Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ca 320/2009 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:

Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice, se sídlem České Budějovice,

A. Barcala 1461, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Praha 5,

Zborovská 11, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.10.2007,

sp.zn. SZ 140457/2007/KUSK ÚSŘ/TK, č.j. 151049/2007/KUSK

t a k t o:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)

žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí Městského

úřadu Černošice, odboru územního a stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) ze dne

28.5.2007 sp. zn.: výst.: /5391/2006/Ku/Z/353/11/vy, č.j. MEUC-008500/2007 jímž bylo

zastaveno řízení o vyvlastnění pozemků parc. č. 353/11, 353/51, 353/52, 353/78, 353/79

v k. ú. Hodkovice u Zlatníků. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že

podání označené žalobcem jako odvolání nelze považovat za řádný opravný prostředek, neboť

bylo podáno osobou, která není účastníkem řízení podle a je tedy

nepřípustným odvoláním. Žalovaný dále konstatoval, že Obecní úřad Dolní Břežany, stavební

úřad vydal dne 7.11.2006 pod č.j. SÚ-5391/06/Ti/Vy rozhodnutí o vyvlastnění, které žalobce

napadl odvoláním. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 12.1.2007 sp.zn. SZ

175499/2006/KUSK ÚSŘ/TK, č.j. 06155/2007/KUSK bylo rozhodnutí o vyvlastnění zrušeno

a věc byla vrácena dle , o územním plánování

a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) k novému

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

projednání. V novém projednání stavební úřad rozhodnutím ze dne 12.3.2007 č.j. MEUC-

008500/2007 rozhodl o vyloučení žalobce jako účastníka řízení. Toto rozhodnutí žalobce opět

napadl odvoláním. V rámci odvolacího řízení krajský úřad rozhodl dne 19.7.2007 pod

č.j. 99334/2007/KUSK tak, že rozhodnutí stavebního úřadu o vyloučení žalobce jako

účastníka řízení potvrdil a odvolání zamítl. Poté vydal stavební úřad rozhodnutí, jímž bylo

řízení o vyvlastnění shora uvedených pozemků zastaveno. Také proti tomuto rozhodnutí podal

žalobce odvolání. Žalovaný po jeho přezkoumání dospěl k závěru, že toto odvolání je

nepřípustné, neboť není podané účastníkem řízení, jak plyne z rozhodnutí krajského úřadu ze

dne 19.7.2007 sp.zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/ TK, č.j. 99334/2007/KUSK.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného

rozhodnutí, jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně

o zastavení vyvlastňovacího řízení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě

namítl, že byl napadeným rozhodnutím dotčen na svém právu být účastníkem správního řízení

ve smyslu ustanovení , neboť napadené rozhodnutí vychází zejména z předchozího

rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK

č.j. 99334/2007/KUSK, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského úřadu Černošice sp. zn.

výst.:/5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy čj. MEUC-008500/2007 ze dne 12.3.2007, opírající se

o nesprávné tvrzení o zániku zástavního práva žalobce zřízeného usnesením Okresního soudu

Praha-západ zn. – 9 ze dne 5.3.2001 a vycházející ze stavu zápisů v katastru

nemovitostí, který mohl být v řízení o vyvlastnění pozemků vyvolán pouze na základě

ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu,

účinného do 31.12.2006, tedy jedině na základě bodů 2, 3 a 4 výroku rozhodnutí Obecního

úřadu Dolní Břežany, stavebního úřadu o vyvlastnění sp. zn. SÚ-5391/06/Ti/Vy ze dne

7.11.2006 , které však bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 12.1.2007 sp. zn. SZ

175499/2006/KUSK ÚSŘ/TK čj. 06155/2007/KUSK. Tato skutečnost musí být dle názoru

žalobce žalovanému známa z jeho vlastní úřední činnosti, neboť je konstatována

i v odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK

č.j. 99334/2007/KUSK a rozhodnutí ze dne 15.10.2007 sp. zn. SZ 140457/2007/KUSK

ÚSŘ/TK čj. 151049/2007/KUSK.

Žalobce dále namítl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se nesprávně uvádí, že

usnesení stavebního úřadu č.j. MEUC-008500/2007 ze dne 28.5.2007 bylo vydáno až po

rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007, sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK

č.j. 99334/2007/KUSK. Toto rozhodnutí žalovaného navíc žalobce napadl žalobou ze dne

8.8.2007 , o které dosud nebylo rozhodnuto.

Závěrem žalobce dodal, že žalobu podává v souladu s výrokem i odůvodněním

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. - 83 ze 29.7.2009, jímž bylo

zastaveno řízení o žalobě, kterou proti napadenému rozhodnutí podal u jmenovaného

obvodního soudu. V usnesení o zastavení řízení byl žalobce poučen o tom, že proti rozhodnutí

správního orgánu může podat žalobu u věcně a místně příslušného soudu rozhodujícího ve

správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě

uvedl, že předmětem rozhodování žalovaného i vyvlastňovacího úřadu nebylo rozhodování

o zástavním právu, ale skutečnost, zda žalobci svědčí právo na účasti v řízení o vyvlastnění

výše uvedených pozemků či nikoliv. Žalovaný se v rámci odvolacího řízení přiklonil k názoru

vyvlastňovacího úřadu, že žalobce se nemůže prokázat zástavním právem k pozemkům,

o kterých je vedeno vyvlastňovací řízení, a rozhodnutí o vyloučení žalobce z vyvlastňovacího

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

řízení ve věci výše uvedených pozemků považoval za důvodné a správné. Závazným

podkladem pro vydání rozhodnutí o účastenství v řízení je výpis z katastru nemovitostí, který

osvědčuje, zda účastníkovi svědčí jím tvrzené právo či nikoliv. Vyvlastňovací orgán si opatřil

ke dni 22.2.2007 výpis z katastru nemovitostí, k pozemkům dotčeným vyvlastněním. Z tohoto

výpisu je zřejmé, že vlastnické právo k pozemkům je zapsáno ve prospěch SJM JUDr. F. B. a

V. B. Ve výpisu z katastru nemovitostí nikde není vyznačeno zástavní právo ve prospěch

žalobce ani ve prospěch jiného zástavního věřitele a z výpisu je dále zřejmé, že pozemky

dotčené vyvlastněním nejsou zatíženy žádným zástavním právem. Na základě této

skutečnosti, kdy nebylo prokázáno zajišťovací právo tvrzené žalobcem, bylo důvodné a

v souladu s provedeným dokazováním vyloučit žalobce z řízení o vyvlastnění. V době, kdy

žalovaný ve věci rozhodoval, měl k dispozici usnesení krajského soudu v Praze ze dne 21. 2.

2007 č.j. , kterým krajský soud odmítl odvolání žalobce proti rozvrhovému

usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 2. 2004 č.j. -190, jímž soud

rozhodl o rozdělení podstaty prodaných nemovitostí, na které se vztahuje vyvlastnění. Krajský

soud v usnesení č.j. uvedl, že žalobce není účastníkem řízení o rozvrh

podstaty, neboť není žádnou z osob uvedených v ust.

Výpis z katastru nemovitostí, který je ve spisu založen, neeviduje k pozemkům

dotčeným vyvlastněním žádné zástavní právo ani ve prospěch jiného subjektu ani ve prospěch

žalobce. Za dané situace žalobce nemohl osvědčit existenci zástavního práva, a tím ani právo

účastníka řízení o vyvlastnění ve smyslu , o odnětí nebo

omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „zákon o vyvlastnění“), kterým by mohl být pouze v případě, že by se prokázalo, že je

zástavním věřitelem k dotčeným pozemkům. Žalovaný proto postup vyvlastňovacího úřadu,

který žalobce z řízení o vyvlastnění vyloučil, považoval za správný, a proto odvolání žalobce

zamítl a napadené usnesení potvrdil.

K názoru žalobce, že k zániku zástavního práva k vyvlastňovaným pozemkům mělo

dojít až na základě zrušeného rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany sp. zn. SÚ-

5391/06/Ti/Vy ze dne 7.11.2006 o vyvlastnění dotčených pozemků, žalovaný uvedl, že toto

rozhodnutí stavebního úřadu zrušil v rámci odvolacího řízení svým rozhodnutím ze dne

12.1.2007 sp.zn.: SZ 175499/2006/KUSK ÚSŘ/TK, č.j.: 061155/2007/KUSK a vrátil

k novému projednání. Toto prvoinstanční rozhodnutí se nestalo pravomocným, a tedy

závazným dokladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu

(o zastavení vyvlastňovacího řízení) bylo vydáno ještě předtím, než bylo pravomocně

rozhodnuto o vyloučení žalobce; uvedená nepřesnost v napadeném rozhodnutí nicméně podle

něj nemá vliv na správnost rozhodnutí. Odvolání žalobce proti usnesení, kterým byl vyloučen

z řízení, nemělo odkladný účinek ( ), a proto mohlo být rozhodnutí

ve věci vydáno, i když o účastenství ještě nebylo pravomocně rozhodnuto.

Při ústním jednání před soudem setrval žalobce na podané žalobě. K věci samé uvedl,

že k předmětným pozemkům získal v roce 2001 zástavní právo, které bylo zřízeno soudem.

Následně probíhaly dražby pozemků, o kterých však žalobce nevěděl a v roce 2005 byly tyto

pozemky prodány. Záznam zřízeného zástavního práva měl být zaznamenán v katastru

nemovitostí v roce 2007. Žalobce neměl možnost přihlásit se do dražebního řízení. Podal

žalobu pro zmatečnost, která byla u soudu vyřizována tři a ž čtyři roky a nakonec byla

zamítnuta. Proti zamítavému rozsudku podal žalobce dovolání. Rovněž v dané věci, kde

rozhodoval krajský soud a následně Vrchní soud v Praze ve věci žaloby týkající se vyloučení

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

žalobce z účastenství ve vyvlastňovacím řízení, podal žalobce proti konečnému rozhodnutí

vrchního soudu dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce považoval své

účastenství ve vyvlastňovacím řízení za legitimní s ohledem na své zástavní právo

k pozemkům, přestože v průběhu řízení, která probíhala před stavebním úřadem i před

soudem, nebylo toto jeho právo uznáno. Má za to, že byl zkrácen na svých právech, neboť

s ním ve správním řízení nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, nemohl se řízení zúčastnit,

a bylo mu tak upřeno i právo na opravné prostředky.

Žalovaný při jednání před soudem uvedl, že v původně zahájeném vyvlastňovacím

řízení rozhodnutím z 12.1.2007 zrušil rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany

o vyvlastnění právě proto, že se dozvěděl, že žalobce uplatňuje svá práva k pozemkům, jež

byly předmětem vyvlastňovacího řízení. V době, kdy žalovaný vydal zrušující rozhodnutí ze

dne 12.1.2007, probíhalo odvolací řízení u krajského soudu ve věci dražební vyhlášky, kdy

žalobce napadl rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ o rozvržení podstaty. Toto odvolací

řízení bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. z 21.2.2007

tak, že odvolání žalobce bylo odmítnuto s odůvodněním, že žalobce se včas nepřihlásil do

dražebního řízení. Tím byla otázka práva žalobce k předmětným pozemkům vyřešena. Proto

také následně zamítl odvolání žalobce proti usnesení vyvlastňovacího úřadu o jeho vyloučení

z vyvlastňovacího řízení. Při svém rozhodování vycházel žalovaný z toho, že žádná veřejná

ani výpis z katastru nemovitostí nezaznamenávají věcné právo žalobce k předmětným

pozemkům. Ani v dražebním řízení žalobce neprokázal, že by mu zástavní právo k pozemkům

svědčilo. Žalovaný se domnívá, že ke vzniku zástavního práva žalobce došlo zřejmě až

v průběhu dražebního řízení. K tomu žalobce poznamenal, že tomu tak nebylo, neboť zástava

dle jeho záznamů vznikla v roce 2003, dražební vyhláška je z roku 2004 a dražba probíhala

v roce 2005, takže minimálně od roku 2003 do roku 2004 tato zástava již měla být zapsána

v katastru.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,

jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních

bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu ( ).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným a z listin, které byly čteny při ústním jednání, zjistil soud tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Dne 24.8.2006 podalo Ředitelství silnic a dálnic návrh na vyvlastnění pozemků parc.

č. 353/11, 353/51, 353/52, 353/78, 353/79 v k. ú. Hodkovice u Zlatníků, které v té době byly

ve společném jmění JUDr. F. B. a V. B. Vyvlastnění bylo navrženo pro účel uskutečnění

veřejně prospěšné stavby silničního okruhu kolem Prahy, SO 513 Vestec – Lahovice.

Obecní úřad Dolní Břežany jako stavební úřad rozhodnutím ze dne 7.11.2006 č.j. SÚ-

5391/06/Ti/Vy rozhodl, že výše uvedené pozemky se vyvlastňují ve prospěch České

republiky s tím, že za vyvlastnění se stanovuje náhrada ve výši 6.504.540,- Kč.

Na základě žalobcem podaného odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 12.1.2007

sp.zn. SZ 175499/2006/KUSK ÚSŘ/TK, č.j. 06155/2007/KUSK zrušil rozhodnutí Obecního

úřadu Dolní Břežany ze dne 7.11.2006 č.j. SÚ-5391/06/Ti/Vy o vyvlastnění a věc vrátil dle

§ 190 odst. 3 písm. d) stavebního zákona k novému projednání stavebnímu úřadu –

Městskému úřadu Černošice.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Stavební úřad rozhodnutím ze dne 12.3.2007 sp.zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./

P351/11/Vy č.j. MEUC-008500/2007 rozhodl podle o vyloučení žalobce

jako účastníka z řízení o vyvlastnění shora uvedených pozemků. V odůvodnění tohoto

rozhodnutí stavební úřad mj. uvedl, že nařídil na 23.4.2007 ústní jednání, přičemž se řídil

údaji z výpisu z katastru nemovitostí vyhotoveného ke dni 22.2.2007 pro LV 498 pro

k.ú. Hodkovice u Zlatníků, kde je již soudcovské zástavní právo ve prospěch zástavního

věřitele vymazáno. Protože během řízení došlo ke změně vlastnických práv k pozemkům,

která byla rozhodná pro přiznání postavení účastníka řízení ve smyslu ,

vyvlastňovací úřad znovu posoudil okruh účastníků řízení a rozhodl o vyloučení některých

účastníků původního řízení, protože podle evidence katastru nemovitostí v současné době již

nemají vlastnická nebo jiná práva k předmětným pozemkům, a tím ani postavení účastníka

vyvlastňovacího řízení ve smyslu § 17 zákona o vyvlastnění.

Odvolání, které žalobce podal proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 12.3.2007

sp.zn. výst.: 5391/2006/Ku/H.Z./P351/11/Vy č.j. MEUC-008500/2007 o jeho vyloučení

z účasti na vyvlastňovacím řízení, žalovaný rozhodnutím ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/

2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK zamítl. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného

podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu s odkazem na , v níž se

domáhal toho, aby rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK

ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK bylo ve smyslu nahrazeno rozsudkem, kterým

bude usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp.zn. výst.: 5391/2006/

Ku/H.Z./P351/11/Vy č.j. MEUC-008500/2007 zrušeno. Usnesením Krajského soudu v Praze

ze dne 16.8.2007 č.j. – 22 byla věc podle postoupena

Městskému soudu v Praze jakožto soudu věcně a místně příslušnému k jejímu projednání

a rozhodnutí. Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil, a proto jí podle § 7

odst. 6 předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9.4.2009 č.j. Nad 7/2009-53 rozhodl, že k vyřízení

věci je místně příslušný Krajský soud v Praze. V odůvodnění usnesení Nejvyšší správní soud

konstatoval, že věc, která mu byla předložena, nemůže být rozhodnuta ve správním

soudnictví, nýbrž v občanském soudním řízení. Poukázal na to, že k řízení přezkoumávajícím

zákonnost rozhodnutí o vyvlastnění jsou od 1.1.2007 podle § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění

příslušné krajské soudy, které procesně postupují podle části páté Týkalo-li se řízení

před správním orgánem práva k nemovitosti, je podle k řízení místně

příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost. K projednání žaloby je tedy místně příslušný

Krajský soud v Praze, k němuž byla ostatně žaloba s poukazem na podána. Nejvyšší

správní soud podotkl, že předmětná žaloba byla chybně vedena a postoupena jako správní

žaloba, ačkoliv ve skutečnosti byla v souladu s uvedenou právní úpravou podána jako žaloba

podle . Toto pochybení je nutno napravit u soudu, u něhož k němu

došlo, a věc musí být předána civilněprávnímu úseku, kterému rozhodování o ní přísluší. Na

Krajském soudu v Praze tedy leží kromě místní i věcná příslušnost (§ 28 odst. 1 zákona

o vyvlastnění) k projednání a rozhodnutí v této věci. Nejvyšší správní soud uzavřel, že jeho

rozhodnutím o příslušnosti jsou oba dotčené soudy vázány.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21.6.2010 č.j. – 89 byla

žaloba podaná žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/

2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK zamítnuta. Soud v odůvodnění zamítavého

rozsudku s poukazem na smlouvu ze dne 22.2.2010, v níž se účastníci (řízení o vyvlastnění)

dohodli na prodeji všech sporných pozemků, konstatoval, že vyvlastňovací řízení nejenže

nepokračuje, ale ani pokračovat nemůže, když odpadl předmět a důvod tohoto řízení.

V daném případě tedy o věci samé nakonec rozhodnuto nebylo, strany se dohodly běžnou

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 9Ca 320/2009

cestou, a není zde tedy žádné rozhodnutí, které by šlo přezkoumávat. Rovněž tak odpadl

právní důvod zkoumat průběh tohoto řízení, které zaniklo. Nemožnost přezkumu je potom

důvodem k zamítnutí žaloby. Proti zamítavému rozsudku Krajského soudu v Praze podal

žalobce odvolání. Na základě tohoto odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.2.2011

č.j. -123 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se odmítá.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že bylo-li předmětné

vyvlastňovací řízení zastaveno pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne

28.5.2007 sp. zn.: výst.: /5391/2006/Ku/Z/353/l l/vy, č.j. MEUC-008500/2007 a směřuje-li

žaloba proti rozhodnutím, jimiž se řízení před správním orgánem nekončí a která navíc

v důsledku zastavení řízení pozbyla účinnosti, je taková žaloba nepřípustná, nelze jí věcně

projednat a je třeba ji podle jako nepřípustnou odmítnout.

V takovém případě zůstává rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.

Usnesením ze dne 28.5.2007 sp. zn.: výst.: /5391/2006/Ku/Z/353/11/vy, č.j. MEUC-

008500/2007 stavební úřad zastavil řízení ve věci vyvlastnění shora uvedených pozemků.

V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad poukázal na ústní jednání konané dne 23.4.2007, při

kterém bylo zjištěno, že pozemky již byly převedeny z vyvlastňovaných na vyvlastnitele

a částka uvedená v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 07.11.2006 č.j. SÚ -5391/06/Ti/Vy,

která měla být zadržena pro zástavního věřitele, byla uložena na účtu vyvlastnitele, který je

připraven jí vyplatit na základě důkazní y buď vyvlastňovaným nebo zástavnímu věřiteli.

Z ústního jednání byl sepsán protokol, ve kterém vyvlastnitel i vyvlastňovaní souhlasí se

zastavením řízení. Vyvlastňovací úřad při vydání rozhodnutí vycházel z toho, že za dané

situace nemá o čem rozhodovat, neboť došlo k dohodě mezi vyvlastňovanými

a vyvlastnitelem, která byla již naplněna (pozemky a větší část peněz byly převedeny).

Vyvlastňovací úřad se tak ocitl v situaci, kterou přiměřeně shodně popisuje ustanovení § 23

odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění, byť vyvlastňovacímu úřadu nebyla předložena žádná

dohoda. Zástavní věřitel nepředložil pravomocnou důkazní u, která by potvrzovala jeho

práva zástavního věřitele. Vyvlastňovací úřad tedy dospěl k závěru, že existuje-li oprávněné

zástavní právo zástavního věřitele, je třeba ho ve chvíli vydání tohoto usnesení posuzovat

z pohledu vyvlastňovacího úřadu jako nedořešené jiné právo při uzavření dohody mezi

vyvlastňovanými a vyvlastnitelem, které je třeba uplatnit u soudu, protože vyvlastňovací úřad

již za daných okolností není oprávněn tento problém řešit. Vyvlastňovací úřad dále

konstatoval, že po vyloučení žalobce z řízení jsou účastníky tohoto řízení pouze účastníci

řízení podle , kteří jsou uvedeni ve výrokové části usnesení

(což jsou JUDr. F. B., V. B. a Ředitelství silnic a dálnic ČR). Na základě posouzení daného

případu dospěl vyvlastňovací úřad k závěru, že žádost se stala zjevně bezpředmětnou a řízení

zastavil. Usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení obsahuje poučení pro účastníky řízení o

tom, že proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení

k žalovanému.

Odvolání, které žalobce podal proti usnesení stavebního úřadu ze dne 28.5.2007

sp. zn.: výst.: /5391/2006/Ku/Z/353/11/vy, č.j. MEUC-008500/2007 o zastavení

vyvlastňovacího řízení, žalovaný napadeným rozhodnutím jako nepřípustné zamítl

s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 9Ca 320/2009

Podle § 17 odst. 1 zákona o vyvlastnění účastníky vyvlastňovacího řízení jsou

vyvlastnitel, vyvlastňovaný, zástavní věřitel, podzástavní věřitel, oprávněný z práva

odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na pozemku nebo stavbě, jichž se vyvlastnění

týká, a nájemce pozemku nebo stavby, jichž se vyvlastnění týká, nebo jejich částí s výjimkou

nájemce bytu.

Podle za účastníka bude v pochybnostech považován i ten,

kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není

účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení

bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty

nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.

Podle řízení o žádosti správní orgán usnesením

zastaví, jestliže žádost se stala zjevně bezpředmětnou.

Podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění vyvlastňovací úřad zastaví

vyvlastňovací řízení, jestliže v průběhu řízení došlo k dohodě o získání práv k pozemku nebo

stavbě potřebných k uskutečnění účelu vyvlastnění.

Podle § 23 odst. 3 zákona o vyvlastnění proti rozhodnutí o zastavení vyvlastňovacího

řízení vydanému podle odstavce 2 písm. b) se nelze odvolat.

Podle věta prvá pravomocné rozhodnutí je závazné pro

účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není

dotčeno.

Podle kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo

v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se

zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"),

může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti,

nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Zrušení rozhodnutí správního orgánu se podle shora citovaného

může domáhat ten, kdo tvrdí, že byl tímto úkonem, tj. rozhodnutím správního orgánu, zkrácen

na svých právech. Žalobce sice tvrdí, že tomu tak v projednávané věci bylo, protože byl

napadeným rozhodnutím dotčen na svém právu být účastníkem správního řízení

(o vyvlastnění předmětných pozemků), s tímto jeho tvrzením však nelze souhlasit. Na tomto

místě považuje soud za nutné připomenout, že žalobcovo odvolání, o němž bylo rozhodnuto

napadeným rozhodnutím, směřovalo proti usnesení stavebního úřadu ze dne 28.5.2007

o zastavení vyvlastňovacího řízení. Důvodem zastavení vyvlastňovacího řízení bylo zjištění

správního orgánu, že předmětné pozemky již byly převedeny na vyvlastnitele. Vyvlastnitel,

který svou žádostí zahájení vyvlastňovacího řízení inicioval, a také vyvlastňovaní se

zastavením řízení souhlasili. Vyvlastňovací úřad uvedené zjištění právem vyhodnotil tak, že

za této situace nemá o čem rozhodovat, jinými slovy že nemůže meritorně rozhodnout

o žádosti o vyvlastnění předmětných pozemků, neboť mezi vyvlastňovanými a vyvlastnitelem

v mezidobí došlo k dohodě, která již byla naplněna. Skutečnost, že vyvlastňovacímu úřadu

nebyla tato dohoda předložena v písemné formě, nic nemění na tom, že vyvlastňovací úřad

byl za této situace oprávněn aplikovat ustanovení § 23 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

neboť ani toto ustanovení požadavek písemné formy dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými nestanoví.

Závěr správního orgánu, že mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými došlo v průběhu

řízení k dohodě o získání práv k pozemku nebo stavbě potřebných k uskutečnění účelu

vyvlastnění, žalobce v podané žalobě (a ostatně ani ve správním řízení) žádnou relevantní

argumentací nezpochybnil. Ustanovení § 23 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění spojuje

s existencí takové dohody jediný možný důsledek, jímž je zastavení vyvlastňovacího řízení.

Případný nesouhlas některého z účastníků řízení s takovým postupem je zcela irelevantní

a vyvlastňovací úřad k němu nemůže přihlížet. I kdyby tedy žalobce byl v době vydání

rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zastavení vyvlastňovacího řízení účastníkem tohoto

řízení, neměl by jeho nesouhlas s postupem vyvlastňovacího úřadu podle § 23 odst. 2 písm. b)

zákona o vyvlastnění, tj. se zastavením vyvlastňovacího řízení, žádný význam. Žalobce jistě

není oprávněn nutit vyvlastnitele, vyvlastňované a potažmo též příslušný správní orgán

k tomu, aby nadále vedli řízení o vyvlastnění, jestliže odpadl zásadní důvod pro vedení tohoto

řízení, kterým je nesouhlas vyvlastňovaných s převodem jejich pozemků na vyvlastnitele.

Určité pochybení vyvlastňovacího úřadu spatřuje soud v nesprávném poučení

účastníků o možnosti podat odvolání proti usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení. Toto

usnesení vyvlastňovacího úřadu je z materiálního hlediska, tj. z hlediska jeho obsahu,

nepochybně rozhodnutím o zastavení řízení podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění.

Podle § 23 odst. 3 téhož zákona se proti takovému rozhodnutí nelze odvolat. Odvolání

jakéhokoliv subjektu proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu o zastavení vyvlastňovacího

řízení ze dne 28.5.2007, tedy i odvolání žalobce, je proto nepřípustné již z tohoto důvodu.

Žalovaný sice pochybil, když tento důvod nepřípustnosti žalobcova odvolání přehlédl,

nicméně vzhledem k výsledku odvolacího řízení (výrokem napadeného rozhodnutí bylo

odvolání pro nepřípustnost zamítnuto), je zřejmé, že toto jeho pochybení nemělo vliv na

zákonnost napadeného rozhodnutí.

To, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel ze svého předchozího

rozhodnutí ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK

vydaného ve věci vyloučení žalobce z účasti na vyvlastňovacím řízení, bylo zcela v souladu

se zákonem. Předchozí pravomocné rozhodnutí žalovaného, jímž byla ve správním řízení

definitivně vyřešena otázka (ne)účastenství žalobce v daném vyvlastňovacím řízení, bylo totiž

podle závazné nejen pro účastníky, ale též pro všechny správní

orgány, tedy i pro žalovaného samotného, a žalovaný jej proto nemohl v průběhu dalšího

řízení pominout. Specializovanému senátu Městského soudu v Praze, který rozhoduje věci

správního soudnictví, v nyní projednávané věci nepřísluší přezkoumávat zákonnost usnesení

Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007 sp. zn. výst.:/5391/2006/ Ku/H.Z./P351/11/Vy

čj. MEUC-008500/2007 a rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ

91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu ze dne 9.4.2009 č.j. Nad 7/2009-53 je k posouzení této otázky věcně a místně

příslušný civilní úsek Krajského soudu v Praze. Ten, stejně jako Vrchní soud v Praze, se

žalobou podanou žalobcem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ

91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK zabýval v režimu občanského soudního

řádu, přičemž výsledkem řízení bylo odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost postupem podle

Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ

91657/2007/KUSK ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK tak podle zůstalo

nedotčeno. V souladu s správní soud z výše uvedených rozhodnutí civilních

soudů vycházel i v nyní projednávané věci.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Skutečnost, že usnesení stavebního úřadu ze dne 28.5.2007 o zastavení

vyvlastňovacího řízení bylo vydáno ještě předtím, než bylo žalovaným rozhodnuto o odvolání

žalobce proti rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti na vyvlastňovacím řízení (toto rozhodnutí

žalovaného bylo vydáno dne 19.7.2007), je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí

nepodstatné. Podstatná je ta skutečnost, že již před vydáním rozhodnutí o zastavení

vyvlastňovacího řízení Městský úřad Černošice usnesením ze dne 12.3.2007 vydaným podle

vyloučil žalobce z účasti na vyvlastňovacím řízení. Odvolání, které

žalobce proti tomuto usnesení podal, nemělo podle odkladný

účinek, stejně jako jej neměla žaloba, kterou žalobce následně podal u Krajského soudu

v Praze proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2007 sp. zn. SZ 91657/2007/KUSK

ÚSŘ/TK č.j. 99334/2007/KUSK, jímž bylo toto usnesení potvrzeno. Jak stanoví § 28 odst. 1

poslední věta , postup podle předchozí věty téhož ustanovení, tj. vydání

usnesení o tom, zda určitá osoba je či není účastníkem daného správního řízení, nebrání

dalšímu projednávání a rozhodnutí věci. Stavební úřad byl tudíž oprávněn pokračovat v řízení

a v dané věci rozhodnout o zastavení řízení bez ohledu na to, že rozhodnutí o vyloučení

žalobce z účasti na řízení dosud nenabylo právní moci. Další rozhodnou skutečností je pak to,

že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po pravomocném vyřešení otázky účasti žalobce

v daném řízení, tedy až poté, co usnesení Městského úřadu Černošice ze dne 12.3.2007

o vyloučení žalobce z účasti na vyvlastňovacím řízení nabylo právní moci

Lze shrnout, že v daném případě skončilo vyvlastňovací řízení zastavením, a to

z důvodu, na který ani případný nesouhlasný postoj žalobce nemůže mít žádný vliv (uzavření

dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými). Vyvlastňovací úřad nemohl podle § 23

odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění postupovat jinak, než celé řízení zastavit. Rozhodnutím

o zastavení vyvlastňovacího řízení z výše uvedeného důvodu nemohl být žalobce dotčen na

svých právech či povinnostech, neboť toto rozhodnutí se nijak netýkalo otázky existence jeho

zástavního práva k pozemkům, které měly být předmětem vyvlastnění. Z téhož důvodu

nemohlo být do právní sféry žalobce zasaženo ani napadeným rozhodnutím, jímž bylo jeho

odvolání proti usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení pro nepřípustnost zamítnuto.

Tvrzení žalobce o jeho zkrácení na právech, na němž závisí posouzení jeho žalobní

legitimace, tedy soud neshledal opodstatněným. Kromě pravomocného rozhodnutí správního

orgánu o tom, že žalobce není účastníkem vyvlastňovacího řízení, jímž byl žalovaný při

vydání napadeného rozhodnutí vázán, je dalším důvodem nepřípustnosti žalobcova odvolání

i to, že proti usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení z důvodu uzavření dohody mezi

vyvlastnitelem a vyvlastňovanými se podle zákona o vyvlastnění nelze odvolat.

Soud plně přisvědčuje názoru správního orgánu I. stupně vyjádřenému v odůvodnění

usnesení o zastavení vyvlastňovacího řízení, že hodlá-li se žalobce i nadále domáhat

tvrzeného zástavního práva ke shora uvedeným pozemkům, musí toto právo uplatnit

u příslušného civilního soudu, protože vyvlastňovací úřad není za daných okolností (uzavření

dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými, které vedlo k zastavení řízení) oprávněn

tento problém řešit. S přihlédnutím k tomu, jakým způsobem bylo vyvlastňovací řízení

v projednávané věci ukončeno, není důvodu, aby se touto otázkou, tj. otázkou existence

zástavního práva žalobce k předmětným pozemkům, zabýval správní soud v řízení o žalobě

proti napadenému rozhodnutí.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto jí podle ust. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť žalobce nebyl ve

sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 21. listopadu 2012

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Matznerová, DiS.