Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 Ca 38/2009 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Ca 38/2009 - 54
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra
Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci
žalobkyně: R. M., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65,
Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8. 12.
2008 a č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008,
t a k t o :
I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8.
12. 2008 a č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008 se zrušují a věci se vracejí
žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2000,-
Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
pokračování 2 8Ca 38/2009
O d ů v o d n ě n í
Žalobkyně se domáhala zrušení dvou shora označených rozhodnutí Ministerstva
životního prostředí.
Rozhodnutím č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8. 12. 2008 žalovaný zamítl její
odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu
Praha č.j. ČIŽP/41/OOP/SR01/0805071.003/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008, kterým bylo
žalobkyni podle § 34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb. , o ochraně volně žijících živočichů,
planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně
těchto druhů a o změně některých zákonů, zabaveno 100 ks exemplářů rostlin kaktusů
(Cactaceae) dovezených dne 22. 2. 2008 v poštovní zásilce z Bolivie na Celní úřad Praha
1, přičemž tento dovoz byl uskutečněn v rozporu s právem Evropského společenství,
neboť byly dovezeny bez dovozního povolení České republiky doprovázeného
vývozním povolením země původu.
Rozhodnutím č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008 žalovaný zamítl
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního
inspektorátu Praha č.j. ČIŽP/41/OOP/PR01/080571.007/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008 a
toto prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán I. stupně uznal žalobkyni
vinnou z přestupku podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2004 Sb. , o ochraně volně
žijících živočichů¨, planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších
opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů, kterého se dopustila
tím, že dne 22. 2. 2008 dovezla z Bolivie do České republiky v poštovní zásilce 100 ks
exemplářů rostlin kaktusů v rozporu s právem Evropského společenství, neboť byly
dovezeny bez dovozního povolení České republiky doprovázeného vývozním povolením
země původu.
Odůvodnění obou rozhodnutí vycházejí z toho, že Česká inspekce životního
prostředí (dále jen „ČIŽP“) provedla dne 3. 3. 2008 kontrolu zásilky adresované paní R.
M., která obsahovala 100 ks živých exemplářů kaktusů rodu Sulcorebutia a nebyla
doprovázena ani vývozním, ani dovozním povolením, což odporuje normám nařízení
Rady (ES) č. 338/97. Žalobkyně na výzvu celního úřadu nechala provést dovozní
rostlinolékařskou kontrolu. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně závažně porušila
právní předpisy na ochranu planě rostoucích druhů rostlin, přičemž odmítl tvrzení
žalobkyně o tom, že kaktusy nedovezla. Na základě takto zjištěného stavu pak žalovaný
rozhodnutím ze dne 8. 12. 2008 potvrdil rozhodnutí ČIŽP o zabavení předmětných
kaktusů a rozhodnutím ze dne 23. 12. 2008 potvrdil rozhodnutí ČIŽP o uložení sankce za
přestupek podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2004 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítla, že
rostlinolékařskou kontrolu nechala provést jen v důsledku pokynu celního úřadu, aniž
by věděla, co zásilka obsahuje, a že jí tato zásilka nepatří, dále že v průběhu správního
řízení byla porušena její procesní práva tím, že nebyla vyslechnuta, dále že napadené
rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť není doloženo, jaké rostliny byly z Bolívie
dovezeny a zda se na ně vztahuje ustanovení čl. 4 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 338/97, a
konečně že ve výroku napadeného rozhodnutí není uveden druh a výměra sankce.
pokračování 3 8Ca 38/2009
Žalobkyně navrhla, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých právních i věcných závěrech a na
odůvodnění obou rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho
vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že
žaloba je důvodná.
Žalobkyně především namítla, že dne 22. 2. 2008 obdržela z celního úřadu
vyrozumění o příchodu zásilky ze zahraničí a s výzvou k provedení rostlinolékařské
kontroly podle zákona č. 326/2004 Sb. Této výzvy žalobkyně uposlechla a
nepředpokládala, že někdo zneužil její osoby a že její jednání na základě výzvy
správního orgánu bude podkladem ve správním řízení. Žalobkyně si byla vědoma toho,
oč je žádána, ale vzhledem ke svým osobním poměrům nemohla vědět, že jde o dovoz
rostlin podléhající zvláštnímu režimu, nemohla odmítat něco, o čem nebyla vůbec
informována a nemohla vědět, že jí zásilka nepatří, a vzdát se svých práv, aniž by věděla,
o co v konkrétním případě jde. S rostlinami neobchoduje a nezná legislativu upravující
dovoz a vývoz rostlin a nemohla vědět, že výzvou správního orgánu byla vyzvána
k protiprávnímu jednání.
V této souvislosti dále uvedla, že pěstuje jen pokojové rostliny, nikdy a nikde
s žádnými rostlinami neobchodoval, nevyvážela je ani nedovážela a není členem
rostlinářského spolku. V průběhu správního řízení uváděla, že rostliny v Bolívii
neobjednala a nedovezla, v zemi jejich původu nikdy nebyla a neví, kdo rostliny zaslal
na její adresu.
Žalovaný v odůvodnění obou napadených rozhodnutí uvedl, že spisová
dokumentace obsahuje doklady o tom, že po příchodu zásilky do České republiky se k ní
žalobkyně přihlásila, a to na základě výzvy České pošty, která byla doplněna sdělením
celního úřadu o tom, že podléhá celnímu řízení a že je nutno zajistit rostlinolékařskou
kontrolu. To žalobkyně zajistila a žalovaný nemohl přisvědčit její námitce, že rostliny
nedovezla. Pokud by se skutečně nejednalo o zásilku určenou žalobkyni, nebylo důvodu,
aby ona požádala o provedení rostlinolékařské kontroly a aby zásilka byla dále
odbavována celním úřadem. Jestliže žalobkyně neměla o zásilku zájem nebo zásilka
nebyla její, měla její převzetí ihned odmítnout a oznámit to celnímu úřadu. Polehčující
okolností tu není její tvrzení, že konala na základě výzvy celního orgánu a že provedla
pouze to, co po ní žádal; ze spisu nevyplývá, že by byla jakkoliv omezena způsobilost
žalobkyně k právním úkonům. Odvolací orgán nesouhlasil ani s tvrzením, že ze strany
žalobkyně došlo k záměně této zásilky s jinou, objednanou v Německu, neboť předmětná
zásilka byla řádně označena jak údajem o adresátu, tak o odesílateli i po zemi, odkud
byla vypravena. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že odesílatele nezná a že z Bolívie si dovoz
rostlin neobjednala, je zarážející, že odesílatel zná její přesnou adresu v České republice
a že žalobkyně brojí proti rozhodnutí o zabavení kaktusů.
Podle ust. § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/2004Sb. , v platném znění, Inspekce
uloží pokutu až do výše 200 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že
dováží, vyváží nebo zpětně vyváží exemplář do České republiky nebo z České republiky
pokračování 4 8Ca 38/2009
bez platného povolení nebo potvrzení vydaného podle práva Evropských společenství o
ochraně ohrožených druhů nebo podle tohoto zákona anebo s nepravým, padělaným
nebo neplatným povolením nebo potvrzením anebo povolením nebo potvrzením
pozměněným bez oprávnění vydaného vystavujícím orgánem.
Za dovoz ve smyslu citované normy je třeba považovat nejen situaci, kdy fyzická
osoba vlastními silami dováží exemplář rostliny či živočicha, který podléhá omezení
podle citovaného zákona, resp. podle Nařízení Rady (ES) č. 338/97, ale i případ, kdy si
takový exemplář nechá zaslat ze země mimo Evropské společenství, a kdy jej fyzicky
dopravuje třetí osoba, například držitel poštovní licence. V takovém případě je však
nutno, aby správní orgán mimo jakoukoliv pochybnost zjistil, že exemplář byl zaslán na
pokyn či objednávku tuzemského adresáta, nebo alespoň s jeho souhlasem.
V projednávané věci však taková nepochybná zjištění učiněna nebyla.
Jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaný učinily závěr o tom, že žalobkyně
dovezla 100 exemplářů kaktusů z Bolívie jen na základě zjištění, že na její adresu došla
do České republiky poštovní zásilka obsahující tyto kaktusy, a že žalobkyně tuto zásilku
neodmítla, a navíc zajistila provedení rostlinolékařské kontroly jejího obsahu.
Podle názoru z těchto skutečností nelze spolehlivě vyvodit odpovědnost
žalobkyně za porušení zákona č. 100/2004 Sb. Ze samotného faktu, že na její jméno byla
do ČR doručena zásilka, nelze bez pochybností dokázat, že si dovoz předmětných
kaktusů objednala nebo že s ním alespoň souhlasila. Základní překážkou pro vyvození
její odpovědnosti je skutečnost, že žalobkyni nebylo dokázáno, že by jí byl obsah zásilky
jakkoliv znám – přitom jedině tak by bylo možno mít za to, že je dáno její zavinění
alespoň nedbalostní. Z obsahu správního je zřejmé, že správnímu orgánu I. stupně byl
obsah zásilky znám nejpozději dne 3. 3. 2008, avšak nijak z něj nelze zjistit, kdy byla o
obsahu zásilky vyrozuměna žalobkyně, kdo jí o tom vyrozuměl a co konkrétně jí bylo o
zásilce a jejím obsahu sděleno. Za tohoto stavu věci není důkazem její viny ani to, že
vyhověla výzvě celního úřadu a zajistila provedení rostlinolékařské kontroly: pokud jí
nebyl obsah zásilky spolehlivě znám, nemá zajištění této kontroly žádnou relevanci.
Nadto ona výzva ostatně není ani ve spise založena a nelze tedy zjistit, jak byla
formulována a zda z ní mohla žalobkyně seznat, co je obsahem zásilky, a případně tedy
zásilku odmítnout.
V průběhu správního řízení pak žalobkyně konstantně uváděla, že obsah zásilky jí
nebyl znám, že jejich odesílatele nezná a především že si zaslání kaktusů z Bolívie
neobjednala (vize její písemná vyjádření ve spise, ústní vyjádření jejího zástupce a obsah
podaného odvolání). Soud musí konstatovat, že tato její obhajoba nikdy nebyla
vyvrácena. Za tohoto stavu věci je závěr žalovaného o tom, že žalobkyně dovezla
předmětné kaktusy, pouze spekulací. Odpovědnost fyzické osoby za porušení zákona č.
100/2004 Sb. , které je přestupkem, však nelze vyvozovat na základě spekulací, ale jen
na základě náležitě zjištěného skutkového stavu. Pak ovšem nezbývá, než učinit závěr,
že vina žalobkyně nebyla ve správním řízení prokázána. Již jen z tohoto důvodu musel
soud žalobě vyhovět a obě napadená rozhodnutí zrušit: v rozhodnutí o uložení sankce
není vina žalobkyně prokázána a rozhodnutí o zabavení rostlin je pak bez důvodu
adresováno žalobkyni, ač její odpovědnost za dovoz není dokázána.
pokračování 5 8Ca 38/2009
Výše uvedený závěr soudu vychází též z jeho vyhodnocení další žalobní námitky,
spočívající v tvrzení, že protokol o výslechu svědka je jako důkaz absolutně neplatný,
protože výslech svědka npor. Ing. M. P. nebyl proveden v souladu s ust. § 138 odst. 4
správního řádu a žalobkyně byla zkrácena na svých právech, neboť nebyla vyrozuměna
o konání výslechu a neměla možnost klást svědkovi otázky.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně provedl dne 18. 6.
2008 výslech npor. Ing. M. P., služebně zařazeného u Celního úřadu Praha, jenž byl
dotazován právě k tomu, jak byla žalobkyně vyrozuměna o předmětné zásilce a o jejím
obsahu.
Podle ust. § 51 odst. správního řádu o provádění důkazů mimo ústní jednání
musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost
nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování.
Z obsahu správního spisu je zřejmé, že svědek npor. Ing. M. P. byl slyšen mimo
ústní jednání, pročež správní orgán byl povinen žalobkyni o provedení tohoto důkazu
včas vyrozumět, a umožnit jí případně účast při něm. Ze spisu však nelze zjistit, že by
správní orgán tuto zákonnou povinnost splnil, v důsledku čehož byl důkaz proveden
procesně nesprávným způsobem a tato vada řízení mohla mít vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že právě z výslechu tohoto svědka
mohly správní orgán čerpat informace podstatné pro závěr o tom, zda žalobkyně měla
podíl na dovozu předmětných kaktusů nebo nikoliv. Procesně vadně provedený výslech
však nelze jako důkaz použít a informace jím získané nejsou v řízení o přestupku
použitelné. Tato žalobní námitka je proto důvodná.
Soud však neakceptoval námitku ohledně porušení ustanovení článku II odst. 2
Listiny základních práv a svobod , zákona č. 500/2004 Sb. a zákona č. 200/1990 Sb. , když
správní orgány neprovedl výslech žalobkyně jako obviněné z přestupku a nahradil jej
pouze výpovědí zmocněnce, kterou zaznamenal do protokolu.
Ze správního spisu je zřejmé, že žalobkyně byla řádně vyzvána k účasti na ústním
jednání u správního orgánu I. stupně, kdy z první termínu jednání se dopisem ze dne 23.
4. 2008 omluvila, a při jednání v novém termínu dne 26. 5. 2008 se nechala zastoupit
panem Ing. R. M. Plná moc, kterou mu dne 22. 5. 2008 vystavila, jej plně zmocňovala
k tomu, aby se za ní vyjádřil ke všem skutečnostem, které jí jsou kladeny za vinu.
Nezbývá tedy než konstatovat, že žalobkyně se ze své vůle nezúčastnila jednání ve věci a
sama se vzdala možnosti vlastního vyjádření k předmětu řízení. Nadto je zřejmé, že
dopisem ze dne 3. 6. 2008 žalobkyně výslovně odsouhlasila vše, co její zástupce při
jednání u správního orgánu dne 26. 5. 2008 k věci uvedl.
Rovněž za nedůvodnou pak považoval soud námitku, spočívající v tvrzení, že ve
výroku rozhodnutí není uveden druh a výměra sankce, jen povinnost uhradit náklady
řízení. Jak je zřejmé ze správního spisu, o vině a o sankci rozhodl správní orgán I. stupně
rozhodnutím č.j. ČIŽP/41/OOP/PR01/080571.007/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008, v jehož
výroku je uveden jak popis skutku, tak jeho právní kvalifikace, a též druh a výše uložené
sankce. Námitka žalobkyně je tedy neopodstatněná.
pokračování 6 8Ca 38/2009
Městský soud v Praze tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba byla
podána důvodně, a proto podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního obě žalobou
napadená rozhodnutí zrušil a obě věci podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního
vrátil žalované k dalšímu řízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu
správního, když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a její náklady tvoří soudní poplatek
zaplacený z podané žaloby ve výši 2000,- Kč.
Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu
správního.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho
doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro
výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 27. února 2013
JUDr. Slavomír Novák, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Beranová