Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
46 A 50/2012 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
46 A 50/2012 - 27
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]46 A 50/2012 - 27
U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců
JUDr. Dalily Marečkové a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. K., adresa pro
doručování:, proti žalovanému: předseda M. s. v P., se sídlem , o žalobě na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu,
t a k t o :
I. Žaloba s e o d m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou doručenou dne 23. 12. 2011 Městskému soudu v Praze domáhá
vydání rozhodnutí, kterým se Městskému soudu v Praze přikazuje rozhodnout do tří dnů od
doručení tohoto rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 17. 10. 2011 směřujícímu proti rozhodnutí
Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2011, čj. Spr 3716/2011, doručenému žadateli (žalobci)
na jeho elektronickou adresu dne 17. 10. 2011.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 7. 2012, čj. Nad 23/2012-23, rozhodl
k návrhu Městského soudu v Praze, že věc se k projednání a rozhodnutí přikazuje Krajskému
soudu v Praze.
Žalobce v žalobě uvádí, že podáním ze dne 4. 10. 2011 požádal ve smyslu § 14 a násl.
zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů,
Městský soud v Praze o sdělení informací týkajících se řízení vedeného u daného soudu pod sp.
zn. 52 K 92/97 . Tuto žádost však povinný subjekt svým rozhodnutím ze dne 10. 10. 2011, čj. Spr
3716/2001, odmítl s odkazem na § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu
k informacím. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém však nebylo do dne
podání žaloby rozhodnuto. Žalobce proto napadá nečinnost žalovaného, který v zákonem
stanovené lhůtě 15 dní ode dne předložení odvolání povinným subjektem o podaném odvolání
nerozhodl.
V rámci svého vyjádření k návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
správnímu soudu žalovaný k věci samé uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný není
v této věci pasivně legitimován. Jak dále konstatoval, postupoval v dané věci striktně podle
instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. 7. 2009, čj. 13/2008-SOSV-SP, kterou se
provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb. , a spis s odvoláním žalobce předložil dne
19. 10. 2011 Ministerstvu spravedlnosti, které podle uvedené směrnice o odvoláních proti
rozhodnutím povinných subjektů (mj. soudů) rozhoduje.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Před samotným věcným projednáním žaloby (jehož součástí je též hodnocení pasivní
žalobní legitimace žalovaného) soud přistoupil k hodnocení, zde je podaná žaloba přípustná a
projednatelná, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, a nezbývá tedy, než žalobu odmítnout.
Předně je nutno uvést, že soudní ochrana ve správním soudnictví zásadně nastupuje
teprve poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy prostředky správního řízení [srov. § 5 zákona
č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)]. To
znamená, že účastník správního řízení musí vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv,
které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat
soudní ochrany. Tato zásada se projevuje i v řízení na ochranu proti nečinnosti správního
orgánu. Jak totiž plyne z ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. domáhat se žalobou, aby soud uložil
správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, může „ten, kdo
bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu
stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.“ Vyčerpání prostředků k ochraně
proti nečinnosti v rámci řízení u správního orgánu tedy představuje speciální podmínku řízení na
ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
Jak přitom vyplývá z ustanovení § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu
k informacím, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se při postupu podle tohoto zákona
ustanovení správního řádu , mimo jiné i ustanovení o ochraně před nečinností. Ochranu před
nečinností přitom upravuje správní řád v § 80 , podle něhož „nevydá-li správní orgán rozhodnutí
ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti,
jakmile se o tom dozví“ (odst. 1), přičemž „po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o
uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.“
S ohledem na výše uvedené lze učinit závěr, podle něhož ustanovení § 20 odst. 4 zákona
o svobodném přístupu k informacím, ve spojení s ustanovením § 80 odst. 3 správního řádu
žalobci poskytují možnost domáhat se ochrany proti nečinnosti u správního orgánu. Z vyjádření
žalovaného v dané věci však neplyne, že by se žalobce na něj se žádostí o uplatnění opatření
proti nečinnosti obrátil (ostatně sám žalobce to v rámci žaloby netvrdí ani nedokládá), přičemž
podání uvedené žádosti žalovanému či Ministerstvu spravedlnosti ani jinak ze soudního spisu
nevyplývá. Za těchto okolností tedy má Krajský soud v Praze za to, že podmínka vyčerpání
prostředků k ochraně proti nečinnosti u správního orgánu ze strany žalobce není splněna, a
žalobu je tedy třeba odmítnout za užití ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3
s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o
tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze
získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 13. listopadu 2012
Olga Stránská,v.r. předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Vlasáková