Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 A 5/2012 - 75

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera

v právní věci navrhovatele: Commexim Group a.s., sídlem v Jílovém u Prahy, Rudných

dolů 291, IČ 27133222, proti odpůrci: Obec Sulejovice, Náves 5, 411 11 Sulejovice,

zastoupeného JUDr. Janem Hejdou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Mostě,

Bělehradská 3347/1, v řízení o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č.

2 územního plánu obce Sulejovice ze dne 22.9.2009, č.j. 709/2009,

t a k t o :

I. Opatření obecné povahy – změna č. 2 územního plánu obce Sulejovice ze dne

22.9.2009, č.j. 709/2009, se zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení v částce 5 000,-

Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se včas a řádně podaným návrhem, který byl podán k poštovní přepravě

dne 17.9.2012, domáhal zrušení změny č. 2 územního plánu obce Sulejovice ze dne

22.9.2009 , č.j. 709/2009 (dále jen „změna č. 2“), vydané zastupitelstvem odpůrce (dále jen

„zastupitelstvo“) podle , stavební zákon (dále jen

„stavební zákon“).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 2 40A 5/2012

Navrhovatel opřel svou aktivní legitimaci o vlastnictví pozemků a budov na území

odpůrce, přičemž uvedl, že se jedná o průmyslový areál dříve označovaný jako Labena nebo

Fruta (dále jen „areál“). Ve svém návrhu nejprve podrobně popsal postup přijímání změny č.

2. Původní územní plán umožňoval navrhovatelem plánovanou realizaci záměru výroby

feromolybdenu a ferovanadu, zatímco změnou č. 2 toto bylo záměrně znemožněno. Dle jeho

názoru bylo změnou č. 2 zasaženo do jeho práv a byl zkrácen na svých právech. Konkrétně

bylo omezeno jeho vlastnické právo, právo svobodně podnikat, přičemž byl zkrácen i na

svých procesních právech, coby účastník procesu přijímání změny č. 2 územního plánu.

Napadená změna č. 2 je nezákonná, ten, kdo ji vydal, překročil meze své působnosti

a pravomoci, nebyla vydána v souladu se zákonem a je obsahově nepřiměřená, resp.

neproporcionální. Zejména došlo k opominutí zveřejnění nově schváleného pozměněného

návrhu zadání změny č. 2 ze dne 28.7.2008. Dále nedošlo k vypořádání s námitkami

navrhovatele vznesenými proti návrhu změny č. 2 a nebylo o nich vydáno ani žádné

rozhodnutí. Dne 20.4.2009 zastupitelstvo projednalo námitky navrhovatele, které svým

usnesením zamítlo, s výjimkou námitky podané proti podmínce prostorového uspořádání,

které zastupitelstvo vyhovělo a stanovilo ji z 50% na 85%. I přesto však zůstal text změny č.

2 v původním znění s procentním zastavěním ve výši 50% a v tomto znění byla změna č. 2

i publikována. Změna č. 2 nebyla tak publikována ve formě v jaké byla přijata. Změna

regulativu u „Území výroby a skladů“ v bodě F změny č. 2 byla vedena jedinou snahou, a to

znemožnit podnikatelské záměry navrhovatele a jeho dceřinné společnosti VÝZKUMNÝ

A VÝVOJOVÝ ÚSTAV SPECIÁLNÍCH SLITIN s.r.o. (dále jen „VVÚSS“), neboť před

jejím přijetím byly tyto záměry obci známy. O čemž svědčí to, že v původním návrhu změny

č. 2 ustanovení o změně regulativu nebylo, dále o tom svědčí článek v místním tisku, jehož

kopii navrhovatel přiložil k návrhu a dále to potvrzuje i zmatečný proces přijímání změny č.

2. Dle navrhovatele došlo i k porušení zásady proporcionality, ochrany v dobré víře nabytých

práv, zásady legitimního očekávání a zákazu zneužití práva. Například stávající komín, který

měří více než 52 metrů a věž hlavní budovy s výškou 40 metrů nesplňují výšku budov

předepsanou změnou č. 2 na max. 20 metrů. Dále vynětí překvalifikace čističky odpadních

vod na výrobní zónu, která je součástí areálu, v průběhu přijímání změny č. 2 je

neodůvodněné a nelogické. Nebyl konkrétně prokázán veřejný zájem, v jehož jménu mělo

dojít k omezení vlastnických práv a zmaření podnikatelských záměrů navrhovatele a zásah

provedený vůči navrhovateli nebyl posuzován z hlediska přiměřenosti, tedy zda a v takovém

rozsahu musel být proveden.

Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že z opatrnosti namítá promlčení lhůty pro

podání žaloby podle ustanovení , (dále jen

„ “) a pochybnost o přípustnosti žaloby podle Ve svém vyjádření připomenul,

že zastupitelstvo jako nejvyšší orgán obce rozhoduje o věcech patřících do samostatné

působnosti obce v zájmu obce a jejich voličů, do této působnosti patří i pořízení územního

plánu. Žalobce napadá záměr zadání návrhu změny č. 2 s tím, že z něj neplyne, jaké změny by

měly být provedeny. V tomto dokumentu se však jedná jen o rozhodnutí o zahájení

příslušných prací, nikoliv o jejich obsahu. Obsah změn plyne až následně z návrhu zadání.

Žalobce napadá i usnesení č. 7 zastupitelstva ze dne 23.6.2008 a jeho následnou revokaci ze

dne 28.7.2008. V tomto případě se jednalo o návrh změny územního plánu, nikoliv o návrh

zadání změny, jak uvádí žalobce. Důvodem revokace tohoto usnesení je skutečnost, že

usnesení chybně použilo spojení „schvaluje“, ačkoliv mělo být správně uvedeno „bere na

vědomí.“ V tomto ohledu se jedná o chybný textu usnesení, avšak zastupitelstvo má právo ho

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 3 40A 5/2012

revokovat. Změny návrhu zadání územního plánu ze strany zastupitelstva jsou možné

a v tomto případě došlo k úpravě regulativu pro výrobní plochu a skladování na základě

požadavků zastupitelstva ze dne 28.4.2008. Následně žalovaný shrnul z jeho pohledu

podstatné body procesu pořizování územního plánu včetně vznesených námitek navrhovatele.

Změna č. 2 řeší bytovou výstavbu, kde je nepřípustná chemická a hutní výroba a nejedná se

tak o bezprecedentní vyloučení návrhu navrhovatele, ale je to ve veřejném zájmu na rozvoji

obce. Námitce týkající se podmínek prostorového uspořádání bylo vyhověno, neboť bylo

navýšeno na 85%. Navrhovatel podal podnět k přezkumnému řízení o zadání změny č. 2 ke

Krajskému úřadu Ústeckého kraje, který neshledal žádné pochybení.

V replice k vyjádření odpůrce navrhovatel mimo jiné uvedl, že revokace zmiňovaného

usnesení zastupitelstva ze dne 23.6.2008 byla čistě účelová, o čemž svědčí i zápis

zastupitelstva ze dne 28.7.2008. Schválený návrh zadání změny č. 2 nebyl řádně zveřejněn

vyhláškou Městského úřadu v Lovosicích. V případě potřeby oprav či úprav budov

nesplňujících výškové parametry stanovené v územním plánu, nebude ze strany stavebního

úřadu vydáno povolení s poukazem na parametry územního plánu. O námitkách navrhovatele,

ačkoliv se k nim odpůrce ve svém vyjádření vyslovuje, nebylo vydáno žádné rozhodnutí.

V případě revokace usnesení šlo o účelovou záležitost. Navíc pod bodem číslo 7. uvedeného

zápisu jednání zastupitelstva ze dne 23.6.2008 byly schváleny dvě usnesení, neboť došlo

k projednání a schválení změny č. 2 územního plánu a dále došlo ke schválení souběžného

projednávání nového územního plánu a není zřejmé, které usnesení bylo revokováno. Dále

uvedl, že potřeby voličů nemohou být jediným východiskem přijímání změn územního plánu,

neboť takovýto postup je v rozporu minimálně se stavebním zákonem a je navíc

diskriminační, neboť navrhovatel není a nemůže být voličem, ačkoliv odvádí nemalé peněžní

prostředky na daních do rozpočtu obce Sulejovice. Změna č. 2 neřeší zejména bytovou

výstavbu, což je snadno ověřitelné. Navrhovatel poukázal i na výhody, které by jeho záměr

pro obec přinesl. Žádný veřejný zájem, pro nějž by mělo dojít k omezení provedeného

změnou č. 2, prokázán nebyl a záměr navrhovatele není nijak v rozporu se zájmem obce, ba

právě naopak. K podnětu k přezkumu uvedl, že byl podán v září 2008 a správní orgán se

k němu vyjádřil v říjnu 2008, tedy rok před vydáním změny č. 2 a proces přijímání tak nebyl

ještě dokončen.

Soud se nejprve při posuzování návrhu zabýval splněním podmínek řízení, přičemž

dospěl k závěru, že je věcně a místě příslušný a žaloba byla podána ve lhůtě stanovené

zákonem. Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy (§ 43 odst. 4 stavebního

zákona). K řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud příslušný podle

a násl. , (dále jen „ “) a nikoliv podle

a násl. ., jak se zřejmě domnívá odpůrce. V daném případě pak návrh může být podle

. podán ve lhůtě 3 let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné

povahy nabylo účinnosti, což v daném případě nastalo dne 8.10.2009.

Soud při posuzování aktivní legitimace navrhovatele vyšel z následujících východisek.

Ustanovení . přiznává právo podat návrh na zrušení opatření obecné

povahy tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným

správním orgánem, zkrácen. Zákonná úprava je tedy založena na podmínce tvrzení porušení

práv navrhovatele, přičemž k tomuto tvrzenému porušení muselo dojít přímo opatřením

obecné povahy. K výkladu citovaného ustanovení se již vyjádřila judikatura Nejvyššího

správního soudu. Ten v usnesení ze dne 30.11.2006, č.j. – 62, www.nssoud.cz,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 40A 5/2012

uvedl, že „pojmovým znakem opatření obecné povahy je to, že se jedná o správní akt s

konkrétně určeným předmětem (vztahuje se k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným

okruhem adresátů. Jakkoliv však je tento okruh adresátů obecný, je třeba trvat na zákonném

požadavku dotčení na právech napadeným opatřením obecné povahy. V tomto směru stojí za

pozornost zdůraznit, že koncepce citovaného ustanovení . je založena na tvrzení

existence zásahu do právní sféry dotčeného subjektu vydaným opatřením obecné povahy.

Zákon tedy vychází z toho, že se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému

opatření obecné povahy, nikoliv proti procesu jeho přijímání. Tím se ostatně i liší aktivní

legitimace v žalobním řízení, upravená stejným zákonem ( .), založená na

tvrzení porušení práv „přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení

úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo

povinnosti.“ V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak je navrhovatel zatížen

břemenem tvrzení zasažení na svých právech výsledným opatřením obecné povahy, přičemž

teprve pokud je tato aktivní legitimace, jakož i další procesní podmínky, dána, je povinností

soudu v rámci tohoto řízení přezkoumat jeho soulad se zákonem z důvodu a v rozsahu

v návrhu uvedeném. Jak Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení rovněž konstatoval, „…

v tomto zvláštním typu soudního řízení je nutno důsledně trvat na požadavku reálně

pravděpodobné aktivní věcné legitimace navrhovatele. To konkrétně znamená, že za věcně

projednatelný návrh nelze považovat i takový, v němž navrhovatel pouze tvrdí dotčení na

svých právech, nýbrž toliko takový, z něhož je patrno, že dotčení na subjektivních veřejných

právech podle okolností konkrétní věci je pravděpodobné. Navrhovatel tedy musí tvrdit

dotčení na svých hmotných právech v důsledku existence napadeného opatření obecné

povahy; nepostačuje uvádět námitky procesního rázu, vztahující se k procesu přijímání tohoto

správního aktu. Pokud zjevně – s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu -

hmotněprávní sféra navrhovatele dotčena nemohla být nebo je její dotčení velmi

nepravděpodobné, není dána jeho aktivní procesní legitimace k podání návrhu v tomto

zvláštním typu řízení a tento návrh proto musí být odmítnut.“

Oproti tomu, ten, kdo je aktivně legitimován k návrhu podle a násl. ., může

tvrdit i porušení svých procesních práv v rámci procedury tvorby územního plánu, je-li

představitelné, že toto porušení mohlo mít za následek dotčení těch jeho hmotných práv, od

nichž se odvíjí aktivní legitimace. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné

povahy či procedura vedoucího k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se

tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry. K přípustnosti návrhu však navrhovateli nepostačí,

aby namítal porušení procedurálních pravidel, které mohlo sice objektivně vést

k nezákonnosti opatření obecné povahy, avšak žádným způsobem nemohlo způsobit, že tato

nezákonnost se dotkla jeho vlastní právní sféry. Přípustnost návrhu je totiž ve smyslu § 101a

. dána tím, že navrhovatel tvrdí zkrácení svých vlastních práv; navrhovatel tedy nemá

oprávnění podat actio popularis. Bude proto vždy na posouzení konkrétního případu v rámci

posuzování přípustnosti návrhu, zda tvrzení navrhovatele o určitém porušení procedury

vedoucí k přijetí opatření obecné povahy jsou taková, že a priori vylučují možnost, že by se

takové porušení mohlo projevit v jeho právní sféře; platí zde, že v pochybnostech je nutno

přiklonit se k přípustnosti soudní ochrany (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne

21.7.2009, č.j. -120; rozsudek NSS ze dne 23.9.2009, č.j. -185,

www.nssoud.cz).

Soud v daném případě zjistil, jak z navrhovatelem předložených výpisů z katastru

nemovitostí, tak z územního plánu obce ze dne 28.7.2001, tak i z napadené změny č. 2, že

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 5 40A 5/2012

navrhovatel vlastní pozemky a budovy na území obce, které byly dotčeny změnou č. 2

nejméně v tom rozsahu, že došlo ke změně regulativu územního plánu „Území výroby a

skladů“, jímž jsou regulovány i nemovitosti navrhovatele. Navrhovatel je tedy ve věci aktivně

legitimován.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením . bez jednání, neboť

navrhovatel s tímto postupem výslovně souhlasil a odpůrce se po řádném poučení, že může

vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je

považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

Soud ze spisu a z územního plánu odpůrce zjistil následující podstatné skutečnosti.

Územní plán obce Sulejovice ve znění před změnou č. 2 obsahoval v kapitole 2.1 „Obecné

regulativy funkčního využití“ pro „Území výroby a skladů“ jako přípustné funkční využití:

zřízení zařízení výroby a výrobních služeb všeho druhu, sklady, skladovací plochy a veřejné

provozy, parkoviště a odstavná místa, příslušné komunikace, čerpací stanice PHM, nezbytná

technická vybavenost, zeleň liniová a plošná, stavební dvory a zařízení pro údržbu sítí a

komunikací. Jako podmíněně přípustné funkční využití bylo připuštěno bydlení pohotovostní

a služební, provozovny drobného podnikání a služeb a jako nepřípustné funkční využití bylo

označeno vše ostatní.

V březnu 2008 bylo zpracováno zadání změny č. 2 na základě rozhodnutí zastupitelstva

ze dne 8.10.2007. Dne 16.6.2008 se konalo veřejné projednání změny č. 2 při němž nebyly

vzneseny žádné námitky nebo připomínky. V zápise č. 3 zastupitelstva ze dne 23.6.2008 bod

7 je uvedeno, že „Zastupitelstvo projednalo návrh změny územního plánu č. 2 a tento návrh

jednomyslně schválilo.

Dále pak zastupitelstvo jednomyslně schválilo souběžné projednávání nového územního plánu obce Sulejovice se změnou územního plánu č. 2“

V zápise č. 4 zastupitelstva ze dne 28.7.2008 bod 1.2 a 1.3 je uvedeno: „Zastupitelstvo

schvaluje vyřazení plochy č. 3, tj. plochy výroby a skladování [nemovitosti ve vlastnictví

odpůrce – pozn. soudu] z návrhu zadání změny č. 2. Dále zastupitelstvo požaduje upravit

stávající regulativ plochy výroby a skladování. Jednomyslně schváleno.

Zastupitelstvo schvaluje zadání změny č. 2 UPO Sulejovice, po výše uvedených

změnách.“

Dne 23.3.2009 se konalo veřejné projednání návrhu změny č. 2, na němž byla ze strany

navrhovatele vznesena otázka, jaký byl důvod změny stávajícího regulativu „Území výroby a

skladu“, neboť není řádně zdůvodněna. Stejného dne obdržel Městský úřad Lovosice (dále jen

„pořizovatel“) obsáhlé podání navrhovatele označené jako „Námitky a připomínky proti

návrhu změny č. 2 územního plánu obce Sulejovice.“

Dne 20.4.2009 přijalo zastupitelstvo na svém zasedání usnesení znějící: „A.

Zastupitelstvo obce zamítá námitky podané dne 23.3.2009 spol. Commexim Group a.s. se

sídlem v Jílovém u Prahy, Rudných dolů 291, PSČ 254 01 Jílové u Prahy podané ke změně č.

2 ÚPO Sulejovice. Námitky se v celém rozsahu zamítají, s výjimkou námitky podané proti

podmínce prostorového uspořádání, které se vyhovuje se stanovuje na 85% maximální

zastavěné plochy.

B. Zastupitelstvo obce v souladu s ustanovením , o územním plánování a stavebního řádu (stavební zákon) v platném znění, vydává změnu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 6 40A 5/2012

č. 2 ÚPO Sulejovice ve formě opatření obecné povahy, skládající se z výroku a odůvodnění.

Součástí odůvodnění je rozhodnutí o námitkách došlých k předmětné změně a jejich

odůvodnění. Zastupitelstvo obce pověřuje starostu obce vydáním změny č. 2 ÚPO

Sulejovice.“

Změna č. 2 obsahuje v kapitole F. „Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným

způsobem využití“ i novou úpravu regulativu „Území výroby a skladů“, která nově

v nepřípustném využití uvádí chemickou a hutní výrobu, veškeré další stavby a zařízení, které

nesouvisí s přípustným a podmíněně přípustným využitím. Dále jako podmínky prostorového

uspořádání jsou uvedeny max. výška zástavby 20m a maximální procento zastavění 50%.

V kapitole K. „Rozhodnutí o námitkách a jejich odůvodnění“ je uvedeno, že ke změně č. 2

nevznesl nikdo námitky ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 stavebního zákona, v platném

znění. Z tohoto důvodu nebylo nutné zpracovávat rozhodnutí o námitkách.

Na shora uvedená skutková zjištění dopadají následující ustanovení právních předpisů.

Podle § 47 odst. 1 stavebního zákona na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o

pořízení územního plánu pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh

zadání územního plánu. V návrhu zadání stanoví hlavní cíle a požadavky na zpracování

návrhu územního plánu, případně vymezí řešené území u územního plánu pro vymezenou

část území hlavního města Prahy.

Podle § 47 odst. 2 věta první a druhá stavebního zákona pořizovatel zašle návrh zadání

územního plánu dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu, zajistí zveřejnění

návrhu zadání územního plánu a jeho vystavení k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode

dne vyvěšení oznámení o projednávání zadání na úřední desce. V uvedené lhůtě může každý

uplatnit své připomínky.

Podle § 47 odst. 4 stavebního zákona na základě uplatněných požadavků a podnětů

pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví návrh zadání a předloží jej ke

schválení.

Podle § 47 odst. 5 věta první stavebního zákona zadání územního plánu schvaluje

zastupitelstvo obce, pro jejíž území je územní plán pořizován.

Podle § 52 odst. 1 stavebního zákona o upraveném a posouzeném návrhu územního

plánu se koná veřejné projednání. Pořizovatel zajistí, aby po dobu 30 dnů ode dne doručení

veřejné vyhlášky byl návrh územního plánu vystaven k veřejnému nahlédnutí u pořizovatele

a v obci, pro kterou územní plán pořizuje. K veřejnému projednání přizve jednotlivě obec, pro

kterou je územní plán pořizován, dotčené orgány a sousední obce, a to nejméně 30 dnů

předem.

Podle § 52 odst. 2 stavebního zákona námitky proti návrhu územního plánu mohou

podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb,

veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce veřejnosti.

Podle § 52 odst. 3 věta první stavebního zákona nejpozději při veřejném projednání

může každý uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 námitky, ve kterých

musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit

území dotčené námitkou.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 7 40A 5/2012

Podle § 53 odst. 1 věta první stavebního zákona pořizovatel ve spolupráci s určeným

zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání a zpracuje návrh rozhodnutí o námitkách

uplatněných ke konceptu i návrhu územního plánu.

Podle věta třetí a následující , (dále jen

„ “), o námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává.

Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé

osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její

prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat

vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 173 odst.

1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Změna nebo zrušení pravomocného

rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy.

Podle věta první až třetí opatření obecné povahy, které

musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné

povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů

se opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně. Opatření obecné

povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky.

Na základě shora uvedených návrhových bodů navrhovatele se nejprve soud zabýval tím,

zda nedošlo k porušení ustanovení upravujících pořizování a přijímání územního plánu. Soud

předně upozorňuje, že stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a

zásad územního plánování je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně

zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či

území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Co mu však přezkoumávat

přísluší, je, zda změnu územního plánu přijal pravomocí nadaný a kompetentní orgán a zda

přitom postupoval zákonem předepsaným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího správního

soudu ze dne 18.7.2006, 1 Ao 1/2006, www.nssoud.cz).

Z ustanovení § 47 odst. 2 stavebního zákona mimo jiné vyplývá, že každý má právo se

seznámit se zadáním územního plánu a uplatnit k němu své připomínky. Na základě těchto

připomínek je připraveno zadání územního plánu, které zastupitelstvo schvaluje. Ze

stavebního zákona nevyplývá možnost zastupitelstva předložené zadání územního plánu

měnit nebo schvalovat s výhradami (viz § 47 odst. 4 a 5 stavebního zákona). Dle názoru

soudu se jedná o obdobnou situaci jako při vydání územního plánu. Ve vztahu k vydání

územního plánu a pravomoci zastupitelstva obce již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne

16. 12. 2010, 1 Ao 6/2010, www.usoud.cz, uvedl, že: „Z § 54 odst. 2 a 3 stavebního zákona z

roku 2006 plyne, že zastupitelstvo obce je oprávněno o předloženém návrhu územního plánu

(jeho změny) rozhodnout třemi taxativně vymezenými způsoby: může návrh schválit – tj. vydat

územní plán nebo jeho změnu, může jej vrátit pořizovateli s pokyny k úpravě a novému

projednání, nebo může návrh zamítnout. Stavební zákon však neumožňuje, aby zastupitelstvo

samo předložený návrh měnilo, doplňovalo nebo schválilo s výhradou či s pokyny k jeho další

úpravě. Tento striktní výklad je třeba zaujmout ze čtyř hlavních důvodů. Za prvé se v daném

případě jedná o reflexi rozdělení samostatné a přenesené působnosti: zatímco územní plán je

pořizován v přenesené působnosti [§ 6 odst. 1 písm. a) a odst. 2 stavebního zákona],

zastupitelstvo jej schvaluje v samostatné působnosti [§ 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona]

– prostupnost mezi těmito působnostmi nelze připustit. Za druhé je tento závěr důsledkem

rozdělení kompetencí mezi pořizovatelem územního plánu, který jej „pořizuje“ [§ 2 odst. 2

písm. a) stavebního zákona] a zastupitelstvem obce, které ho vydává. Za třetí svěření

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 8 40A 5/2012

provádění jakýchkoliv změn v připravované územně plánovací dokumentaci pouze

pořizovateli je promítnutím principu odbornosti při pořizování územního plánu spočívajícího

v povinnosti pořizovatele splňovat kvalifikační požadavky specifikované v § 24 stavebního

zákona. To zajišťuje potřebnou odbornou a právní korekci požadavků na podobu územně

plánovací dokumentace artikulovaných zastupitelstvem obce, na které žádné takové

kvalifikační požadavky kladeny nejsou, a ostatně ani být kladeny nemohou. Za čtvrté je

účelem tohoto ustanovení zamezit obcházení procedury stanovené stavebním zákonem pro

pořízení a schválení územního plánu nebo jeho změny, tedy neumožnit zastupitelstvu obce

měnit obsah návrhu územního plánu (jeho změny) před jeho vydáním a nerespektovat tak

řešení projednané a dohodnuté s dotčenými orgány, nadřízeným orgánem a projednané se

sousedními obcemi a veřejností (srov. Hegenbart, M. – Sakař, B. a kol. Stavební zákon.

Komentář. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 141 – 142).“

Soud upozorňuje na to, že v ustanovení § 47 odst. 5 stavebního zákona, stejně jako

v ustanovení § 54 odst. 2 a 3 stavebního zákona, ke kterému se vztahuje shora uvedený

rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 6/2010, není založena pravomoc

zastupitelstva měnit předložený návrh či ho schvalovat s výhradami. V daném případě při

schvalování zadání územního plánu však zastupitelstvo na svém zasedání dne 28.7.2008

vyřadilo pozemky navrhovatele vedené jako plocha č. 3 ze zadání územního plánu a dále

rozšířilo zadání o změnu regulativu pro plochy výroby a skladování. Následně došlo ke

schválení zadání územního plánu, aniž by měla veřejnost, dotčené orgány, sousední obce

a krajský úřad možnost se s těmito změnami zadání seznámit. V daném případě tak

zastupitelstvo nepostupovalo stavebním zákonem určeným způsobem, neboť změnilo zadání

územního plánu, ačkoliv k tomu nebylo dle ustanovení § 47 odst. 4 stavebního zákona

oprávněno. Soud tedy konstatuje, že zastupitelstvo porušilo zákonem stanovený způsob

vydávání opatření obecného povahy podle . a změna č. 2 tak nebyla vydána

jako celek zákonem stanoveným postupem, a je na místě ji bez dalšího zrušit.

Ve věci je nesporné, že navrhovatel podal ve fázi projednání návrhu změny č. 2 podle

§ 52 odst. 3 stavebního zákona námitky. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2008,

, www.nssoud.cz, uvedl, že: „Rozhodujícím kritériem, dle kterého je podání

obsahující výhrady proti návrhu opatření obecné povahy kvalifikováno jako připomínka či

námitka ( z roku 2004), není kvalita či obsahové náležitosti

tohoto podání, nýbrž to, kdo výhrady vznesl. Pokud jsou tedy výhrady proti územnímu plánu

vzneseny vlastníkem nemovitostí dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně

prospěšných opatření a zastavitelných ploch, popřípadě též zástupcem veřejnosti (§ 52 odst. 2

stavebního zákona z roku 2006), musí k nim být bez dalšího přistoupeno jako k námitkám.“

Podání navrhovatele ze dne 23.3.2009 bezpochyby obsahuje námitky, neboť je podala

osoba, jíž se změna č. 2 bezprostředně dotýká, protože se vztahuje na pozemky a budovy ve

vlastnictví navrhovatele, které jsou umístěny na zastavitelných plochách obce Sulejovice,

jejichž využití bylo změnou č. 2 změněno [srov. § 2 odst. 1 písm. j) a § 52 odst. 2 stavebního

zákona]. Ostatně tuto skutečnost ani odpůrce ve svém vyjádření nerozporoval.

Zastupitelstvo dne 20.4.2009 o námitkách navrhovatele podle § 172 odst. 5 správního

řádu sice rozhodlo tak, že je zamítnulo s výjimkou toho, že bylo vyhověno námitce, co do

podmínek prostorového uspořádání, kdy bylo oproti návrhu změny č. 2 zvýšeno procento

maximálního přípustného zastavění z 50% na 85%. Následně publikovaná změna č. 2 jednak

neobsahovala rozhodnutí o námitkách v rozporu s ustanovením ,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 9 40A 5/2012

ani nezohlednila změnu prostorového uspořádání, neboť v publikované změně č. 2 zůstalo

maximální přípustné zastavění v míře 50%.

K tomu lze poukázat mimo jiné na to, že rozhodnutí o námitkách je samostatným

rozhodnutím, které je součástí územního plánu a jsou tak na něj kladeny nároky jako na jiná

rozhodnutí správního orgánu podle (srov. např. rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. , www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu, že

publikace opatření obecné povahy se podle provádí

prostřednictvím veřejné vyhlášky, přičemž na uplynutí patnácti dnů od vyvěšení je vázána

účinnost opatření obecné povahy, nelze než konstatovat, že došlo k dalším dvěma porušením

zákonem stanoveného postupu při vydávání změny č. 2 podle ., neboť

nebylo vydáno rozhodnutí o námitkách ani nedošlo k řádné publikaci napadeného opatření

obecné povahy, neboť nebylo publikováno ve schváleném znění.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že návrh na zrušení opatření

obecné povahy – změny č. 2 je důvodný a podle napadené opatření obecné

povahy zrušil, neboť nebylo vydáno zákonem stanoveným postupem, a toto opatření soud

zrušil ke dni nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Navrhovatel byl ve své návrhu zcela úspěšný, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první

. uložil odpůrci povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu

nákladů řízení v celkové výši 5000,- Kč, která se skládá pouze z částky 5.000,- Kč za

zaplacený soudní poplatek, neboť navrhovatel bez dalšího uvedl, že požaduje přiznání

náhrady nákladů řízení v zákonné výši, aniž by je přesněji konkretizoval či prokázal. Ze

spistu je tak patrný toliko náklad na uhrazení soudního poplatku. Neúspěšnému odpůrci pak

náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj

o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno

pro výkon advokacie.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 10.12.2012

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)