Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 95/2012 - 6

- 7

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Praha 2, Spálená 2, v řízení o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. jinému soudu.

t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u místně příslušného Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nečinností žalovaného, na kterého se obrátil se stížností podle , o svobodném přístupu k informacím, z důvodu, že ta nebyla doposud vyřízena.

Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému soudu, v souladu s (dále jen „ “), neboť je v projednávané věci žalovaným.

Žalobce se k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřil a nevyužil ani svého práva vyjádřit se ve smyslu ustanovení k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a k důvodu přikázání, ačkoli byl k vyjádření ve lhůtě deseti dnů vyzván výzvou ze dne 2. 10. 2012 (doručena dne 12. 10. 2012).

Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

Ustanovení upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc projednat a rozhodnout.

V projednávané věci je pasivně legitimovaným účastníkem (žalovaným) Městský soud v Praze, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci podle rozvrhu práce rozhodnout. Z uvedeného důvodu nelze u soudců specializovaných senátů tohoto soudu a priori vyloučit určitou míru pocitu sounáležitosti s institucí, ve které pracují, a již tato skutečnost sama o sobě může u žalobce vyvolávat rozumné pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří by měli ve věci rozhodovat. Za takové situace nelze ze soudců Městského soudu v Praze sestavit senát, který by o žalobě mohl rozhodnout.

Ke vztahu objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 40, ve kterém se vyslovil tak, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu nemo iudex in causa sua, dle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).

Vzhledem k těmto důvodům byly podmínky pro delegaci jinému krajskému soudu, stanovené v ustanovení , splněny. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc Krajskému soudu v Praze. Při úvaze, kterému krajskému soudu věc postoupit, vycházel Nejvyšší správní soud ze skutečnosti, že tento krajský soud je pro oba účastníky nejvýhodnější z hlediska dostupnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senát