Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Af 13/2011 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobkyně M. S. , zastoupené JUDr. Evou Fajtlovou, advokátkou se

sídlem Mojžíškova 738/4, Ostrava-Muglinov, proti žalovanému Finančnímu

ředitelství v Ostravě, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 3.12.2010 č.j. 7333/10-1500-807169, ve věci návrhu na zastavení

daňové exekuce,

t a k t o :

I . Žaloba s e z amí t á.

II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 22Af 13/2011

O d ů v odn ě n í :

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 3.12.2010 č.j. 7333/10-1500-807169, kterým bylo zamítnuto její

odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Ostrava I. ze dne 28.6.2010

č.j. 135563/10/388940803560, jímž správce daně zamítl návrh na zastavení daňové

exekuce.

V podané žalobě žalobkyně uvedla, že dne 6.3.2001 byla u Finančního úřadu

Ostrava I., jakožto správce daně (dále jen finanční úřad), založena plná moc

žalobkyně pro Ing. J. S. Dne 17.7.2002 žalobkyně podepsala plnou moc pro JUDr. M.

N., na jejímž základě podala tato zástupkyně žalobkyně celkem 10 podání. Dne

11.10.2005 byla do správního spisu založena plná moc pro zmocněnce JUDr.

A. R. a současně byla zrušena plná moc udělená Ing. J.S. Tento zmocněnec zjistil

z daňového spisu žalobkyně nesrovnalosti, spočívající ve skutečnosti, že plná moc

udělená JUDr. M. N. nebyla ve spise založena, takže správce daně si nebyl vědom

změny v zastupování. Dne 17.3.2004 však správce daně vystavil exekuční příkaz, který

byl zástupkyni žalobkyně doručen dne 25.3.2004. V té době však zástupkyní nebyla

a tudíž exekuční příkaz nebyl doručen. Správce daně tedy neprovedl úkon, kterým by

prolongoval platnost své pohledávky. Na základě uvedeného byla novým

zmocněncem při ústním jednání dne 12.10.2009 do protokolu

č.j. 189297/09/388913/3142 vznesena námitka promlčení a žádost o zrušení

pohledávky správce daně v celém rozsahu. Správce daně řízení o námitce

promlčení zastavil. Na základě odvolání žalobkyně žalovaný napadeným

rozhodnutím odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. Žalovaný

v napadeném rozhodnutí podle žalobkyně nesprávně poukazuje na právní úpravu

obsaženou v , , v platném znění (dále jen

) a pomíjí ust. , o správě daní a poplatků, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP), že v téže věci může mít účastník pouze

jednoho zástupce. Podle žalobkyně správce daně druhého stupně postupoval

nezákonně, když neoznámil správci daně prvého stupně přijetí plné moci pro JUDr. M.

N., čímž narušil průběh daňového řízení a umožnil vznik nejasností v postupu vůči

žalobkyni. Toto porušení povinnosti zapříčinilo neplatnost doručení exekučního

příkazu Ing. J.S. a v důsledku této skutečnosti promlčení běhu lhůt.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že plná moc udělená žalobkyní JUDr. N. dle

svého obsahu dopadala pouze na řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí žalovaného

č.j. 907/110/2002 a řízení navazující, přičemž řízení ve věci žádosti o přezkoumání

předmětného rozhodnutí bylo rozhodnutím ministerstva financí č.j. 553/19804/2003

zastaveno. Vědomost žalobkyně, že před finančním úřadem byla zastupována Ing. S. a

nikoliv JUDr. N., vyplývá i ze skutečnosti, že při udělení plné moci JUDr. R. žalobkyně

odvolala plnou moc udělenou Ing. S. a nikoliv plnou moc udělenou JUDr. N.

Argumentace žalobkyně, s níž vystupuje po více než 5 letech od doručení

předmětného exekučního příkazu Ing. S., vykazuje znaky účelovosti. Žalovaný

zdůraznil, že plná moc udělená JUDr. N. mu byla doručena společně s žádostí o

přezkoumání jeho rozhodnutí č.j. 907/110/2002 dne 18.7.2002. Žadost je opatřena

doručovacím razítkem a plná moc byla pouze přílohou této žádosti. Žalobkyně se

v žádosti domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného a nikoliv rozhodnutí

finančního úřadu. Z ust. § 55 b) odst. 3 ZSDP vyplývalo, že žádost byl daňový subjekt

povinen podat u orgánu, jehož rozhodnutí mělo být přezkoumáno a o povolení

přezkoumání rozhodoval podle § 55 b) odst. 4 instančně vyšší správce daně. Finančí

úřad Ostrava I. proto nemohl být v této věci kompetentním správcem daně, a proto

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 22Af 13/2011

žalovanému nesvědčila zákonná povinnost k zaslání plné moci udělené JUDr. N.

tomuto správci daně. V otázce použití , občanského soudního

řádu, v platném znění (dále jen ) v daňovém řízení žalovaný trvá na své

argumentaci, že aplikace tohoto předpisu je v daňovém řízení vyloučena, protože

není subsidiálním předpisem ve vztahu k ZSDP. Pozdějším udělením plné moci

jinému zmocněnci nedochází proto ke konkludentnímu zániku dřívější plné moci,

jako je tomu dle ust. Žalovaný má za to, že exekuční příkaz ze dne

17.3.2004 č.j. 44588/04/388942/6303 byl Ing. S. jako zástupkyni žalobkyně doručen

v souladu se zákonem a tvrzení žalobkyně, že toto doručení je právně neúčinným

úkonem, který mohl mít za následek přerušení promlčecí lhůty, je zcela

neopodstatněný. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel

ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu

( , v platném znění – dále

jen ) a byl vázán obsahem žalobních důvodů uvedených v žalobě (ust.

odst. 2 ).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 26.2.2001 byla do

daňového spisu žalobkyně založena plná moc k zastupování v konkrétním daňovém

řízení zahájeném u finančního úřadu výzvou k odstranění pochybností ze dne

4.9.2000 č.j. 11113200/388913/0646 pro Ing. J.S. Dne 6.3.2001 byla do spisu založena

neomezená plná moc žalobkyně ze dne 5.3.2001 Ing. J. S. pro zastupování před

příslušnými finančními úřady. Dne 17.3.2004 pod č.j. 44588/04/388942/6303 vydal

správce daně exekuční příkaz žalobkyni jako dlužníkovi, který doručil dne 25.3.2004

Ing. J. S. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.4.2004. Dne 11.10.2005 byla do

daňového spisu založena plná moc ze dne 7.10.2005 pro JUDr. A. R. a současně byla

zrušena plná moc udělená Ing. J. S. Zmocněnec žalobkyně JUDr. A. R. protokolu

o ústním jednání ze dne 12.10.2009 č.j. 189297/09/388913/3412 vznesl námitku

promlčení a žádost o zrušení pohledávky vůči její osobě v celém rozsahu. Finanční

úřad rozhodnutím ze dne 28.6.2010 č.j. 135563/10/388940803560 posoudil

vznesenou námitku jako návrh podle ust. na zastavení výkonu

rozhodnutí podle ust. nařízeného exekučním příkazem

podle ust. § 73 odst. 6 písm. b) a § 73 odst. 7 ZSDP s přiměřeným použitím ust.

a násl. a tento zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně

odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Ve

správním spise se nachází plná moc ze dne 17.7.2002, kterou žalobkyně udělila

JUDr. M. N. k zastupování v řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v

Ostravě č.j. 907/110/2002 ze dne 16.5.2002, včetně řízení

navazujících. Tato plná moc je přílohou žádosti o přezkoumání rozhodnutí

Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 16.5.2002 č.j. 907/110/2002 podle ust. § 55 b)

ZSDP a zmocněnkyně žalobkyně JUDr. N. ji podala prostřednictvím žalovaného

k Ministerstvu financí ČR.

Podle ust. § 10 odst. 3 ZSDP, daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo

ustanovený zástupce, se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci

může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci

udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo

není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 22Af 13/2011

Podle ust. § 17 odst. 7 věty prvé ZSDP, má-li příjemce zástupce

s neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení, doručuje se písemnost pouze

tomuto zástupci.

Podle ust. § 55 b) odst. 3 věty prvé ZSDP, žádost o přezkoumání podává

daňový subjekt u orgánu, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno.

Podle ust. § 55 b) odst. 4 ZSDP, rozhodnutí o povolení nebo nařízení

přezkoumání vydává vždy instančně vyšší správce daně, a jde-li o povolení nebo

nařízení přezkoumání rozhodnutí ministerstva, rozhoduje ministr financí České

republiky, na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise.

Krajský soud se především zabýval charakterem plné moci udělené žalobkyní

dne 17.7.2002 JUDr. M.N. Obsahově se jedná o plnou moc neomezenou, ale pouze

pro přezkumné řízení dle smyslu ust. § 55 b) ZSDP ve vztahu k přezkumu rozhodnutí

žalovaného ze dne 16.5.2002 č.j. 907/110/2002. Plná moc by se rovněž vztahovala na

řízení navazující, pokud by však nějaká navazující řízení proběhla. V posuzované věci

se tak nestalo, neboť podaný návrh na přezkoumání shora označeného rozhodnutí

žalovaného byl ministerstvem financí zamítnut. V plné moci obsažené sousloví „včetně

řízení navazujících“ nelze podle názoru krajského soudu chápat jinak než v návaznosti

na obsah ust. § 55 b) ZSDP, upravujícího proces přezkoumávání daňových rozhodnutí.

Navazujícími řízeními by byla jen ta řízení, která by následovala po povolení nebo

nařízení přezkoumání rozhodnutí. Pokud přezkoumání rozhodnutí nebylo povoleno

nebo nařízeno, končí řízení podle ust. § 55 b) ZSDP zamítnutím žádosti o přezkoumání

a žádná další řízení se nekonají. Z této plné moci, která tvořila přílohu žádosti o

přezkoumání podle § 55 b) ZSDP, nelze v žádném případě dovodit, že by byla plnou

mocí vztahující se k probíhajícímu daňovému řízení. Návrh byl adresován ministerstvu

financí jako žádost dle § 55 b) ZSDP a žalovanému byl předložen pouze proto, že

takový procesní postup je upraven ust. § 55 b) odst. 3 ZSDP. Jak vyplývá

z obsahu návrhu na přezkoumání dle § 55 b) ZSDP, plná moc byla přílohou tohoto

návrhu. Na základě uvedeného nebyl žalovaný povinen „postupovat“ tuto plnou moc

finančnímu úřadu jako místně příslušnému správci daně, neboť bylo zahájeno typově

zcela odlišné řízení, na němž nebyl místně příslušný správce daně nijak účasten a jež

probíhalo na vyšší instanční úrovni. Povinností žalovaného bylo návrh spolu s plnou

mocí a dalšími přílohami předložit ministervu financí. Z žádného ustanovení ZSDP

však v dané věci nevyplývá povinnost žalovaného k jakémukoliv úkonu vůči místně

příslušnému správci daně v souvislosti s tímto podaným návrhem na zahájení řízení

podle § 55 b) ZSDP. Z obsahu plné moci nevyplývá, že by se zastupování žalobkyně

JUDr. N. vztahovalo také na řízení před prvostupňovým správcem daně.

V této souvislosti je nuto zdůraznit, že daňový subjekt je povinen v rámci

zásady součinnosti (§2 odst. 9 ZSDP) i v zájmu ochrany svých práv projevit svou vůli

tak, aby o jejím obsahu nebylo pochyb. Pokud tedy měla žalobkyně v úmyslu

změnit svého zmocněnce pro daňové řízení, měla tak učinit projevem vůle

adresovaným přímo prvostupňovému správci daně.

Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že plná moc

udělená JUDr. N. se vztahovala pouze k předmětu přezkumného řízení dle ust. § 55

ZSDP zahájeného na návrh žalobkyně ze dne 17.7.2002. Žádnému subjektu, včetně

žalovaného, nevyplývala ze ZSDP povinnost zakládat tuto plnou moc do daňového

spisu místně příslušného správce daně, neboť tato plná moc nebyla udělena k

zastupování žalobkyně před tímto správcem daně. Žalovaný tedy neporušil žádné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 22Af 13/2011

povinnosti ani nezpůsobil uplynutí promlčení lhůty ve vztahu k vymáhané pohledávce.

Exekuční příkaz ze dne 17.3.2004 č.j. 44588/04/388942/6303

byl v souladu s neomezenou plnou moci ze dne 6.3.2002 udělenou žalobkyní Ing. J.

S. řádně doručen dle ust. § 17 odst. 7 ZSDP této zmocněnkyni a jako řádně

doručený dne 14.4.2004 nabyl právní moci.

Nad rámec shora uvedeného krajský soud považuje za vhodné vyjádřit se

k otázce zániku plné moci v daňovém řízení. Je pravdou, že ZSDP, stejně jako např.

, zánik plné moci výslovně neupravují. Oba tyto procesní předpisy však

obsahují zásadu, že účastník řízení může mít v téže věci jen jednoho zástupce.

Podle názoru krajského soudu argumentace žalovaného, že plná moc v daňovém

řízení zaniká až jejím výslovným vypovězením, neodpovídá platné právní úpravě.

Rozhodující je podle krajského soudu zásada vyjádřená v ust. § 10 odst. 3 ZSDP, že

v téže věci může mít daňový subjekt jen jednoho zástupce. Z logiky věci pak vyplývá,

že založení pozdější plné moci do daňového spisu má účinky vypovězení předchozí

plné moci dřívějšímu zmocněnci i bez toho, aby tato skutečnost byla výslovně

uvedena v nové plné moci, neboť udělení plné moci jinému zmocněnci a její

předložení správci daně je projevem vůle daňového subjektu změnit svého zástupce

pro daňové řízení. Jelikož ust. § 10 odst. 3 ZSDP zapovídá procesní situaci, kdy

daňový subjekt bude mít dva zástupce v téže věci, pak dle zásad logického myšlení

jediným zástupcem, jehož zákon v daňovém řízení připouší, bude ten, jemuž byla

plná moc udělena později. Otázka výkladu ust. § 10 odst. 3 ZSDP však nemá pro

posouzení věci fakticky žádný význam, takže ačkoliv krajský soud považuje právní

názor žalovaného za nesprávný, nemá tato skutečnost žádný dopad na zákonnost či

přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

Na základě shora uvedeného krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou

zamítl (ust. ). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. §

51 odst. 1

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , když

procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady

s tímto řízením nevznikly.

P o u č e ní : Proti tomuto rozsudku j e mo ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě

dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu

soudu v Brně.

V Ostravě dne 22. listopadu 2012

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu