Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 45/2011 - 126

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany

Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce:

Unitech Marketing, s. r. o., se sídlem Pacovská 871/27, Praha 4, IČ 27198201, zast. JUDr.

Valerií Vodičkovou, advokátkou, se sídlem Vodičkova 40, Praha 1, proti žalovanému:

Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, v řízení o žalobě

proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 1. 2011 čj. 40680/10/07400/01000

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 1. 2011 čj.

40680/10/07400/01000 a usnesení Ministerstva průmyslu a obchodu, Licenční

správy, ze dne 6. 10. 2010 čj. 35165/2010 se zrušují a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

11.922,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám

JUDr. Valerie Vodičkové, advokátky.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra průmyslu a

obchodu, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva průmyslu a

obchodu, Licenční správy, ze dne 6. 10. 2010 č.j. 35165/2010, jímž bylo podle § 66 odst. 1

písm. b) zastaveno řízení o žádostí žalobce o udělení individuálního

vývozního povolení k vývozu 100 kusů optických monokulárních dalekohledů U-14

s příslušenstvím do Malajsie.

pokračování 2 10A 45/2011

Žalobce v žalobě uvádí, že jako společnost obchodující s optickými přístroji dovezl

z Kanady 23 kusů předmětných pozorovacích přístrojů. Ty byly součástí série celkem 100

objednaných kusů, které žalobce zamýšlel dovést ke konečnému uživateli v Malajsii. Žalobce

je zakoupil na základě objednávky ze dne 14. 4. 2010 na nevojenský komerční výrobek a

současně s objednávkou požadoval od výrobce potvrzení, že se jedná výlučně o zboží určené

pro komerční využití jako optický pozorovací přístroj nevojenského charakteru. Toto

potvrzení následně obdržel.

Žalobce následně požádal o vydání exportní licence, avšak správní řízení bylo

zastaveno, neboť správní orgány dospěly k závěru, že předmětné pozorovací přístroje jsou

vojenským materiálem. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, a to z následujících důvodů:

Žalobce předně poukazuje na vyjádření výrobce, který je povinen respektovat přísné

regulace obchodu s vojenským materiálem, a to jak kanadské, respektive americké a i

mezinárodní. V této souvislosti žalobce odkazuje také na stanovisko licenční správy

Ministerstva průmyslu obchodu ze dne 4. 10. 2010, ve kterém se uvádí, že pro určení, zda

předmětné výrobky spadají do působnosti zákona o obchodování s vojenským materiálem, je

rozhodující vyjádření výrobce o účelu, pro který byly výrobky vyrobeny. Dle vyjádření

výrobce se přitom jednoznačně jedná o komerční využití. Žalobce tak nemohl při dovozu

těchto přístrojů tušit, že české správní orgány budou při posuzování charakteru předmětu

dovozu postupovat v naprostém rozporu s výše uvedenými relevantními dokumenty

poskytnutými výrobcem.

Žalobce dále poukazuje na to, že první dodávka téhož zboží od téhož výrobce proběhla

dne 11. 5. 2010 do České republiky bez jakýchkoliv problémů a byla následně odeslána do

Malajsie, opět bez jakýchkoliv problémů ze strany českých správních orgánů. Při dovozu

druhé dodávky byl žalobce informován celním úřadem, že přístroje budou podrobeny celní

kontrole a bude prověřeno, zda se nejedná o vojenský materiál. Zboží bylo následně

propuštěno do volného oběhu bez jakýchkoliv omezení. Celní úřad si tedy vyžádal stanovisko

Ministerstva průmyslu a obchodu a stanovisko muselo být negativní, jinak by celní úřad zboží

do volného oběhu nepropustil. Žalobci proto není zřejmé, z jakého důvodu byla jeho druhá

žádost o udělení individuálního vývozního povolení zamítnuta (respektive řízení zastaveno).

Žalobce se domnívá, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání. Správní

orgány při prvním i druhém dovozu zboží a při prvním vývozu zboží dospěly k závěru, že

nejde o vojenský materiál. Následně však o několik dnů později při druhém vývozu téhož

zboží dospěl tentýž správní orgán, který rozhodoval o prvním vývozu a dával stanovisko ke

druhému dovozu, k závěru, že o vojenský materiál se jedná. Zboží se nemohlo proměnit

z civilního na vojenský materiál v době svého několikadenního pobytu v České republice,

neboť žádné vlastnosti zboží se během pobytu v České republice nezměnily. K argumentům,

že v žádosti o individuální vývozní povolení nebyl nikde uveden vztah mezi dovezenými a

vyváženými výrobky a že žadatel o povolení uvedl v žádosti jako zemi původu Českou

republiku, považuje žalobce za zcela irelevantní. Žadatel nebyl povinen upozorňovat správní

orgán na existenci vztahu mezi posuzovanými výrobky. Nadto by správní orgán měl při

hodnocení vycházet z faktických skutečností, nikoliv z toho, zda žadatel v žádosti něco uvedl

či neuvedl. Ze všech podkladů, které byly k žádosti přiloženy, je navíc na první pohled jasné,

že zboží z České republiky skutečně nepochází, že žadatel měl tímto pouze na mysli, že zboží

bylo v České republice zkompletováno.

Žalobce požádal o zpracování znaleckého posudku, který měl zhodnotit, zda se

skutečně jedná o vojenský materiál. Znalec ve svém posudku došel k závěru, že předmětné

přístrojem jsou „obvyklým komerčním výrobkem střední až nižší technologické úrovně.

V rozsahu prohlídky lze potvrdit, že se jedná minimálně o generaci 1+, pokud použijeme

pokračování 3 10A 45/2011

zvykové dělení technologické úrovně … nejedná se o profesionální soupravu (svým

provedením, kvalitou zobrazení by nesplnila nejnižší úroveň vojskových zkoušek) …“

Žalobce se domnívá, že závěry správních orgánů jsou velmi formální. Správní orgány

se odvolávají na poznámku č. 2 skupiny 15 přílohy č. 1 , podle které

se položka nevztahuje na zesilovače obrazu první generace. Žalovaný toto ustanovení

interpretuje tak, že všechny zesilovače obrazu jiné než první generace jsou vojenským

materiálem. Tento výklad je však zcela nesprávný. Podle názoru žalobce je z celého textu

poznámky patrné, že rozhoduje primárně to, zda byl zesilovač speciálně konstruován nebo

přizpůsoben pro vojenské použití a nikoliv to, o jakou generaci zesilovače se jedná.

U zesilovače obrazu, které nebyly speciálně konstruované nebo přizpůsobené pro vojenské

použití, nejde o vojenský materiál. Naopak zesilovač obrazu, které byl speciálně konstruován

nebo přizpůsoben pro vojenské použití, jde o vojenský materiál, a to s výjimkou zesilovačů

první generace.

Žalobce dále poukazuje na to, že předmětné přístroje nevyhovují definici vojenského

materiálu vyplývající z § 5 zákona o obchodování s vojenským materiálem. Nebyly totiž

konstruovány ani přizpůsobeny pro vojenské použití a nejsou v ozbrojených složkách

užívány. Pokud by měla být aplikována tak, jak činí správní orgány,

odporuje ust. § 5 zákona o obchodování s vojenským materiálem.

Žalobce dále poukazuje na to, že u předmětných výrobků nelze dle platných právních

předpisů České republiky provést zařazení podle . V současné době

neexistuje žádná závazná právní norma, která by určovala kritéria zařazení jednotlivých druhů

výrobků do jednotlivých kategorií specifikovaných ve . Z tohoto

důvodu správními orgány provedené hodnocení předmětných výrobků jako vojenského

materiálu postrádá jakékoliv právní opodstatnění a je nezákonné.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou, a navrhl, aby byla zamítnuta.

K tvrzení žalobce, že původně toto zboží dovezl z Kanady bez jakýchkoliv problémů

a následně ho odeslal do Malajsie, žalovaný nesouhlasil. Poukázal na to, že v žádosti

o individuální vývozní povolení není uveden vztah mezi dovezenými a vyváženými výrobky,

přitom v žádosti žalobce uvedl jako zemi původu Českou republiku. Žalovaný vychází vždy

z dostupných informací o konkrétním výrobku, které by měl ve svém zájmu a v míře co

největší poskytnout především dovozce nebo vývozce takového zboží. V opačném případě

správní orgán vychází z příslušných ustanovení zákona a jen z těch informací, které má

u výrobku od žadatele k dispozici. Tvrzení o nekonzistentním rozhodování orgánů veřejné

správy je proto ve směru k žalovanému nepravdivé, ve vztahu vůči příslušným celním úřadům

měl žalobce uplatnit námitky v jiném správním řízením.

K argumentaci vztahující se k prohlášení výrobce k účelu výroby žalovaný poukazuje

na to, že zahraniční obchod s vojenským materiálem je legislativně stanoven jednotlivými

státy rozdílně. Provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem českým právním

subjektem se řídí českými právními předpisy, nikoliv zahraničními.

Žalovaný nesouhlasí s názorem uvedeným ve znaleckém posudku, že neexistuje

závazná legislativní norma, podle které by přístroje pro noční vidění byly zařazovány jako

vojenský materiál. Podle je zřejmé, že pokud se jedná o výrobek

obsahující zesilovače druhé generace, jedná se o vojenský materiál.

pokračování 4 10A 45/2011

Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že porušil zásadu legitimního očekávání, neboť

postupuje vždy na základě poskytnutých podkladů ze strany účastníků řízení. V prvém

případě žalovaný ve svém stanovisku ze dne 4. 10. 2010 výslovně neuvedl, že se nejedná

o vojenský materiál. Tímto stanoviskem žalovaný pouze stanovil určitá kritéria, na která je

brán zřetel při zkoumání toho, zda se jedná o vojenský materiál nebo ne. Je tedy velmi

neadekvátní, aby takto konstruované stanovisko bylo vykládáno účelově ze strany žalobce.

Žalovaný nesouhlasí s účelovým výkladem ust. § 5 zákona o obchodování

s vojenským materiálem. Žalovaný je zcela přesvědčen, že příslušná právní úprava v sobě

pojímá předmětné výrobky žalobce, což jednoznačně vyplývá z Z ní

je zcela zřejmé, že pod příslušnou položku se řadí všechny zesilovače s výjimkou první

generace.

Při ústním jednání žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný s poukazem na

odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, obsah spisového materiálu a podané vyjádření

k žalobě navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné

skutečnosti:

Dne 13. 9. 2010 podal žalobce u Ministerstva průmyslu a obchodu žádost podle

, jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu,

přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití o individuální vývozní povolení a

souhrnné vývozní povolení pro zboží dvojího určení pro předmětné přístroje. Dne 6. 10. 2010

vydalo Ministerstvo průmyslu obchodu usnesení č.j. 35165/2010, kterým správní řízení

o žádosti zastavilo podle ust. . V odůvodnění tohoto

rozhodnutí ministerstvo uvedlo, že na základě konzultací se spolupracujícími státními orgány

lze jednoznačně určit, že toto zboží je vojenským materiálem ve smyslu § 5 zákona

č. , o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona

č. , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších

předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

zákon o obchodu s vojenským materiálem). Na základě této skutečnosti je pro vývoz z České

republiky potřeba licence a nelze tedy postupovat podle

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, ve kterém argumentoval obdobně jako

v žalobě. Poukázal na to, že první dodávka téhož zboží od téhož výrobce proběhla v květnu

2010 do České republiky bez jakýchkoliv problémů a byla následně odeslána do Malajsie. Při

druhé dodávce došlo u zboží ke zpoždění celního řízení a bylo vyžádáno stanovisko

Ministerstva průmyslu a obchodu. V průběhu řízení o rozkladu pak žalobce do spisu doplnil

zmiňovaný znalecký posudek.

Žalobou napadeným rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 1. 2011

čj. 4068/10/07400/01000 byl rozklad žalobce zamítnut a usnesení Ministerstva průmyslu a

obchodu potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí ministr uvedl, že se jedná o výrobky se

zesilovačem obrazu druhé generace a jde tedy o vojenský materiál. Tento výklad vychází

z ust. zákona o obchodování s vojenským materiálem a ,

konkrétně její přílohy č. 1, skupiny vojenského materiálu č. 15, poznámky č. 2.

Ministr poukázal na to, že v žádosti nebyl nikde uveden vztah mezi dovezenými a

vyváženými výrobky a žalobce uvedl jako zemi původu Českou republikou. Správní orgán

vychází vždy z dostupných informací o konkrétním výrobku, které by měla poskytnout

pokračování 5 10A 45/2011

především žadatel. Argumenty o nekonzistentnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy jsou

proto ve směru k Ministerstvu průmyslu a obchodu nepravdivé. Ve vztahu k celním úřadům

měl žalobce tyto námitky uplatnit v jiném řízení. Ministr dále poukázal na to, že provádění

zahraničního obchodu českým právním subjektem se řídí českými právními předpisy, a proto

poukazy žalobce na prohlášení výrobce o účelu výroby pro nevojenské použití a

o respektování přísné regulace obchodu v souladu s pravidly kanadskými a mezinárodními, je

nedůvodné.

Ke znaleckému posudku předloženému žalobcem ministr uvedl, že se nelze ztotožnit

s názorem, podle kterého neexistuje závazná legislativní norma, podle které by přístroje pro

noční vidění byly zařazovány jako vojenský materiál. Takovou právní normou je vyhláška

č. .

Vzhledem k tomu, že dané zboží má charakter vojenského materiálu, je žádost

o povolení ve smyslu žádostí zjevně nepřípustnou. V tomto případě

měla být podána žádost o udělení licence podle zákona o obchodu s vojenským materiálem.

Z těchto důvodů ministr rozklad žalobce zamítl a usnesení Ministerstva průmyslu a obchodu

potvrdil.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání

předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel

přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Úvodem soud předesílá, že nemohl přehlédnout, že řízení o žádosti žalobce bylo

zastaveno jako o žádosti zjevně právně nepřípustné, ač důvody, o něž tento postup správní

orgány opřely, tento postup ve skutečnosti odůvodňovat nemohou. Za zjevně právně

nepřípustnou je možno považovat pouze takovou žádost, u níž je již na první pohled zřejmé,

že jí nelze vyhovět. To především znamená, že tato nepřípustnost musí být patrna již ze

samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování (viz rozsudek

Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, čj. -55, publikován pod

č. 1633/2008 Sb. NSS 1633/2008). V daném případě již z odůvodnění usnesení vydaného

v prvním stupni vyplývá, že závěr o tom, že předmětné zboží je vojenským materiálem, byl

učiněn „na základě konzultací se spolupracujícími státními orgány“. Nejedná se tedy o případ,

kdy nepřípustnost žádosti je zřejmá „na první pohled“, ale bylo zapotřebí žádost podrobit

určitému zkoumání. Za této situace nemělo Ministerstvo průmyslu a obchodu řízení o žádosti

zastavit, ale mělo ji meritorně projednat a pokud by dospělo k závěru, že předmětné zboží je

vojenským materiálem, mělo žádost zamítnout.

Vzhledem k tomu, že žalobce na tuto vadu v žalobě nepoukazoval, nemohla tato

skutečnost jen sama o sobě být důvodem pro zrušení žalobou napadené rozhodnutí, soud však

na ni přesto nad rámec potřebného odůvodnění poukazuje, aby se žalovaný tohoto chybného

postupu napříště vyvaroval.

Spor mezi žalobcem a žalovaným spočívá v názoru na posouzení charakteru

předmětných výrobků. Zatímco žalobce se domnívá, že jde o zboží dvojího určení, které

podléhá režimu , žalovaný je toho názoru, že jde o vojenský materiál a

že tedy podléhá přísnějšímu režimu dle Soud se proto zaměřil na

přezkoumání závěrů žalovaného o tom, že předmětné výrobky jsou vojenským materiálem a

shledal, že názor žalovaného vychází z chybného výkladu na věc aplikovaných právních

předpisů.

pokračování 6 10A 45/2011

Podle § 5 zákona o obchodu s vojenským materiálem vojenským materiálem pro účely tohoto zákona jsou

a) výrobky, jejich součásti a náhradní díly, které jsou vzhledem ke svým

charakteristickým technicko-konstrukčním vlastnostem posuzovány jako zkonstruované nebo

přizpůsobené pro použití v ozbrojených silách nebo bezpečnostních sborech, nebo jsou

hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,

b) stroje, zařízení, investiční celky, technologie, programové vybavení, technická

dokumentace nebo návody vyrobené, upravené, vybavené, zkonstruované nebo přizpůsobené

pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich

součástí a náhradních dílů uvedených v písmenu a).

Podle odst. 2 tohoto ustanovení vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona

rozumí i služby poskytované v souvislosti s vojenským materiálem uvedeným v odstavci 1,

zejména provádění oprav, úprav, jakož i poskytování informací, vysílání a přijímání

odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a

ovládání vojenského materiálu.

Podle odst. 3 tohoto ustanovení seznam vojenského materiálu podle předcházejících

odstavců stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu

Evropské unie.

Zmíněným prováděcím předpisem je , o provedení některých

ustanovení , o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a

o doplnění , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve

znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších

předpisů, ve znění pozdějších předpisů (nyní zrušena a nahrazena ).

Žalovaný se odvolával na položku 15 přílohy č. 1 této prováděcí vyhlášky, která nese

název zobrazovací zařízení, zařízení pro protiopatření, speciálně konstruované součásti,

příslušenství a služby a je vymezena takto:

a) nahrávací zařízení a zařízení pro zpracování obrazu;

b) kamery a fotopřístroje, fotografické zařízení a zařízení ke zpracování filmů;

c) zařízení k zesilování obrazu;

d) infračervené nebo tepelné zobrazovací zařízení;

e) zobrazovací radarové senzorové zařízení;

f) zařízení sloužící k protiopatření a proti-protiopatření pro zařízení podle podpoložek SVMe 15 a) až SVMe 15 e);

g) speciální notebooky.

Poznámka: podpoložka SVMe 15 f) zahrnuje infračervené rušící a protirušící zařízení

(tj. přístroje konstruované pro zavedení vnějších nebo mylných signálů do systémů

infračervených pozorovacích systémů, tepelně zobrazujících zařízení a infračervených

komunikačních spojů nebo jiným způsobem omezující provoz nebo účinnost vojenských

infračervených systémů) a zařízení pro protiopatření.

Poznámka 1: položka SVMe 15 zahrnuje tyto speciálně konstruované součásti:

a) elektronky, apod. klíčové prvky konvertorů infračervených zobrazení;

b) zesilovače obrazu (jiné než první generace);

pokračování 7 10A 45/2011

c) mikrokanálkové destičky;

d) přijímací elektronky a čidla televizních kamer pro malé osvětlení;

e) sady detektorů (včetně elektronických propojovacích nebo čtecích systémů);

f) pyroelektrické prvky televizních kamer;

g) chladicí systémy pro zobrazovací systémy;

h) fotochromité nebo elektrooptické elektricky spouštěné závěrky s rychlostí závěrky

menší než 100 mikrosekund, s výjimkou závěrek, které tvoří základní součást

vysokorychlostních kamer;

i) obrazové invertory z optických vláken;

j) složené polovodičové fotokatody.

Poznámka 2: položka SVMe 15 se nevztahuje na „zesilovače obrazu první generace“

nebo na vybavení speciálně konstruované pro osazení „zesilovači obrazu první generace“,

byť byly speciálně konstruovány nebo přizpůsobeny pro vojenské použití.

Odkaz: klasifikace mířidel zbraní využívajících „zesilovače obrazu první generace“ viz položky SVMe 1, SVMe 2 a podpoložku SVMe 5 a).

Odkaz: viz také položky 6A002 a) 2. a 6A002 b) seznamu EU zboží dvojího užití.

Žalovaný vychází z předpokladu, že vše, co odpovídá vymezení provedenému

vyhláškou, je nutno považovat bez dalšího za vojenský materiál; žalobce naproti tomu namítá,

že má být v každém případě také zkoumáno, zda předmětný výrobek, byť uvedený

v prováděcí vyhlášce, odpovídá zákonné definici uvedené v § 5 odst. 1 zákona o obchodu

s vojenským materiálem. Soud se ztotožnil s názorem žalobce.

Ministerstvo průmyslu a obchodu je zákonem zmocněno k tomu, aby vyhláškou

stanovilo seznam vojenského materiálu prováděcím předpisem. Při tvorbě tohoto prováděcího

předpisu je však ministerstvo stále vázáno zněním zákona a nemůže zákonnou definici

vojenského materiálu rozšiřovat na výrobky, které neodpovídají zákonné definici uvedené

v § 5 zákona o obchodu s vojenským materiálem tím, že je zahrne do prováděcí vyhlášky.

Pokud by ministerstvo takto postupovalo, překročilo by své zákonné zmocnění a soud by

takovým prováděcím předpisem při své rozhodovací činnosti nebyl vázán. Optikou těchto

obecných východisek proto soud přistoupil k výkladu sporného ustanovení prováděcí

vyhlášky.

Jelikož ministerstvo není oprávněno zahrnout do seznamu vojenského materiálu zboží,

které neodpovídá zákonné definici v § 5 odst. 1 zákona, je při výkladu textu vyhlášky nutno

se především držet v mezích textu zákona. Z tohoto důvodu nelze než považovat za správný

výklad žalobce, podle něhož samo uvedení jakéhokoli výrobku v příloze č. 1 prováděcí

vyhlášky ještě nečiní z konkrétního výrobku vojenský materiál, pokud nejde o zboží

odpovídající zákonné definici vojenského materiálu. Tímto způsobem je tedy nutno text

prováděcí vyhlášky vykládat, neboť jen takový výklad odpovídá zákonnému zmocnění.

I v případě, že by soud text vyhlášky vyložil tak, jak prezentuje žalovaný, byl by

ovšem výsledek soudního přezkumu stejný. V takovém případě by totiž šla prováděcí

vyhláška nad rámec zákona, soud by tedy nebyl prováděcí vyhláškou vázán a musel by tedy

rovněž rozhodnutí správních orgánů zrušit (viz y).

pokračování 8 10A 45/2011

Shora uvedený závěr lze podpořit ještě dalšími dvěma argumenty. První z nich

vychází z textu položky SVMe 15 přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky, kde kromě zařízení

k zesilování obrazu, o něž jde v projednávaném případě, jsou uvedeny např. také kamery a

fotopřístroje, fotografické zařízení a zařízení ke zpracování filmů (písm. b/ předmětné

položky). Ve vztahu k těmto výrobkům není v textu prováděcí vyhlášky uvedeno žádné

omezení a pokud by žalovaný vykládal text vyhlášky konzistentně, musel by za vojenský

materiál považovat jakékoli kamery a fotopřístroje, což je ovšem závěr zcela zjevně absurdní.

Druhým podpůrným argumentem je srovnání textu prováděcí vyhlášky účinné v době

rozhodování správních orgánů s textem nyní účinné Vymezení

položky SVMe 15 v této nové vyhlášce se oproti staré vyhlášce odlišuje především názvem

této položky, který zní „Zobrazovací vybavení nebo vybavení pro ochranu proti průzkumu,

určené speciálně pro vojenské účely a speciálně pro ně určené součásti a příslušenství“. Je

tedy zřejmé, text nyní účinné prováděcí vyhlášky již výslovně stanoví, že vojenským

materiálem nejsou všechny kamery a fotopřístroje a všechna vybavení k zesilování obrazu, ale

jen takové kamery, fotopřístroje a zařízení k zesilování obrazu, která jsou určena speciálně

pro vojenské účely a splňují tedy podmínky uvedené v § 5 odst. 1 zákona o obchodu

s vojenským materiálem. Za účinnosti této vyhlášky by tak projednávaný spor vůbec nemohl

vzniknout, neboť její text již zaujetí výkladu, který žalovaný prezentuje v tomto řízení, takřka

výslovně vylučuje.

Žalobce v průběhu řízení setrvale poukazoval na to, že předmětné výrobky nejsou pro

použití v ozbrojených silách či bezpečnostních sborech zkonstruovány ani přizpůsobeny a ani

nejsou hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu.

Pokud by tomu tak skutečně bylo, nemohlo by se jednat o vojenský materiál. Žalovaný se

však touto otázkou – veden nesprávným výkladem použitých právních předpisů – vůbec

nezabýval a spokojil se se závěrem, že jde o výrobky výslovně uvedené pod položkou SVMe

15, písm. c) přílohy č. 1 k Sama tato skutečnost však ještě

z předmětných výrobků vojenský materiál nečiní. Rozhodnutí je tak založeno na chybném

výkladu právních předpisů a soud je musel pro nezákonnost zrušit.

Soud prozatím nemohl s definitivní platností zodpovědět otázku, zda předmětné

výrobky jsou vojenským materiálem či nikoli, neboť bude nyní na Ministerstvu průmyslu a

obchodu, aby se touto otázkou zabývalo znovu, v souladu se shora nastíněným výkladem

zákona o obchodování s vojenským materiálem a prováděcí vyhlášky, vypořádalo se se všemi

námitkami žalobce a o jeho žádosti znovu rozhodlo. Protože z výkladu, jejž soud shledal

chybným, vychází již rozhodnutí vydané v prvním stupni (nehledě na nemožnost aplikování

ust. ), zrušil soud také rozhodnutí správního orgánu

prvého stupně.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí podle § 78

odst. 1 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). Právním

názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78

odst. 5 ).

Žalobce měl se svojí žalobou úspěch a náleží mu proto náhrada důvodně vynaložených

a prokázaných nákladů řízení podle ustanovení Tyto náklady spočívají v

nákladech souvisejících se zastoupením advokátem podle , ve znění

pozdějších předpisů, a to za 2 úkony právní služby po 2100 Kč (za převzetí věci a sepis

žaloby, podle znění vyhlášky účinného do 31. 12. 2012, viz čl. II ), a

pokračování

jeden úkon (ústní jednání před soudem) za 3100 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč. Celkem

tedy činí náklady na právní zastoupení 8.200.- Kč. K tomu se připočítává daň z přidané

hodnoty ve výši 21 %, jíž je žalobcova advokátka plátcem, ve výši 1.722 Kč. Další náklady

představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Proto soud přiznal žalobci právo na

náhradu nákladů řízení ve výši 11.922 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-

li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon

advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 26. března 2013

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu