Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 50/2012 - 20

- 20

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: S. A., zast. Mgr. Jiřím Ostrýtem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2012, č.j. OAM-56/LE-BE02-PA03-2012, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2012, č. j. - 59,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi, Mgr. Jiřímu Ostrýtovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2.904 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 3. 2012, č. j. OAM-56/LE-BE02-PA03-2012. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že výpověď stěžovatele je nevěrohodná. Pokud by problémy stěžovatele byly tak palčivé, jak uvádí, měl možnost požádat o udělení mezinárodní ochrany ihned po svém příjezdu na území ČR již v roce 1999. Soud přisvědčil závěru žalovaného, že v případě stěžovatele neexistují odůvodněné obavy z pronásledování a že stěžovatel vycestoval z Ukrajiny výhradně z osobních a ekonomických důvodů, jakož i že se vstupem do azylového řízení snaží vyhnout nebezpečí vyhoštění.

Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů vymezených v , b) a d) , (dále jen „ “). Nesouhlasí se závěrem soudu a žalovaného o nevěrohodnosti své výpovědi, neboť ty skutečnosti, které ve svém souhrnu svědčí o opaku, soud buď pominul, nebo je považoval za důkaz nevěrohodnosti.

Nesouhlasí rovněž se způsobem, jímž byl na jeho případ aplikován . Případ stěžovatele se od případu ve věci sp. zn. liší. Mafie se snažila stěžovatele naverbovat proto, že jako bývalý voják měl potřebný výcvik a zkušenosti z války v bývalé Jugoslávii. Jako člen skupiny bývalých vojáků, jejichž služeb se mafie snaží využívat pro své cíle, může být stěžovatel považován za příslušníka určité sociální skupiny ve smyslu .

Žalovaný jakož i soud podle stěžovatele nesprávně posoudily i podmínky , neboť na stěžovatele dle jeho přesvědčení dopadá odstavec 2 písm. d) tohoto ustanovení s ohledem na jeho rodinný a soukromý život. Není totiž pravda, že se svou družkou udržuje pouze telefonický kontakt. Tento závěr soudu považuje za podivný za situace, kdy předložil čestné prohlášení M. S. o zajištění ubytování a kdy se M. S. dokonce dostavila k ústnímu jednání spolu se stěžovatelem.

Dle názoru stěžovatele jsou nakonec splněny také podmínky , a to s ohledem na jeho psychické problémy. Soud měl k dispozici zprávu, ve které klinický psycholog konstatuje, že stěžovatel trpí posttraumatickým syndromem z válečné Bosny; psycholožka se stěžovatelem dlouhodobě pracuje a zjevně nepovažuje tvrzení stěžovatele za nevěrohodná.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. , a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod pro její přijatelnost neshledal. Otázkou věrohodnosti výpovědí žadatelů o azyl se již Nejvyšší správní soud dříve zabýval např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. - 40, či v rozsudku ze dne 6. 2. 2008, č. j. - 55, oba dostupné na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2.400 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 504 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2.904 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 16. ledna 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu