Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 27/2012 - 59

- 59

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: M. H., zast. zákonnou zástupkyní: A. T., zast. Mgr. Ing. Šárkou Hotmarovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 40, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2011, č.j. OAM-81/LE-07-P10-2009, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené advokátce, Mgr. Ing. Šárce Hotmarové, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2.400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne ze dne 8. 6. 2011, č.j. OAM-81/LE-07-P10-2009. Rozhodnutím správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Městský soud v Praze se ztotožnil se závěry správního orgánu, že v případě stěžovatele nejsou splněny podmínky ani . Žalobci v Kyrgyzstánu nehrozí pronásledování z důvodu jeho rasy, náboženství, politického přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Obavy vyslovené zákonnou zástupkyní stěžovatele není možno podřadit pod pojem pronásledování ve smyslu .

Soud rovněž přisvědčil správnímu orgánu, pokud jde o neudělení azylu z humanitárních důvodů. Stejně tak se ztotožnil i se závěry žalovaného ohledně aplikace a .

Rozsudek Městského soudu v Praze napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů vymezených v , b) a d) , (dále jen „ “). Nesouhlasí se způsobem, jímž byl na jeho případ aplikován . Obavy z pronásledování zahrnují subjektivní aspekt v osobě žádající o azyl. Je proto třeba hodnotit zejména subjektivní pocity žadatele, v daném případě – s ohledem na věk nezletilého stěžovatele – jeho rodičů. Tito ve svých vyjádřeních jasně definovali svou obavu z návratu do vlasti a z hrozby pronásledování ze strany jejich rodičů.

Pokud soud a správní orgány dospěly k závěru, že v případě ohrožení ze strany rodinných příslušníků zde existuje možnost domáhat se ochrany v zemi dostupnými právními prostředky, uvádí k tomu stěžovatel, že takovéto prostředky jsou sice oficiálně v zákonodárství Kyrgyzstánu zakotveny, skutečnost však má k jejich realizaci daleko. Společnost (hlavní město nevyjímaje) je silně ovlivněna tradičními zvyklostmi a islámským náboženstvím, takže v případě, že by se matka nezletilého obrátila na příslušné orgány, tyto by se její stížností nezabývaly s poukazem na to, že jde o „rodinnou záležitost“.

Dále stěžovatel poukázal na obecnou politickou a hospodářskou situaci v zemi původu, která nebyla v posledních dvou letech nijak stabilní a z toho vyplývající otázku bezpečnosti osob. V této souvislosti odkázal na zprávy Amnesty International a Human Rights Watch.

Správní orgány a následně ani soud podle stěžovatele neposoudily správně otázku humanitárního azylu, pokud se omezily pouze na posouzení věku a zdraví stěžovatele. S ohledem na jeho nízký věk má stěžovatel za to, že je třeba zabývat se situací v rodině a v zemi, kde by měl v budoucnu pobývat, jejíž situace není pro jeho další zdravý vývoj bezpečná.

Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem o nesplnění podmínek udělení doplňkové ochrany. V zemi původu mu v návaznosti na chování jeho rodičů hrozí ponižující zacházení a to jak ze strany jeho vlastní rodiny, tak i ostatní společnosti, jakož i ohrožení života a lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích vnitrostátního konfliktu.

Správní orgán ani soud pak nevycházely z aktuálních zpráv o situaci v Kyrgyzstánu. Závěr, že se tato země nenachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, tak nelze podle stěžovatele považovat za aktuální a dostatečně odůvodněný.

Z uvedeného podle stěžovatele vyplývá, že jsou v jeho případě splněny jak podmínky pro udělení azylu, tak doplňkové ochrany, a jeho nejlepším zájmem dítěte je zůstat v České republice, kde mu nehrozí nedobrovolná účast v ozbrojeném konfliktu či pronásledování ze strany vlastní rodiny a může se tak plnohodnotně rozvíjet jak po fyzické, tak po psychické stránce v prostředí, které je mu známé a kde již začal navštěvovat školské zařízení a vytvářet sociální vazby. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. , a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod pro její přijatelnost neshledal. Definicí vnitřního ozbrojeného konfliktu se již Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2.400 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 20. prosince 2012

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu