Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 128/2012 - 17

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: SHERWIN RESORT a. s., se sídlem Záběhlická 3275/80, Praha 10 – Záběhlice, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, PhD., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2012, č. j. S-MHMP 1186439/2011/OST/Fr, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2012, č. j. - 36,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností žalobce jako stěžovatel napadá shora uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě, jíž se domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Úřadu městské části Praha 4 ze dne 22. 9. 2011, č. j. P4/096788/11/OST/CEKO. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby. Městský soud řízení zastavil podle , (dále jen „ ) ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), protože žalobce ani přes výzvu neuhradil soudní poplatek.

Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že usnesení městského soudu ze dne 25. 6. 2012, č. j. – 21, kterým městský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, neobdržel. Zásilka, která mu byla doručena 18. 6. 2012 (poznámka NSS: zřejmě má být 28. 6.), a která měla obsahovat výzvu k zaplacení poplatku, obsahovala pouze výzvu soudu ze dne 25. 6. 2012, č. j. – 23, jíž je stěžovatel vyzýván, aby označil osoby zúčastněné na řízení, pokud mu jsou známy. Výzva k zaplacení poplatku, podle stěžovatele zřejmě nedopatřením, součástí zásilky nebyla. Stěžovatel z toho důvodu požaduje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu projednání.

Stěžovatel tak v kasační stížnosti směřující proti usnesení městského soudu uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , namítá tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, soudní poplatek byl zaplacen, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 4 ) a dospěl k závěru, že není důvodná.

V dané věci byl stěžovatel účastníkem řízení, ve kterém se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Žalobu k městskému soudu podal dne 4. 6. 2012 prostřednictvím svého zástupce. Podáním žaloby vznikla stěžovateli poplatková povinnost a poplatek se stal splatným podle § 4 odst. 1 písm. a) ve spojení § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Městský soud, poté co zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, ho k tomu vyzval podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 25. 6. 2012, č. j. – 21; k tomuto usnesení byla přiložena i výzva č. j. – 23 k označení osob zúčastněných na řízení, jsou-li mu známy. Usnesení, kromě výše poplatku a lhůty k jeho zaplacení, obsahovalo i poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude řízení zastaveno. Vše bylo odesláno právnímu zástupci stěžovatele poštou a doručeno bylo 28. 6. 2012.

Stěžovatel, resp. jeho zástupce, tvrdí, že zásilka obsahovala pouze přípis na listě č. 23, nikoli usnesení vyzývající k zaplacení soudního poplatku. Podle doručenky vrácené městskému soudu poštou, zásilka doručená zástupci stěžovatele dne 28. 6. 2012 obsahovala usnesení „3A 60/2012-21-22, přípis č.l. 23, vz. 072“.

Podle , („ “), ve spojení s , patří mezi údaje uváděné na doručence také označení doručované písemnosti. Ustanovení , stanoví vyvratitelnou domněnku, že není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Bylo tak na stěžovateli, aby prokázal, že zmíněné usnesení v zásilce neobdržel. Stěžovatel však ke svému tvrzení, že výzvu k zaplacení soudního poplatku neobdržel, neuvedl žádné bližší vysvětlení a nenavrhl ani žádný důkaz.

I kdyby bylo tvrzení stěžovatele pravdivé, neospravedlňuje to jeho další postup, resp. nečinnost. Pokud by obálka po otevření skutečně obsahovala jen některou z listin vyznačených jako obsah zásilky na obálce, bylo na místě kontaktovat soud. Zástupce stěžovatele si musel být vědom skutečnosti, že s podáním žaloby neuhradil soudní poplatek, logicky musel očekávat výzvu soudu k jeho zaplacení. Poté, kdy zjistil, že potvrdil příjem usnesení, které neobdržel a jehož obsah nezná, profesní zkušenost a zájem na řádné ochraně klientových práv plynoucí z , o advokacii, pro něho musely být dostatečným podnětem k tomu, aby usnesení získal. Ostatně postupem městského soudu k tomu byl vytvořen dostatečný časový prostor.

Zabránit zastavení řízení pak bylo možno i po doručení usnesení o zastavení řízení. To bylo doručeno, podle záznamu z datové schránky, dne 29. 8. 2012 v 11:57 hod.

Ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal.

Jak podrobně argumentoval zdejší soud v rozhodnutí ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. (publ. pod č. 2328/2011Sb. NSS, dostupné z: www.nssoud.cz), „poslední den pro zaplacení poplatku je den, kdy bylo usnesení o zastavení řízení doručeno. Účinky usnesení může tedy účastník zvrátit tím, že by kdykoli během téhož dne soudní poplatek zaplatil. Posledním okamžikem tohoto dne usnesení o zastavení řízení nabývá právní moci, stane se tedy závazným a nezměnitelným, resp. nezvratitelným a poplatková povinnost zanikne. Takový výklad také beze zbytku splňuje hypotézu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť poplatek, je-li zaplacen do konce dne, v němž bylo usnesení doručeno, je zaplacen dříve, než nabylo právní moci.“

Pokud tedy stěžovatel tvrdil, že mu nebyla doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, měl možnost zaplatit poplatek ještě v den, kdy se dozvěděl o zastavení řízení.

Stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, však nevyužil žádnou z možností, aby zabránil pro něj negativnímu výsledku řízení před městským soudem.

Městský soud naopak postupoval přesně v mezích zákona, když podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzval poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určil; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastavil.

Z výše uvedených důvodů tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení Městského soudu v Praze netrpí namítanou nezákonností, a proto kasační stížnost podle jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( , ve spojení s ) a žalovanému žádné náklady spojené s tímto kasačním řízením nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. března 2013

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu