Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 A 2/2012 - 100

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci

žalobce: Obec Vídeň, se sídlem Velké Meziříčí, Vídeň 40, zastoupený Mgr. Hanou

Sklenářovou, advokátkou se sídlem Velké Meziříčí, Malá Stránka 318, proti

žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, za účasti

osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. A. N., 2) Město Velké Meziříčí, se sídlem Velké

Meziříčí, Radnická 29/1, 3) Povodí Moravy, s.p., Brno, Dřevařská 11, o žalobě proti

rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního

hospodářství, ze dne 1.11.2011, č.j. Ma/Odv,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 62A 2/2012

O d ů v o d n ě n í :

Dne 5.1.2012 byla Krajskému soudu v Brně postoupena Krajským úřadem

Kraje Vysočina (podle právní úpravy účinné do 31.12.2011, tj. před účinností zákona

č. , včas podaná) žaloba, kterou se žalobce domáhal toho, aby zdejší soud

vydal rozsudek, který by rozhodnutí žalovaného ze dne 1.11.2011, č.j. KUJI

92654/2011 ODSH 1097/2011 Ma/Odv, jímž bylo zrušeno předchozí prvostupňové

rozhodnutí č.j. 03/2011 Obecního úřadu Vídeň a řízení zastaveno, zrušil a věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení.

I. Podstata věci

Povodí Moravy, jakožto vlastník vodního díla Mostiště, požádalo Obecní úřad

Vídeň o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci přes hráz přehrady

Mostiště. Na základě tohoto návrhu bylo dne 28.7.2011 zahájeno správní řízení, jehož

výsledkem bylo rozhodnutí Obecního úřadu Vídeň ze dne 11.8.2011, č.j. 03/2011,

kterým byla tato žádost zamítnuta. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního

stupně uvedl, že příslušná účelová komunikace měla nahradit původní, která byla

stavbou vodního díla přerušena.

Povodí Moravy, s. p. proti tomuto rozhodnutí podalo odvolání, ve kterém

napadalo procesní i věcné nedostatky rozhodnutí. Nosným důvodem podaného

odvolání mělo být to, že předmětný úsek účelové komunikace se nachází v ochranném

pásmu I. stupně vodního zdroje, kde je zakázán dle

Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon

o vodách“), vstup a vjezd mimo výjimky povolené příslušným vodoprávním úřadem.

Ze správního spisu dále vyplývá, že se k podanému odvolání vyjádřili i

účastníci řízení, a sice Obec Vídeň, Ing. A. N. a P. V., jejichž právní názor je věcně

shodný s názorem Obecního úřadu Vídeň.

Žalovaný, který rozhodoval o odvolání, zrušil rozhodnutí Obecního úřadu

Vídeň č.j. 03/2011 ze dne 11.8.2011 a řízení zastavil, a to z toho důvodu, že Obecní

úřad Vídeň nebyl příslušný k úpravě přístupu na úsek účelové komunikace, která se

stala součástí ochranného pásma I. stupně vodního zdroje – vodárenské nádrže

Mostiště.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce svoji žalobu.

II. Shrnutí žaloby

Podstatou žalobní argumentace je žalobcův názor, že napadené rozhodnutí je

nezákonné, neboť fakticky způsobuje, že žalobce nemůže vykonávat přenesenou

působnost jako silniční správní úřad ve věci komunikace v koruně hráze přehrady

Mostiště, která se nachází v jeho katastrálním území.

Žalobce zastává názor, že Obecní úřad Vídeň byl oprávněn rozhodovat jako silniční správní úřad dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Žalobce

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 62A 2/2012

namítá nesprávné právní posouzení účinnosti novely zákona o vodách provedené

, podle něhož by žalobce nemohl v předmětné věci vykonávat

působnost silničního správního úřadu dle , o

pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pozemních

komunikacích“).

Žalobce argumentuje existencí ochranného pásma I. stupně vodního zdroje na

základě rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního

hospodářství a zemědělství, ze dne 30.3.2010. Toto rozhodnutí bylo částečně změněno

na základě podaného odvolání k Ministerstvu životního prostředí, a to dne 5.11.2010.

Žalobce svůj argument opírá o bod 8 čl. II Přechodných ustanovení k zákonu

č. , který uvádí, že na řízení, která nebyla pravomocně skončena do dne

1.8.2011 (datum účinnosti tohoto zákona), se použije dosavadní právní úprava.

Žalobce se domnívá, že pokud se na předmětný úsek komunikace vztahuje nikoli

současná, ale dosavadní právní úprava, nelze pro tyto případy aplikovat § 30 odst. 7

zákona o vodách, který po novele provedené zakazuje vstup

a vjezd do ochranného pásma I. stupně vodního zdroje.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný k žalobě uvádí, že se část hráze nachází v ochranném pásmu I. stupně

vodního zdroje. Přístup na komunikaci je tak omezen na základě § 30 odst. 7 zákona

o vodách. Novelou zákona o pozemních komunikacích č. , účinnou od

1.7.2011, došlo k omezení působnosti silničních správních úřadů u těch komunikací,

jejichž režim upravuje zvláštní zákon.

Žalovaný tvrdí, že v dané věci, týkající se omezení přístupu na předmětnou

komunikaci, nebyl příslušný žádný správní úřad. Žalovaný dále tvrdí, že jedním

z mnoha důvodů pro zrušení rozhodnutí byly i procesní nedostatky, například absence

prokázání zahájení správního řízení či den oznámení rozhodnutí. Podle názoru

žalovaného by i tyto skutečnosti mohly být samostatným důvodem pro zrušení

rozhodnutí dle , , ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „“).

Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), osobou oprávněnou (

odst. 1 ). Žaloba je přípustná (zejména , a ).

Rozsah přezkumu soudu byl ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalovaného

podle věty první zásadně vymezen v žalobě uplatněnými žalobními

body.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 62A 2/2012

O žalobě soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek uvedených v ; žalobce i žalovaný s takovým postupem souhlasili.

Žaloba není důvodná.

Podstatou posouzení důvodnosti žaloby z pohledu věcného je odpověď na

otázku, zda může Obecní úřad ve Vídni jako silniční správní úřad regulovat vstup či

vjezd na účelovou komunikaci, na jejíž část se vztahuje režim ochranného pásma I.

stupně vodního zdroje.

Podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace

pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby

vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními

komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný

silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání

s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na

účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů

tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace

stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že účelová komunikace nevzniká na základě

správního aktu, nýbrž ze zákona na základě splnění tam stanovených podmínek,

nicméně příslušný silniční správní úřad může pohyb po účelové komunikaci na návrh

vlastníka nemovitosti regulovat. Silničním správním úřadem je dle § 40 odst. 5 zákona

o pozemních komunikacích obecní úřad, konkrétně Obecní úřad Vídeň.

Soud má za to, že je nutno reflektovat právní úpravu účinnou v době

rozhodování silničního správního úřadu. Právní úprava účinná od 1.7.2011 zavádí

vztah speciality aplikace zvláštních právních předpisů a zákona o pozemních

komunikacích ve prospěch zvláštních právních předpisů. Řízení o omezení přístupu

k účelové komunikaci bylo zahájeno dne 28.7.2011, pravidlo o specialitě zvláštních

právních předpisů se tedy na posuzovanou věc plně uplatní. Ačkoli uvedený zákon

neuvádí, o jaké zvláštní právní předpisy se jedná, uplatní se tu z logiky věci právní

předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Jedním z nich je i zákon o vodách,

který by tedy měl být přednostně aplikován před zákonem o pozemních komunikacích

ve věcech účelových komunikací dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, která vyvrací možnost použití

zákona o vodách ve znění novely provedené Žalobce sice

argumentuje právním názorem Ministerstva životního prostředí, který je uveden

v odůvodnění a kterým bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina o

stanovení ochranného pásma I. stupně vodního zdroje, nicméně je třeba vzít v úvahu,

že toto rozhodnutí bylo vydáno podle předchozí právní úpravy na základě žalobcem

zmíněného bodu 8 článku II. Přechodných ustanovení Toto

ustanovení se týká pouze těch řízení, která do doby účinnosti výše zmíněné novely

nebyla pravomocně skončena, což byl právě daný případ.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 62A 2/2012

Žalobce při své argumentaci nevzal v úvahu druhý bod čl. II Přechodných

ustanovení Podle tohoto bodu se ochranná pásma stanovená

podle dosavadních právních předpisů považují za ochranná pásma stanovená podle

, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona. V případě změny nebo zrušení dosavadního ochranného pásma stanoveného

podle dosavadních právních předpisů je nutné ochranné pásmo nově stanovit postupem

podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. Z toho plyne, že pro posuzování charakteru ochranných pásem je třeba

vzít v úvahu nikoli dosavadní, ale současnou právní úpravu. Pokud § 30 odst. 1 zákona

o vodách považuje ochranná pásma za opatření obecné povahy, je nutno tuto formu

dovozovat i pro rozhodnutí vydaná před účinností této novely. Soud tu považuje za

vhodné upozornit i na judikaturu Ústavního soudu, který se vyjádřil ve svém nálezu ze

dne 19.11.2008, sp. zn. následovně: „Při posuzování toho, jestli lze

určitý správní akt považovat za opatření obecné povahy, je dle náhledu Ústavního

soudu nutno vycházet z toho, zda jsou naplněny všechny pojmové znaky tohoto

právního institutu, tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů.“ (dále např. nález

Ústavního soudu ze dne 8.3.2011, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu

ze dne 29. března 2010 sp. zn. ).

Pokud žalobce v žalobě argumentuje nemožností právní obrany proti takto

vzniklému opatření obecné povahy, soud se zcela neztotožňuje s jeho názorem.

Možnosti jeho obrany spočívají v podání podnětu ke změně opatření obecné povahy

podle a násl. , popř. v návrhu na jeho zrušení ve správním

soudnictví podle a násl. Jeho aktivní legitimace k podání takového návrhu

na zrušení opatření obecné povahy ve správním soudnictví není přitom omezena

podanými námitkami či připomínkami v době před vydáním opatření obecné povahy

(podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010, sp.

zn. RS 11/2010). Tato ochrana je podle zdejšího soudu dostatečná – efektivně

využitelný procesní institut existuje.

Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že lze na daný

případ aplikovat i § 30 odst. 7 zákona o vodách, který ukládá neomezenému počtu

osob konkrétní povinnost, a to zákaz vstupu a vjezdu. Do části komunikace, na které

se nachází ochranné pásmo I. stupně vodního zdroje vodního díla Mostiště, je vstup a

vjezd zakázán a příslušný silniční správní úřad – Obecní úřad Vídeň – tedy nebyl

nadán věcnou příslušností v dané věci rozhodovat o omezení přístupu; tento přístup

byl omezen již ze zákona a zákon žádnou rozhodovací pravomoc v tomto smyslu

správnímu orgánu nesvěřoval.

Soud se tedy v této otázce ztotožňuje s názorem žalovaného a dodává, že

výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu může povolit pouze vodoprávní úřad, kterým je

Městský úřad Velké Meziříčí, odbor životního prostředí.

Pokud žalobce v rámci argumentace zkrácení svých subjektivních veřejných

práv uvádí, že rozhodnutím žalovaného mu bylo „…odejmuto právo vykonávat

v přenesené působnosti výkon státní správy…“, ani tu mu nelze dát zapravdu.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 62A 2/2012

Dle , o obcích (obecních zřízeních), ve znění

pozdějších předpisů, vykonává obec jak přenesenou, tak samostatnou působnost.

Samostatná působnost úzce souvisí se samotnou existencí obce coby územně

samosprávného celku. Právo na samosprávu je deklarováno v hlavě VII.y České

republiky. K realizaci práva na samosprávu slouží obci samostatná působnost, jejímž

prostřednictvím si zařizuje své vlastní záležitosti, tedy záležitosti, které jsou v zájmu

jejích občanů jako členů této veřejnoprávní korporace. „Pozitivní právo řadí do

samostatné působnosti především takové záležitosti, jejichž plnění je bezprostředním

zájmem existence a rozvoje územního společenství.“ (Hendrych, D. a kol., Správní

právo, Obecná část, 6. vydání, Praha, C.H.Beck 2006, str. 154 a násl.). Na výkon této

samostatné působnosti má územní samosprávný celek subjektivní právo, které vyplývá

i z y.

Naopak při výkonu své přenesené působnosti obec nejedná vlastním jménem,

nýbrž jménem státu – „za stát“. Nejde o výkon práva, nýbrž povinnosti.

„Zákonodárství nepřiznává jednotkám samosprávy právní nárok na výkon přenesené

působnosti, ale státní orgány mohou zpravidla odejmout agendy přenesené působnosti

i administrativní cestou bez souhlasu obcí, jejímž orgánům by jinak ze zákona tyto

agendy náležely.“ (Hendrych, D. a kol., Správní právo, Obecná část, 6. vydání, Praha,

C.H.Beck 2006, str. 158).

O tom, zda obec vykonává v konkrétní věci přenesenou nebo samostatnou

působnost, vypovídá i identifikace orgánu, který o dané věci rozhoduje v základním

územně samosprávném celku - obce. Zatímco u samostatné působnosti se jedná

především o zastupitelstvo obce, u přenesené jde zejména o obecní, případně městský

úřad.

Obec žádné právo na výkon přenesené působnosti v tom smyslu, jak uvádí

žalobce, tedy nemá. Fakt, že obecní úřad nemůže podle odvolacího správního orgánu

rozhodovat v konkrétní věci v rámci své přenesené působnosti, se veřejných

subjektivních práv obce nedotýká. Přiznávat důvodnost žalobě na základě žalobní

argumentace založené na tvrzeném zásahu do práva na přenesenou působnost

spočívajícím v tom, že „její“ obecní úřad nemůže rozhodovat, ačkoli by tak činil rád,

by znamenalo negaci rozlišování samostatné a přenesené působnosti a také vázanosti

prvostupňových správních orgánů (tu obecního úřadu rozhodujícího v přenesené

působnosti) rozhodnutími odvolacích orgánů (tu žalovaného rozhodujícího

v přenesené působnosti).

V. Závěr

Zdejší soud tedy dovodil, že žalobní argumentace v mezích žalobních bodů, jak

byly uplatněny, není důvodná. Žalovaný aplikoval správné právní předpisy, v jejich

rámci správné právní normy a nedopustil se při jejich aplikaci ani žádného

výkladového pochybení. Napadené rozhodnutí tedy z uplatněných žalobních bodů,

jimiž byl soud vázán ( ), není nezákonné. Zároveň zdejší soud nezjistil

vadu, k níž by musel přihlížet i nad rámec uplatněných žalobních bodů.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 62A 2/2012

Proto byla žaloba podle zamítnuta jako nedůvodná.

VI. Náklady řízení

O nákladech řízení účastníků zdejší soud rozhodl podle

Žalobce nebyl ve věci úspěšným, a proto mu ze zákona nenáleží právo na náhradu

nákladů řízení. Úspěšným byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu

v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Proto soud

rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Osoby zúčastněné na řízení nemají podle na náhradu nákladů

řízení právo, neboť jim soud neuložil žádnou povinnost, v souvislosti s jejímž plněním

by jim náklady mohly vzniknout.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 8.2.2013

JUDr.David Raus, Ph.D., v.r.

předseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová