Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 59/2011 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve

věci žalobců a) P. F., a b) I. F., obou zast. Mgr. Martou Heřmanovou, advokátkou

se sídlem AK v Hradci Králové, Veverkova 1343, PSČ 500 02, proti žalovanému

Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové,

Pivovarské náměstí 1245, za účasti Z. R., v řízení o společné žalobě žalobců proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2011, č.j. 14994/UP/2011/Kul, t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů

řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci napadli společnou žalobou rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10.

2011, č.j. 14994/UP/2011/Kul, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí

Městského úřadu Třebechovice pod Orebem, stavebního odboru, dále jen

„stavebního úřadu“, ze dne 23. 6. 2011, č.j. 4394-2750/2011, a toto potvrzeno. Tímto

rozhodnutím stavebního úřadu byla podle

Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, dále

jen „stavební zákon“, dodatečně povolena stavba „elektroměrového sloupku u

rodinného domu č. p. X na pozemku p. č. X v katastrálním území X, obci

Pokračování 30A 59/2011

-2-

X“ a zároveň byl vydán souhlas s jejím užíváním (dále jen „elektroměrový sloupek“ či „stavba“). Žalobci žalobu odůvodnili následujícím způsobem.

Předně poukazovali na to, že stavebníci realizovali elektroměrový sloupek bez

přivolení stavebního úřadu již v roce 1996. Jeho dodatečnému povolení vytýkali, že

se v podstatě opírá o technickou stránku věci (soulad s územním plánem a s obecně

technickými požadavky na výstavbu, neohrožování životního prostředí, příslušné

revizní zprávy), ale že nebylo náležitě zkoumáno, zda předmětnou stavbou nedojde

k narušení vlastnického práva žalobců. Právě v této souvislosti namítali, že přístup

k elektroměrovému sloupku je možný pouze přes jejich pozemek. Orgány veřejné

správy, zúčastněné na řízení, proto podle žalobců měli tuto okolnost zkoumat a

zabývat se tím, do jaké míry jsou povinni trpět narušování vlastnického práva

přístupem k danému elektroměrového sloupku. Jeho realizací je totiž podle nich

zakládáno i „jakési oprávnění dalších subjektů chodit“ přes pozemek žalobců parc. č.

37, a to za účelem odečtů na elektroměrech, údržby, oprav atd. Právě v tom žalobci

spatřovali dotčení svých vlastnických práv k pozemku parc. č. X, jehož jsou vlastníky.

Namítali, že se s těmito otázkami správní orgány vypořádaly nedostatečným a

nepřípadným způsobem, když vycházely z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 11. 2. 2003, č.j. , respektive jemu předcházejícího

rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. .

Těmito rozsudky totiž byla zamítnuta žaloba o zrušení práva věcného břemene

a v jejich odůvodnění proto není žádný právní závěr, o který by bylo možno opřít

rozhodnutí o dodatečném povolení elektroměrového sloupku. K tomu měly mít

správní orgány vlastní smlouvu o zřízení věcného břemene z roku 1934 a s ní

porovnat dodatečně povolenou stavbu. Sjednané věcné břemeno však svědčilo

pouze vlastníkům nemovitostí, dnes stavebníkům, a nelze je proto rozšiřovat i na

další subjekty, ve smlouvě neuvedené.

Další zásah do svých vlastnických právech spatřují žalobci v tom, že

elektroměrový sloupek je situován na pozemkových hranicích, v důsledku čehož se

jeho dvířka otevírají nad jejich pozemek. Ani této skutečnosti nebyla ze strany

správních orgánů věnována dostatečná pozornost. V této souvislosti žalobci odmítali

námitku, že narušení vlastnického práva v tomto směru není masivní, když

vlastnické právo požívá ochrany v celém rozsahu. Závěrem žalobci vyjádřili

přesvědčení, že již délka samotného řízení svědčí o tom, že řízení je od samého

počátku vedeno nesprávně, a že nebyla respektována jejich práva. Vzhledem k tomu

navrhovali, aby bylo žalované rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena

k dalšímu řízení.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 23. 2. 2012. Uvedl v něm, že

žalobci jsou vlastníky pozemku par. č. X v kat. území X, přičemž toto jejich právo je

omezeno právem věcného břemene, mimo jiné právem chůze a cesty. Poté zmínil

proběhlá soudní řízení, týkající se žaloby na zrušení uvedeného věcného břemene,

zejména rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2002,

Pokračování 30A 59/2011

-3-

č. j. -50, podle něhož vstup poštovní doručovatelky, případně jiných

osob, není takovým omezením žalobců, které by jim mohlo způsobit újmu. Rovněž

Krajský soud v Hradci Králové v rozhodnutí ze dne 11. 2. 2003, č.j.

75, vyslovil názor, že závažnou změnou poměrů není ani skutečnost, že pozemek

žalobců zatížený věcným břemenem, využijí čas od času i jiné osoby, než vlastníci

čp. X a přilehlého pozemku. Vzhledem k tomu dospěl stavební úřad k závěru, že

vstup pracovníka ČEZu na pozemek p. č. X v kat. území X 1x ročně (odečet) a cca

1x za 10 let (výměna zařízení), nemůže ohrozit výkon vlastnického práva žalobců

k uvedenému pozemku a žalovaný se s uvedeným názorem ztotožnil. Elektroměrový

sloupek je podle žalovaného umístěn na pozemku par. č. X tak, že je k němu zajištěn

přístup věcným břemenem. V dalším žalovaný odkázal na odůvodnění žalovaného

rozhodnutí a navrhoval žalobu zamítnout.

Žalobci rozvedli žalobu ještě podáním ze dne 13. 3. 2013. Zopakovali v něm,

že stavba neoprávněně zasahuje do jejich vlastnického práva a je v rozporu

s obecnými technickými požadavky na výstavbu. Uvedli, že: „Stavba

elektroměrového sloupku je umístěna tak, že její dvířka se otevírají nad pozemek

parc. č. X a rovněž jediný přístup ke stavbě je přes uvedený pozemek, který je ve

vlastnictví žalobců. Stavebníci si při výstavbě museli být vědomi skutečnosti, že

přístup ke stavbě budou mít zajištěn toliko právem věcného břemene, které však

opravňuje ke vstupu na pozemek pouze vlastníky pozemku parc. č. X v k. ú. X a

nikoliv další osoby, jakými jsou např. pracovníci dodavatele elektrické energie. Tímto

způsobem stavebníci sloupek zbudovali, přestože neexistovala žádná objektivní

překážka, která by jim bránila postavit sloupek na severní straně pozemku, kde by

byl přístupný z veřejné komunikace a nezasahoval do vlastnického práva třetích

osob. Možnost rozšíření okruhu osob oprávněných na pozemek vstupovat nelze

dovodit z žádného právního předpisu a nelze po žalobcích spravedlivě požadovat,

aby takové omezení vlastnického práva strpěli.“ V těchto souvislostech žalobci

poukazovali na to, že správní orgány interpretovaly soudní rozhodnutí chybně, že

z nich nelze dovodit, že by bylo možno okruh osob vstupujících na pozemek dále

rozšiřovat.

Žalobci dále namítali, že stavba nesplňuje podmínku napojení na veřejnou

komunikaci, neboť parcela č. X není veřejně přístupnou komunikací a její vlastníci

nejsou povinni umožnit vstup pracovníka dodavatele elektrické energie na něj.

Ohrazovali se též proti tomu, že by stavebníci postavili elektroměrový sloupek

v dobré víře.

Osoba zúčastněná na řízení měla žalobu za nedůvodnou. Uvedla, že

elektroměrový sloupek je umístěn na pozemku, jenž má ve spoluvlastnictví, a že na

jeho osazení byl vypracován odborným pracovníkem posudek a byla provedena

příslušná revize. Jeho umístění odpovídá též požadavku ČEZu, aby k němu měli jeho

pracovníci 1x ročně neomezený přístup za účelem odečtu spotřebovaného el.

proudu. Navrhovala zamítnutí žaloby.

Krajský soud projednal žalobu dne 19. 3. 2013. Žalobci, jakož i osoba zúčastněná na řízení, setrvali při jednání na svých dosavadních námitkách v celém

Pokračování 30A 59/2011

-4-

rozsahu. Poté krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy

první a druhé, dílu prvního, ,

v platném znění (dále jen „ “), přičemž dospěl k následujícím zjištěním a právním

závěrům.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, jedinou a celým obsahem žaloby prostupující

námitkou žalobců bylo, že stavba elektroměrového sloupku zasáhla nepřípustným

způsobem do jejich vlastnických práv k parcele č. X v kat. území X. Jednak tím, že se

dvířka na něm otevírají nad jejich pozemek a dále proto, že odečty spotřeby el.

energie, jakož i případné opravy elektroměrového sloupku, budou vyvolávat potřebu

přístupu dalších osob k němu po parcele č. X, které však k tomu nemají potřebná

práva. Tyto námitky jsou totožné s těmi, které žalobci uplatňovali v průběhu

správního řízení a žalovaný se s nimi vypořádal následujícím způsobem.

Předně konstatoval, že prvoinstanční správní orgán stavbu dodatečně povolil

podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle něho stavební úřad nařídí

vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez

stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním; odstranění stavby se nenařídí,

pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s

územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými

technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy

chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá

žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním

úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Správní orgány nezjistily, že by byla stavba s těmito veřejnoprávními požadavky

v rozporu.

Žalobci se však dovolávali porušení svých vlastnických práv, tedy uplatňovali

občansko právní námitky. V těchto souvislostech namítali zejména to, že „bylo

možno řešit napojení elektroměrového sloupku s přístupem z veřejného prostranství

… že je nutné předpokládat přístup k předmětnému zařízení i jiných osob, než osob,

kterým svědčí právo věcného břemene a že nelze ani vyloučit skutečnost, že

v budoucnu bude nutno provést výměnu kabelů přivádějících elektrickou energii…že

stavba není veřejně přístupná…a že by měli v souvislosti s nepovoleným přístupem

cizích osob k elektroměrovému sloupku odpovědnost za jejich bezpečnost“.

K těmto námitkám žalovaný konstatoval, že stavební úřad není oprávněn

stavebníkovi přikazovat, kde a jak má svůj záměr v území umístit, nýbrž že je

povinen rozhodnout o podané žádosti, v přezkoumávaném případě o žádosti o

dodatečné povolení stavby elektroměrového sloupku ze dne 20. 1. 1997 v daném

místě. K tvrzeném zásahům do vlastnických práv žalobců doslova uvedl:

„Nejprve je nutno uvést, že odvolatelé P. a I. F. jsou vlastníky pozemku p.č. X v k.ú.

X, pro který je podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 19. 10. 2011 zjištěn stav

omezení vlastnického práva týkající se věcného břemene (podle y) chůze a

cesty po p.č. X pro každého vlastníka st. p.č. X a p.č. X, vše v k.ú. X. Dále je zřízeno

věcné břemeno cesty ze dne 9. 7. 1934 pro p.č. X

Pokračování 30A 59/2011

-5-

k.ú. X a věcné břemeno chůze ze dne 9. 7. 1934 pro p.č. X k.ú. X. Jak bylo

odvolacím orgánem zjištěno, Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem č.j. 13 C

17/2002-50 ze dne 15. 5. 2002 zamítl žalobu P. a I. F. na zrušení věcného břemene

v rozsahu uvedeném odvolacím orgánem výše. Následně Krajský soud v Hradci

Králové rozsudkem č.j. -75 ze dne 11. 2. 2003 potvrdil rozsudek

Okresního soudu v Hradci Králové č.j. -50 ze dne 15. 5. 2002. Nejvyšší

soud České republiky usnesením č.j. -98 ze dne 20. 1. 2004

odmítl dovolání I. a P. F. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 20Co

358/2002-75 ze dne 11. 2. 2003. V rozsudku č.j. -50 ze dne 15. 5. 2002

Okresní soud v Hradci Králové vyslovil názor, že nepovažuje vstup poštovní

doručovatelky, případně jiných osob, za takové omezení žalobců, které by jim mohlo

způsobit újmu. Krajský soud v rozhodnutí č.j. -75 ze dne 11. 2. 2003

vyslovil názor, že závažnou změnou poměrů není ani skutečnost, že pozemek

žalobců zatížený věcným břemenem využijí čas od času i jiné osoby, než vlastníci

čp. X a přilehlého pozemku. Stavební úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že dospěl

k názoru, že vstup pracovníka ČEZu na pozemek p.č. X k.ú. X 1x ročně (odečet) a

cca 1x za 10 let (výměna zařízení) nemůže ohrozit výkon vlastnického práva P. a I.

F. k uvedenému pozemku. Odvolací orgán se s uvedeným ztotožňuje.“

Z toho je zřejmé, že se jak stavební úřad, tak žalovaný, otázkami dotčenosti

vlastnických práv žalobců, respektive otázkou, zda stavebníci mají všechna potřebná

práva k tomu, aby jim bylo možno elektroměrový sloupek dodatečně povolit, zabývali.

Vycházeli ze skutečnosti, že stavba je umístěna na pozemku stavebníků a že

v podstatě ojedinělý přístup k ní pro třetí osoby je zajištěn smluvně (věcným

břemenem).

Jak je ze správního spisu zřejmé, rodinný dům č.p. X v X byl před zbudováním

elektroměrového sloupku zásoben elektrickou energií z vrchního venkovního rozvodu

pro obec X, tehdy konkrétně ze sloupu VČE, a to vrchní přípojkou vedenou na jeho

střešní konzolu („nástřešák“), ukončenou v pojistkové připojovací síti, z níž vedl

připojovací kabel do chodby domu, kde byl instalován elektroměrový rozvaděč.

Pokud tedy chtěli pracovníci rozvodného závodu již tehdy provést odečet spotřeby

elektrické energie či jinak zkontrolovat elektroměr, museli vstoupit do domu č.p. X a

nepochybně k tomu využili běžnou přístupovou cestu k němu, tedy přes parc. č. X a

vstupní branku. Zpráva o revizi tohoto elektrického zařízení ze dne 11. 5. 1996 je

zhodnotila tak, že není schopné trvalého a bezpečného provozu. V souvislosti s tím

došlo k vybudování předmětného elektroměrového sloupku, umístěného při vstupní

brance na pozemek rodinného domu č.p. X, do něhož je svedena el. energie

kabelem ze stejného sloupu rozvodné sítě nízkého napětí, jako tomu bylo u

předchozího vrchního vedení přípojky. Z čistě racionálního hlediska lze tomuto řešení

jako takovému rozumět. Samozřejmě za předpokladu, že nebude v rozporu s jinými

právem chráněnými zájmy. A o to v přezkoumávané věci šlo.

Žalobci totiž namítali dotčenost ve svých vlastnických právech a stavebníci elektroměrového sloupku jsou naopak přesvědčeni o tom, že potřebná práva k jeho

Pokračování 30A 59/2011

-6-

realizaci a provozu měli a mají. Opírají je přitom o smlouvu ze dne 9. června 1934,

podle níž „…prodávající výslovně svolují s tím, aby ve vložce č. 34 pozemkové knihy

kat. území X jako statku služebném vložilo se právo služebnosti chůze, průhonu

dobytka, jízdy trakařem, povozem, nákladním a osobním automobilem po parcele č.

kat. X – pastvina co do statku služebního pro každého vlastníka části parcely č. kat.

X ….“, atd. Tato smlouva je součástí správního spisu, stejně jako rozsudky další, jež

žalovaný v odůvodnění žalovaného rozhodnutí zmiňoval.

Na řešení takovýchto občanskoprávních námitek pamatoval stavební zákon v ustanovení § 137, podle něhož:

(1) Stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též

o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo

jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního

úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy.

(2) Nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1,

která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnila uskutečnit požadované opatření

nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže

stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud a

řízení přeruší.

(3) Stavební úřad stanoví lhůtu, ve které musí být předložen důkaz, že u

soudu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Nebude-li důkaz o podání

návrhu ve stanovené lhůtě předložen stavebnímu úřadu, učiní si stavební úřad

úsudek o námitce sám a rozhodne ve věci.

(4) V řízení, při kterém stavební úřad nařizuje ve veřejném zájmu opatření

podle tohoto zákona a hrozí-li nebezpečí z prodlení, učiní si sám úsudek o námitce, u

které nedošlo k dohodě, a ve věci rozhodne.

Podle těchto ustanovení bylo v přezkoumávané věci postupováno, a to bez

ohledu na rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. května 2002, č.j.

13C 7/2002-50, a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 11. února 2003, č.j. -45, jimiž byl zamítnut návrh žalobců na

zrušení práva věcného břemene zatěžujícího jejich parcelu č. X. Stavební úřad totiž

rozhodnutím ze dne 10. 12. 2004, zn. 1089/2566/04, odkázal P. F. i I. F. (žalobce)

s jejich námitkami „o neoprávněném užívání jejich pozemku a porušování

spoluvlastnických práv“ k soudu, k čemuž jim zároveň byla stanovena lhůta 45 dnů.

Dostalo se jim v něm i poučení, že pokud své námitky ve stanovené lhůtě u soudu

neuplatní, tak že bude vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné stavby.

Této možnosti žalobci nevyužili, když své občanskoprávní námitky u obecného soudu

neuplatnili, ačkoliv jim již v té době muselo být zřejmé, jak stavební úřad na jejich

občanskoprávní námitky pohlíží. Vzhledem k jednotnosti řízení je přitom zcela bez

významu, že posléze stavebním úřadem vydané dodatečné povolení bylo zrušeno a

věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Pokračování 30A 59/2011

-7-

Za stavu, kdy se žalobci se svými občanskoprávními námitkami neobrátili na

příslušný soud s návrhem na rozhodnutí o nich, museli být ovšem srozuměni s tím,

že si o nic učiní úsudek sám stavební úřad a rozhodne o nich. Tak se také stalo,

přičemž s jeho právními závěry (výše citovanými) se žalovaný ztotožnil. Z uvedeného

přitom plyne, že správní orgány nehodnotily právní účinky uvedeného věcného

břemene jen na základě zmíněných soudních rozsudků, že jde o jejich správní

uvážení o oprávněnosti stavebníků postavit elektroměrový sloupek a nic na tom

nemůže změnit okolnost, že k jeho odůvodnění využily i některé části jejich

odůvodnění. Ostatně i krajský soud se ve své přezkumné činnosti s těmito závěry

plně ztotožňuje, a proto na ně v dalším i odkazuje. Žalobci se mohli domáhat ochrany

svých domnělých práv, respektive jejich údajného narušování předmětnou stavbou,

cestou soudní, a protože tak neučili, bylo v pravomoci stavebního úřadu o nich

rozhodnout. Správní uvážení o nich má krajský soud za souladné se zákonem a

učiněné v jeho mezích. Nic přitom nebrání žalobcům v tom, aby se v dané věci

obrátili na obecný soud i nyní.

Krajský soud proto uzavírá, že předmětná stavba je realizována na pozemku

stavebníků a splňuje obecné technické požadavky na výstavbu, včetně přístupu k ní.

Je-li zajištěn smluvně, netřeba tuto otázku zkoumat i z hlediska veřejnoprávních

předpisů. Námitky typu, že se dvířka skříní otevírají nad pozemek žalobců, je pak

možno přiřadit k námitkám běžně nazývaným „šikanózní“. Umístění stavby by

samozřejmě bylo možno řešit i jinak, stavební úřad ale musel při současné právní

úpravě projednat stavbu v tom stavu a v té poloze, v níž se nachází. V dodatečném

povolení stavby, tedy stavby postavené původně bez přivolení stavebního úřadu,

krajský soud rozpor s veřejným zájmem nespatřuje, když takový postup je připuštěn

samotným zákonem. V ostatním krajský soud odkazuje na odůvodnění žalovaného

rozhodnutí, neboť se s ním plně ztotožňuje. Bylo by proto nadbytečné pouze jinými

slovy opakovat totéž.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl krajský soud k

závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení

Krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když

žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly,

Osoby zúčastněné na řízení mají podle právo na náhradu jen

těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud

uložil. Žádné takové náklady osobě zúčastněné na řízení nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud.

[OBRÁZEK]Pokračování 30A 59/2011

-8-

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-

li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na

jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 22. března 2013 JUDr. Jan Rutsch, v. r.

předseda senátu