Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Vol 13/2012 - 36

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

[33.] Je zřejmé, že zmíněný požadavek petice představuje apriorní omezení pro navrhování kandidátů na funkci prezidenta republiky. Smysl tohoto omezení spočívá ve dvou směrech: (1.) jedná se o projev vážnosti úmyslu kandidovat, kdy získání potřebného počtu podpisů vyžaduje značné úsilí (a také nesporně též finanční náklady), a (2.) tento počet podpisů prokazuje alespoň minimální apriorní politickou podporu. Souběh těchto důvodů by měl snížit riziko podávání kandidátních listin takových kandidátů, kteří svoji kandidaturu považují např. spíše za recesi, resp. jedná se o návrhy zcela zjevně bezúspěšné. Jak plyne z důvodové zprávy k vládnímu návrhu ústavního zákona, kterým byla přímá volba prezidenta zavedena, počet podpisů na petici je stanoven tak, aby deklaroval „dostatečně silnou podporu kandidáta a zamezil nadměrnému užívání tohoto práva” (viz tisk č. 415, Poslanecká sněmovna, 2011, VI. volební období, in: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=415&CT1=0).

[34.] Současně však platí, že u údajů obsažených na těchto peticích je třeba vycházet z presumpce jejich správnosti. To znamená, že každý navrhovatel, který předloží nejméně 50.000 podpisů na těchto peticích, je předkládá s tím, že je přesvědčen o jejich správnosti, a splnil tak své „břemeno tvrzení“ a je věcí ministerstva, aby do celkového počtu nezapočetlo takové údaje, které jsou neúplné či nesprávné. Důkazní břemeno v tomto směru spočívá samozřejmě na ministerstvu.

[35.] Ze zákona o volbě prezidenta republiky plyne, že ministerstvo nejprve prověřuje úplnost předložených údajů (§ 25 odst. 4), když do celkového počtu občanů nezapočte takové, u nichž chybí některý z požadovaných údajů anebo je tento údaj uveden neúplně. Teprve poté ministerstvo ověřuje správnost údajů na peticích, a to nejprve na náhodně vybraném vzorku 8.500 občanů; zjistí-li ministerstvo nesprávné údaje u 3 % nebo více podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu a nezapočítává tyto občany, u nichž byly zjištěny nesprávné údaje, do celkového počtu občanů podepsaných na petici. Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost alespoň u 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích (odst. 6 cit. ustanovení).

[36.] Jakkoliv Nejvyšší správní soud uznává, že výklad provedený v projednávaném případě Ministerstvem vnitra je z čistě jazykového hlediska možný, nemůže obstát při použití ostatních výkladových metod.

[37.] Základním problémem tohoto zvoleného způsobu výkladu je to, že presumuje nesprávnost předkládaných údajů dokonce nad rámec exaktních zjištění plynoucích z obou prověřovaných vzorků. Jestliže totiž smysl namátkového ověřování správnosti údajů na peticích spočívá v tom, aby kandidáti tuto zákonnou podmínku dodržovali a aby předložením petic se stanoveným počtem podpisů doložili výše zmíněnou vážnost vůle kandidovat i apriorní politickou podporu, je namístě, aby ministerstvo při této kontrole odečetlo jen ty údaje, které se mu podaří zásadním způsobem zpochybnit, a aby toto zjištění promítlo do zbývajícího počtu údajů. Jinak řečeno, přístup ministerstva musí být založen na presumpci správnosti předkládaných údajů; nikoliv na myšlence, že mají být kandidáti nějakým způsobem sankcionováni za to, že některé údaje se ukážou být neúplnými či nesprávnými. V tomto směru je ostatně třeba plně přisvědčit navrhovatelkám, pokud argumentují velmi malými možnostmi prověřovat správnost údajů, které občané zapisují do petičních archů, a také velmi krátkou dobou, kterou mohli neprivilegovaní kandidáti s ohledem na nabytí účinnosti zákona o volbě prezidenta republiky pro sběr podpisů využít.

[38.] Zákonný mechanismus plynoucí z ustanovení § 25 odst. 5 a 6 cit. zákona vychází z toho, že ministerstvo neprověřuje úplně všechny předložené údaje, nýbrž vybere si nejprve jeden vzorek podpisů o velikosti 8.500 a pokud v něm zjistí chybovost nejméně 3 %, přistoupí k prověření dalšího stejně velkého vzorku. Pokud i v tomto případě dosahuje chybovost nejméně 3 %, další zjišťování ministerstvo neprovádí a zákon mu umožňuje presumovat obdobnou chybovost i ve zbývající části odevzdaných podpisů.

[39.] Samotnou možnost presumpce nesprávnosti předložených údajů na peticích považuje soud za ústavněprávně přípustnou. Při její aplikaci je však namístě maximální míra restriktivnosti. Jinak řečeno, pokud by ministerstvo vykládalo tuto zákonnou úpravu v neprospěch kandidátů a dovozovalo by neúplnost či nesprávnost uváděných údajů na peticích bez výslovné zákonné opory, případně svým postupem by porušovalo zásadu proporcionality, dopouštělo by se pochybení dosahující protiústavní intenzity.

[40.] Právě proto považuje soud způsob výkladu a aplikace citovaného ustanovení § 25 odst. 6 zákona o volbách prezidenta republiky provedený v nyní projednávaném případě odpůrcem za jednoznačně protiústavní a také nelogický. Pokud totiž ministerstvo provedlo namátkové prověřování obou vzorků podpisů za účelem zjištění statistické míry chyb, nedává žádný smysl, aby byla zjištěná procentuální pochybení z obou vzorků mechanicky sečtena a poté promítnuta do celého souboru odevzdaných podpisů.

[41.] Smysl zjištění průměrné chyby totiž nespočívá v ničem jiném, než v nastavení pravděpodobnostního odhadu chybovosti zbytku souboru, u něhož správnost předkládaných údajů již není samostatně zkoumána. Úvaha, podle níž se do zbytku této množiny nepromítá průměrná hodnota chybovosti získaná z obou zkoumaných vzorků, však v tomto kontextu viděno popírá smysl předchozího zjišťování statistických chyb. Pokud by totiž měl být postup ministerstva principielně správný či alespoň obhajitelný, pak by to např. znamenalo, že k oběma zjištěným sečteným procentuálním výsledkům chyb by se musely logicky přičítat procentuální výsledky další, pakliže by ministerstvo pokračovalo v přezkoumávání dalších vzorků. Tento postup však zcela popírá smysl a význam zjištěných procentuálních chyb u náhodně prověřovaných vzorků: ten totiž spočívá pouze a jedině v tom, že s velkou mírou pravděpodobnosti lze očekávat, že stejná či alespoň podobná procentuální chybovost existuje též u zbývajících údajů, které již samostatně prověřovány nejsou.

[42.] Navrhovatelky správně poukázaly na další absurdní výsledek, který by mohl nastat tím, že by součet procentuální chybovosti u obou zkoumaných vzorků přesáhl 100 %. Například za situace, kdy by kandidát na funkci prezidenta republiky předložil petice s celkovým počtem 150.000 podpisů, nicméně u prvního kontrolního vzorku by byla zjištěna chybovost 48 % a u druhého 53 %, znamenalo by to při součtu obou údajů nutně, že mu nemůže být uznán jediný podpis na petici, ačkoliv se lze důvodně domnívat, že se počet správných a úplných podpisů pohybuje kolem 75.000. Tento modelový příklad názorně ukazuje nesmyslnost postupu Ministerstva vnitra.

[43.] Závadnost postupu ministerstva lze vyložit rovněž na tom, že v důsledku použitého vzorce dochází k navýšení počtu chybných údajů i u toho prověřeného kontrolního vzorku, kde byla tato chybovost prokazatelně nižší. Konkrétně to v nyní projednávaném případě znamená, že byla-li zjištěna chybovost prvního kontrolního vzorku 7,659 % (chyby byly zjištěny u celkem 651 občanů) a druhého vzorku 11,494 % (977 občanů), představuje součet obou chybovostí 19,153 %. Takto zjištěná procentuální chybovost však v nyní řešeném případě nebyla promítnuta jen do té části údajů, které ministerstvo vůbec neprověřovalo (a kde se proto měla dovodit určitá domnělá míra nesprávnosti), nýbrž také do údajů obsažených v obou již prověřovaných vzorcích v celkovém počtu 17.000.

[44.] Jinak řečeno, jestliže v daném případě ministerstvo zjistilo, že v obou vzorcích bylo obsaženo celkem 1.628 chybných údajů (a stejný počet občanů tedy měl být správně odečten od součtu občanů z obou kontrolních vzorků – tedy od 17.000); vedl postup ministerstva k absurdnímu závěru, že z těchto obou kontrolních vzorků bylo odečteno celkem 3.256 občanů, což odpovídá součtu obou zjištěných průměrů chybovosti. Z rozdílu obou čísel tak plyne závěr, že 1.628 občanů bylo odečteno, ačkoliv u nich předtím ministerstvo nezjistilo žádnou chybu. K odpočtu proto došlo ve zcela evidentním a vědomém rozporu se zjištěným skutkovým stavem.

[45.] Na závadnosti postupu ministerstva nemůže nic změnit ani jeho argumentace obsažená ve vyjádření k návrhu, v níž poukazuje na problém tzv. duplicit podpisů. Jestliže totiž provádí „alternativní kalkulaci“ a nabízí tak úplně jinou metodiku výpočtu, založenou na oddělení tzv. závislých a nezávislých chyb a jejich oddělené promítnutí do celého souboru obdržených údajů, je třeba konstatovat, že se tato dodatečně uplatněná argumentace jeví soudu jako značně účelová a nemůže mít v tomto řízení žádnou relevanci. Úkolem soudu je totiž přezkoumat napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým byla odmítnuta kandidátní ing. Jany Bobošíkové na funkci prezidenta republiky, a to z hlediska jím zvoleného postupu v této konkrétní věci, a nikoliv domýšlet možné alternativní způsoby řešení. Zvolená metodika měla být ostatně nastavena předem tak, aby odpovídala požadavkům transparentnosti a předvídatelnosti, a nelze ji dodatečně měnit v závislosti na tom, jaké výsledky jsou dosahovány.

[46.] Soud proto uzavírá, že na základě ústavně konformního výkladu a použití ustanovení § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta, kdy je namísto chybného součtu průměrné chybovosti z obou kontrolních vzorků správně použit jejich průměr, dosahuje výsledný počet podpisů na petičních listinách kandidátky na funkci prezidenta republiky ing. Jany Bobošíkové celkem 50.810 podpisů, což překračuje minimální požadovaný počet podpisů a kandidátka proto měla být zaregistrována. Za této situace a s ohledem na uplatněné námitky soud v plném rozsahu vyhověl podanému návrhu a nemusel se již zabývat dalšími okolnostmi postupu ministerstva při registraci kandidátních listin, neboť by to bylo v tomto projednávaném případě nadbytečné a nemohlo by to žádným způsobem ovlivnit výsledek tohoto řízení.

IV. Závěr

[47.] Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že postup zvolený ministerstvem v projednávané věci byl protiústavní a odporující rovněž smyslu a účelu aplikovaného ustanovení a 6 zákona o volbách prezidenta republiky. Proto soud v souladu s ustanovením zákona o volbě prezidenta republiky ve spojení s rozhodl o povinnosti ministerstva kandidátní u kandidátky na funkci prezidenta republiky ing. Jany Bobošíkové registrovat.

[48.] Současně soud zrušil napadené rozhodnutí Ministerstva vnitra tak, jak navrhovatelka požadovala. Jakkoliv totiž sice zákonná úprava pravomoc soudu takové rozhodnutí zrušit výslovně nestanoví, vycházel soud z dříve vysloveného právního názoru Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 25. 11. 2009, č. j. - 64, publ. pod č. 2017/2010 Sb. NSS a na www.nssoud.cz), podle něhož „při vymezení pravomocí správních orgánů je nutno striktně trvat na ústavním požadavku, aby byly dostatečně určitě a jasně stanoveny zákonem ( y, d). Znamená to, že taková pravomoc musí být zásadně výslovně v zákoně zakotvena, a to s patřičnou mírou konkrétnosti a určitosti, aby bylo již ze samotné dikce zákona ve všech podstatných rysech zřejmé, jakým způsobem a za jakých podmínek může orgán veřejné moci jednat a svým jednáním zasahovat do právní sféry soukromých osob. Výjimky z uvedeného pravidla platí pouze pro tzv. „implicitní pravomoci“, tedy pravomoci, které sice výše uvedeným způsobem nejsou zakotveny, avšak které jsou nezbytně třeba k řádnému uplatňování jiných, ústavně předepsaným způsobem zakotvených pravomocí, bez jejichž existence by jiné pravomoci nemohly být řádně uplatňovány, a které jsou obsahově vymezeny tak, že se striktně drží ústavně legitimního účelu, k jehož realizaci jsou uplatňovány a který je shodný či úzce spojený s účelem oněch jiných pravomocí, a pouze tím nejšetrnějším rozumně dosažitelným způsobem zasahují do právní sféry soukromých osob.“ V nyní projednávaném případě proto soud napadené rozhodnutí ministerstva zrušil i bez výslovné zákonem stanovené pravomoci, neboť dospěl k závěru, že je to opodstatněno zájmem na právní jistotě. V opačném případě by totiž soud pouze uložil povinnost ministerstvu provést registraci kandidátky, nicméně i nadále by formálně existovalo předchozí rozhodnutí ministerstva, vydané ve stejné věci, které by tomuto novému rozhodnutí ministerstva, vázaného právním názorem soudu, zcela evidentně protiřečilo.

[49.] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2012

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu

Soudci JUDr. Josef Baxa, JUDr. Radan Malík a JUDr. Jan Passer uplatnili odlišné stanovisko podle k výroku I. a II. tohoto usnesení.

V odlišném stanovisku přiměřeně odkazujeme na odlišné stanovisko uplatněné proti usnesení ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. (kandidát Tomio Okamura).

JUDr. Josef Baxa

JUDr. Radan Malík

JUDr. Jan Passer