Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ans 15/2012 - 10

!Syntaktická chyba, +

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2 - Nové Město, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2012, č. j. - 11,

takto:

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „navrhovatel“) svým návrhem brojí proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým krajský soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému podle , , (dále jen „“) řízení o navrhovatelově žalobě proti nečinnosti žalovaného spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o změnu přiznaných nepojistných sociálních dávek.

Součástí napadeného usnesení je i poučení o tom, že je proti němu přípustná kasační stížnost. Navrhovatel ovšem podal v reakci na toto usnesení návrh, v němž trvá na tom, že kasační stížnost proti němu není přípustná, a brojí proti dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, která označuje kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu za přípustnou. Stěžovatel konkrétně polemizuje s argumentací uvedenou v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, sp. zn. , a v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2005, č. j. - 35 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Navrhovatel především namítá „místní nepříslušnost MěS v Praze k vedení řízení a navrhuje, aby adresovaný soud vydanému rozhodnutí na listě 11, doručenému 12. října, odňal účinnost jeho kasací i dal závazný pokyn KS v Hradci Králové, aby proces nadále vedl.“

Takový návrh je nutno odmítnout jako nepřípustný.

Jak správně uvedl krajský soud v poučení svého usnesení, proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu je obecně přípustná kasační stížnost a navrhovateli nic nebránilo takovou kasační stížnost podat. On ovšem v podstatné části svého návrhu zjevně vyjadřuje vůli nepodat kasační stížnost ve smyslu a násl. a brojí proti právní úpravě i judikatuře, jež její podání umožňuje. Za této situace by bylo v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí navrhovatele, kdyby Nejvyšší správní soud v přímém rozporu s vyjádřeným právním názorem navrhovatele chápal jeho návrh jako kasační stížnost. Kasační stížností tedy jeho návrh není.

Není-li ovšem tento návrh kasační stížností, není ani žádným jiným návrhem, o němž by zákon dovoloval Nejvyššímu správnímu soudu rozhodnout. Navrhovatel se totiž domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud „odňal účinnost“ usnesení krajského soudu ze dne 17. 7. 2012 a aby dal krajskému soudu „závazný pokyn“, aby řízení nadále vedl. Takto formulovaný návrh ovšem nelze podřadit žádnému typu návrhů, o nichž Nejvyššímu správnímu soudu přísluší podle rozhodovat. Jde tedy o návrh nepřípustný ve smyslu , a Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než jej odmítnout. Za této situace nebylo ani namístě odstraňovat další vady podání.

Uvedený závěr v žádném případě nemůže být pro navrhovatele překvapivý, neboť ke shodnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl již v usnesení ze dne 11. 7. 2012, č. j. - 7, a v usnesení ze dne 4. 9. 2012, č. j. - 4, kterými Nejvyšší správní soud rozhodoval o návrhu naprosto shodném, pouze v aktualizovaném znění, v němž byly užity stejné argumenty navrhovatele jako v nyní posuzovaném případě. Pokud navrhovatel krajskému soudu vytýká, že jeho nesprávné poučení o možnosti podat kasační stížnost, a tedy případný přezkum „toliko protahuje zahájené řízení“, Nejvyšší správní soud je toho názoru, že je to naopak navrhovatel, kdo nepřeberným množstvím svých podání a procesních návrhů (velmi často totožného znění) činěných před krajskými soudy, resp. Nejvyšším správním soudem, oddaluje meritorní řešení sporů a spíše tak prokazuje, že jejich motivem je pouhé opětovné vyvolávání a vedení sporů, nikoliv ochrana práv.

V souladu s ustanovením věta prvá bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2013

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu