Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 160/2012 - 19

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: R. T., zast. Ing. Markem Piechem, daňovým poradcem se sídlem Otická 758/19, Opava, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 6. 4. 2009, č. j. 39/13 495/2009-392, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, č. j. - 29,

t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2012, č. j. -29, s e z r u š u j e.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Tímto usnesením městský soud rozhodl, že v záhlaví rozsudku č. j. - 28 se v části označení žalovaného mění tak, že nadále bude jako žalovaný uvedeno: Generální finanční ředitelství, sídlem Praha 1, Lazarská 7.

V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že při vyhotovení zkráceného znění rozsudku podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), došlo ke zjevné nesprávnosti, neboť v záhlaví rozsudku bylo jako žalované uvedeno Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 15, zast. JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 17, ačkoliv městský soud z důvodu změny působnosti ve věcech správy daní nadále jednal s Generálním finančním ředitelstvím jako s žalovaným.

Výše uvedené opravné usnesení napadá stěžovatel v celém rozsahu kasační stížností, a to z důvodů dle ustanovení a c) Je názoru, že na něj nepřešla působnost ve věcech prominutí daně podle ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Institut prominutí daně byl totiž s účinností , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zrušen a s ohledem na znění tohoto předpisu se žádost o prominutí dně podaná dle dosavadních právních předpisů, které nebyly do dne účinnosti daňového řádu vyřízeny, dokončí podle podmínek v dosavadních právních předpisech.

S účinností ke dni 1. 1. 2011 bylo rovněž zřízeno Generální finanční ředitelství. Podle čl. VI bod 8 tohoto zákona přitom řízení, která do dne nebytí účinnosti tohoto zákona nebyla Ministerstvem financí ukončena, dokončí Generální finanční ředitelství v případech, kdy je pro tato řízení příslušné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V projednávané věci jde o řízení, které bylo ke dni 1. 1. 2011 již ukončeno. Působnost ve věcech prominutí daně příslušela Ministerstvu financí, s účinností daňového řádu však byl tento institut zrušen. S ohledem na znění výše uvedených přechodných ustanovení působnost v těchto věcech na Generální finanční ředitelství nepřešla a ve věcech žádosti o prominutí daně podaných dle zákona o správě daní a poplatků tedy má nadále rozhodovat Ministerstvo financí.

Z uvedených důvodů je dle stěžovatele napadené usnesení městského soudu nezákonné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí zrušil.

Žalobce se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti opravnému usnesení podle ustanovení , proti němuž je podání kasační stížnosti dle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu přípustné (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. - 123, publikovaný též pod č. 1177/2007 Sb. NSS), a za stěžovatele jedná ve smyslu ustanovení zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je dle zvláštního předpisu požadováno pro výkon advokacie. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů ( a 4 ), ověřil přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Z předloženého soudního a správního spisu zjistil zdejší soud pro věc následující podstatné skutečnosti:

Dne 23. 12. 2008 požádal žalobce podle ustanovení § 55a zákona o správě daní a poplatků o prominutí daně z příjmů a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období roku 1993, které mu byly vyměřeny dodatečnými platebními výměry ze dne 14. 10. 1997, č. j. 124153/97/384914/2306 a č. j. 124184/97/384912/7087. Důvodem pro podání této žádosti byla nesrovnalost při uplatňování daňových zákonů plynoucích z aplikace ustanovení § 47 zákona o správě daní a poplatků ve vazbě na nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , týkající se způsobu počítání prekluzivních lhůt v daňovém řízení. Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2009, č. j. 39/13 495/2009 - 392, rozhodlo Ministerstvo financí o zamítnutí žádosti žalobce. Proti tomu se žalobce bránil žalobou podanou k městskému soudu dne 5. 6. 2009, který rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, č. j. - 28, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Téhož dne bylo vyhotoveno zkrácené znění rozsudku, které bylo vyvěšeno na úřední desku soudu, v němž bylo jako žalovaný označeno Ministerstvo financí, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 17. Následně městský soud dne 18. 10. 2012 rozhodl předsedkyní senátu opravným usnesením č. l. 29 o tom, že záhlaví rozsudku č. l. 28 se v části označení žalovaného mění tak, že nadále bude jako žalovaný uvedeno Generální finanční ředitelství, sídlem Praha 1, Lazarská 7. Toto rozhodnutí je napadeno v nyní projednávané věci. Městský soud poté dne 19. 10. 2012 vyhotovil plné znění rozsudku ze dne 20. 9. 2012 (č. l. 30 – 32), v jehož záhlaví jako žalovaného označil Generální finanční ředitelství, a toto znění rozsudku spolu s opravným usnesením rozeslal účastníkům řízení dle záhlaví, tj. žalobci a Generálnímu finančnímu ředitelství. Pro úplnost kasační soud uvádí, že stěžovatel napadl samostatným podáním ze stejných důvodů i rozsudek městského soudu ze dne 20. 9. 2012, č. j. - 30. Tato věc je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Předmětem nyní projednávané věci je tedy pouze otázka, který ze správních orgánů je žalovaným v projednávané věci, resp. zda je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, či Generální finanční ředitelství, na které dle závěrů městského soudu působnost ze zákona přešla a který je z uvedeného důvodu žalovaným ve smyslu ustanovení 69

Podle právní úpravy obsažené v zákona o správě daní a poplatků bylo k rozhodnutí o prominutí daně příslušné Ministerstvo financí. Tato právní úprava byla účinná jak ke dni zahájení řízení o prominutí daně, tak i ke dni rozhodnutí Ministerstva financí o této žádosti. byl však s účinností k 1. 1. 2011 zrušen a jako základní procesní předpis k správě daní a poplatků byl nahrazen . Ten v přechodných ustanoveních, konkrétně v ve vztahu k dosud nevyřízeným žádostem o prominutí daně podaných dle dosavadních právních předpisů stanoví, že tyto žádosti se posoudí podle podmínek obsažených v dosavadních právních předpisech. Věcnou příslušnost přechodná ustanovení výslovně neřeší. Bez výslovně odlišné právní úpravy však není nejmenšího důvodu, aby byla příslušnost v řízeních pokračujících dle dosavadních právních předpisů odlišná od příslušnosti původní. Příslušným k rozhodnutí o prominutí daně k žádosti podle zákona o správě daní a poplatků je tedy i po 1. 1. 2011 dle přechodných ustanovení daňového řádu Ministerstvo financí.

S účinností rovněž k 1. 1. 2011 byl přijat , kterým se mění , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „ “). Tento zákon v části páté, bod V. změnil , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, tak, že jako součást soustavy územních finančních orgánů zřídil mimo jiné i Generální finanční ředitelství jako správní úřad s celostátní územní působností se sídlem v Praze a v novém ustanovení vymezil jeho věcnou působnost. Na Generální finanční ředitelství přešla s účinností tohoto zákona i část pravomocí Ministerstva financí.

V části páté, čl. VI bod 8 téhož zákona pak zákonodárce v souvislosti s novou koncepcí územních finančních orgánů stanovil, že řízení, která nebyla do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2011) Ministerstvem financí ukončena, dokončí Generální finanční ředitelství v případech, kdy je pro tato řízení příslušné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Pro posouzení sporné otázky je tedy nezbytné určit, zda je Generální finanční ředitelství příslušné rozhodovat o prominutí daně podle , o územních finančních orgánech, ve znění účinném od 1. 1. 2011. Podle ustanovení tohoto zákona, které vymezuje rozsah pravomocí, však nemá Generální finanční ředitelství přímou pravomoc o prominutí daně rozhodnout. Podle písm. e) cit. ustanovení ve spojení s sice Generální finanční ředitelství vykonává správu daní včetně vyhledávací činnosti, nicméně stejně je vymezena i působnost Ministerstva financí v ustanovení uvedeného předpisu; působnost Generálního finančního ředitelství v otázce prominutí daně tedy nelze dovodit ani z tohoto ustanovení. Pravomoc Generálního finančního ředitelství rozhodovat o prominutí daně z příjmů nelze dovodit ani z žádného ze zvláštních předpisů, pravomoc tedy není dána ani na základě ustanovení zákona o územních finančních orgánech.

Z výše uvedeného vyplývá, že Generální finanční ředitelství není příslušné k rozhodnutí o prominutí daně od účinnosti , a proto ani nemůže být příslušné k dokončení řízení o žádosti o prominutí daně z příjmů podle zákona o správě daní a poplatků ve smyslu výše uvedených přechodných ustanovení. Názor městského soudu, vyjádřený ve výroku napadeného usnesení tak nemá zákonnou oporu. Kasační stížnost je proto důvodná.

Pro úplnost v návaznosti na kasační námitky stěžovatele Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na již výše citované znění ustanovení není v projednávané věci podstatné, zda jde o řízení ukončené či neukončené. Obecně je žalovaným totiž ten správní orgán, na který působnost ze zákona přešla. Skutečnost, zda rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení, či zda byla žaloba zamítnuta, nemá na případný přechod působnosti žádný vliv.

Nad rámec rozhodovacích důvodů lze rovněž upozornit na to, že i zná institut prominutí daně, i když v užším pojetí než úprava v zákoně o správě daní a poplatků. Koncepce zvolená v ustanovení a daňového řádu je postavena na tom, že prominutí daně nebo jejího příslušenství je obecně v pravomoci Ministra financí. Rozhodnutí o prominutí daně či jejího příslušenství je vydáváno plošně všem daňovým subjektům, kterých se důvod prominutí týká. Individuální žádosti o prominutí daně přicházejí dle platné právní úpravy jen v případě, kdy tak umožňuje zvláštní zákon. Prominout daň z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů je však i podle platné právní úpravy v gesci Ministra financí [viz ustanovení daňového řádu] a nikoliv Generálního finančního ředitelství.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu podle ustanovení zrušil. O věci přitom rozhodl postupem podle ustanovení , podle kterého Nejvyšší správní soud rozhoduje zpravidla bez jednání. V řízení před městským soudem je proto žalovaným nadále Ministerstvo financí, zast. JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Vodičkova 17, Praha 1. Městský soud je tímto názorem kasačního soudu vázán ( ).

S ohledem na povahu zrušeného rozhodnutí však zdejší soud věc městskému soudu nevrací k dalšímu řízení, neboť zrušení opravného usnesení nemá za následek obnovení již ukončeného soudního řízení. V dalším postupu však musí městský soud dostát své povinnosti doručit rozsudek účastníkům řízení, tj. kromě žalobce i Ministerstvu financí.

S ohledem na uvedené je tedy na místě, aby Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením , ve spojení s ustanovením rozhodl i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Ačkoliv stěžovatel měl ve věci plný úspěch, Nejvyšší správní soud neshledal, že by učinil nějaké úkony nad rámec úřední činnosti, za které by mu náležela náhrada nákladů řízení. Zástupce žalobce k projednávané věci zaslal sdělení, založené na č. l. 10 spisu zdejšího soudu, nicméně toto sdělení nelze s ohledem na jeho obsah hodnotit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Z uvedených důvodů kasační soud rozhodl, že se žádnému z účastníků řízení o kasační stížnosti nepřiznává náhrada nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2012

Mgr. Daniela Zemanová

předsedkyně senátu