Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 44/2010 - 22

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní

věci žalobce: Ing. P. B., „X“, zastoupeného Ing. Petrem Rosenkranzem, daňovým poradcem

se sídlem ulice 5. května 213, Bílina, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad

Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, ul. Velká Hradební 61, v řízení o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 16.4.2010, 4117/10-1500-505267,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 16.4.2010, 4117/10-1500-

505267, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800,-Kč

do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí

žalovaného ze dne 16.4.2010, č.j. 4117/10-1500-505267, kterým bylo změněno rozhodnutí

Finančního úřadu v Ústí nad Labem o uložení pokuty za porušení , o

omezení plateb v hotovosti, v rozhodném znění (dále jen „zákon o omezení plateb

v hotovosti“), ze dne 30.10.2009, č.j. 220130/09/214040506724, tak, že částky pokut

uložených prvostupňovým rozhodnutím ve výrocích I. až VIII. se snižují na polovinu, celkem

na částku 252 750,- Kč.

Žalobce v žalobě uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 31.12.2004 pět plateb

v hotovosti v celkové výši 6 130 652,50 Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s. (toho času

v konkursu – poznámka soudu), ale že v tento den byly pouze vystaveny příslušné pokladní

doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky uskutečněny dne 7.12.2004 (425 000,-

Kč), dne 8.12.2004 (425 000,- Kč), dne 9.12.2004 (425 000,- Kč), dne 10.12.2004 (425 000,-

Kč), dne 13.12.2004 (400 000,- Kč), dne 14.12.2004 (420 000,- Kč), dne 15.12.2004

(400 000,- Kč), dne 16.12.2004 (360 000,- Kč), dne 17.12.2004 (200 000,- Kč), dne

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

20.12.2004 (22481,- Kč), dne 21.12.2004 (144 413,- Kč), dne 22.12.2004 (425 000,- Kč), dne

23.12.2004 (425 000,- Kč), dne 27.12.2004 (420 000,- Kč), dne 28.12.2004 (420 000,- Kč),

dne 29.12.2004 (425 000,- Kč) a dne 31.12.2004 (368 758,50 Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 26.4.2005 platbu v hotovosti

ve výši 2 000 000,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 14.4.2005 (400 000,- Kč), dne 15.4.2005 (400 000,- Kč), dne 18.4.2005

(400 000,- Kč), dne 19.4.2005 (400 000,- Kč) a dne 20.4.2005 (400 000,- Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 13.5.2005 platbu v hotovosti

ve výši 3 340 000,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 3.5.2005 (400 000,- Kč), dne 4.5.2005 (400 000,- Kč), dne 5.5.2005

(400 000,- Kč), dne 6.5.2005 (400 000,- Kč), dne 9.5.2005 (400 000,- Kč), dne 10.5.2005

(400 000,- Kč), dne 11.5.2005 (400 000,- Kč), dne 12.5.2005 (300 000,- Kč) a dne 13.5.2005

(240 000,- Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 16.6.2005 platbu v hotovosti

ve výši 1 190 000,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 14.6.2005 (400 000,- Kč), dne 15.6.2005 (400 000,- Kč) a dne 16.6.2005

(390 000,- Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 31.8.2005 platbu v hotovosti

ve výši 1 653 249,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 22.8.2005 (420 000,- Kč), dne 23.8.2005 (420 000,- Kč), dne 29.8.2005

(400 000,- Kč) a dne 31.8.2005 (413 249,- Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 5.9.2005 platbu v hotovosti

ve výši 1 238 000,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 1.9.2005 (420 000,- Kč), dne 2.9.2005 (420 000,- Kč) a dne 5.9.2005

(398 000,- Kč).

Dále uvádí, že trvá na skutečnosti, že neprovedl dne 5.10.2005 platbu v hotovosti

ve výši 1 300 000,- Kč příjemci BETONSTAV TEPLICE a.s., ale že v tento den byly pouze

vystaveny příslušné pokladní doklady. Jednotlivé platby byly dle žalobce fakticky

uskutečněny dne 30.9.2005 (300 000,- Kč), dne 3.10.2005 (300 000,- Kč), dne 4.10.2005

(300 000,- Kč) a dne 5.10.2005 (400 000,- Kč).

Žalobce ve vztahu ke všem výše uvedeným skutečnostem zdůrazňuje, že z textu

žalobou napadeného rozhodnutí i z textu prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že žalobcem

uvedený způsob postupného fyzického předávání plateb a následného vyúčtování několika

plateb najednou potvrdil i příjemce plateb – společnost BETONSTAV TEPLICE a.s.

V průběhu různých správních řízení tedy oba účastníci sporných hotovostních transakcí

uvedli v oddělených vyjádřeních shodné skutečnosti o uskutečňování plateb v hotovosti.

Žalobce namítá, že v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentuje správní

úvaha žalovaného, z jakého důvodu nehodnotil vyjádření společnosti BETONSTAV

TEPLICE a.s. z jiného správního řízení, svědčící ve prospěch žalobce, jako důkazní

prostředek a pokud jej hodnotil, pak absentuje úvaha o tom, jak jej hodnotil. Žalovaný tedy

při vydání žalobou napadeného rozhodnutí dle žalobce opomenul hodnotit podstatný důkazní

prostředek, který měl v době vydání rozhodnutí k dispozici. Vlastní odvolací řízení je

v takovém případě zatíženo takovou vadou dokazování, že následné rozhodnutí, vydané

v tomto řízení je dle názoru žalobce rozhodnutím nezákonným.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Ve svém vyjádření žalovaný shrnul žalobcovy námitky a průběh správního řízení.

Dále uvedl, že ve svém vyjádření k oznámení o zahájení řízení žalobce nepředložil žádné

důkazní prostředky k prokázání svého tvrzení, že faktickému poskytnutí nadlimitních plateb

nedošlo. Sdělením ze dne 14.8.2009, č.j. 172626/09/214932506624, byla v souladu

s ustanovením , (dále jen „ “),

žalobci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Této možnosti žalobce nevyužil a

k podkladům rozhodnutí se nevyjádřil. Proto přistoupil správce daně k hodnocení listinných

důkazních prostředků, osvědčujících porušení zákona o omezení plateb v hotovosti, kterými

byly příjmové pokladní doklady společnosti BETONSTAV TEPLICE a.s.

Žalovaný uvedl, že plně souhlasí s vyhodnocením důkazních prostředků provedeným

prvostupňovým orgánem. Žalovaný ověřil, že příjmové doklady, vystavené společností

BETONSTAV TEPLICE a.s., prokazují provedení nadlimitních plateb. Žalobce dle

žalovaného neuvedl přesvědčivé důvody ani listinné důkazy pro jím tvrzený postup, že byly

platby prováděné postupně v souladu se zákonem, a že příjmové doklady byly vystaveny

v rozporu se skutečností. Z tohoto důvodu považuje žalovaný skutkovou podstatu správního

deliktu za prokázanou a pokutu uloženou napadeným rozhodnutím za oprávněnou.

Dále uvedl, že ze správního spisu bylo ověřeno, že správní orgán k důvodům

svědčícím ve prospěch žalobce přihlédl již při stanovení výše pokut. Žalovaný pak nad rámec

odvolacích námitek zohlednil skutečnost, že k sankcionovaným správním deliktům došlo

v jednom případě v roce 2004 a v dalších případech v roce 2005, to znamená v prvním a

druhém roce účinnosti zákona o omezení plateb v hotovosti, kdy povinnost provádět platby ve

výši nad 15 000 EUR bezhotovostně stále ještě nebyla dostatečně zakotvena v právním

vědomí podnikatelských subjektů.

Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením, že v žalobou napadeném rozhodnutí absentuje

správní úvaha žalovaného, z jakého důvodu nehodnotil vyjádření společnosti BETONSTAV

TEPLICE a.s. z jiného správního řízení, svědčící ve prospěch žalobce, jako důkazní

prostředek. Pokud v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že „odvolatel

neuvedl přesvědčivé důvody ani listinné důkazy pro jím tvrzený postup, že byly platby přijaté

postupně v souladu se zákonem, a že výdajové doklady byly vystaveny v rozporu se

skutečností“, správní úvahu v tomto smyslu provedl.

Dále žalovaný konstatoval, že podle zápisu v obchodním rejstříku byl žalobce zapsán

jako předseda představenstva společnosti BETONSTAV TEPLICE a.s. Tato skutečnost dle

žalovaného zakládá nepřesvědčivost navrhovaného důkazního prostředku, neboť se jedná

pouze o tvrzení, nepodložené listinnými důkazy ani svědeckou výpovědí, to znamená, že jde

o návrh, kterým není odvolací správní orgán v souladu s ustanovením

vázán.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením ,

(dále jen „ “), bez jednání, neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem

výslovně souhlasili.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu

hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. ,

písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady vyplývá, že

soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který

žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí

dle věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo

jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 15Af 44/2010

žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je

nutno přihlížet bez návrhu včetně prekluze, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného

rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly

zjištěny.

Jedinou žalobcovou námitkou v daném případě je námitka, že v žalobou napadeném

rozhodnutí absentuje správní úvaha žalovaného týkající se hodnocení vyjádření společnosti

BETONSTAV TEPLICE a.s. k provádění předmětných plateb. Žalobce zdůrazňuje, že

v žalobou napadeném rozhodnutí není uvedeno, proč žalovaný toto vyjádření nehodnotil jako

důkaz, případně pokud jej hodnotil, jakým způsobem jej hodnotil.

Pro posouzení uvedené námitky je zásadní stanovit, podle jaké procesní normy měl

žalovaný v daném řízení postupovat.

Na řízení týkající se ukládání pokut za porušení povinnosti provádět platby přesahující

zákonný limit bezhotovostně se do dne 18.8.2008 vztahoval v souladu s tehdy platným

ustanovením zákona o omezení plateb v hotovosti , o správě

daní a poplatků (dále jen „daňový řád“). Ovšem od novely zákona o omezení plateb v

hotovosti provedené , kterým se mění , o omezení

plateb v hotovosti, se na předmětné řízení o uložení pokuty za porušení povinnosti provádět

platby přesahující zákonem stanovený limit bezhotovostně vztahuje jako procesní norma

.

Důkazní břemeno je v řízení dle daňového řádu rozvrženo nerovnoměrně ve prospěch

správce daně, neboť ten je povinen prokazovat toliko skutečnosti uvedené v § 13 odst. 8

daňového řádu. Podle písmene c) tohoto zákonného ustanovení má tedy také povinnost

dokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost

účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem, přičemž

pokud zjistí některou okolnost zpochybňující údaje vedené v těchto dokumentech, přechází

důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 daňového řádu na daňový subjekt. Ten pak musí prokázat

všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž

průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. V takovém případě musí

daňový subjekt prokázat svá tvrzení a za tímto účelem předložit důkazní prostředky či

navrhnout jejich provedení. Pokud takové důkazy prokazují jeho tvrzení, přechází důkazní

břemeno podle zmiňovaného ustanovení § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu zpět na správce

daně, v opačném případě platí, že daňový subjekt důkazní břemeno neunesl a správce daně

tak může vydat v jeho neprospěch rozhodnutí. Toto nerovnoměrné rozvržení důkazního

břemene mezi daňový subjekt a správce daně přitom vychází z toho, že prioritním účelem

daňového řízení je ochrana zájmu státu na řádném plnění daňových povinností ze strany

daňových subjektů při zachování jejich práv a právem chráněných zájmů, jak vyplývá z ust. §

1 odst. 2 věty první a § 2 odst. 1 daňového řádu.

V řízení vedeném dle je tomu však jinak. Správní řízení a obzvláště

pak řízení v oblasti správního trestání je ovládáno zásadou formální pravdy, která je

formulována v ustanovení , kde je mimo jiné uvedeno, že správní orgán

postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V ustanovení §

52 je uvedeno, že účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých

tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou

potřebné ke zjištění stavu věci. Správní řízení je ovládáno zásadou vyhledávací (vyšetřovací),

kdy podklady pro rozhodnutí opatřuje zásadně správní orgán. Zejména v řízeních

zahajovaných z úřední povinnosti je na správním orgánu, aby se v rámci řízení vypořádal se

všemi důkazy, které je nutno provést ke zjištění stavu věci, o němž nebudou důvodné

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování

pochybnosti, a to i takové důkazy, které svědčí ve prospěch účastníka řízení. Pokud některé

důkazy správní orgán neprovede, musí se s takovou skutečností vypořádat v odůvodnění

svého rozhodnutí.

Podle ust. je správní orgán povinen uvést v odůvodnění

rozhodnutí všechny skutečnosti, které byly podkladem rozhodnutí, jakož i úvahy, kterými byl

veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů. Jinými slovy to znamená, že

z odůvodnění rozhodnutí musí být patrné, proč správní orgán považoval námitky účastníka za

liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč

považoval skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné či jinými řádně

provedenými důkazy za vyvrácené, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Je třeba si

uvědomit, že smyslem odůvodnění správního rozhodnutí je doložit správnost čímž i

zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného správního rozhodnutí, neboť podle

ust. má správní orgán postupovat v souladu se zákony a ostatními

právními předpisy.

V daném konkrétním případě bylo v neveřejné části správního spisu prvoinstančního

orgánu založeno vyjádření příjemce plateb, společnosti BETONSTAV TEPLICE a.s., ze dne

11.5.2009, ve kterém se tento příjemce plateb o způsobu jejich provedení vyslovil zcela

totožně jako žalobce. Za uvedenou společnost toto vyjádření podepsal žalobce jako předseda

představenstva a P. H. jako člen představenstva. Prvoinstanční správní orgán se s tímto

vyjádřením ve svém rozhodnutí vypořádal tak že uvedl, že „tvrzení účastníka řízení a

příjemce, že platby byly prováděny postupně v různé dny, aniž o tom byly vystavovány

doklady, posoudil správní orgán jako účelové, protože tento postup nebyl ničím doložen ani

věrohodně odůvodněn.“ Takové vyjádření shledává soud ve smyslu výše uvedených právních

předpisů v daném případě jako zcela dostačující.

Žalobce ve svém odvolání prakticky jako jedinou námitku uvedl, že „pokud oba

účastníci sporných hotovostních transakcí uvádějí v oddělených vyjádřeních i správních

řízeních shodné skutečnosti, je pak zřejmé, že skutkově probíhaly předmětné platby

v hotovosti tak, jak je oba účastníci popsali.“ Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že

žalobce v odvolání napadal hodnocení vyjádření příjemce plateb provedené prvoinstančním

orgánem.

V žalobou napadeném rozhodnutí se však žalovaný vyjádřením příjemce plateb vůbec

nezabýval. Svoji argumentaci omezil pouze na tvrzení, že žalobce neuvedl přesvědčivé

důvody ani listinné důkazy pro jím tvrzený postup provedení plateb. To je sice pravda, neboť

žalobce v rámci správního řízení zůstal pasivní a žádné důkazy k prokázání svých tvrzení

nenavrhoval, ovšem výše uvedená argumentace žalovaného nemůže v rámci správního řízení

obstát. Taková argumentace by byla na místě v případě, že by se na dané řízení vztahoval

daňový řád, kde důkazní břemeno je rozvrženo nerovnoměrně a tíží kontrolovaný subjekt.

Ovšem ve správním řízení a obzvláště v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti vystupuje

do popředí skutečnost, že správní řízení je ovládáno zásadou vyhledávací. Proto žalovaný,

který měl v rámci správního spisu k dispozici vyjádření příjemce plateb, na které žalobce

v odvolání poukazoval, měl přistoupit ke zhodnocení tohoto dokladu v rámci odůvodnění

žalobou napadeného rozhodnutí, což neučinil. Nenaplnil tak požadavek ustanovení § 68 odst.

3 a žalobou napadené rozhodnutí je tak dle soudu zatíženo vadou řízení ve

smyslu a je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

K argumentům uvedeným ve vyjádření k žalobě již soud nemůže přihlížet. Rozhodnutí

správního orgánu musí být řádně odůvodněno již v samotném rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil

pro vady řízení [ ]. V dalším řízení bude pak správní orgán podle

vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku. O

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 6 15Af 44/2010

prvostupňovém rozhodnutí nebylo rozhodováno, neboť v daném případě předmětnou vadou

bylo zatíženo právě rozhodnutí žalovaného.

Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto podle ust. § 60 odst. 1 věty první

uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku

náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 6 800,-Kč,

která se skládá z částky 2 000,-Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 4 200,-Kč za dva

úkony právní služby zástupce žalobce Ing. Petra Rosenkranze po 2 100,-Kč podle ust. § 7,

ust. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách

advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 1. 9. 2006

[převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d)],

a z částky 600,-Kč za dva s tím související režijní paušály po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 1,

odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. ve znění po 1. 9. 2006.

Po u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 12. listopadu 2012

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Markéta Kubová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)