Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 176/2012 - 28

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Q. D. P., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2012, č. j. CPR-7425-2/ČJ-2012-9CPR-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2012, č. j. - 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba pro opožděnost. Odmítnutá žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2012, č. j. CPR-7425-2/ČJ-2012-9CPR-V234, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytových agend, ze dne 11. 5. 2012, č. j. KRPB-75925-37/ČJ-2012-060028-SV. Posledně zmíněným správním rozhodnutím bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění podle bodu 2. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „ “).

Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že napadené usnesení vydal místně nepříslušný soud, a to vzhledem k ust. zákona o pobytu cizinců ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dle těchto ustanovení je místně příslušným soudem k projednání žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění ten soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Správní orgán, který rozhodoval v prvním stupni, má sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně, stěžovatel tak má za to, že o odmítnutí jeho žaloby rozhodl místně nepříslušný soud.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Jedinou uplatněnou kasační námitkou je námitka místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, který vydal napadené usnesení o odmítnutí žaloby pro opožděnost. Této námitce zdejší soud nepřisvědčil.

Vzhledem k tomu, že nemá vlastní úpravu zkoumání místní příslušnosti soudu, je třeba plně v souladu s vyjít přiměřeně z úpravy v prvé a třetí části , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V tomto smyslu lze poukázat na , dle kterého soud zkoumá místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí. Dle zmíněného ustanovení dále platí, že později místní příslušnost soud zkoumá pouze k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší.

Zkoumání místní příslušnosti soudu se koncentruje na počátek řízení, přičemž platí, že v případě, kdy svou místní nepříslušnost nezkonstatuje soud z úřední povinnosti a ani nebyla předmětem námitky nepříslušnosti, která by dodržela limitaci pro její uplatnění, může dojít ke zhojení místní nepříslušnosti. Místně nepříslušný soud se pak stává příslušným, k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, č. j. - 81 (dostupný stejně jako další zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu z www.nssoud.cz).

V nynější věci byla žaloba adresována Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který o žalobě také rozhodl, v průběhu řízení přitom nebyla jeho místní příslušnost žádným způsobem zpochybněna. Poprvé se námitka místní nepříslušnosti objevuje v kasační stížnosti. K obdobné situaci se Nejvyšší správní soud již v minulosti vyjadřoval, a to např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, č. j. – 38, na který lze odkázat a ze kterého vyplývá, že nedostatek místní příslušnosti krajského soudu, který ve věci rozhodoval, namítaný až v kasační stížnosti, zásadně nezpůsobuje zmatečnost řízení a není tak důvodem pro zrušení jeho rozhodnutí. To platí i pro nynější věc, v níž došlo ke zhojení místní nepříslušnosti krajského soudu.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady.

Poučení : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. března 2013

JUDr. Radan Malík

předseda senátu