Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 61/2012 - 32

- 34

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: K. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Sochorcem, advokátem se sídlem V Teničkách 614, Uherské Hradiště, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno), proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2010, čj. 13942/10-1100-700519, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2012, čj. - 35, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

Odůvodnění:

[1] Finanční úřad v Uherském Hradišti (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 28. 6. 2010, čj. 108691/10/336911705263, dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ve výši 226 898 Kč podle , o daních z příjmů a podle , o správě daní a poplatků (dále jen „ “), a sdělil mu penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 1344 Kč podle téhož zákona. Finanční ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 19. 11. 2010, čj. 13942/10-1100-700519, zamítlo odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud zamítl žalobu rozsudkem ze dne 31. 7. 2012, čj. - 35. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné a splňovalo i formální náležitosti podle § 32 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků. Krajský soud dospěl k závěru, že správce daně nebyl nečinný, ani že nedošlo k prekluzi práva vyměřit daň. Postup správce daně v souvislosti s vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání i zahájení vytýkacího řízení po podání dodatečného daňového přiznání byly v souladu se zákonem. Soud neshledal ani procesní pochybení správce daně v rozsahu, který by odůvodňoval zrušení rozhodnutí žalovaného.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Svou žádost odůvodnil tím, že uhrazení částky 226 898 Kč žalovanému by jej přivedlo do velkých existenčních potíží a znamenalo by zánik jeho živnosti. Odkladný účinek podle jeho názoru není v rozporu s veřejným zájmem, neboť toliko odloží vykonatelnost správního rozhodnutí do doby, než bude ve věci vydáno konečné rozhodnutí. Kromě toho správce daně dodatečně doměřenou daň již zajistil zástavním právem k jeho nemovitosti, proto neexistuje riziko, že by daň nebyla uhrazena.

[4] Žalovaný uvedl ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, že nebyly splněny podmínky na přiznání odkladného účinku dle Nepostačovalo, pokud stěžovatel obecně tvrdil hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám. Stěžovatel měl svá tvrzení rozvést, uvést konkrétní údaje o svých majetkových poměrech a předložit důkazní prostředky. Výše částky změny daňové povinnosti neodůvodnila přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože dodatečně vyměřená daň byla pouze o 6720 Kč vyšší, než jakou tvrdil stěžovatel. Uhrazení tohoto rozdílu nemůže stěžovateli přinést velké existenční potíže. Dále žalovaný poukázal na to, že stěžovatel získal v roce 2006 příjmy z prodeje nemovitostí přesahující částku jednoho a čtvrt milionu korun. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

[5] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

[6] Podle , (dále jen „ “), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně až 5 Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: kasační stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[7] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu, aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. - 74).

[8] Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nenaplnil. V kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž pouze obecně poukázal na to, že uhrazení dodatečně vyměřené daně by jej přivedlo do existenčních potíží a vedlo by k zániku jeho živnosti. Z uvedených skutečností a ani z důvodů uvedených v kasační stížnosti nelze dovodit pro stěžovatele hrozbu nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Z tohoto důvodu není naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených v a zdejší soud se proto již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] S odkazem na shora uvedené důvody nepřiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj nikterak předjímat rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 10. ledna 2013

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu