Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 134/2012 - 38

- 38

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Ing. J. K., zastoupený JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov, proti žalované: předsedkyně Krajského soudu v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2012, č. j. – 77,

t a k t o:

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í k rukám advokáta JUDr. Jana Veselého, Ph.D., soudní poplatek ve výši 4.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2012, č. j. – 77, byla odmítnuta jako předčasná žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, č. j. Spr 4152/2010 – 135.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. V průběhu řízení o kasační stížnosti vzal kasační stížnost zpět s odkazem na rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 11. 10. 2012, č. j. 102/2012-OSD, kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Za této situace podle stěžovatele odpadl předmět kasační stížnosti. Žaloba i kasační stížnost však byly podány důvodně, protože napadené rozhodnutí bylo nezákonné. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla vzata zpět pro pozdější chování na straně žalované ve smyslu ust. , navrhl stěžovatel, aby jí byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení o žalobě i kasační stížnosti.

V důsledku toho, že stěžovatel vzal kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud podle ust. ve spojení s řízení zastavil.

Protože žalobu městský soud odmítl pro její nepřípustnost, přichází v úvahu pouze posouzení naplnění stížního důvodu podle ust. , který je ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu důvod speciální pro případ, je-li žaloba odmítnuta (viz rozsudky ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 49, publ. pod č. 427/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, publ. pod. č. 625/2005 Sb. NSS, či ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 65, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Předmětem řízení o kasační stížnosti tak je pouze přípustnost žaloby a Nejvyšší správní soud se mohl omezit pouze na posouzení, zda městský soud důvodně žalobu podanou stěžovatelem odmítl, a tím vyloučil meritorní projednání věci. Proto nelze dospět k závěru, že rozhodnutím ministra spravedlnosti odpadl předmět řízení o kasační stížnosti.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. věta prvá (ve spojení s ), podle které žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Jak stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, podal ji pro případ odlišného právního hodnocení otázky existence řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí. Podobně z procesní opatrnosti podal i žalobu k městskému soudu. Obecně je představitelné, že určitá právní otázka, jež doposud nebyla soudy judikována, může mít takovou povahu (zejména míru složitosti či nejasnosti), že je na místě, aby účastník řízení z procesní opatrnosti chránil svá práva více paralelními procesními úkony, z nichž jen jeden může být přípustný. Není proto vyloučeno, aby účastník řízení napadl správní rozhodnutí jak žalobou podle ust. a násl. , tak současně i odvoláním k nadřízenému správnímu orgánu a posléze rozhodnutí nadřízeného orgánu o odvolání další žalobou. V takových případech může být výjimečně přiznáno žalobci v řízení, které bude následně zastaveno pro zpětvzětí či skončeno odmítnutím žaloby pro nepřípustnost, právo na náhradu nákladů řízení, jestliže s ohledem na jeho procesní úspěch v paralelním věcně souvisejícím lze při celkovém zhodnocení věci dospět k závěru, že prostředky soudní ochrany použil důvodně ( věta druhá ) a že s ohledem na povahu věci (zejména míru složitosti či nejasnosti) nemohl s dostatečnou mírou jistoty volit jen jeden z nich. V dané věci se však o takový případ nejedná, protože s ohledem na ust. , ve znění pozdějších předpisů (který stanoví, že účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak) je zřejmé, že odvolání proti rozhodnutí předsedy krajského soudu rozhodujícího v postavení správního orgánu je přípustné, neboť žádný zákon jinak nestanoví. Ostatně takto také předsedkyně Krajského soudu v Praze stěžovatele ve svém rozhodnutí poučila včetně uvedení orgánu, který může o odvolání rozhodovat. Procesní opatrnost, kvůli níž stěžovatel podal vedle odvolání také žalobu a následně kasační stížnost, je nutno proto považovat za neopodstatněnou. Není proto důvodu přiznat stěžovateli náhradu nákladů, jelikož pro aplikaci ust. věta druhá nejsou splněny podmínky. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Podle ust. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vrátí soud z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Při podání kasační stížnosti stěžovatel zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, proto mu bude vrácen tento poplatek snížený o 20 %, tedy ve výši 4.000 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu