pomoci v hmotné nouzi je výslovně uvedena v ust. , kdy je pro určení místní příslušnosti soudu rozhodující bydliště žalobce, je správné rozhodnutí městského soudu ze dne 18. 1. 2013, čj. – 15, kterým byla věc postoupena zpět krajskému soudu. Žalobce má totiž bydliště v Březinách, okres Svitavy a nachází se proto v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové, který je příslušný danou věc projednat.

S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že byly naplněny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti z důvodu, že o téže věci již soud rozhodl, a proto ji, ve smyslu ustanovení za použití , odmítl.

O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu