Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ca 93/2009 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka

a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: R. P., proti

žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.1.2009, č.j. 884/550/08-Záb

t a k t o :

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 27.1.2009, č.j.

884/550/08-Záb se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

2.000,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí

žalovaného, kterým bylo v souladu s ust. , ,

zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru

životního prostředí a zemědělství ze dne 13.11.2008, zn.: OŽPZ/26707-13/08/PL, kterým

nebyla žalobci udělena výjimka ze zákazu obchodních činností, stanoveného čl. 8 odst. 1

nařízení Rady/ES/č.338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

regulováním obchodu s nimi pro 2 exempláře jím držených jestřábů lesních.

Žalovaný v odůvodnění v záhlaví uvedeném rozhodnutí zrekapituloval průběh

správního řízení a konstatoval, že argumentace žalobcem uvedená v odvolání proti rozhodnutí

pokračování

krajského úřadu byla postavena na mylné interpretaci . Podle žalovaného není

nezákonné, že se krajský úřad opřel o stanovisko vědeckého orgánu. Uvedl, že ve věci není

rozhodné, že odborné stanovisko vědeckého orgánu není závazným stanoviskem podle

, neboť vědecký orgán o udělení výjimky nerozhoduje. O věci rozhoduje orgán

ochrany přírody, který se může, ale i nemusí přiklonit k názoru vědeckého orgánu. Je však

nezbytné, aby důvod svého postupu ve věci v rozhodnutí odůvodnil (ust. § 68 správního

řádu).

Namítaný příklad údajné ignorace existence zákona naopak v uváděném ust. § 23 odst.

5 a § 27 odst. 2 písm. c) podle žalovaného svědčí o opaku, než se o jeho obsahu domníval

žalobce. Má za to, že je zde zcela jasně zakotveno, že v případě žádosti o udělení výjimky ze

zákazu obchodních činností žadatel prokáže splnění některé z podmínek v souladu s právem

Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů, což bylo na žalobci vyžadováno.

Žalovaný dále uvedl, že i když je orgánům ochrany přírody známo, že žalobce legálně

drží rodiče předmětných jestřábů a pro jím deklarované narozené potomky bylo vydáno

osvědčení o vzetí do evidence, není to důkazem, že jestřábi jsou potomky deklarovaných

rodičů podle příslušných ustanovení zákona 100/ 2004 Sb. a nařízení Rady / ES / č. 338/97.

Toto osvědčení je ve smyslu splněním oznamovací

povinnosti držitele a není v současné době dostatečným dokladem pro možnost povolení

výjimky ze zákazu obchodních činností, stanovených jiným předpisem. Za zásadní žalovaný

považoval ust. čl. 8 odst. 1 nařízení Rady/ES/ č. 338/97, podle kterého je využívání exemplářů

druhů zařazených do přílohy A (tedy i jestřába lesního), m.j. pro prodej, zakázáno. Podle ust.

čl. 8 odst. 3 téhož nařízení může být případ od případu udělena z tohoto zákazu výjimka, a to

výhradně v souladu s požadavky právních předpisů Společenství. Jedním z těchto požadavků

je průkazné doložení narození exempláře v zajetí. Současně podle čl. 54 nařízení komise /ES/

č. 865/2006 je možné považovat exemplář živočišného druhu za odchovaný v zajetí pouze

tehdy, pokud je výkonný orgán po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem ubezpečen, že

jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku (ve vztahu k exempláři a jeho rodičům).

Podle čl. 55 téhož nařízení je příslušný orgán členské země oprávněn stanovit ověření

paternity exempláře jím předepsaným způsobem na základě analýzy krve nebo jiné tkáně.

Žalovaný poté uvedl, že krajský úřad v odvoláním napadeném rozhodnutí důvod

neudělení výjimky ne zcela srozumitelně vysvětlil aplikací ust. § 54 odst. 1 zákona č.

, když uvedl, že prokázání zákonného původu zvláště chráněného druhu

živočicha, který je exemplářem zařazeným v příloze ES A a v příloze CITES II je podle

aktualizovaného stanoviska vědeckého orgánu CITES- Agentury ochrany přírody a krajiny

ČR nemožné bez výsledků paternitního testu DNA. Proto žalovaný doplnil, že v tomto

stanovisku vědecký orgán CITES souhlasil s udělením výjimek pro dva odchované exempláře

druhu jestřáb lesní za předpokladu, že výše uvedený žadatel (žalobce) doloží zmíněný odchov

pomocí paternitního testu DNA.

Žalovaný dále konstatoval, že paternitní testy DNA jsou pak jedinou možnou

metodou, jak nezpochybnitelně prokázat, že odchovaný jedinec je potomkem deklarovaných

rodičů. Proto vědecký orgán CITES od roku 2008 vyžaduje pro účely vydání výjimky ze

zákazu obchodních činností podle čl. 8 odst. 3 písm. d) nařízení Rady / ES / č. 338/1997

prokázání rodičovství pomocí paternitních testů u všech odchovů jestřába lesního v České

republice. Prokázání odchovu provedením paternitních testů DNA je povinně požadováno

rovněž v jiných členských státech EU (např. Nizozemsku). Nejedná se tedy v žádném případě

o nestandardní postup, ale běžný požadavek podložený právem evropského společenství (čl.

55 nařízení Komise /ES/ č. 865/2006). V případě žalobce se navíc jedná o první odchov

tohoto druhu vůbec a ani chovatelské zařízení žalobce a chovné podmínky nejsou vědeckému

orgánu CITES známy. Vzhledem k tomu, že chovatel požádal o výjimku ze zákazu

komerčních činností podle čl. 8 odst. 3 písm. d) na řízení Rady /ES/ č. 338/1997, jsou výše

pokračování

uvedení jedinci určeni ke komerčním účelům bez jakéhokoliv omezení, a ne například k

účelům chovným. Aby tato výjimka mohla být udělena, je žadatel povinen prokázat, že

předmětní jedinci se narodili a byli odchováni v zajetí paternitními testy DNA.

Žalovaný dále uvedl, že podle dostupných informací nepředstavuje provedení těchto

testů mimořádný nárok na volný čas či finanční prostředky. Paternitu u jestřábů je možno

nechat stanovit laboratoří v Reinbachu /Německo/- kontaktní osoba paní T., která mluví

česky. Odběr krve veterinárním lékařem za přítomnosti pracovníka vědeckého orgáni CITES.

Vědecký orgán CITES odešle vzorek k rozboru. Při první analýze je podle žalovaného

potřeba provést odběr i analýzu i u rodičů jestřábů. Analýza jednoho vzorku stojí 50 EUR +

DPH /19%/.

Žalovaný považoval za správné, že při rozhodování bylo vycházeno z věcné

argumentace vědeckého orgánu CITES zn. 08141/SDPK/2008 ze dne 1.9.2008.

Žalobce v žalobě podané proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného trval na tom,

že správní orgány věcně nesprávně zhodnotily předložené důkazy, dle jeho názoru správní

orgán nesprávně aplikoval platné právo. Došlo tak k nesprávnému zjištění skutečného stavu

věci a následně k vydání soudem přezkoumávaných rozhodnutí.

Žalobce trval na tom, že argumentace jak krajského úřadu, tak žalovaného odvolacího

orgánu požadavkem „vědeckého orgánu" - AOPK na provedení paternitních testů DNA byla

zcela chybná - nelze ji považovat za předběžnou otázku ve smyslu ust. ,

neboť AOPK není správním orgánem a její stanoviska se tedy nemohou řídit

a nemohou být závaznými stanovisky ve smyslu cit. ustanovení , když ust. §

149 v odst. 1 říká, že „závazné stanovisko je úkon učiněný správním

orgánem...". Správní orgán tedy není stanoviskem AOPK vázán a to zejména z důvodu, že

požadavek AOPK je v přímém rozporu s právním řádem České republiky. Opření odůvodnění

požadavku o ryze tento požadavek je dle žalobcova názoru chybné.

Žalobce dále konstatoval, že správní orgán, který vydal odvoláním napadené

rozhodnutí pochybil a odvolací orgán toto stanovisko schválil a svým rozhodnutím potvrdil,

když totiž jednal v rozporu se základním zákonem České republiky — u základních

práv a svobod, když z tohoto důvodu udělení výjimky zamítl, neboť dle ust. čl. 2 „nikdo

nemůže být nucen činit, co zákon neukládá" a dále „Státní moc lze uplatňovat jen v případech

a v mezích stanovených zákonem..." a čl. 4 „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě

zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod." Z odvoláním

napadeného rozhodnutí je zřejmé, že zde evidentně dochází k porušení výše citovaných

ustanovení d. Svévolným stanoviskem AOPK, coby

vědeckého orgánu, kterému rozhodující správní orgán přisvědčil, byl žalobce, dle jeho názoru,

nucen stát se subjektem mezinárodního práva a to nikoliv mezinárodního práva veřejného, ale

subjektem mezinárodního práva soukromého. Dále byl nucen zajistit si požadované úkony v

ryze soukromoprávním režimu služeb a tyto úkony hradit v zahraniční měně.

Žalobce přisvědčil stanovisku žalovaného, že dle zák. , o ochraně druhů

volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, lze stanovit

ověření paternity na základě analýzy krve nebo jiné tkáně. Avšak další odůvodnění

žalovaného považoval za lživé, když rozhodnutí krajského úřadu na něj přenášelo povinnost

zajistit provedení analýzy DNA, které ovšem v České republice zajistit nelze. Neexistuje zde

akreditovaná laboratoř, která by analýzy prováděla. Žalobce trval na tom, že byl nucen v

rozporu s d stát se subjektem mezinárodního práva

soukromého, ačkoliv se zde zcela evidentně jedná o rozhodnutí pohybující se v intencích

práva veřejného.

S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu bylo

vydáno v rozporu se zákonem, neboť požadavek AOPK a následně rozhodujícího správního

pokračování 4 8Ca 93/2009

orgánu na provedení paternitních testů v zahraničí je protiprávní, nejedná se v žádném případě

o závazné stanovisko ve smyslu ust. a další argumenty uváděné v

odůvodnění nelze přijmout a některé z nich jsou irelevantní.

Současně žalobce poukázal na porušení ust. § 6 odst. 2, které říká, že „správní orgán

postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně

zatěžuje...." K důkazu naopak navrhl zhlédnutí filmové dokumentace z hnízdění a výchovy

mláďat z voliér, která zcela jednoznačně prokazuje, že uvedená mláďata odchoval v zajetí.

Současně poukázal na skutečnost, že správní orgán je ve správním řízení povinen postupovat

v souladu se zákony.

Žalobce dále upozornil na rovnost účastníků řízení před zákonem, kdy mu není známo,

že chovatelům jiných „citesových" druhů by bylo při vydávání výjimek z obchodních činností

nařizováno stát se subjektem mezinárodního práva soukromého a tímto by bylo podmíněno

kladné rozhodnutí ve věci. Současně poukázal na skutečnost, že tato rovnost je porušována i

pro druh jestřáb lesní, kdy po jiných chovatelích paternitní testy požadovány nejsou, když ze

strany rozhodujícího správního orgánu nebylo vzneseno důvodné podezření, že se nejedná o

jestřáby, kteří by nepocházeli z odchovu v zajetí. K důkazu žalobce nabízel mimo jiné video

dokumentaci odchovu - tento důkaz nebyl ze strany správního orgánu proveden. Stejně tak

byla ignorována skutečnost, že pro jestřáby, pro něž požadují vydání výjimky z obchodních

činností, bylo vydáno „Osvědčení o vzetí do evidence" dle ust. § 3 odst. 1 písm. d) a ust. § 54

odst. 4, 5 , o němž se v zákoně mimo jiné říká, že osvědčení je

veřejnou u prokazující, že se nejedná o volně žijícího živočicha ve smyslu ust. odst.

1 písm. d) V této souvislosti pak žalobce poukázal na chybný právní

názor odvolacího orgánu, který uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, když se mylně

domníval, že osvědčení o vzetí do evidence je pouhým splněním oznamovací povinnosti. V

ust. zák. , se mimo jiné říká, že „Osvědčení" je veřejnou u

prokazující při případné kontrole, že se nejedná o volně žijícího živočicha dle definice v ust. §

3 odst. 1 písm. d). Z definice je pak naprosto zřejmé, že se jedná o živočicha pocházejícího z

odchovu v zajetí. Žádná oznamovací povinnost, jíž bylo chybně argumentováno žalovaným

odvolacím správním orgánem, pak v zákoně č. ve vztahu k živočichům

odchovaným v zajetí neexistuje, je to pouhé právo chovatele vyjmout živočicha odchovaného

v zajetí ze zákazových ustanovení , avšak nikoliv povinnost. Stále totiž

v zákoně existuje možnost držet i živočicha odchovaného v zajetí na základě příslušné

výjimky. Žalobce neakceptoval argumentaci žalovaného tím, že nelze

podpůrně použít pro rozhodování dle Takové tvrzení nelze podle

žalobce přijmout, tyto zákony jsou ve vzájemné vazbě, jsou provázány a v textech

jednotlivých ustanovení obou zákonů je často odkazováno na druhý ze zákonů. Žalobce má

zato, že tyto zákony nejsou spolu v rozporu, naopak mají na sebe bezprostřední vazbu.

Žalobce namítal, že ignorancí jím předkládaných důkazů o původu

(videodokumentace, možnost místního šetření, prohlídka chovatelského zařízení) a snahou

orgánů ochrany přírody za každou cenu donutit žalobce k provedení analýzy DNA v zahraničí

dochází a v důsledku toho došlo k neudělení výjimky z obchodních činností, dochází ze strany

orgánů ochrany přírody k porušení ust. čl. 28 a 30 Nařízení ES č. 338/97 a 865/2006, neboť

nevydáním potřebné výjimky z obchodních činností je v jejích důsledcích bráněno volnému

pohybu zboží v rámci ES.

Ve vyjádření žalovaného k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou

napadeného rozhodnutí žalovaného a doporučil soudu žalobu zamítnout.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§75

pokračování

odst. 2 věta prvá , , dále jen „ “), při

přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu ( ) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je

důvodná.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal dne 4.6.2008 Krajskému úřadu

Pardubického kraje žádost o povolení výjimky ze zákazu obchodní činnosti pro 2 exempláře

jestřába lesního (Accipiter gentilis)/, kroužky č. CZ 117 815 R.P. 01 a CZ 117 814 R.P. 02,

odchov 2008, od rodičů chovaných na základě platných výjimek.

Krajský úřad si dopisem ze dne 10.6.2008. vyžádal stanovisko od vědeckého orgánu

CITES - Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, které bylo příslušným vědeckým orgánem

poskytnuto dopisem ze dne 26.6.2008.Ve stanovisku AOPK je pak uvedeno, že vědecký

orgán CITES s udělením výjimky ze zákazu obchodních činností pro 2 jedince druhu jestřáb

lesní (Accipiter gentilis) odchovaných žalobcem souhlasí za předpokladu, že žadatel doloží

odchov za pomoci výsledků paternitního testu DNA a za předpokladu, že předmětní jedinci

jsou nezaměnitelně označeni v souladu s čl. 66 nařízení Komise ES č. 865/2006.

Dne 18.7.2008 vydal krajský úřad výzvu, ve které vyzval žalobce k doplnění žádosti o

výsledek paterního testu DNA pro oba exempláře (jestřába lesního), které by potvrdily původ

exemplářů od deklarovaných rodičů, jak je vědeckým orgánem CITES požadovaná podmínka

k udělení souhlasného stanoviska č.j. 05932/SDPK/2008. V rámci předmětné výzvy stanovil

krajský úřad usnesením lhůtu k doplnění uvedených podkladů.

Proti usnesení krajského úřadu podal žalobce odvolání ze dne 30.7.2008, ve kterém

mimo jiné uvedl, že ze stávajících znění nevyplývá povinnost

prokázání původu a odchovu u tohoto druhu chráněného živočicha odběrem krve pro

paternitní DNA analýzu. Má za to, že v daném případě postačí čestné prohlášení.

Krajský úřad dne 12.8.2008 opětovně zažádal Agenturu ochrany přírody a krajiny –

CITES o vyjádření stanoviska ohledně žalobcem namítaných skutečnostech. Na tuto žádost

Agentura CITES odpověděla dopisem ze dne 1.9.2008, ve které nadála setrvala na požadavku

paternitního testu.

Dne 3.9.2008 vydal krajský úřad opětovnou výzvu ke splnění požadavku vykonání

paternitního testu, k čemuž předmětný správní orgán usnesením stanovil žalobci patnáctidenní

lhůtu, na kterou reagoval žalobce odvoláním ze dne 16.9.2008.

Dne 13.11.2008 vydal Krajský úřad Pardubického kraje, odbor životního prostředí a

zemědělství pod zn.: OŽPZ/26707-12/08/PL rozhodnutí o odvolání proti usnesení, jímž byla

žalobci stanovena patnáctidenní lhůtu k doplnění podkladů, odvolání vyhověl a napadené

usnesení zrušil.

Dne 13.11.2008 bylo Krajským úřadem Pardubického kraje vydáno rozhodnutí zn.:

OŽPZ/26707-13/08/PL, kterým nebyla žalobci udělena výjimka ze zákazu obchodních

činností, stanoveného čl. 8 odst. 1 nařízení Rady/ES/č.338/97 o ochraně druhů volně žijících

živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi pro 2 živé exempláře

Accipiter gentilis (jestřáb lesní), kroužky č.: CZ 117 815 R.P.01 a CZ 117 814 R.P.02, odchov

2008. Jako důvod zamítnutí uvedl prvoinstanční orgán skutečnost, že žadatel ve stanovené

lhůtě zákonný původ živočichů neprokázal a v průběhu celého řízení dal jasně najevo, že

doplňovat podklady o výsledku paternitního testu DNA nehodlá, a proto správní orgán

rozhodl, že původ exemplářů nelze pokládat za prokázaný a výjimky ze zákazu obchodní

činnosti neudělil.

Proti výše uvedenému rozhodnutí krajského úřadu podal žalobce odvolání ze dne 8.12.2008, o kterém rozhodl žalovaný ve výše uvedeném, žalobou napadeném rozhodnutí.

Soud posoudil předmětnou věc takto:

pokračování

Podle kdo drží, chová, pěstuje, dopravuje,

prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště

chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného

podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu

ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat jejich zákonný

původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem, pěstováním v

kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle tohoto

ustanovení a podobně). Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou

rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv

nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů držet,

chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje nebo

výměny. U nezaměnitelně označených nebo identifikovatelných jedinců pravomocně

odebraných podle § 89 nebo podle zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu

ohrožených druhů se za zákonný původ považuje pravomocné rozhodnutí o odebrání.

Podle ten, kdo odchoval v zajetí jedince, který

má být evidován, je povinen ho do 30 dnů nezaměnitelně označit. Dále je povinen ve stejné

lhůtě písemně oznámit počet odchovaných jedinců a způsob jejich označení příslušnému

orgánu ochrany přírody a požádat o vzetí těchto jedinců do evidence. Nemá-li orgán

ochrany přírody důvodné podezření z nelegálního původu jedince, u něhož je požadováno

vzetí do evidence, tuto evidenci provede a držitel obdrží o vzetí do evidence osvědčení.

V daném případě předmětem sporu je povolení výjimky ze zákazu obchodní činnosti,

o kterou žalobce požádal svojí žádostí, kterou obdržel Krajský úřad Pardubického kraje dne

4.6.2008, a to pro 2 exempláře jestřába lesního (Accipiter gentilis), kroužky č. 117 815 R.P.

01 a CZ 117 814 R.P. 02, odchov 2008, od rodičů chovaných na základě platných výjimek a

které nebylo vyhověno, neboť žalobce neprokázal zákonný původ zvláště chráněného

živočicha a to formou předložení výsledků paternitního testu DNA. V předmětné věci jde o

exempláře, které jsou chráněné podle mezinárodních úmluv. Podle čl. 8 nařízení Rady /ES/

338/97, který se týká ustanovení o regulaci obchodních činností, je v odstavci 1 tohoto článku

uvedeno, že nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro

obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k

prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A je

zakázáno. Odstavec 3 písm. d) tohoto článku pak uvádí, že v souladu s požadavky jiných

právních předpisů Společenství o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin

může být ze zákazů uvedených v odstavci 1 udělena případ od případu výjimka ve formě

příslušného potvrzení vydaného výkonným orgánem členského státu, ve kterém se exempláře

nacházejí, pokud se jedná o exempláře živočišných druhů narozené a odchované v zajetí nebo

uměle vypěstované exempláře rostlinných druhů, případně pokud jde o části nebo odvozeniny

takových exemplářů. Článek 54 nařízení komise /ES/ č. 865/2006 pak hovoří o tom, že

považovat exemplář živočišného druhu za odchovaný v zajetí je možné pouze tehdy, pokud

výkonný orgán po konzultaci s příslušným vědeckým orgánem je ubezpečen o tom, že

exemplář je potomstvem nebo je odvozen z potomstva narozeného nebo jinak

vyprodukovaného v kontrolovaném prostředí, tedy z rodičů, kteří kopulovali nebo jejich

gamety byly jinak přeneseny v kontrolovaném prostředí, jestliže se jedná o pohlavní

rozmnožování. Na žádost správního orgánu I. stupně byla vědeckým orgánem CITES

prvostupňovému správnímu orgánu předložena stanoviska k předmětné věci ze dne 26.6.2008

a ze dne 1.9.2008, v nichž vědecký orgán trval na požadavku stanovení paternitních testů

jakožto dokladu původu předmětných exemplářů s tím, že v případě žalobce se jedná o první

pokračování 7 8Ca 93/2009

odchov tohoto druhu vůbec a ani chovatelské zařízení a chovné podmínky nejsou vědeckému

orgánu známy. Zda byly tímto orgánem učiněny vůbec jakékoli kroky k tomu, aby se těmito

podmínkami tento orgán v případě žalobce obeznámil, však z předložených stanovisek

nevyplývá. Žalovaný pak v odůvodnění svého rozhodnutí pouze odkázal na předmětná

stanoviska vědeckého orgánu, aniž by je jakkoli hodnotil, tedy posoudil, zda vychází

z dostačujících podkladů, zda jsou úplná apod.

Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že orgánům ochrany přírody je

známo, že žalobce legálně drží rodiče předmětných jestřábů a pro jím deklarované narozené

potomky bylo vydáno osvědčení o vzetí do evidence, nicméně dle názoru žalovaného není to

důkazem, že jestřábi jsou potomky deklarovaných rodičů podle příslušných ustanovení

a nařízení Rady /ES/ č. 338/97. Žalovaný argumentuje tím, že toto

osvědčení je ve smyslu splněním oznamovací povinnosti

držitele a není v současné době dostatečným dokladem pro možnost povolení výjimky ze

zákazu obchodních činností. Nezpochybňuje původ předmětných exemplářů, kterým navíc

bylo vydáno ve smyslu ust. osvědčení o vzetí do

evidence. Správní orgán tedy nemá a ani neměl důvodné podezření z nelegálního původu

těchto jedinců. Pokud by podezření měl, v takovém případě by evidence neměla být

provedena. Oba exempláře však osvědčení obdržely. Žalobce navíc v průběhu správního

řízení k důkazu nabízel mimo jiné dokumentaci odchovu. Na toto nebylo ze strany správního

orgánu nikterak reagováno, předmětný důkaz proveden nebyl. Pouze žalovaný, jak již výše

bylo uvedeno, konstatoval, že je mu známo legální držení rodičů předmětných jestřábů a že

bylo vydáno osvědčení pro tyto jedince. Na jedné straně tedy podle žalovaného není pochyb o

tom, že odchovaná mláďata jestřábů lesních jsou potomky rodičů chovaných v zajetí, mající i

příslušné osvědčení, na straně druhé však svým postupem tyto skutečnosti zpochybňuje, když

nutí žalobce k předložení výsledků paternitního testu DNA a tvrdí, že původ exemplářů nelze

pokládat za prokázaný. Tím, že správní orgán požaduje po žalobci předložení výsledků

paternitních testů, tím zpochybňuje své tvrzení založené též evidencí předmětných exemplářů

mláďat jestřába lesního, tedy to, že by se tato narodila z páru chovaného v zajetí. Z důvodu

tohoto závažného rozporu se tak stává žalobou napadené rozhodnutí nejednoznačné a z tohoto

důvodu nesrozumitelné.

Nad rámec pak soud konstatuje, že pokud správní orgán odchovaná předmětná

mláďata jestřába lesního evidoval, tak případné vyšetření na DNA, aby bylo prokázáno

paternitními testy DNA, že předmětní jedinci se narodili a byli odchováni v zajetí, je dle

názoru soudu věcí správního orgánu a za této situace tedy nepřísluší k provedení tohoto úkonu

nutit žalobce.

S přihlédnutím ke shora uvedenému soud postupem dle ust.

napadené rozhodnutí bez jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( § 78 odst. 4

). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení

správní orgán vázán ( ).

O nákladech řízení rozhodl soud podle věta prvá Žalobce měl ve věci

plný úspěch, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

pokračování

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. března 2013

JUDr. Slavomír Novák,v.r.

předseda senátu

za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová