Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 3/2013 - 40

- 41

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: T. P., zastoupený JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2012, č. j. MSMT-39388/2012-30, vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudcům specializovaných senátů ve věcech správního soudnictví Krajského soudu v Plzni,

t a k t o :

I. Soudci Krajského soudu v Plzni JUDr. Jana Daňková, Mgr. Alexandr Krysl, Mgr. Miroslava Kašpírková, Mgr. Jaroslav Škopek, JUDr. Václav Roučka a Mgr. Ing. Veronika Baroňová n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. .

II. Soudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Petr Kuchynka j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 27. 9. 2012 napadl žalobce u Krajského soudu v Plzni rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2012, č. j. MSMT-39388/2012-30. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni ze dne 2. 4. 2012, č. j. ZCU 007975/2012, jímž byla zčásti odmítnuta žádost žalobce dle , o svobodném přístupu k informacím, kterou se žalobce domáhal sdělení informací o studiu JUDr. PhDr. I. S., Ph.D. na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni; ve zbytku byl žalobce odkázán na internetové stránky povinného subjektu.

V předmětné žalobě žalobce uvedl, že soudci Krajského soudu v Plzni mají k povinnému subjektu, tedy k Západočeské univerzitě v Plzni, velmi blízký vztah. Ten má být založen tím, že někteří soudci na jmenované univerzitě přednášejí, popř. tam mohli absolvovat své studium. Pro takto založený zvláštní poměr k věci mají vznikat důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Žalobce uvedl, že tyto pochybnosti by Nejvyšší správní soud měl vyloučit tím, že v souladu s rozhodne o přikázání věci jinému soudu. Zdejší soud posoudil danou námitku obsahově jako námitku podjatosti ve smyslu (o otázce delegace věci jinému soudu přitom Nejvyšší správní soud rozhoduje samostatně pod sp. zn. ).

K podané námitce se vyjádřili všichni soudci senátů 57 a 30 Krajského soudu v Plzni. JUDr. Jana Daňková a Mgr. Ing. Veronika Baroňová uvedly, že žádné studium na Západočeské univerzitě v Plzni neabsolvovaly a ani jinak tam nepůsobily, přičemž se podjatými pro zvláštní poměr k věci necítí. Mgr. Alexandr Krysl uvedl, že v letech 2007 až 2012 byl studentem doktorského studijního programu na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni, avšak není dán žádný objektivní důvod pro pochybnosti o jeho nepodjatosti. Mgr. Miroslava Kašpírková, Mgr. Jaroslav Škopek a JUDr. Václav Roučka uvedli, že k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani povinnému subjektu nemají žádný vztah, který by odůvodňoval pochybnosti o jejich podjatosti. Naproti tomu JUDr. Petr Kuchynka se vyjádřil v tom smyslu, že je dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, neboť je dlouholetým akademickým pracovníkem Západočeské univerzity v Plzni a s její právnickou fakultou má sjednaný pracovní poměr.

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (pokud byl by dán zájem soudce na výsledku věci). Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (popř. je-li soudcův vztah k účastníkům, eventuelně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský), může jít také o vztah ekonomické závislosti.

Nejvyšší správní soud v souvislosti s výše uvedeným dále konstatuje, že nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce, objektivní naproti tomu svědčí o tom, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu.

Po posouzení předmětné námitky podjatosti z obou uvedených hledisek dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že u soudců senátu 57 a 30 Krajského soudu v Plzni, vyjma JUDr. Petra Kuchynky, nejsou dány důvody pro pochybnost o jejich nepodjatosti. Žalobce ohledně možné podjatosti pouze obecně uvedl: „Soudci tohoto soudu mají k povinnému subjektu velmi blízký vztah, někteří tam přednášejí, jiní tam své studium mohli absolvovat, vznikají důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti pro takto založený zvláštní poměr k věci.“ Z tohoto tvrzení ani ze zjištěných skutečností nevyplývá, že by byl dán přímý právní zájem dotčených soudců na věci, ani že by byl dán takový vztah k účastníkům řízení, jak byl vymezen výše. Nadto samotné případné studium u povinného subjektu, pokud s ním nejsou spojeny další kvalifikované skutečnosti, zpravidla nemůže založit důvodné pochybnosti o podjatosti soudce.

Jak již bylo zmíněno, takové skutečnosti nebyly, s výjimkou JUDr. Petra Kuchynky, u jmenovaných soudců zjištěny; tito soudci přitom v současné době nemají k Západočeské univerzitě v Plzni žádný přímý ani nepřímý vztah. Nelze tedy konstatovat, že by vztah uvedených soudců k dané věci, účastníkům či jejich zástupcům dosahoval takové povahy a intenzity, aby nebyli schopni nezávisle a nestranně rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. Nao 76/2008 – 92). Rovněž subjektivní náhled jmenovaných soudců, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom, že se za podjaté v souzené věci nepovažují.

Výjimku v tomto smyslu ovšem představuje JUDr. Petr Kuchynka, který i subjektivně připouští, že jsou u něj dány důvody k pochybnosti o jeho nepodjatosti. JUDr. Kuchynka je také jediným z dotčených soudců, u něhož je možné uvažovat o jeho podjatosti z objektivního hlediska, které je v daném směru rozhodující [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. (N 98/23 Sb. NU 11)]. Vzhledem k jeho míře angažovanosti u povinného subjektu (akademický pracovník Západočeské univerzity v Plzni od roku 1991 a zaměstnanec dotčené fakulty, nikoli tedy např. jen externí vyučující) Nejvyšší správní soud rozhodl, že je JUDr. Petr Kuchynka z případného projednávaní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. vyloučen (dle aktuálního rozvrhu práce je JUDr. Kuchynka členem zastupujícího senátu 30).

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že rozhodoval o podjatosti těch soudců správního úseku Krajského soudu v Plzni, kteří mohli ve věci rozhodovat dle rozvrhu práce aktuálního v době podání žaloby i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu.

Na základě těchto skutečností Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. února 2013

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu