Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 16/2013 - 39

Pokračování - 40

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 3. 7. 2012, č. j. 280/2012-OT-OSV/7, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ,

t a k t o :

I. Návrh s e z a m í t á .

II. Navrhovatel n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 1. 3. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 3. 2013, se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen „ “) pod sp. zn. . Svůj návrh odůvodnil tím, že dané řízení probíhá již více než šest měsíců, přičemž se jedná o relativně jednoduchý předmět sporu – chybné potvrzení postupu při nevydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace. V řízení podle , o svobodném přístupu k informacím, jsou obecně zkrácené lhůty pouze na jeden až dva týdny, přičemž požadované informace by měly být v zásadě poskytnuty obratem. Od podání samotné žádosti o informace ze dne 30. 4. 2012 přitom uplynulo již 10 měsíců. Vzhledem ke skutečnosti, že v Praze jako příslušný soud, který má danou věc projednávat, sám patří mezi správní orgány, které důsledně bojkotují jakékoliv zveřejňování informací, navrhovatel se domnívá, že je na místě i oprávněná obava, zda je v této konkrétní věci schopen jednat nestranně a nezávisle, proto navrhuje, aby pro vyloučení jakýchkoliv pochybností byla daná věc přikázána k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě. V doplnění návrhu ze dne 4. 3. 2013 navrhovatel uvedl, že délku řízení v dané věci s ohledem na počet starších žalob lze odhadovat nejméně na 3,5 roku.

K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím, že návrh není důvodný, neboť od podání žaloby v této věci uplynulo k datu podání návrhu přibližně 6 měsíců. Žalobcem zmiňovaná jednoduchost projednávané věci není zákonným důvodem pro její přednostní vyřízení. V řízení k průtahům nedochází, uvedené věci předchází k vyřízení u pověřeného člena senátu po jedné věci napadlé v letech 2009 a 2010, 27 věcí napadlých v roce 2011 a 32 věcí napadlých v roce 2012 starších než tato věc. K doplnění návrhu ze dne 4. 3. 2013 poznamenala, že navrhovatelem odhadovaná doba řízení 3,5 roku je značně nadnesená.

Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou ze dne 27. 8. 2012, doručenou téhož dne, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci související s poskytnutím informací vydaného dle , o svobodném přístupu k informacím. dne 3. 9. 2012 poučil navrhovatele i žalovaného o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, současně žalovanému zaslal stejnopis žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 7. 9. 2012 soudu došlo vyjádření navrhovatele, že souhlasí, aby bylo ve věci samé rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. Dne 2. 10. 2012 bylo doručeno vyjádření žalovaného k žalobě společně se správním spisem. Soud poté dne 8. 10. 2012 zaslal vyjádření žalovaného k žalobě navrhovateli. Dne 12. 10. 2012 soud obdržel repliku navrhovatele k vyjádření žalovaného, na kterou žalovaný reagoval podáním doručeným soudu dne 19. 10. 2012. Dne 1. 3. 2013 navrhovatel nahlédl do spisu a téhož dne doručil soudu shora uvedený návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení d, do řízení probíhajícího před soudem.

V řízení podle § 174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.

dle , , v platném znění (dále jen „ “), je povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného podle zákona o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního vyřizování podle

Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to i s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že navrhovatel souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání, neboť důsledkem tohoto jeho úkonu nemůže být ze strany soudu nerespektování zásady projednat a rozhodovat věci v takovém pořadí, v jakém k němu došly, s výjimkou věcí s režimem přednostního vyřizování, do kterého však věc navrhovatele nespadá, ani skutečnost, že „předmět sporu je relativně jednoduchý“, jak uvádí navrhovatel ve svém návrhu. Vyhovění tomuto návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly dříve než žaloba navrhovatele. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatele podle zákona o soudech a soudcích zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že návrhem navrhovatele na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě se v řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nemůže zabývat. Tento návrh posoudí v Praze a teprve poté, kdy vyzve navrhovatele k uhrazení soudního poplatku z tohoto návrhu, tento bude uhrazen a poté, kdy se k němu vyjádří žalovaný, předloží věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o něm.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. března 2013

JUDr. Radan Malík

předseda senátu