Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ca 166/2009 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce Ing. R. V.

proti žalovanému Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se

sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 6. 2009, č. j.

6003/09/Be,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ěn í:

Platebním výměrem na penále ze dne 31. 3. 2009 uložila Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky, Krajská pobočka pro Moravskoslezský kraj, ÚP Oprava, žalobci povinnost

zaplatit dle , o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

(dále jen „ “), pokračující penále za období od 29. 1. 2005 do

31. 10. 2008 ve výši 267 480 Kč.

Žalobcovo odvolání zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 24. 6. 2009 a napadený

výměr potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žalobcovo odvolání proti předchozím platebním

výměrům na pojistné ve výši 257 936 Kč a na penále ve výši 828 492 Kč bylo dne

16. 10. 2006 zamítnuto jako opožděné; žalovaný se přitom v rozhodnutí o odvolání dostatečně

vypořádal se vznesenou námitkou promlčení a vysvětlil, proč jí nebylo možné vyhovět.

Platební výměry rovněž neměly takové vady, pro které by bylo třeba je pokládat za nicotné.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Jelikož žalobce dosud neuhradil platební výměr na dlužné pojistné ve výši 257 936 Kč,

vzniklo mu další penále za následné období ve výši 267 480 Kč. Žalovaný se zabýval i tím,

zda se nepromlčelo právo předepsat penále. Posledním úkonem ke zjištění dluhu bylo

vystavení předchozích platebních výměrů, které byly žalobci doručeny dne 29. 4. 2005; od

tohoto dne tak počala běžet nová pětiletá promlčecí lhůta. Vzhledem k tomu, že nový úkon,

jímž bylo zahájení dalšího správního řízení dne 11. 3. 2009, byl proveden ve lhůtě kratší pěti

let od počátku promlčecí doby, nedošlo ani k částečnému promlčení.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že ve správním řízení byla porušena

jeho práva, neboť správní orgán nepřihlédl k vznesené námitce promlčení pojistného jako

základu, a tím i navazujícího penále jako příslušenství. Dlužné pojistné za období od

1. 4. 1993 do 20. 5. 1998 ve výši 257 936 Kč dle platebního výměru ze dne 25. 4. 2005 se

promlčelo, protože zdravotní pojišťovna (dále též „VZP“) provedla úkon k výběru pojistného

a penále až po uplynutí pětileté promlčecí doby dne 27. 1. 2005. Jelikož se promlčela

pohledávka, promlčelo se i příslušenství, tj. penále předcházející i pokračující, které musí

sdílet osud pohledávky. Žalobce dále poukázal na to, že platební výměr vydaný podle § 53

odst. 1 , o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „

Sb.“), by měl mít stejné náležitosti jako výkaz nedoplatků (§ 53 odst. 2); nestačí tedy pouhý

odkaz na rozpis částek uvedených v příloze, která navíc ani nebyla přílohou toho platebního

výměru, o který jde v této věci. Žalobce namítl nicotnost platebního výměru spočívající

jednak v této formální vadě, jednak v tom, že výměr byl vydán i přes námitku promlčení.

Žalobce poukázal i na zjevný nesoulad mezi vyúčtováním pojistného, resp. pokračujícího

penále, za dobu od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008, a zahájením správního řízení za dobu od

1. 1. 2005 do 31. 10. 2008: správní řízení se tak nezákonně zčásti překrývá s předcházejícím

správním řízením. Žalobce se domnívá, že pokud vznesl námitku promlčení dlužného

pojistného i penále, zanikl tím nárok VZP (její subjektivní právo přestalo být vynutitelné);

žalovaný měl proto v odvolacím řízení zrušit vydaný platební výměr. Žalobce závěrem

podotkl, že v současnosti probíhá u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, řízení o

jeho návrhu na zastavení exekuce, podle nějž se musí na exekuční tituly nahlížet jako na

nicotná správní rozhodnutí. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného a

věc mu vrátil k dalšímu řízení, a dále aby vyslovil nicotnost platebního výměru VZP ze dne

31. 3. 2009.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na předchozí platební výměry ze dne

25. 4. 2005, proti nimž se žalobce odvolal a uplatnil námitku promlčení; žalovaný však

odvolání zamítl jako opožděné a zdůraznil, že námitku promlčení lze s úspěchem uplatnit

pouze do nabytí právní moci platebních výměrů. K otázce promlčení podpůrně použil výklad

Nejvyššího soudu, podle nějž je třeba vykládat obsah pojmu promlčení upraveného v § 16

analogicky podle – , i co se týče

běhu promlčecí lhůty; promlčení tedy nelze přiznávat důsledky charakteristické pro prekluzi.

V rámci civilní exekuce vznesl žalobce rovněž námitku promlčení pohledávky a navrhl

zastavení výkonu rozhodnutí; soudy rozhodující ve věci shodně vyslovily názor, že instituty

promlčení a prekluze nelze vzájemně zaměňovat. Nárok VZP na zaplacení pojistného

vyměřeného dne 25. 4. 2005 promlčen není; proto i penále, které vzniklo jeho neuhrazením –

jak za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005, tak za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008 – je

vyměřeno oprávněně. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 27. 1. 2005 vyúčtovala VZP žalobci pojistné na

veřejné zdravotní pojištění ve výši 257 936 Kč za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 a s ním

související penále za toto období ve výši 828 492 Kč. Žalobce dlužné částky neuhradil, a

proto dne 25. 4. 2005 vydala VZP platební výměry na pojistné a na penále (zásilka uložena

26. 4. 2005, převzata 10. 5. 2004). Žalobcovo odvolání proti těmto výměrům bylo zamítnuto

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

jako opožděné rozhodnutím ze dne 30. 8. 2006. Podle odůvodnění vznesl žalobce námitku

promlčení dlužného pojistného poprvé až v opožděně podaném odvolání, tj. po nabytí právní

moci platebních výměrů; k námitce proto nebylo přihlédnuto. Dne 12. 11. 2008 vyúčtovala

VZP žalobci penále na dlužné pojistné ve výši 267 480 Kč za období od 29. 1. 2005 do

31. 10. 2008. Dne 14. 1. 2009 reagovala VZP na vznesenou námitku promlčení sdělením,

podle nějž není pohledávka promlčená; odkázala přitom na rozhodnutí o odvolání ze dne

16. 10. 2006.

Žaloba není důvodná.

Podle se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje

za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho

vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Podle platí, že nebylo-li pojistné nebo záloha na

pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které

mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za

každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala.

Žalobce vznesl námitku promlčení v odvolání proti platebním výměrům na pojistné a na

penále za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 vydaným dne 25. 4. 2005; je přesvědčen, že

námitka byla vznesena důvodně, protože první úkon k výběru pojistného provedla VZP až

dne 27. 1. 2005, tj. po více než pěti letech ode dne splatnosti pojistného. Z toho pak vyvozuje,

že již tyto první platební výměry ze dne 25. 4. 2005 byly nicotné – a nicotné jsou podle jeho

názoru i jakékoli další výměry na penále vztahující se k promlčenému pojistnému.

Tato argumentace ale neobstojí. Soud v tomto řízení, které se týká penále za období od

29. 1. 2005 do 31. 10. 2008, nemůže zkoumat okolnosti, za jakých bylo žalobci vyměřeno

původní pojistné za období od 1. 4. 1993 do 28. 1. 2005 – tj. zda bylo vyměřeno řádně, nebo

až po uplynutí pětileté promlčecí lhůty stanovené v

Žalobce poukazuje na to, že pojistné bylo vyúčtováno až dne 27. 1. 2005; to však samo o sobě

nic neznamená, protože nelze vyloučit, že VZP kdykoli v období od 1. 4. 1993 učinila úkon

směřující ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření (§ 16 odst. 1 věta druhá), a začala

tak běžet nová pětiletá promlčecí lhůta (což se mohlo stát i opakovaně). Především se ale

vydaný platební výměr nestává nicotným a vymáhání pojistného (a penále) se nestává

nemožným jen proto, že podle tvrzení plátce pojistného je dluh na pojistném promlčen.

Námitku promlčení je totiž nutno uplatnit v běžícím řízení, a ne „kdykoli“, jak se domnívá

žalobce. Z rozhodnutí a z dalších listin založených ve správním spisu je patrné, že platební

výměry na pojistné a na penále ze dne 25. 4. 2005 napadl žalobce odvoláním, v němž vznesl

námitku promlčení; toto odvolání však bylo zamítnuto jako opožděné (tzn. bylo podáno až

poté, co platební výměry nabyly právní moci – tj. nikoli v běžícím řízení). Proti rozhodnutí

o odvolání pak již žalobce neuplatnil další právní prostředky (ačkoli mohl podat žalobu ke

správnímu soudu, pokud s rozhodnutím nesouhlasil); na toto rozhodnutí je tedy třeba nahlížet

jako na správné a zákonné.

Protože platební výměry ze dne 25. 4. 2005 nebyly zrušeny, nadále existují a svědčí jim

presumpce správnosti, byla VZP oprávněna (a povinna) předepsat žalobci k úhradě i další

penále vzniklé po tomto datu. Penále by přestalo přirůstat až v okamžiku, kdy by žalobce

zaplatil původní dlužné pojistné (které bylo pravomocně vyměřeno, a příslušný platební

výměr nebyl nikdy zrušen). To však ze spisu není zřejmé, a žalobce to ani netvrdí; penále za

období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008 mu tedy bylo vyměřeno po právu.

Žalobce dále namítl nicotnost platebního výměru; ani v tom mu však soud nemůže přisvědčit. Podle se na rozhodování zdravotních

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

pojišťoven ve věcech placení pojistného a penále vztahují obecné předpisy o správním řízení,

tj. , nestanoví-li tento zákon jinak. Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními

výměry. Podle § 53 odst. 2 může zdravotní pojišťovna předepsat dlužné pojistné a penále

k úhradě též výkazem nedoplatků. Stanoví se tu také náležitosti výkazu nedoplatků (označení

plátce pojistného, výše nedoplatků podle stavu účtu plátce, den, ke kterému byla výše

nedoplatků zjištěna, poučení o námitkách apod.).

V této věci VZP rozhodla dne 31. 3. 2009 platebním výměrem, nikoli výkazem

nedoplatků. Na platební výměr se vztahují požadavky kladené na náležitosti rozhodnutí

obecnými předpisy o správním řízení. Rozhodnutí podle § 47 odst. 1 tehdy účinného

( ) muselo obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o

odvolání. To vše bylo v případě platebního výměru na pojistné ze dne 25. 4. 2005 splněno:

výrokem byla plátci (žalobci) uložena podle povinnost

zaplatit dlužné pojistné ve výši 257 936 Kč, byla stanovena lhůta 15 dnů pro splnění

povinnosti a byly specifikovány údaje pro provedení platby. V odůvodnění VZP uvedla, že

bylo zjištěno, že žalobce nezaplatil dlužné pojistné ve shora uvedené výši, které bylo

vyčísleno vyúčtováním ze dne 27. 1. 2005, přičemž jeho námitky vznesené ve správním řízení

byly shledány nedůvodnými. V poučení pak VZP uvedla, že proti tomuto platebnímu výměru

lze podat odvolání k Rozhodčímu orgánu VZP do patnácti dnů ode dne doručení, a to

prostřednictvím územního pracoviště VZP ČR Bruntál.

Žalobcova námitka zřejmě míří k tomu, že k tomuto platebnímu výměru nebylo připojeno

vyúčtování, které žalobce obdržel o několik měsíců dříve; to však není podstatnou náležitostí

platebního výměru, jejíž absence by působila nicotnost výměru. Ostatně žalobce si byl vědom

výše pojistného i způsobu, jakým VZP dospěla k požadované částce, právě z vyúčtování ze

dne 27. 1. 2005, které obdržel samostatně.

Už vůbec pak nelze nicotnost platebního výměru na pojistné spatřovat v tom, že byl

vydán navzdory vznesené námitce promlčení. Jak bylo řečeno výše, žalobcem vznesená

námitka promlčení byla neúčinná, protože odvolání, v němž ji uplatnil, nebylo podáno včas.

Efekt pozdě uplatněné námitky promlčení je tedy stejný, jako kdyby žalobce nevznesl

námitku vůbec. Platební výměr na penále vydaný dne 31. 3. 2009 je pak logickým důsledkem

toho, že žalobce nezaplatil pojistné vyměřené mu dne 25. 4. 2005, a není nezákonný a nicotný

jen proto, že žalobce je subjektivně přesvědčen o promlčení dluhu.

Soud neshledává ani žalobcem tvrzený nesoulad mezi vyúčtováním pojistného a

zahájením řízení. V oznámení o zahájení řízení ze dne 24. 2. 2009 je uvedeno, že kontrolou

provedenou „za období od 1. 1. 2005 do 31. 10. 2008“ bylo zjištěno, že žalobce nesplnil svou

povinnost vyplývající ze a č. ; proto mu byly vyúčtovány

dlužné částky za období od 29. 1. 2005 do 31. 10. 2008. První z těchto časových vymezení

(od 1. 1. 2005 do 31. 10. 2008) označuje období, které bylo kontrolováno; druhé (od

29. 1. 2005 do 31. 10. 2008) pak období, za něž bylo žalobci na základě kontroly vyúčtováno

dlužné penále. Rozdíl mezi oběma vymezeními je dán tím, že za období 1. 1. 2005 –

28. 1. 2005 už bylo žalobci vyměřeno pojistné i penále dříve.

Pro věc nemají žádný význam žalobcovy zmínky o civilních řízeních, která ve věci vede.

Ze žaloby ostatně plyne jen to, že žalobce podal návrh na zastavení exekuce – nikoli to, že by

některý z civilních soudů posoudil skutkové okolnosti věci jinak než VZP a zdejší soud (a

dospěl k závěru, že žalobcův dluh na pojistném je promlčen, a nelze tedy vymáhat žádné

penále z něj).

Na okraj lze poznamenat, že pojem promlčení, jak jej užívá ,

chápou správní soudy jinak než žalovaný (a než usnesení Nejvyššího soudu, jichž se žalovaný

dovolává). Podle judikatury nejde o promlčení v tom smyslu, v jakém ho chápou předpisy

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

soukromého práva, nýbrž spíše o obdobu soukromoprávní prekluze – tedy zániku práva (zde

zániku práva nebo spíše pravomoci předepsat pojistné) v důsledku plynutí času, k němuž

správní orgány a soudy přihlížejí při přezkoumávání rozhodnutí z úřední povinnosti; není tedy

nutné, aby účastník sám vznášel námitku promlčení (srov. k tomu rozhodnutí Krajského

soudu v Ústí nad Labem publikované pod č. 1240/2007 Sb. NSS, rozhodnutí Městského

soudu v Praze publikované pod č. 2239/2011 Sb. NSS a rozhodnutí Nejvyššího správního

soudu ze dne 12. 9. 2007, č. j. -81, www.nssoud.cz).

Tuto povinnost však může správní orgán rozhodující o odvolání či soud rozhodující o

správní žalobě vykonat a splnit jen tehdy, jestliže přezkoumává napadené rozhodnutí věcně –

tj. jsou-li splněny všechny podmínky řízení a příslušný orgán rozhoduje o věci samé. Pokud

však bylo podání (odvolání či žaloba) učiněno opožděně (jako žalobcovo odvolání proti

platebním výměrům ze dne 25. 4. 2005), osobou k tomu neoprávněnou apod., přezkumný

orgán mu nevyhoví z procesních důvodů – aniž se zabývá obsahem napadeného rozhodnutí, a

aniž tak má vůbec možnost zjistit a konstatovat hmotněprávní nedostatek spočívající

v prekluzi. I přezkum z úřední povinnosti tak může proběhnout jen v případě že účastník učiní

podání, které splňuje všechny procesní náležitosti. Podobně například i u soudu platí, že je-li

podána správní žaloba, kterou nelze věcně projednat, nemůže soud ani vyslovit, že napadené

rozhodnutí je nicotné (byť by i nicotnost rozhodnutí byla na první pohled patrná) – protože

výrok o nicotnosti je výrokem o věci samé – ale musí žalobu odmítnout.

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné

vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako

nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s

( ; dále jen „ “). Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo

na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec

běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ;

kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

V Praze dne 6. prosince 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková