Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 11/2013 - 95

Pokračování - 96

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: K. Š., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem Valdštejnovo náměstí 76, Jičín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle , o soudech a soudcích,

takto:

I. Městský soud v Praze j e p o v i n e n ve věci vedené u něj pod sp. zn. rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 29. 3. 2013.

II. Navrhovateli s e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení ve výši 3 400 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále také „navrhovatel“) podal nejprve ke Krajskému soudu v Ostravě dne 24. 9. 2009 (soudu doručené dne 29. 9. 2009) podání v anglickém jazyce; soud je opatřil sp. zn. . Soud žalobce obratem vyzval ke sdělení obsahu žaloby v českém jazyce, ten však reagoval odpovědí soudu opět v angličtině. Předseda senátu přibral do řízení ve věci nejasného podání tlumočnici, které určil lhůtu do 31. 3. 2010 pro překlad žalobcova podání do českého jazyka. Z překladu podání tlumočnicí bylo zřejmé, že žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu či donucení ze strany správního orgánu. Poté předseda senátu postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové, jako soudu věcně příslušnému. Usnesením ze dne 2. 8. 2010, č. j. -59 tento soud pak věc postoupil Městskému soudu v Praze, jako soudu věcně a místně příslušnému.

Dne 11. 2. 2013 byl městským soudem Nejvyššímu správnímu soudu předložen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který navrhovatel podal u tohoto soudu dne 31. 1. 2013. Uvedený návrh navrhovatel odůvodnil tím, že soud nerozhodl bez jednání, třebaže s takovým postupem souhlasil, ani jednání ve věci samé dosud nenařídil. Zástupce žalobce se opakovaně dotazoval na předpokládané datum rozhodnutí; soudem mu bylo nejprve sděleno, že o věci rozhodne v 2. čtvrtletí roku 2012, dosud však soud nerozhodl a neučinil ani žádný jiný úkon. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud určil městskému soudu lhůtu pro rozhodnutí ve věci žalobce a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

K návrhu se vyjádřil předseda senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, pouze tak, že věc předává k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu a že mu oznamuje, že bude na dovolené v období od 25. 1. 2013 do 15. 2. 2012.

Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal shora uvedenou žalobu původně u místně i věcně nepříslušného krajského soudu již dne 24. 9. 2009; městskému soudu byla postoupena usnesením ze dne 2. 8. 2010. Dne 13. 9. 2010 vyzval předseda senátu žalobce usnesením k doplnění petitu žaloby. Zástupce žalobce reagoval na výzvu soudu a podáním ze dne 5. 1. 2011 žalobu doplnil.

Soud zaslal žalovanému žalobu k vyjádření (přípisem ze dne 10. 2. 2011), současně ho vyzval k předložení správního spisu a seznámil ho se složením senátu, který žalobu bude projednávat a rozhodovat, současně o tomtéž informoval i žalobce.

Dne 13. 4. 2011 soud obdržel správní spis s vyjádřením k žalobě, které zaslal dne 10. 5. 2011 navrhovateli. Od tohoto dne neučinil soud žádný procesní úkon směřující k rozhodnutí věci.

Nejvyšší správní soud posoudil postoupený návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že je důvodný.

Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.

Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.

Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li v soudním procesu postupem soudu (či více soudů) k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu. V řízení podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 10. 5. 2011 do doby, kdy navrhovatel podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný.

Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla věcně i místně příslušnému soudu postoupena již dne 2. 8. 2010 a doba, po kterou soud ničeho v řízení nečinil je již 2,5 roku. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou; daná věc je o to závažnější, že se jedná o žalobu na nečinnost správního orgánu, kterou má soud povinnost vyřizovat v přednostním režimu ( ).

Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že ani argument, že městský soud vyřizuje věci podle pořadí nápadu, neobstojí. K takové případné argumentaci Nejvyšší správní soud uvádí, že odkazy na pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v ě a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. , nález sp. zn. a další).

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem a důrazem na povinnost přednostního vyřízení věci podle , složitost věci, postup účastníků řízení, kteří se negativně nepodíleli na délce řízení, a na dosavadní postup soudu dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí. Touto lhůtou je městský soud vázán.

Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Z obsahu spisu soud zjistil, že zástupce žalobce učinil jeden úkon (podání návrhu). Soud rozhodl tak, že se navrhovateli náhrada nákladů řízení přiznává ve výši 1 x 3 100 Kč a 1 x 300 Kč, celkem 3 400 Kč [dle a dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Zástupci tak bude do 1 měsíce od právní moci usnesení vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu odměna ve výši 3 400 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (ust. § 174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).

V Brně dne 19. února 2013

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu