Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 21/2013 - 8

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o návrhu žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2012, č. j. – 4,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) svým návrhem brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým krajský soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému podle , (dále jen „“), řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí žalované, doručeného stěžovateli dne 12. 10. 2012 (č. j. 2710/12), kterým žalovaná reagovala na žádost stěžovatele o určení advokáta.

[2] Součástí napadeného usnesení je i poučení o tom, že je proti němu přípustná kasační stížnost. Stěžovatel v reakci na to předestřel stanovisko, že poučení soudu o opravném prostředku je vadné, a to s ohledem na povahu napadeného usnesení. Kasační stížnost proti němu tak dle stěžovatele není přípustná, a proto brojí proti dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, která označuje kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu za přípustnou (konkrétně proti nepublikovanému usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, sp. zn. , rozsudku ze dne 27. 1. 2005, č. j. – 35, či rozsudku ze dne 28. 2. 2012, č. j. - 50, rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz). Svým návrhem stěžovatel především namítá „místní nepříslušnost MěS v Praze k vedení řízení a navrhuje, aby adresovaný soud vydanému rozhodnutí o postoupení žaloby, doručenému 7. ledna, odňal účinnost jeho kasací a dal závazný pokyn KS v Č. Budějovicích, aby proces nadále vedl.“ Navzdory svému tvrzení je ovšem z obsahu podání stěžovatele patrné, že se domáhá zrušení napadaného rozhodnutí (kasace) a vrácení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

[3] V rámci přezkumu naplnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud v tomto případě netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Opačný postup by totiž znamenal jen další řetězení téhož problému a nebyl by v souladu se zásadou hospodárnosti řízení (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, publ. pod č. NSS, či rozsudek ze dne 13. 9. 2007, č. j. – 77).

[4] Kasační stížnost je tak podle a násl. přípustná. Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 4 , a to z kasačního důvodu vymezeného v , ačkoli sám stěžovatel své námitky blíže nepodřazuje pod některý ze zákonem stanovených důvodů (viz rozsudek ze dne 8. 1. 2004, č. j. - 50, publ. pod č. NSS), přičemž dospěl k závěru, že není důvodná.

[5] Jakkoliv Nejvyšší správní soud ponechává stranou značnou nelogičnost postupu stěžovatele, který podává kasační stížnost, o jejíž nepřípustnosti je přesvědčen, dospěl k závěru, že domáhá-li se stěžovatel kasace rozhodnutí, je třeba toto podání chápat jako kasační stížnost, Brojí-li stěžovatel na straně jedné proti judikatuře, jež podání kasační stížnosti umožňuje, a na straně druhé svým podáním projevuje vůli zrušit usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu právě kasační stížností, je třeba si toto jednání vykládat tak, že stěžovatel nespatřuje v možnosti podat kasační stížnost žádný rozpor se zákonem. Stěžovatelem předestřené námitky tak Nejvyšší správní soud ani v tomto případě neshledal důvodnými a setrval na svém ustáleném názoru ve vztahu k otázce přípustnosti kasační stížnosti podané proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu, k němuž dospěl např. v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, podobně rozsudek ze dne 27. 1. 2005, č. j. – 35. Námitka týkající se nesprávného poučení stěžovatele je tedy nedůvodná.

[6] Stěžovatel nadto i nadále a dlouhodobě zastává zcela mylný názor, že je k projednávání věci místně nepříslušný Městský soud v Praze, a to s poukazem na své ničím nepodložené tvrzení, že „předseda ČAK vykonává svěřenou pravomoc právě a jen v sídle v Brně.“ Nejvyšší správní soud v obdobných případech vůči témuž stěžovateli již mnohokrát v minulosti judikoval, že podle ustanovení v relevantním znění platí obecné pravidlo, podle něhož je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. V případě České advokátní komory je nutno vycházet ze , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení tohoto zákona se zřizuje „Komora se sídlem v Praze a s pobočkou v Brně.“ V případě určení advokáta (případně u zrušení tohoto určení) stanoví, že rozhoduje Komora () a blíže vymezuje, že v rámci Komory toto rozhodování přísluší předsedovi Komory []. Naopak ve vztahu k pobočce České advokátní komory v Brně zákon pouze demonstrativním způsobem uvádí, že tato zejména zajišťuje působnost pro evropské advokáty a advokáty se sídlem v obvodu krajských soudů v Brně a Ostravě a pro jejich advokátní koncipienty (). Je tak zřejmé, že se krajský soud nedopustil nezákonnosti, když dovodil místní příslušnost přezkumu správního rozhodnutí v obvodu Městského soudu v Praze, nepřipadá v úvahu tedy ani místní příslušnost Krajského soudu v Brně, natožpak stěžovatelem navrhovaná místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích. Příslušným orgánem Komory k vydání těchto správních rozhodnutí je totiž podle zákona její předseda, a ten nepochybně nemá sídlo na pobočce v Brně, nýbrž v Praze. Skutečnost, že příprava a zajištění rozhodnutí vydávaných podle ustanovení zákona o advokacii je fakticky delegována na brněnskou pobočku, není z hlediska vymezení místní působnosti správních soudů rozhodná.

[7] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není důvodná, a proto byla zamítnuta ( in fine ).

[8] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první ve spojení s Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalované žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, takže jí Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. března 2013

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu