Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 59/2011 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 59/2011 - 36
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve
věci žalobců a) P. F., a b) I. F., obou zast. Mgr. Martou Heřmanovou, advokátkou
se sídlem AK v Hradci Králové, Veverkova 1343, PSČ 500 02, proti žalovanému
Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové,
Pivovarské náměstí 1245, za účasti Z. R., v řízení o společné žalobě žalobců proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2011, č.j. 14994/UP/2011/Kul, t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů
řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci napadli společnou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10.
2011, č.j. 14994/UP/2011/Kul, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí
Městského úřadu Třebechovice pod Orebem, stavebního odboru, dále jen
„stavebního úřadu“, ze dne 23. 6. 2011, č.j. 4394-2750/2011, a toto potvrzeno. Tímto
rozhodnutím stavebního úřadu byla podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976
Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, dále
jen „stavební zákon“, dodatečně povolena stavba „elektroměrového sloupku u
rodinného domu č. p. X na pozemku p. č. X v katastrálním území X, obci
Pokračování 30A 59/2011
-2-
X“ a zároveň byl vydán souhlas s jejím užíváním (dále jen „elektroměrový sloupek“ či „stavba“). Žalobci žalobu odůvodnili následujícím způsobem.
Předně poukazovali na to, že stavebníci realizovali elektroměrový sloupek bez
přivolení stavebního úřadu již v roce 1996. Jeho dodatečnému povolení vytýkali, že
se v podstatě opírá o technickou stránku věci (soulad s územním plánem a s obecně
technickými požadavky na výstavbu, neohrožování životního prostředí, příslušné
revizní zprávy), ale že nebylo náležitě zkoumáno, zda předmětnou stavbou nedojde
k narušení vlastnického práva žalobců. Právě v této souvislosti namítali, že přístup
k elektroměrovému sloupku je možný pouze přes jejich pozemek. Orgány veřejné
správy, zúčastněné na řízení, proto podle žalobců měli tuto okolnost zkoumat a
zabývat se tím, do jaké míry jsou povinni trpět narušování vlastnického práva
přístupem k danému elektroměrového sloupku. Jeho realizací je totiž podle nich
zakládáno i „jakési oprávnění dalších subjektů chodit“ přes pozemek žalobců parc. č.
37, a to za účelem odečtů na elektroměrech, údržby, oprav atd. Právě v tom žalobci
spatřovali dotčení svých vlastnických práv k pozemku parc. č. X, jehož jsou vlastníky.
Namítali, že se s těmito otázkami správní orgány vypořádaly nedostatečným a
nepřípadným způsobem, když vycházely z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 11. 2. 2003, č.j. 20 Co 358/2002 , respektive jemu předcházejícího
rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 13 C 7/2002 .
Těmito rozsudky totiž byla zamítnuta žaloba o zrušení práva věcného břemene
a v jejich odůvodnění proto není žádný právní závěr, o který by bylo možno opřít
rozhodnutí o dodatečném povolení elektroměrového sloupku. K tomu měly mít
správní orgány vlastní smlouvu o zřízení věcného břemene z roku 1934 a s ní
porovnat dodatečně povolenou stavbu. Sjednané věcné břemeno však svědčilo
pouze vlastníkům nemovitostí, dnes stavebníkům, a nelze je proto rozšiřovat i na
další subjekty, ve smlouvě neuvedené.
Další zásah do svých vlastnických právech spatřují žalobci v tom, že
elektroměrový sloupek je situován na pozemkových hranicích, v důsledku čehož se
jeho dvířka otevírají nad jejich pozemek. Ani této skutečnosti nebyla ze strany
správních orgánů věnována dostatečná pozornost. V této souvislosti žalobci odmítali
námitku, že narušení vlastnického práva v tomto směru není masivní, když
vlastnické právo požívá ochrany v celém rozsahu. Závěrem žalobci vyjádřili
přesvědčení, že již délka samotného řízení svědčí o tom, že řízení je od samého
počátku vedeno nesprávně, a že nebyla respektována jejich práva. Vzhledem k tomu
navrhovali, aby bylo žalované rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena
k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 23. 2. 2012. Uvedl v něm, že
žalobci jsou vlastníky pozemku par. č. X v kat. území X, přičemž toto jejich právo je
omezeno právem věcného břemene, mimo jiné právem chůze a cesty. Poté zmínil
proběhlá soudní řízení, týkající se žaloby na zrušení uvedeného věcného břemene,
zejména rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2002,
Pokračování 30A 59/2011
-3-
č. j. 13 C 17/2002 -50, podle něhož vstup poštovní doručovatelky, případně jiných
osob, není takovým omezením žalobců, které by jim mohlo způsobit újmu. Rovněž
Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí ze dne 11. 2. 2003, č.j. 20Co 358/2002-
75, vyslovil názor, že závažnou změnou poměrů není ani skutečnost, že pozemek
žalobců zatížený věcným břemenem, využijí čas od času i jiné osoby, než vlastníci
čp. X a přilehlého pozemku. Vzhledem k tomu dospěl stavební úřad k závěru, že
vstup pracovníka ČEZu na pozemek p. č. X v kat. území X 1x ročně (odečet) a cca
1x za 10 let (výměna zařízení), nemůže ohrozit výkon vlastnického práva žalobců
k uvedenému pozemku a žalovaný se s uvedeným názorem ztotožnil. Elektroměrový
sloupek je podle žalovaného umístěn na pozemku par. č. X tak, že je k němu zajištěn
přístup věcným břemenem. V dalším žalovaný odkázal na odůvodnění žalovaného
rozhodnutí a navrhoval žalobu zamítnout.
Žalobci rozvedli žalobu ještě podáním ze dne 13. 3. 2013. Zopakovali v něm,
že stavba neoprávněně zasahuje do jejich vlastnického práva a je v rozporu
s obecnými technickými požadavky na výstavbu. Uvedli, že: „Stavba
elektroměrového sloupku je umístěna tak, že její dvířka se otevírají nad pozemek
parc. č. X a rovněž jediný přístup ke stavbě je přes uvedený pozemek, který je ve
vlastnictví žalobců. Stavebníci si při výstavbě museli být vědomi skutečnosti, že
přístup ke stavbě budou mít zajištěn toliko právem věcného břemene, které však
opravňuje ke vstupu na pozemek pouze vlastníky pozemku parc. č. X v k. ú. X a
nikoliv další osoby, jakými jsou např. pracovníci dodavatele elektrické energie. Tímto
způsobem stavebníci sloupek zbudovali, přestože neexistovala žádná objektivní
překážka, která by jim bránila postavit sloupek na severní straně pozemku, kde by
byl přístupný z veřejné komunikace a nezasahoval do vlastnického práva třetích
osob. Možnost rozšíření okruhu osob oprávněných na pozemek vstupovat nelze
dovodit z žádného právního předpisu a nelze po žalobcích spravedlivě požadovat,
aby takové omezení vlastnického práva strpěli.“ V těchto souvislostech žalobci
poukazovali na to, že správní orgány interpretovaly soudní rozhodnutí chybně, že
z nich nelze dovodit, že by bylo možno okruh osob vstupujících na pozemek dále
rozšiřovat.
Žalobci dále namítali, že stavba nesplňuje podmínku napojení na veřejnou
komunikaci, neboť parcela č. X není veřejně přístupnou komunikací a její vlastníci
nejsou povinni umožnit vstup pracovníka dodavatele elektrické energie na něj.
Ohrazovali se též proti tomu, že by stavebníci postavili elektroměrový sloupek
v dobré víře.
Osoba zúčastněná na řízení měla žalobu za nedůvodnou. Uvedla, že
elektroměrový sloupek je umístěn na pozemku, jenž má ve spoluvlastnictví, a že na
jeho osazení byl vypracován odborným pracovníkem posudek a byla provedena
příslušná revize. Jeho umístění odpovídá též požadavku ČEZu, aby k němu měli jeho
pracovníci 1x ročně neomezený přístup za účelem odečtu spotřebovaného el.
proudu. Navrhovala zamítnutí žaloby.
Krajský soud projednal žalobu dne 19. 3. 2013. Žalobci, jakož i osoba zúčastněná na řízení, setrvali při jednání na svých dosavadních námitkách v celém
Pokračování 30A 59/2011
-4-
rozsahu. Poté krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy
první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního ,
v platném znění (dále jen „s.ř.s. “), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním
závěrům.
Jak je z výše uvedeného zřejmé, jedinou a celým obsahem žaloby prostupující
námitkou žalobců bylo, že stavba elektroměrového sloupku zasáhla nepřípustným
způsobem do jejich vlastnických práv k parcele č. X v kat. území X. Jednak tím, že se
dvířka na něm otevírají nad jejich pozemek a dále proto, že odečty spotřeby el.
energie, jakož i případné opravy elektroměrového sloupku, budou vyvolávat potřebu
přístupu dalších osob k němu po parcele č. X, které však k tomu nemají potřebná
práva. Tyto námitky jsou totožné s těmi, které žalobci uplatňovali v průběhu
správního řízení a žalovaný se s nimi vypořádal následujícím způsobem.
Předně konstatoval, že prvoinstanční správní orgán stavbu dodatečně povolil
podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle něho stavební úřad nařídí
vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez
stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním; odstranění stavby se nenařídí,
pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s
územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými
technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy
chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá
žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním
úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.
Správní orgány nezjistily, že by byla stavba s těmito veřejnoprávními požadavky
v rozporu.
Žalobci se však dovolávali porušení svých vlastnických práv, tedy uplatňovali
občansko právní námitky. V těchto souvislostech namítali zejména to, že „bylo
možno řešit napojení elektroměrového sloupku s přístupem z veřejného prostranství
… že je nutné předpokládat přístup k předmětnému zařízení i jiných osob, než osob,
kterým svědčí právo věcného břemene a že nelze ani vyloučit skutečnost, že
v budoucnu bude nutno provést výměnu kabelů přivádějících elektrickou energii…že
stavba není veřejně přístupná…a že by měli v souvislosti s nepovoleným přístupem
cizích osob k elektroměrovému sloupku odpovědnost za jejich bezpečnost“.
K těmto námitkám žalovaný konstatoval, že stavební úřad není oprávněn
stavebníkovi přikazovat, kde a jak má svůj záměr v území umístit, nýbrž že je
povinen rozhodnout o podané žádosti, v přezkoumávaném případě o žádosti o
dodatečné povolení stavby elektroměrového sloupku ze dne 20. 1. 1997 v daném
místě. K tvrzeném zásahům do vlastnických práv žalobců doslova uvedl:
„Nejprve je nutno uvést, že odvolatelé P. a I. F. jsou vlastníky pozemku p.č. X v k.ú.
X, pro který je podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 19. 10. 2011 zjištěn stav
omezení vlastnického práva týkající se věcného břemene (podle listin y) chůze a
cesty po p.č. X pro každého vlastníka st. p.č. X a p.č. X, vše v k.ú. X. Dále je zřízeno
věcné břemeno cesty ze dne 9. 7. 1934 pro p.č. X
Pokračování 30A 59/2011
-5-
k.ú. X a věcné břemeno chůze ze dne 9. 7. 1934 pro p.č. X k.ú. X. Jak bylo
odvolacím orgánem zjištěno, Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. 13 C
17/2002-50 ze dne 15. 5. 2002 zamítl žalobu P. a I. F. na zrušení věcného břemene
v rozsahu uvedeném odvolacím orgánem výše. Následně Krajský soud v Hradci
Králové rozsudkem č.j. 20Co 358/2002 -75 ze dne 11. 2. 2003 potvrdil rozsudek
Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 13 C 17/2002 -50 ze dne 15. 5. 2002. Nejvyšší
soud České republiky usnesením č.j. 22 Cdo 1631/2003 -98 ze dne 20. 1. 2004
odmítl dovolání I. a P. F. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 20Co
358/2002-75 ze dne 11. 2. 2003. V rozsudku č.j. 13 C 17/2002 -50 ze dne 15. 5. 2002
Okresní soud v Hradci Králové vyslovil názor, že nepovažuje vstup poštovní
doručovatelky, případně jiných osob, za takové omezení žalobců, které by jim mohlo
způsobit újmu. Krajský soud v rozhodnutí č.j. 20Co 358/2002 -75 ze dne 11. 2. 2003
vyslovil názor, že závažnou změnou poměrů není ani skutečnost, že pozemek
žalobců zatížený věcným břemenem využijí čas od času i jiné osoby, než vlastníci
čp. X a přilehlého pozemku. Stavební úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že dospěl
k názoru, že vstup pracovníka ČEZu na pozemek p.č. X k.ú. X 1x ročně (odečet) a
cca 1x za 10 let (výměna zařízení) nemůže ohrozit výkon vlastnického práva P. a I.
F. k uvedenému pozemku. Odvolací orgán se s uvedeným ztotožňuje.“
Z toho je zřejmé, že se jak stavební úřad, tak žalovaný, otázkami dotčenosti
vlastnických práv žalobců, respektive otázkou, zda stavebníci mají všechna potřebná
práva k tomu, aby jim bylo možno elektroměrový sloupek dodatečně povolit, zabývali.
Vycházeli ze skutečnosti, že stavba je umístěna na pozemku stavebníků a že
v podstatě ojedinělý přístup k ní pro třetí osoby je zajištěn smluvně (věcným
břemenem).
Jak je ze správního spisu zřejmé, rodinný dům č.p. X v X byl před zbudováním
elektroměrového sloupku zásoben elektrickou energií z vrchního venkovního rozvodu
pro obec X, tehdy konkrétně ze sloupu VČE, a to vrchní přípojkou vedenou na jeho
střešní konzolu („nástřešák“), ukončenou v pojistkové připojovací síti, z níž vedl
připojovací kabel do chodby domu, kde byl instalován elektroměrový rozvaděč.
Pokud tedy chtěli pracovníci rozvodného závodu již tehdy provést odečet spotřeby
elektrické energie či jinak zkontrolovat elektroměr, museli vstoupit do domu č.p. X a
nepochybně k tomu využili běžnou přístupovou cestu k němu, tedy přes parc. č. X a
vstupní branku. Zpráva o revizi tohoto elektrického zařízení ze dne 11. 5. 1996 je
zhodnotila tak, že není schopné trvalého a bezpečného provozu. V souvislosti s tím
došlo k vybudování předmětného elektroměrového sloupku, umístěného při vstupní
brance na pozemek rodinného domu č.p. X, do něhož je svedena el. energie
kabelem ze stejného sloupu rozvodné sítě nízkého napětí, jako tomu bylo u
předchozího vrchního vedení přípojky. Z čistě racionálního hlediska lze tomuto řešení
jako takovému rozumět. Samozřejmě za předpokladu, že nebude v rozporu s jinými
právem chráněnými zájmy. A o to v přezkoumávané věci šlo.
Žalobci totiž namítali dotčenost ve svých vlastnických právech a stavebníci elektroměrového sloupku jsou naopak přesvědčeni o tom, že potřebná práva k jeho
Pokračování 30A 59/2011
-6-
realizaci a provozu měli a mají. Opírají je přitom o smlouvu ze dne 9. června 1934,
podle níž „…prodávající výslovně svolují s tím, aby ve vložce č. 34 pozemkové knihy
kat. území X jako statku služebném vložilo se právo služebnosti chůze, průhonu
dobytka, jízdy trakařem, povozem, nákladním a osobním automobilem po parcele č.
kat. X – pastvina co do statku služebního pro každého vlastníka části parcely č. kat.
X ….“, atd. Tato smlouva je součástí správního spisu, stejně jako rozsudky další, jež
žalovaný v odůvodnění žalovaného rozhodnutí zmiňoval.
Na řešení takovýchto občanskoprávních námitek pamatoval stavební zákon v ustanovení § 137, podle něhož:
(1) Stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též
o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo
jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního
úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy.
(2) Nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1,
která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření
nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže
stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a
řízení přeruší.
(3) Stavební úřad stanoví lhůtu, ve které musí být předložen důkaz, že u
soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Nebude-li důkaz o podání
návrhu ve stanovené lhůtě předložen stavebnímu úřadu, učiní si stavební úřad
úsudek o námitce sám a rozhodne ve věci.
(4) V řízení, při kterém stavební úřad nařizuje ve veřejném zájmu opatření
podle tohoto zákona a hrozí-li nebezpečí z prodlení, učiní si sám úsudek o námitce, u
které nedošlo k dohodě, a ve věci rozhodne.
Podle těchto ustanovení bylo v přezkoumávané věci postupováno, a to bez
ohledu na rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2002, č.j.
13C 7/2002-50, a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 11. února 2003, č.j. 20Co 358/2002 -45, jimiž byl zamítnut návrh žalobců na
zrušení práva věcného břemene zatěžujícího jejich parcelu č. X. Stavební úřad totiž
rozhodnutím ze dne 10. 12. 2004, zn. 1089/2566/04, odkázal P. F. i I. F. (žalobce)
s jejich námitkami „o neoprávněném užívání jejich pozemku a porušování
spoluvlastnických práv“ k soudu, k čemuž jim zároveň byla stanovena lhůta 45 dnů.
Dostalo se jim v něm i poučení, že pokud své námitky ve stanovené lhůtě u soudu
neuplatní, tak že bude vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné stavby.
Této možnosti žalobci nevyužili, když své občanskoprávní námitky u obecného soudu
neuplatnili, ačkoliv jim již v té době muselo být zřejmé, jak stavební úřad na jejich
občanskoprávní námitky pohlíží. Vzhledem k jednotnosti řízení je přitom zcela bez
významu, že posléze stavebním úřadem vydané dodatečné povolení bylo zrušeno a
věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Pokračování 30A 59/2011
-7-
Za stavu, kdy se žalobci se svými občanskoprávními námitkami neobrátili na
příslušný soud s návrhem na rozhodnutí o nich, museli být ovšem srozuměni s tím,
že si o nic učiní úsudek sám stavební úřad a rozhodne o nich. Tak se také stalo,
přičemž s jeho právními závěry (výše citovanými) se žalovaný ztotožnil. Z uvedeného
přitom plyne, že správní orgány nehodnotily právní účinky uvedeného věcného
břemene jen na základě zmíněných soudních rozsudků, že jde o jejich správní
uvážení o oprávněnosti stavebníků postavit elektroměrový sloupek a nic na tom
nemůže změnit okolnost, že k jeho odůvodnění využily i některé části jejich
odůvodnění. Ostatně i krajský soud se ve své přezkumné činnosti s těmito závěry
plně ztotožňuje, a proto na ně v dalším i odkazuje. Žalobci se mohli domáhat ochrany
svých domnělých práv, respektive jejich údajného narušování předmětnou stavbou,
cestou soudní, a protože tak neučili, bylo v pravomoci stavebního úřadu o nich
rozhodnout. Správní uvážení o nich má krajský soud za souladné se zákonem a
učiněné v jeho mezích. Nic přitom nebrání žalobcům v tom, aby se v dané věci
obrátili na obecný soud i nyní.
Krajský soud proto uzavírá, že předmětná stavba je realizována na pozemku
stavebníků a splňuje obecné technické požadavky na výstavbu, včetně přístupu k ní.
Je-li zajištěn smluvně, netřeba tuto otázku zkoumat i z hlediska veřejnoprávních
předpisů. Námitky typu, že se dvířka skříní otevírají nad pozemek žalobců, je pak
možno přiřadit k námitkám běžně nazývaným „šikanózní“. Umístění stavby by
samozřejmě bylo možno řešit i jinak, stavební úřad ale musel při současné právní
úpravě projednat stavbu v tom stavu a v té poloze, v níž se nachází. V dodatečném
povolení stavby, tedy stavby postavené původně bez přivolení stavebního úřadu,
krajský soud rozpor s veřejným zájmem nespatřuje, když takový postup je připuštěn
samotným zákonem. V ostatním krajský soud odkazuje na odůvodnění žalovaného
rozhodnutí, neboť se s ním plně ztotožňuje. Bylo by proto nadbytečné pouze jinými
slovy opakovat totéž.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl krajský soud k
závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.
Krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když
žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly,
Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen
těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud
uložil. Žádné takové náklady osobě zúčastněné na řízení nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
[OBRÁZEK]Pokračování 30A 59/2011
-8-
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o
tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-
li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro
výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol
pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na
jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Hradci Králové dne 22. března 2013 JUDr. Jan Rutsch, v. r.
předseda senátu