Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 6/2013 - 19

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: M. F., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012, č. j. ……….,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 4. 12. 2012, č. j. ………… bylo zčásti změněno rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2012, č. j. ………… a to tak, že žalobci se od ledna 2012 dle vyhlášky MPSV č. zvyšuje starobní důchod na částku 12.296,- Kč měsíčně, a ve zbytku se toto rozhodnutí potvrzuje.

Rozhodnutím žalované ze dne 18. 7. 2012, č. j. 501 106 134 zvýšila žalovaná podle článku LXVII bodu 1 , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím , ode dne 22. 7. 2006 účastníku řízení procentní výměru starobního důchodu na částku 8.284,- Kč. Starobní důchod včetně základní výměry ve výši 1470,- Kč činí 9.754,- Kč měsíčně. Dále bylo napadeným rozhodnutím stanoveno, že od ledna 2007 náleží podle starobní důchod ve výši 10.401,- Kč měsíčně. Od ledna 2008 náleží podle starobní důchod ve výši 10.796,- Kč měsíčně. Od srpna 2008 náleží podle starobní důchod ve výši 11.266,- Kč měsíčně. Od ledna 2009 náleží podle starobní důchod ve výši 11.667,- Kč měsíčně. Od ledna 2011 náleží podle starobní důchod ve výši 12.098,- Kč měsíčně. Od ledna 2012 náleží podle starobní důchod ve výši 12.296,- Kč. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti účastníka řízení o úpravu starobního důchodu.

Dne 7. 8. 2012 bylo žalované doručeno podání žalobce, ve kterém konstatoval, že nesouhlasí s napadeným rozhodnutím. Provedl si sám přepočet starobního důchodu, při kterém vycházel z jiné výše procentní výměry než té, která byla stanovena rozhodnutím o přiznání starobního důchodu. Vzhledem k této skutečnosti se výše starobního důchodu spočítaného žalobcem lišila od výše starobního důchodu přiznaného napadeným rozhodnutím. Žádal o zaslání podrobného rozhodnutí s uvedením zákonů a paragrafů, ze kterých bude jasné a zřetelné, který zákonů bylo v roce 1999 použito pro výpočet původního důchodu. Dále poukázal na to, že psal již několik stížností, ve kterých jasně upozorňoval na o důchodovém pojištění, ve kterém je stanoveno, že poživatel starobního důchodu přiznaného podle odst. 1 nemá nárok na starobní důchod podle tohoto zákona. Na jeho dotazy mu však nebylo odpovězeno. Dále žádal o nový přepočet starobního důchodu.

Žalovaná posoudila citované podání žalobce na základě ust. věty druhé , , přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně rozsahu uplatněných námitek a následně poté vydala rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012, č. j. 501 106 134/315-ZV, které je předmětem přezkumného soudního řízení.

Žalobce v podání, které bylo doručeno žalované dne 12. 12. 2012 označeném „žádost o doplnění námitky“, a které žalovaná pojala dle obsahu jako žalobu, žádal o přepočet jeho starobního důchodu soudní cestou. Uvedl, že je bývalý horník, který splňuje všechny podmínky stanovené na přiznání předčasného starobního důchodu. Pokud mu bude jasně a srozumitelně odpovězeno, žádný soud proběhnout nemusí.

V písemném vyjádření ze dne 28. 1. 2013 žalovaná podala právní stanovisko k podání žalobce označeném „žádost o doplnění námitky“, které podle obsahu pojala jako žalobu bez ohledu na to, jak bylo označeno ( , , dále jen „“). Uvedla, že žalobce dne 9. 2. 1999 uplatnil prostřednictvím OSSZ Ostrava – město žádost o přiznání starobního důchodu podle ust. s datem přiznání ode dne 1. 3. 1999. Na základě žádosti byl přiznán žalobci starobní důchod ode dne 1. 3. 1999 podle citovaného zákona před dosažením věku 50ti let, neboť žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod v padesáti letech věku podle , ve znění dříve platných předpisů, který dovršil dne 6. 11. 2000, tj. do 3 let po uplatnění nároku na tento druh dávky. Do rozhodnutí o přiznání starobního důchodu ze dne 25. 5. 1999 podal opravný prostředek, nesouhlasil s výší rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 1999, č. j. -10 i následně rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2000, č. j. -20, citované rozhodnutí bylo potvrzeno.

Dne 4. 6. 2012 uplatnil žalobce žádost o revizi výpočtu důchodu přiznaného v březnu roku 1999, kterou žalovaná posoudila jako žádost o úpravu starobního důchodu podle článku LXVII bodu 1 Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2012 proto rozhodla o úpravě starobního důchodu tak, že podle citovaného článku zvýšila žalobci ode dne 22. 7. 2006 procentní výměru starobního důchodu na částku 8.284,- Kč měsíčně. Včetně základní výměry činil starobní důchod 9.754,- Kč měsíčně. Podle ust. doplatek důchodu poukázala pět let od uplatnění nároku. Na základě námitek uplatněných dne 7. 8. 2012 vydala žalovaná napadené rozhodnutí ze dne 4. 12. 2012, v němž podrobně, dostatečně a srozumitelně rozepsala stanovení výše starobního důchodu a zároveň žalobci vysvětlila, že nelze v daném řízení se zabývat přezkoumání věci, o které již bylo rozhodnuto. Navrhla proto, aby předmětná žaloba byla zamítnuta.

V podání ze dne 17. 2. 2013 uvedl mimo jiné žalobce, že rozhodnutím ze dne 4. 12. 2012 považoval předmětnou věc za uzavřenou záležitost. „Obsílka“ od Krajského soudu v Brně jej proto překvapila. Nebylo mu stále jasné, zda má nárok na postup podle V kladném případě žádal o přepočet mimořádného starobního důchodu ode dne 6. 11. 2000.

Soud měl k dispozici dávkový spis žalobce, v němž je založena žádost o starobní důchod ze dne 9. 2. 1999 s požadavkem přiznání této dávky podle v platném znění ode dne 1. 3. 1999. Rozhodnutím žalované ze dne 25. 5. 1999 č. 501 106 134 přiznala žalovaná žalobci ode dne 1. 3. 1999 starobní důchod podle ust. a ve výši 5.274,- Kč měsíčně. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí činí základní výměra důchodu 1.310,- Kč a při vyčíslení procentní výměry důchodu bylo vycházeno z osobního vyměřovacího základu 21.799,- Kč, zjištěného za roky 1986 až 1998, který odpovídá výpočtovému základu 9.050,- Kč. Žalobci bylo zhodnoceno 32 roků pojištění, vznikl mu tak nárok na důchod ve výši 48 % výpočtového základu, tedy na částku 4.344,- Kč. Po snížení procentní výměry za 616 dnů z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o 4,2 % výpočtového základu, tj. o 380,- Kč vznikl žalobci nárok na procentní výměru starobního důchodu ve výši 3.964,- Kč.

Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě opravný prostředek, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 1999, založený ve správním spise, bylo rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 1999 potvrzeno. Ve včas podaném odvolání jmenovaný namítl, že splnil všechny podmínky pro přiznání důchodu podle , a proto se domníval, že mu měl být přiznán starobní důchod podle tohoto zákona. Poukázal dále na ust. , které umožňuje dvojí výpočet s tím, že má důvod se domnívat, že výpočet podle ´1998 Sb. by byl pro něj výhodnější. Ve věci rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to tak, že rozsudkem ze dne 1. 2. 2000, č. j. -20 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 1999, č. j. -10 potvrdil.

Dne 26. 7. 2012 žalovaná obdržela od žalobce písemnou „žádost o revizi“ výpočtu důchodu přiznaného v březnu roku 1999. Uvedl, že podal žádost na mimořádný důchod dle dle administrativního postupu OSSZ Ostrava – město bylo postupováno podle , tudíž nesprávně. Žalovaná předmětnou věc posoudila podle článku LXVII bodu 1 a dne 18. 7. 2012 vydala rozhodnutí, jímž upravila starobní důchod ode dne 22. 7. 2006 v rozsahu a způsobem jak podrobně uvedeno v odůvodnění citovaného rozhodnutí. Zároveň konstatovala, že doplatek důchodu podle ust. v platném znění náleží pět let zpět od uplatnění nároku, tj. ode dne 22. 7. 2007. Ve spise jsou dále založeny písemné námitky žalobce ze dne 5. 8. 2012, na základě kterých bylo vydáno rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012.

Při posouzení věci vycházel Krajský soud v Brně z následujících skutečností, úvah a právních závěrů:

Žaloba byla podána včas ( , , dále jen „“), osobami oprávněnými ( ), žaloba je přípustná (, , ).

Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (, odst. 2 ).

Předmětem přezkumného soudního řízení je rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012, č. j. 501 106 134/315-ZV.

Předně je nutno konstatovat, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno na základě „žádosti o revizi“ výpočtu důchodu žalobce přiznaného ode dne 1. 3. 1999. Byla-li mylně přiznána dávka podle v platném znění, ačkoliv žalobce, jak tvrdí, nárokoval přiznání starobního důchodu podle , o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, nelze toto pochybení v rámci nyní projednávané věci zhojit, neboť v tiskopisu „žádost o důchod“ sepsané dne 9. 2. 1999 a vlastnoručně podepsané žalobcem je uvedeno že žádá o přiznání starobního důchodu podle v platném znění ode dne 1. 3. 1999. Za této situace proto bylo postupováno při výpočtu starobního důchodu podle právního režimu dle citovaného právního ustanovení v platném znění. K žalobcově námitce tedy nutno zdůraznit, jak již ostatně učinil i v rozsudku Krajský soud v Ostravě ze dne 17. 9. 1999, č. j. -10, poté i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2000, č. j. -20 v odůvodnění citovaných rozhodnutí, že při výpočtu jeho důchodu nemohlo být postupováno podle , neboť podle tohoto nařízení mu starobní důchod přiznán nebyl, ale muselo být postupováno podle podle něhož však nelze přičíst k získané době zaměstnání (pojištění) dobu zaměstnání (pojištění) do dosažení věku 55 let.

Vzhledem k obsahu „žádosti o revizi“ mimořádného starobního důchodu podle žalovaná správně posoudila podání žalobce jako žádost o úpravu starobního důchodu podle článku LXVII bodu 1 , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím . Citovaný článek nabyl účinnosti dne 1. 7. 2006, půjde tedy o předpisy o zvýšení důchodu s účinností do dne 30. 6. 2006.

Podle článku LXVII bodu 1 věty první citovaného zákona se procentní výměra starobních důchodů přiznaných v období ode dne 1. ledna 1996 do 30. června 2006 osobám uvedeným v o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů na žádost zvýší od splátky důchodu splatné po 30. červnu 2006 podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období ode dne 1. ledna 1996 do dne 31. prosince kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož byl starobní důchod přiznání. Toto zvýšení starobního důchodu však dle článku LXVII bodu 1 věty druhé citovaného zákona nesmí spolu s procentní výměrou důchodu přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle věty druhé o zvýšení vyplacených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období ode dne 1. 1. 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé citovaného ustanovení se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod uvedený ve větě první byl přiznán ke dni 31. prosince 1995. Žalovaná provedla přezkum výpočtu zvýšení starobního důchodu z hlediska uvedených právních kritérií, v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí pak přehledně vymezila zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. s tím, že procentní výměra nesmí přesáhnout částku 5.100,- Kč měsíčně navýšenou tak, jak uvedeno v rozpise v odůvodnění rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012 podle již citovaných nařízení vlády. Vzhledem k tomu, že procentní výměra starobního důchodu zvýšená podle citovaného ustanovení činí 8.284,- Kč měsíčně a nepřesáhla tak nejvyšší výměru činící 10.653,- Kč měsíčně, náleží účastníku řízení ode dne 22. 7. 2006 procentní výměra starobního důchodu ve výši 8.284,- Kč měsíčně. Žalovaná dále provedla přehled zvýšení procentní výměry a základní výměry důchodu s účinností od ledna 2007 na základě valorizace provedené podle , č. , č. , č. , č. a podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č.

Krajský soud v Brně však musel konstatovat, že ve výroku rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2012 byl nesprávně citován právní předpis, což uznala i žalovaná, na základě kterého byl účastníku řízení valorizován starobní důchod, proto vydané rozhodnutí v rámci námitkového řízení, tj. rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2012, č. j. 501 106 134/315-ZV, byl změněno tak, že „účastníku řízení se od ledna 2012 dle vyhlášky MPSV č. zvyšuje starobní důchod na 12.296,- Kč měsíčně, a ve zbytku se toto rozhodnutí potvrzuje“.

Na základě shora uvedeného dospěl Krajský soud v Brně k závěru, že nedošlo k právnímu pochybení v projednávané věci ze strany žalované, a proto žaloba jako nedůvodná ve smyslu byla zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , 2 , neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 29. března 2013

JUDr. Eva Lukotková, v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Barbora Zachovalová