Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 66/2012 - 14

- 18

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Nymburce, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o 62.980,50 Kč s příslušenstvím: žalobkyně ČEZ ICT Services, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, IČ 26470411, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava - Mariánské Hory, a žalovaného J. K.,

t a k t o :

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za přefakturaci měsíčních poplatků za službu od operátora vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , j e s o u d .

II. Usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 11. 2010, čj. - 56, s e v tomto rozsahu z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 29. 11. 2012 se Český telekomunikační úřad (dále též jen „navrhovatel“ nebo „Úřad“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem v Nymburce ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynulo následující:

Žalobkyně (ČEZ ICT Services, a. s. resp. ČEZnet, a. s.) uzavřela se žalovaným dne 1. 6. 2005 „Smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb“ č. V05/10212, ve které smluvní strany sjednaly pronájem dvou koncových mobilních zařízení kategorie „B“ včetně SIM Eurotel v celkové výši 600 Kč měsíčně. K telefonním číslům x1, x2 sjednaly smluvní strany programové nastavení SIM karet Eurotel „OPI VPN“. Podpisem předávacího protokolu poskytnutí telekomunikačních služeb dne 13. 6. 2005 k uvedeným telefonním číslům se žalovaný zavázal kromě placení ceny za pronájem dvou koncových mobilních zařízení platit též měsíční poplatky za hovorné a paušál Eurotel. Žalobkyně k číslu účtu účastníka (jímž je dle bodu 2 žádosti ČEZnet, a. s.) 4.1881.22.15.100010 požádala společnost Eurotel Praha, spol. s r. o., o poskytování sjednaných služeb „Optimum profi individual“ sítě Eurotel k telefonním číslům s požadovaným datem aktivace 13. 6. 2005.

Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby, žalobkyně žalovanému předmětnou smlouvu vypověděla a návrhem na vydání platebního rozkazu u Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 9. 2010 se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 4. 11. 2010, čj. - 56, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku (výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.). Soud vycházeje z ustanovení a , a , o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických komunikacích“), dospěl k závěru, že v předmětné věci projednání a rozhodnutí brání nedostatek pravomoci soudu, neboť je založena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (navrhovatele), neboť podle zákona o elektronických komunikacích je povinnost k úhradě uložena tímto zákonem.

Zvláštní senát usnesením čj. Konf 9/2012 - 16 ze dne 10. 7. 2012 zrušil usnesení v části o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilních telefonů a rozhodl v této části o pravomoci soudu.

Navrhovatel odmítl pravomoc i ve zbývající části sporu (ve výši 42 929 Kč včetně DPH s příslušenstvím) z titulu úhrady za přefakturaci měsíčních poplatků od operátora. Navrhovatel po konstataci obsahu spisového materiálu, relevantních ustanovení zákona o elektronických komunikacích a předchozích rozhodnutí zvláštního senátu namítl absenci osobního vymezení sporu. Ze smlouvy uzavřené smluvními stranami dne 1. 6. 2005 vyplývá, že měsíční cena, kterou byl žalovaný povinen hradit, se skládá ze dvou částí, a to měsíční ceny za pronájem mobilního telefonu a z přefakturace měsíčních poplatků za službu od operátora Eurotel. Předmětem smlouvy není samotné poskytování služeb poskytnutých žalobkyni společností Telefónica Czech Republic, a. s. (resp. Eurotel Praha, spol. s r. o.), kterou shledal navrhovatel v postavení poskytovatele služeb elektronických komunikací, ale následné přenechání nebo zprostředkování těchto služeb pro zaměstnance žalobkyně či jeho rodinného příslušníka. Předmětem žaloby je spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, k jehož rozhodování má pravomoc Okresní soud v Nymburce.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, je pozitivním kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana - zde orgán moci výkonné a obecný soud [srov. cit. zákona] - osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Negativním kompetenčním sporem je spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.

V dané věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Nymburce, navrhovatel po postoupení věci pravomoc popírá v části, jež se vztahuje ke sporu o zaplacení částky za přefakturaci měsíčních poplatků ve výši 42 929 Kč včetně DPH s příslušenstvím. Jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. NSS).

Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze , o elektronických komunikacích (srov. zákona o elektronických komunikacích) je výjimkou z pravomoci obecných soudů rozhodovat spory vyplývající ze soukromoprávních vztahů (srov. ).

Zvláštní senát vyslovil, že pravomoc navrhovatele rozhodovat účastnické spory podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je založena naplněním osobního a věcného předpokladu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. - 12, dostupné na www.nssoud.cz).

Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických komunikací se dle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne tehdy, týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby je dle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.

Zvláštní senát opakovaně rozhodoval o pravomoci v kompetenčních sporech, v nichž se žalobce (dle obsahu spisu osoba odlišná od osoby poskytovatele služeb elektronických komunikací) domáhal na povinné osobě plnění za služby elektronických komunikací.

Zvláštní senát přitom rozlišil situace, kdy nárok na plnění žalovanou osobou (zaplatit cenu dle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích) originárně vznikl osobě vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích jakožto poskytovateli služeb elektronických komunikací a na žalobce (osobu odlišnou) přešel teprve smluvním postoupením pohledávky (cessio voluntaria); v těchto případech zvláštní senát rozhodl o pravomoci navrhovatele (Český telekomunikační úřad) s tím, že postoupením pohledávky se její charakter nemění, neboť se nejedná o zánik dosavadního a vznik nového závazkového vztahu, ale o změnu závazku v jeho subjektu, přičemž rozhodující je splnění podmínek pravomoci navrhovatele v okamžiku vzniku tohoto závazku (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. - 12, dostupné na www.nssoud.cz).

Oproti tomu rozhodl zvláštní senát o pravomoci soudu, pokud žalobce na základě smluvního vztahu pouze umožnil žalovanému využít služeb elektronických komunikací poskytnutých osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích, např. z důvodu sjednání výhodnější ceny za tyto služby mezi žalobcem a poskytovatelem služby (srov. např. usnesení zvláštního senátu čj. - 12 ze dne 15. 12. 2010, čj. - 12 ze dne 30. 3. 2011, vše dostupné na www.nssoud.cz).

Smluvní vztah žalobkyně (jejího právního předchůdce) a žalovaného založila „smlouva o poskytování telekomunikačních služeb“ č. V05/10212 ze dne 1. 6. 2005 (dále jen „smlouva“), sjednaná jako inominátní smluvní typ podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Zvláštní senát v usnesení ze dne 7. 5. 2010, čj. - 8, publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného rozhodovat spory vzniklé na základě smlouvy „není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně označena, nýbrž její skutečný obsah“. Samotné sjednání smlouvy označené jako smlouva o poskytování telekomunikačních služeb, byť i s poskytovatelem, který získá oprávnění vykonávat komunikační činnost od navrhovatele (jako v případě žalobkyně), proto neznamená automatické založení pravomoci navrhovatele rozhodovat spor.

Zvláštní senát proto při řešení kompetenčního sporu posuzoval právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně žalovanému poskytovala podle článku III. smlouvy službu „pronájem KMZ včetně SIM Eurotel“ s tím, že programové nastavení SIM karet Eurotel smluvní strany sjednaly pro telefonní čísla x1, x2 jako „OPI VPN“ tzn. „Eurotel optimum profi individual VPN“. Žalobkyně následně o poskytnutí sjednané služby požádala operátora Eurotel Praha, spol. s r. o., ke svému účastnickému číslu.

Zvláštní senát je názoru, že tento právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je podmíněn nezávisle existujícím smluvním vztahu žalobkyně a operátora. Žalobkyně proto není osobou poskytující sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný účastníkem ve smyslu zákona o elektronických komunikacích; ve věci tedy nebyla naplněna osobní podmínka podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.

Pokud by žalovaný byl povinen plnit na účet komunikační společnosti (dříve operátorovi Eurotel) Telefónica Czech Republic, a. s., byť prostřednictvím žalobkyně, musel by mezi žalovaným a touto společností existovat právní vztah. Zvláštní senátu však existenci takového právního vztahu, jak je výše pojednáno, neshledal.

Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele podle § 129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti s žalobkyní poskytnutými službami nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností Telefónica Czech Republic, a. s., a žalovaným žádný právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro aplikaci § 129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.

Jelikož nebyl naplněn osobní předpoklad pro založení pravomoci navrhovatele (Českého telekomunikačního úřadu) podle § 129 odst. 1 věty první i druhé zákona o elektronických komunikacích, splnění věcné podmínky podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích zvláštní senát již nemusel posuzovat.

Zvláštní senát podle zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 11. 2010, čj. - 56, v té části, jíž bylo rozhodnuto o postoupení sporu Českému telekomunikačnímu úřadu ve věci zaplacení částky za poskytnuté služby za přefakturaci měsíčních poplatků od operátora. Okresní soud proto bude rozhodovat o celé žalobě ze dne 28. 9. 2010, tedy jak o pohledávce z nezaplacené ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu – jak vyslovil zvláštní senát již v usnesení ze dne 10. 7. 2012, čj. Konf 9/2012 - 16, tak ve zbývající části pohledávky.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Nymburce pokračovat v řízení o podané žalobě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. ledna 2013

JUDr. Michal Mazanec

předseda zvláštního senátu