Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Af 87/2011 - 40

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany

Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci

žalobce T. J. proti žalované Masarykově univerzitě, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí

9, o žalobách proti rozhodnutím rektora Masarykovy univerzity ze dne 10. 5. 2011, č. j. MU-

PS/9458/2010/6351/PrF,č. j. MU-PS/3600/2010/2263/PrF,č. j. MU-PS/4600/2011/10632/PrF,

č. j. MU/27242/2011/3021477/ RMU, a č. j. MU/31031/2011/3076361/RMU,

t a k t o :

I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , , 29

Af 89/2011, a s e s p o j u j í ke společnému řízení

a budou nadále vedeny pod sp. zn. .

II. Rozhodnutí rektora Masarykovy univerzity ze dne 10. 5. 2011, č. j. MU-

PS/9458/2010/6351/PrF, č. j. MU-PS/3600/2010/2263/PrF, č. j. MU-

PS/4600/2011/10632/PrF, č. j. MU/27242/2011/3021477/RMU, a č. j. MU/31031/

2011/3076361/RMU, s e z r u š u j í a věci se v r a c í žalované k dalšímu

řízení.

III. Rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity ze dne 30. 7. 2010, č. j.

MU-PS/7390/2010/6351/PrF, ze dne 29. 1. 2010, č. j. PS/306/2010/2263/PrF, ze dne

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2

31. 1. 2011, č. j. MU-PS/1786/2011/10632/PrF, ze dne 30. 1. 2009, č. j. 1010072923,

a ze dne 31. 8. 2009, č. j. 1020072923, s e z r u š u j í .

IV. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit státu na účet Krajského soudu v Brně soudní

poplatek ve výši 10.000,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věcí

[1] V záhlaví označenými rozhodnutími rektor Masarykovy univerzity (dále též „rektor“)

potvrdil rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity (dále též „děkanka“)

ze dne 30. 7. 2010, č. j. MU-PS/7390/2010/6351/PrF, ze dne 29. 1. 2010, č. j.

PS/306/2010/2263/PrF, ze dne 31. 1. 2011, č. j. MU-PS/1786/2011/10632/PrF, ze dne 30. 1.

2009, č. j. 1010072923, a ze dne 31. 8. 2009, č. j. 1020072923, o vyměření poplatku za

prodlouženou dobu studia v dalším studiu a současně rozhodl v každé věci o snížení tohoto

poplatku za studium. Poplatky byly vyměřeny vždy za každých dalších započatých šest

měsíců studia, celkově za období od 29. 1. 2009 do 28. 7. 2011 [a to 1) za období od 29. 1.

2009 do 28. 7. 2009 byl děkankou vyměřen poplatek ve výši 10 200 Kč a posléze rektorem

snížen na 5 000 Kč, 2) za období od 29. 7. 2009 do 28. 1. 2010 byl děkankou vyměřen

poplatek ve výši 10 200 Kč a posléze rektorem snížen na 5 000 Kč, 3) za období od 29. 1.

2010 do 28. 7. 2010 byl děkankou vyměřen poplatek ve výši 10 200 Kč a posléze rektorem

snížen na 5 000 Kč, 4) za období od 29. 7. 2010 do 28. 1. 2011 byl děkankou vyměřen

poplatek ve výši 10 200 Kč a posléze rektorem snížen na 6 000 Kč, 5) za období od 29. 1.

2011 do 28. 7. 2011 byl děkankou vyměřen poplatek ve výši 12 000 Kč a posléze rektorem

snížen na 7 000 Kč].

[2] Výše označené věci spolu skutkově a právně souvisely (lišily se pouze obdobím, za

které byl poplatek vyměřen, uplatněné žalobní námitky však byly obsahově totožné), soud

proto podle , , ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „ “) rozhodl výrokem č. I. tohoto rozsudku o jejich spojení ke

společnému projednání, a to z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení.

II. Shrnutí žalobních argumentů

[3] Ve včas podaných žalobách žalobce v prvé řadě upřesnil, že je studentem Právnické

fakulty Masarykovy univerzity, a to 3. ročníku bakalářského studia studijního programu

Právní specializace, obor Veřejná správa. Uvedl, že napadená rozhodnutí rektora i děkanky

jsou nepřezkoumatelná, neboť nejsou řádně odůvodněna. Rozhodnutí rovněž označil za

nezákonná.

[4] Dále namítl, že rozhodnutí děkanky jsou nepřehledná. Není jasné, jakým způsobem byl poplatek stanoven, jakými úvahami se správní orgán řídil, z jakých vycházel skutečností a jak

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3

je zjistil, jaká ustanovení právních předpisů na tyto skutečnosti aplikoval a proč. Obdobně

žalobce argumentoval již ve své žádosti o přezkum rozhodnutí děkanky směřované

k rektorovi vysoké školy, tedy nepřezkoumatelností, procesní nesprávností, neúplností

dokazování a nezákonností při stanovení poplatku.

[5] Výše stanoveného poplatku není jakkoliv odůvodněna. Z právních ustanovení

uvedených v rozhodnutí však není možné jednoznačně zákonným způsobem zjistit výši

poplatku.

[6] Napadená rozhodnutí v obou stupních jsou vadná pro zcela nedostatečné odůvodnění.

Rektor uvedl, že poplatek byl stanoven na základě správně zjištěných údajů v matrice

studentů. Neuvedl však, jak zjistil, že údaje v matrice jsou správné a jak při zjišťování

postupoval (jaké právní předpisy a jakým způsobem aplikoval).

[7] Rektor nijak neodůvodnil, z jakého důvodu ve všech případech snížil původně děkankou

vyměřený poplatek a proč právě o částku, kterou ve svém rozhodnutí stanovil.

[8] Dle , o vysokých školách, ve znění pozdějších

předpisů (dále též „zákon o VŠ“), musí veřejná vysoká škola stanovit výši poplatku za

studium, jakož i formu jeho placení a splatnost, přímo ve svém statutu. Jiný postup je

v rozporu se zákonem. Přitom dle čl. 12 odst. 1 Přílohy č. 6 ke Statutu Masarykovy univerzity

(dále též „Statut MU“) konkrétní výši poplatků spojených se studiem pro příslušný

akademický rok stanoví opatřením děkan po projednání v akademickém senátu fakulty, a to

před termínem stanoveným pro podávání přihlášek ke studiu pro tento akademický rok.

Takový postup není v souladu se zákonem o VŠ. Stanovení výše poplatků ve statutu veřejné

vysoké školy přináší určité právní záruky, které opatření děkana nemá. Rozhodnutí děkanky

tedy obsahují nezákonný výrok o výši poplatku, který je stanoven nezákonným způsobem (dle

opatření, které vydala sama děkanka, a nikoliv podle statutu školy).

[9] S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí rektora, jakož i rozhodnutí děkanky zrušil.

III. Vyjádření žalované k žalobám

[10] Žalovaná ve vyjádření k žalobám zejména uvedla, že z rozhodnutí je zcela zřejmé,

jakými úvahami se při rozhodování řídila, použité právní předpisy byly v rozhodnutích jasně

vymezeny a nedávaly prostor k pochybnostem. V matrice studentů bylo zjištěno, že byla

překročena standardní doba studia. Dále žalovaná konstatovala, že matrika studentů má

veřejnoprávní povahu, přičemž jí svědčí presumpce správnosti, a že výše poplatku nemusí být

ve statutu veřejné vysoké školy přímo absolutně vyčíslena. V daném případě rektor potvrdil

rozhodnutí děkanky, neboť nebyla vydána v rozporu s právními předpisy a statutem školy.

Žalovaná dále popsala praxi při stanovování výše poplatků. Na základě výše uvedeného

navrhla, aby soud předmětné žaloby zamítl.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

[11] Zdejší soud, v souladu s bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích

žalobních bodů napadená rozhodnutí rektora, jakož i předcházející rozhodnutí děkanky,

včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloby jsou důvodné.

[12] Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní legitimace. Z usnesení rozšířeného senátu

Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. -56, ve věci „ROMIKA

INDUSTRIES, a. s.“ (publ. pod č. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

jsou dostupná na www.nssoud.cz), vyplývá, že „osoba žalovaného není určena tvrzením

žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako se žalovaným

jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně žalobce v žalobě jako

žalovaného označil. Zvláštní usnesení se o tom nevydává.“ Podle je žalovaným

správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost

přešla.

[13] Podle § 2 odst. 2 zákona o VŠ je vysoká škola právnickou osobou. Rektor je jednak

samosprávným akademickým orgánem veřejné vysoké školy [§ 7 odst. 1 písm. b)] a jednak

stojí v čele veřejné vysoké školy (§ 10 odst. 1), když jedná a rozhoduje ve věcech školy,

pokud zákon nestanoví jinak. Do kompetence rektora jako nejvyššího představitele veřejné

vysoké školy náleží vše, co zákon o VŠ nesvěřil jinému orgánu. Podle § 6 odst. 1 písm. e)

zákona o VŠ patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy zejména rozhodování

o právech a povinnostech studentů. V daném případě byly žalobci vyměřeny poplatky za

prodlouženou dobu studia podle § 58 odst. 3 zákona o VŠ, dle něhož stanoví studentovi

poplatek za studium veřejná vysoká škola. V posuzované věci je veřejnou vysokou školou

Masarykova univerzita a ve smyslu citovaného zákona má oprávnění stanovit poplatek za

studium. Rektor, který je v čele této veřejné vysoké školy a rozhoduje ve věcech školy, tak

jedná při přezkumu rozhodnutí děkana fakulty o vyměření poplatku za studium (na žádost

studenta dle § 68 odst. 4 cit. zákona a dle čl. 10 Přílohy č. 6 ke Statutu MU) jménem veřejné

vysoké školy a nikoliv jako zvláštní orgán sui generis.

[14] Ohledně členění veřejné vysoké školy na součásti odkazuje soud na § 22 odst. 1 zákona

o VŠ, podle něhož se může členit např. na fakulty, y apod. Podle zákona

o VŠ mají fakulty právo rozhodovat jménem veřejné vysoké školy ve věcech týkajících se

fakulty, a to ve věcech uvedených pod písm. a) až h) citovaného ustanovení (není zde

zahrnuto stanovení poplatku za studium). Podle § 24 odst. 2 zákona o VŠ rozhodují orgány

fakulty (takovým orgánem je i děkan dle § 25 odst. 1 zákona) i v dalších věcech veřejné

vysoké školy, pokud jim rozhodování o nich svěří statut této veřejné vysoké školy, přitom

statut je vnitřním předpisem veřejné vysoké školy [§ 17 odst. 1 písm. a) zákona o VŠ].

Rozhodovací pravomoc děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity je ve věcech

poplatků za studium založena článkem 9 odst. 1 Přílohy č. 6 ke Statutu MU. Děkan pak při

rozhodování o stanovení poplatku za studium není orgánem sui generis, nýbrž jedná jménem

veřejné vysoké školy dle § 24 zákona o VŠ.

[15] Žalovanou v dané věci je Masarykova univerzita, jakkoliv jsou přezkoumávána

rozhodnutí jejího rektora (srov. např. rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 26. 11.

2009, č. j. -52).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5

[16] Pokud jde o věc samu, pokládá zdejší soud v posuzovaných věcech za nejzávažnější

pochybení žalované porušení § 58 odst. 6 zákona o VŠ, který stanoví povinnost uvést výši,

formu placení a splatnost poplatků spojených se studiem podle odstavců 1 až 5 tohoto

paragrafu ve statutu veřejné vysoké školy. Dle čl. 15 (s názvem „Poplatky spojené se

studiem“) odst. 2 Statutu MU jsou konkretizace druhu poplatků, výpočet jejich výše,

splatnost, forma úhrady, jakož i další podmínky jejich uplatňování stanoveny v Příloze č. 6

(nazvané „Poplatky spojené se studiem“), která je nedílnou součástí Statutu MU. Podle čl. 12

odst. 1 této přílohy konkrétní výši poplatků spojených se studiem pro příslušný akademický

rok stanoví opatřením děkan po projednání v akademickém senátu fakulty, a to před

termínem stanoveným pro podávání přihlášek ke studiu pro tento akademický rok. Z výše

uvedeného je zřejmý zásadní rozpor mezi zákonem o VŠ a Statutem MU. Ustanovení § 58

odst. 6 zákona o VŠ jednoznačně stanoví povinnost veřejné vysoké školy uvést výši poplatků

spojených se studiem přímo ve statutu vysoké školy. Ve Statutu MU, tedy v jeho čl. 15 odst.

2, resp. v čl. 12 odst. 1 Přílohy č. 6 k tomuto statutu, však není výše těchto poplatků v rozporu

se zákonem jakkoliv stanovena, a tedy ze Statutu MU ani z jeho Přílohy č. 6 nelze nijak

dovodit výši těchto poplatků. Zákon přitom takovou situaci nepřipouští. Lze tedy konstatovat,

že v tomto směru byl zákon porušen a poplatky spojené se studiem byly žalobci stanoveny

napadenými rozhodnutími nezákonně (bez podkladu, který zákon o VŠ pro řádné stanovení

poplatkové povinnosti vyžaduje).

[17] Veřejná vysoká škola, v posuzovaných věcech žalovaná Masarykova univerzita, je

oprávněna v rámci své samosprávné působnosti stanovit výši poplatků spojených se studiem

[§ 6 odst. 1 písm. l) zákona o VŠ). Podle § 58 odst. 6 zákona o VŠ určí výši těchto poplatků

přímo statut veřejné vysoké školy, což je základní vnitřní předpis vysoké školy [§ 17 odst. 1

písm. a) zákona o VŠ], pro jehož přijetí je stanovena určitá procedura. Především jej schvaluje

akademický senát veřejné vysoké školy [§ 9 odst. 1 písm. b) zákona o VŠ], v němž mají své

zástupce všichni členové akademické obce, a následně jej registruje Ministerstvo školství,

mládeže a tělovýchovy [§ 87 písm. a) zákona o VŠ], což je nezbytné pro platnost schváleného

statutu. Stanovení výše poplatků za studium přímo ve statutu veřejné vysoké školy, jak určuje

zákon o VŠ, tak skýtá určité právní záruky, které opatření děkana nemá. Rozhodnutí děkanky

o poplatku tak obsahují nezákonný výrok o výši poplatku, který je stanoven nezákonným

způsobem podle opatření děkanky fakulty a nikoliv podle statutu veřejné vysoké školy

(Statutu MU).

[18] Nelze akceptovat, že výše poplatků spojených se studiem není určena ve statutu veřejné

vysoké školy, ač je tato povinnost vysoké škole uložena zákonem (§ 58 odst. 6 zákona o VŠ),

a zároveň je povinnost či pravomoc určení výše poplatků delegována na jiný orgán vysoké

školy či dokonce na orgán fakulty (děkana), jak tomu bylo v posuzovaných případech. Nejde

zde totiž o kompetenční normu, která by delegaci uvedené povinnosti či pravomoci

umožňovala. Stanoví-li zákon jednoznačně, že výši poplatků určí přímo statut vysoké školy,

je třeba, aby ve statutu byla uvedena buď přesná výše jednotlivých typů poplatků nebo

(a vhodněji, je-li základ pro stanovení poplatku každoročně vyhlašován dle § 58 odst. 2

zákona o VŠ) přesný způsob určení (vzorec výpočtu) jejich výše, např. stanovením

procentního bodu ze základu pro stanovení poplatku. Je-li místo toho určena výše poplatků

jiným orgánem v jiném dokumentu, než stanoví zákon, konkrétně v tomto případě opatřením

děkanky, jde o nezákonný postup, přičemž rozhodnutí o vyměření poplatku za prodlouženou

dobu studia opírající se o takové opatření děkanky jsou z tohoto důvodu též nezákonná.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6

[19] Je-li veřejná vysoká škola nadána ze zákona pravomocí stanovit výši poplatků

spojených se studiem (§ 6 odst. 1 písm. l) zákona o VŠ), může tak učinit pouze zákonným

způsobem. Jejich výši musí určit ve svém statutu (§ 58 odst. 6 zákona o VŠ), základním

vnitřním předpisu vysoké školy, který musí splňovat zákonem stanovené náležitosti, včetně

procedury jeho přijetí. V nyní posuzovaných případech se tak nestalo. Výše poplatků byla

stanovena protiprávně opatřením děkanky fakulty, tedy jiným způsobem a jiným orgánem,

než požaduje zákon o VŠ. Stanovení výše poplatků za studium, včetně samotného statutu

žalované je tak v rozporu s právními přepisy. Rezignací veřejné vysoké školy na úpravu

jednotlivých atributů poplatků spojených se studiem přímo ve statutu této školy, došlo

protiprávně k narušení zákonem stanovených záruk garantovaných samotnou procedurou jeho

přijetí (schvalování statutu akademickým senátem žalované, nikoliv jen akademickým

senátem fakulty nebo dokonce opatřením děkana fakulty, registrace Ministerstvem školství,

mládeže a tělovýchovy ČR, včetně kontroly souladu statutu se zákonem). Z povahy věci je

zřejmé, že jednotlivé fakulty (právnická fakulta) nejsou nadány pravomocí schvalovat statut

veřejné vysoké školy (žalované). Uvedenou pravomoc nemůže na fakulty delegovat veřejná

vysoká škola, neboť k tomu nebyla zákonem zmocněna. Jediná delegace pravomocí veřejné

vysoké školy na fakulty vyplývá z § 24 odst. 2 zákona o VŠ, kdy orgány fakulty mohou

rozhodovat v dalších věcech veřejné vysoké školy, pokud jim rozhodování o nich svěří statut

veřejné vysoké školy. Ustanovení však není speciálním k § 6 odst. 1 ani § 58 odst. 6 zákona

o VŠ a sám statut, jako základní vnitřní předpis vysoké školy, upravující její organizaci

a činnost, uvedené nestanoví. Fakulty či jejich orgány tedy nemohou stanovovat výši poplatků

spojených se studiem. V § 17 odst. 2 zákona o VŠ je uveden demonstrativní výčet záležitostí,

které upravuje statut veřejné vysoké školy, přitom pod písm. g) je uvedeno stanovení poplatků

spojených se studiem. I z tohoto je zřejmé, že výše poplatků spojených se studiem musí být

upravena ve statutu vysoké školy.

[20] Dle d mohou být povinnosti ukládány toliko

na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Dle čl. 11

odst. 5 y lze ukládat daně a poplatky jen na základě zákona. Povinnost platit poplatek za

prodlouženou dobu studia vyplývá z § 58 odst. 3 a 4 zákona o VŠ, přičemž na základě těchto

zákonných ustanovení lze rozhodnout o uložení povinnosti konkrétnímu studentovi zaplatit

předmětný poplatek, a to ve výši a za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 až 6 zákona o VŠ.

Přitom přesnou výši poplatku, formu placení a jejich splatnost určí statut veřejné vysoké školy

(§ 58 odst. 6 zákona o VŠ). Jedině takto stanovená výše poplatku za prodlouženou dobu

studia (v souladu s těmito ustanoveními zákona) je v souladu s ústavním pořádkem České

republiky.

[21] Nedodržení zákona žalovanou při stanovení výše poplatku za prodlouženou dobu studia,

a tedy nezákonný způsob stanovení výše poplatku nikoliv ve statutu, má za následek

nezákonná rozhodnutí o stanovení poplatku za prodlouženou dobu studia v nyní

posuzovaných věcech (nezákonný výrok o výši poplatku). Přezkoumávaná rozhodnutí proto

soud zrušil pro jejich nezákonnost ve smyslu

[22] K dalším žalobním námitkám, týkajícím se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí děkanky

i rektora z důvodu nikoliv řádného odůvodnění, soud v prvé řadě odkazuje na ustálenou

judikaturu Nejvyššího správního soudu [viz např. rozsudky ze dne 21. 3. 2007, č. j. 4 As

47/2006-51, ze dne 21. 3. 2007, č. j. -87, či ze dne 30. 3. 2006, č. j. 2 As

50/2004-64 (publ. pod č. 907/2006 Sb. NSS)], podle níž ačkoliv se na rozhodování o právech

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7

a povinnostech studenta nevztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 68 odst. 1 zákona

o VŠ), neznamená to, že by rozhodnutí o stanovení poplatku za studium nemuselo obsahovat

odůvodnění. Tato povinnost ostatně plyne z § 68 odst. 3 zákona o VŠ.

[23] Právo účastníka řízení (studenta) na řádné odůvodnění rozhodnutí a tomu odpovídající

povinnost správního orgánu, je jedním ze základních principů materiálního právního státu,

kterým je respektování zásady předvídatelnosti zákona, právní jistoty a vyloučení svévole ze

strany rozhodujících správních orgánů. Z rozhodnutí správních orgánů musí být zřejmé,

z čeho vycházely a jakými skutkovými a právními úvahami se řídily. Vyplývá-li ze zákona

povinnost odůvodnění rozhodnutí děkanky, týká se tato povinnost i rozhodnutí přezkumného.

V odůvodnění rozhodnutí pak nestačí jen uvádět obecné formulace opakující dikci zákona,

nýbrž konkrétně uvádět důvody, o něž se rozhodnutí opírá, a také to, jak k nim správní orgán

dospěl. Soud totiž musí mít možnost přezkoumat, k jakým právně relevantním skutkovým

zjištěním správní orgán dospěl, z jakých konkrétních podkladů vycházel a z jakých právně

relevantních důvodů posoudil zjištěný skutkový stav, spočívající v dosavadním studiu

žalobce, za naplnění zákonných podmínek (překročení standardní doby studia) pro stanovení

poplatku a určení jeho výše. Rozhodnutí postrádající takové odůvodnění je nepřezkoumatelné

pro nedostatek důvodů.

[24] V daném případě soud shledal, že žalobou napadená rozhodnutí rektora i děkanky jsou,

vedle výše vylíčené nezákonnosti, také nepřezkoumatelná, a to pro nedostatek důvodů ve

smyslu Samotná rozhodnutí děkanky především postrádají

uvedení, na základě čeho (jakého konkrétního předpisu) a z jakého důvodu byly v té které

konkrétní výši poplatky žalobci stanoveny. V rozhodnutí jsou pouze uvedena ustanovení § 58

odst. 3 a 4 zákona o VŠ a čl. 6 odst. 1 Přílohy č. 6 ke Statutu MU, která po splnění v nich

uvedených podmínek pouze umožňují poplatek za prodlouženou dobu studia vyměřit, není

v nich však konkretizována výše poplatku ani způsob jeho výpočtu, kterou tak nelze

z uvedeného v žádném případě dovodit. Žalobci proto nemůže být vůbec zřejmé, proč mu byl

poplatek stanoven právě v uvedené výši a jaké rozhodné skutečnosti byly přitom vzaty

v úvahu. Vyjmenování studijních programů v odůvodnění rozhodnutí (jiné informace v nich

nejsou vůbec obsaženy, mimo nekonkrétní konstatování, že „celková odstudovaná doba

přesáhla standardní dobu studia v aktuálně studovaném studijním programu“), které žalobce

úspěšně absolvoval, popř. momentálně studuje, a které rovněž studoval, ale neukončil řádně,

bez uvedení dalších souvislostí, včetně toho, jak byly tyto údaje dále hodnoceny, je

nedostatečné. Vedle způsobu stanovení poplatku, není tedy z rozhodnutí zřejmé, jakými

úvahami se přitom správní orgán řídil, z jakých vyšel skutečností (které vzal v úvahu a jaké

nezohlednil), jak je zjistil, a jaká ustanovení právních předpisů na ně aplikoval a z jakého

důvodu (musí být zřejmé relevantní skutkové důvody ve vazbě na použitá ustanovení

právních předpisů). Odůvodnění rozhodnutí má shrnovat veškeré skutečnosti, které

odůvodňují výrok rozhodnutí.

[25] Nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů (vedle nezákonnosti spočívající ve

stanovení výše poplatku nikoliv ve Statutu MU – viz shora) trpí rovněž přezkumná rozhodnutí

rektora. Rektor potvrdil rozhodnutí děkanky a zároveň snížil jednotlivé poplatky. Jakým

způsobem však stanovil právě tu kterou částku, na základě jakých důvodů snížil původně

vyměřené poplatky (uvedl pouze „posouzení sociální situace žalobce v době podání žádosti o

přezkum a posouzení jeho aktuální sociální situace“, avšak bez uvedení konkrétních

okolností) a jakými úvahami se přitom řídil, popř. jaké právní předpisy přitom aplikoval, však

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8

v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedl. Žalobci proto nemohlo být zřejmé, proč mu byly

poplatky sníženy právě na uvedené částky a ani jaké rozhodné skutečnosti byly přitom vzaty

v úvahu. Odůvodnění rozhodnutí bez uvedení relevantních skutkových důvodů a ustanovení

právních předpisů, o které se výrok rozhodnutí opírá, je nedostatečné a nepřezkoumatelné.

Odkaz na přehled všech studijních programů žalobce, jak byl učiněn v rozhodnutí děkanky

fakulty (viz shora), bez uvedení, co přesně je z toho dovozováno, není vyčerpávajícím

odůvodněním. Navíc přezkumné rozhodnutí se v tomto směru dovolává ne zcela pravdivých

skutečností, když uvádí, že „v rozhodnutí děkanky PF je specifikována doba, která se musí

žalobci počítat do celkové doby aktuálního studia, nebo že je v jejím rozhodnutí přesně

spočítáno, kolik dní činí celková doba studia žalobce ke dni vzniku poplatkové povinnosti

a nebo o kolik dní žalobce překročil k témuž dni standardní dobu svého dalšího studia na PF

MU“. Podle soudu se však tyto údaje (specifikace doby, která se musí započítat, celkový

počet dnů studia, specifikace počtu dnů po překročení standardní délky studia) v rozhodnutích

děkanky fakulty vůbec nenachází. Soud tak konstatuje, že v rozhodnutí rektora chybí uvedení

přesných údajů, z nichž bylo při rozhodování o žádosti žalobce vycházeno, dále jak byly tyto

údaje hodnoceny, jak na ně byly aplikovány právní předpisy a jakými úvahami se přitom

správní orgán řídil (které skutečnosti vzal v úvahu a jaké nezohlednil), popř. odkud

hodnocené údaje čerpal. Pro nesplnění těchto podmínek je i rozhodnutí rektora

nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

[26] Nutno poukázat též na to, že podle § 58 odst. 8 zákona o VŠ (stejně tak dle § 68 odst. 4

zákona o VŠ) je to pouze rektor, kdo rozhoduje o žádosti studenta o přezkoumání rozhodnutí

o vyměření poplatku spojeného se studiem a v rámci tohoto rozhodování pak může rektor

vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti, a to s přihlédnutím

zejména ke studijním výsledkům a sociální situaci studenta podle zásad uvedených ve statutu

veřejné vysoké školy. Obdobně je upraveno přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku za

studium v čl. 15 odst. 3 Statutu MU a v čl. 10 odst. 5 a odst. 6 Přílohy č. 6 ke Statutu MU.

V této Příloze č. 6 jsou upraveny „Poplatky spojené se studiem“ a příloha je nedílnou součástí

Statutu MU (dle čl. 15 odst. 2 Statutu MU). Tedy i ze statutu a jeho přílohy opět vyplývá, že

je to pouze rektor, kdo posuzuje a rozhoduje o žádosti studenta o přezkoumání rozhodnutí

o vyměření poplatku za studium. Dle čl. 15 Statutu MU může rektor dokonce nad rámec výše

uvedeného povolit placení poplatků ve splátkách. Podle článku 15 Statutu MU rektor přihlíží

k důvodům zvláštního zřetele hodným, kterými zejména jsou a) studijní výsledky, b) sociální

a zdravotní situace a c) rodinné důvody. V nyní posuzovaných věcech však fakticky

rozhodoval z pověření rektora prorektor Masarykovy univerzity (údajné pověření rektorem

pouze slovně zmínil u svého podpisu rozhodnutí), což je v rozporu s § 58 odst. 8 a § 68 odst.

4 zákona o VŠ. V záhlaví rozhodnutí sice bylo zmíněno, že „rektor rozhodl na základě

žádosti studenta a po zvážení jím uváděných důvodů…“, avšak v čl. IV tohoto rozhodnutí bylo

uvedeno v 1. osobě jednotného čísla, že „po posouzení Vaší sociální situace ke dni podání

žádosti a aktuálně ke dni rozhodnutí Vám poplatek snižuji“. Přitom rozhodnutí je psáno na

hlavičkovém papíře prorektora Masarykovy univerzity a je jím osobně podepsáno s uvedením

jeho funkce („z pověření rektora Jiří Němec, prorektor“). Soud tedy uzavírá, že jediným, kdo

mohl posoudit a rozhodnout o žádosti studenta (žalobce) o přezkoumání rozhodnutí

o vyměření poplatku za prodlouženou dobu studia a případně mu mohl tento poplatek i snížit,

byl rektor Masarykovy univerzity ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona i Statutu

MU. Učinil-li tak prorektor, jedná se o nezákonný postup.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9

V. Závěr a náklady řízení

[27] Krajský soud v Brně tedy shledal podané žaloby za důvodné a napadená rozhodnutí

především za nezákonná, současně však i za nepřezkoumatelná. Proto žalobám vyhověl, zrušil

rozhodnutí žalované podle a věci jí vrátil k dalšímu řízení (

). Vzhledem k povaze věci a důvodům rozhodnutí soud zrušil rovněž rozhodnutí

děkanky o stanovení poplatku za studium ( ). Právním názorem, který soud

vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je žalovaná v dalším řízení vázána dle

[28] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. Žalobce sice ve věcech úspěch měl (žalobám bylo vyhověno), avšak ze spisu není

patrné, že by jakékoliv náklady řízení vynaložil, proto mu nebylo přiznáno právo na jejich

náhradu.

[29] Žalobci bylo ve všech posuzovaných věcech přiznáno usnesením zdejšího soudu

osvobození od placení soudních poplatků v plném rozsahu dle , a proto

soud postupoval dle , o soudních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho

návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek žalovaný, nemá-li proti navrhovateli

právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.

[30] Žalované tak byla uložena povinnost uhradit České republice na účet zdejšího soudu

nezaplacené soudní poplatky za podané žaloby, neboť žalobce byl v posuzovaných věcech

úspěšný, jeho návrhům soud vyhověl, přitom však byl od soudních poplatků osvobozen.

S ohledem na výsledek řízení neměla žalovaná právo na náhradu nákladů řízení a nebyla od

placení soudních poplatků osvobozena věcně ani osobně dle § 11 zákona o soudních

poplatcích. Na žalovanou se tak pro její neúspěch ve věci přenesla poplatková povinnost

v plném rozsahu, a je proto povinna soudní poplatky uhradit. Žalované proto bylo podle

výsledku soudního řízení uloženo, aby uhradila soudní poplatky za řízení, které činily v každé

věci 2 000 Kč podle položky 18 bodu 2. písm. a) Sazebníku soudních poplatků (ve znění

účinném do 31. 8. 2011), celkem tedy částku 10 000 Kč (za 5 projednaných žalob).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu