Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ca 353/2008 - 58

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly

Cháberová a soudkyň JUDr.Dany Černé a JUDr.Naděždy Treschlové v právní věci žalobce:

J. M., nar. X, bytem P. 10, K. 973/28, zastoupen Mgr.Marií Látovou, advokátkou se sídlem

Říčany u Prahy, Kamlerova 795 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město

Prahu, Praha 1, Štěpánská 28 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.8.2008, čj:

13269/08-1300-106187

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí

žalovaného ze dne 26.8.2008 čj: 13269/08-1300-106187, kterým byl změněn dodatečný

platební výměr na daň z přidané hodnoty čj: 23674/04/010914/6077 ze dne 29.1.2004 vydaný

Finančním úřadem pro Prahu 10 tak, že za zdaňovací období IV.čtvrtletí 2000 byly změněny

údaje uváděné v řádcích 14, 18, 15, 19, 20, 35, 36, 37, 38, 51 a 52 a daňová povinnost pak

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

byla změněna z částky 69.998,-Kč na částku 84.250,-Kč s tím, že v ostatních částech byl

dodatečný platební výměr nezměněn.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že daňové řízení bylo postiženo takovými procesními vadami, že bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces.

Žalobce namítl, že správce daně v průběhu daňové kontroly nikdy žalobci nesdělil, že

má jakékoli pochybnosti o jím předložených daňových dokladech nebo o údajích v nich

uvedených a vůbec mu tak neumožnil v řízení předkládat důkazní prostředky k odstranění

takových pochybností, byť mu tuto povinnost výslovně ukládá ustanovení § 43 odst. 1 zákona

č. o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č.

). Žalovaný se řádně nevypořádal s námitkami v odvolání proti postupu správce

daně při daňové kontrole. Správcem daně nebyla žalobci v průběhu daňové kontroly doručena

žádná výzva, v níž by byl vyzván, aby se vyjádřil k souvislostem s předmětnými fakturami, ať

již k průběhu spolupráce či k rozsahu a termínu prováděných prací. Skutečnost, že jednatelé

společností PEFA a EWE spolupráci se žalobcem popřeli, se žalobce dozvěděl až ze zprávy o

daňové kontrole, která mu byla předložena dne 26.11.2003. Zpráva o daňové kontrole nebyla

se žalobcem řádně projednána, nebyla mu dána možnost se k této zprávě vyjádřit a nebyl

poučen o možnosti vznést námitky. Žalobce vyslovil nesouhlas s názorem žalovaného, že

výzva k odstranění pochybností podle se v průběhu daňové

kontroly nepoužívá. V této souvislosti poukázal žalobce i na ustanovení § 50 odst. 4 zákona č.

Žalobce dále namítl, že jeho procesní práva byla poškozena i postupem žalovaného

v odvolacím řízení. Zasláním výzvy k prokázání přijetí předmětných zdanitelných plnění

žalobci žalovaný správní orgán daňové řízení nedoplňoval, jak mu umožňuje ustanovení § 50

odst. 3 a 4 , nýbrž nahrazoval, což vedlo k porušení zásady

dvouinstančnosti řízení.

Dle žalobce žalovaný vedl dokazování a hodnotil jednotlivé důkazy tak, aby nalezl

důvody pro potvrzení rozhodnutí správce daně, nikoliv tak aby byl zjištěn skutkový stav co

nejúplněji. Žalobce vyslovil nesouhlas s hodnocením důkazů, jak toto bylo provedeno

v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na důkazní povinnost žalovaného vyplývající

z ustanovení Zdůraznil, že již v odvolání proti

dodatečnému platebnímu výměru podrobně popsal průběh spolupráce s oběma společnostmi a

k výzvě žalovaného svá tvrzení doplnil ve svém čestném prohlášení sepsaném ve formě

notářského zápisu. Z těchto tvrzení dle žalobce jednoznačně vyplývá, jaký byl předmět a

rozsah zdanitelného plnění i jaké bylo datum uskutečnění zdanitelného plnění. Na faktuře je

předmět zdanitelného plnění přesně definován a poměrně přesně je definován i jeho rozsah. Je

zde výslovně uvedeno, že je vystavena „ za provedené práce na akci Topný kanál Příbram“.

Svá tvrzení pak žalobce dokládal dalšími důkazními prostředky a to čestnými prohlášeními

pana H., R., Ing. J. paní S., smlouvami o dílo uzavřenými na předmětné akce s dodavateli

těchto staveb, spisem Policie České republiky, Okresního ředitelství Příbram, zejména

protokoly o výslechu svědků, posudkem z oboru grafologie, usnesením Okresního státního

zastupitelství Příbram č.j. 1 ZT 606/2003-130 a fakturami a podkladními doklady

vystavenými společností PEFA. Žalovaný pak sám zajistil k důkazu i rozsudek Okresního

soudu v Příbrami sp.zn. a stavební deníky vedené společností PPS SYSTÉM

s.r.o. k předmětným stavbám. K hodnocení výpovědí svědků obsažených ve spise Policie ČR

ve vztahu k čestným prohlášením, která předložil žalobce, žalobce namítl, že žalovaný

hodnotil výpovědi svědků obsažené ve spise Policie ČR účelově a že měl za účelem

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

odstranění rozporů s čestnými prohlášeními předloženými žalobcem provést výslechy těchto

osob. Dle žalobce není pravdivé tvrzení žalovaného, že provedení výslechu těchto svědků

žalobce nenavrhnul. Učinil tak jednak v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na

daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 a dále i v rámci žaloby a řízení u

soudu, které se vztahovalo k předcházejícímu rozhodnutí ve věci daně z přidané hodnoty za

IV. čtvrtletí 2000. Dle názoru žalobce není správní názor žalovaného, že těmito návrhy

učiněnými v jiných řízení není v tomto konkrétním řízení vázán. Ohledně faktury a

pokladního dokladu vystaveného společností PEFA žalobce poukázal na to, že nebyl

vyslechnut Ing.V., ačkoliv má vztah i k uskutečnění zdanitelného plnění společností PEFA.

Dle žalobce nemůže být správním orgánem označen za nedůvěryhodnou osobu ještě před tím,

než byl proveden důkaz jeho výpovědí. Žalobce rovněž vyslovil nesouhlas s názorem

žalovaného, že není vázán usnesením Okresního státního zástupce v Příbrami čj: 1ZT

606/2003-130. K obstaraným stavebním deníkům pak žalobce uvedl, že údaje v nich zapsané

přesně dokládají, že veškeré výkopové práce byly prováděny pouze žalobcem a pracovníky

společností, které dála najal jako subdodavatele. Je tedy zřejmé, že pokud jde o rozsah prací

prováděných těmito společnostmi, jedná se o veškeré výkopové práce, které nevykonal sám

žalobce. Tyto deníky dokládají přesně datum uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo

tvrzeno žalobcem. K názoru žalovaného, že předmětná faktura neobsahuje náležitosti

požadované zákonem, pak žalobce uvedl, že žalovaný směšuje povinné náležitosti daňového

dokladu podle § 19 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty a povinnost prokazovat faktické

přijetí zdanitelného plnění. Pokud jde o daňový doklad, potom v něm řádně uvedené povinné

údaje jsou považovány za správné, nevyvrátí-li je správce daně. Zatímco k prokázání

faktického přijetí zdanitelného plnění je povinen daňový subjekt. K hodnotě provedených

prací k žalobce uvedl, že za jejich provedení mu byly placeny odběrateli takové ceny, které

mu umožňovaly práce provádět tak, že zaplatil subdodavatele a měl možnost realizovat

nepříliš vysoký zisk. Ceny placené subdodavatelům byly naprosto běžné v daném oboru. Ze

všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí

žalovaného, tak dodatečný platební výměr vydaný Finančním úřadem pro Prahu 10 dne

29.1.2004 , a aby žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení.

Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Poukázal na

řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo včetně rozsudku Městského soudu

v Praze ze dne 29.5.2008 č.j. -74. Při vydání napadeného rozhodnutí bylo

přihlédnuto i k rozsudku Okresního soudu Praha západ č.j. -231 ve spojení

s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. -258, ze kterých vyplývá, že

společnost EWE pro žalobce práce uvedené na dokladu č. G 1603408 provedla, ale daň

z přidané hodnoty nepřiznala a neodvedla. Proto žalovaný vyhověl odvolání v části, která se

vztahovala k nároku na odpočet daně na základě dokladu vystaveného společností EWE.

Opakování svědecké výpovědi jednatele této společnosti pak žalovaný posoudil jako

bezpředmětné, neboť jeho výpověď byla prováděna pouze ve věci plnění uskutečněného

společností EWE. Jako nedůvodné bylo shledáno odvolání, pokud se týkalo uplatnění nároku

na odpočet daně na základě dokladu č. 00/11/389, který byl vystaven společností PEFA-K-

interiér spol. s.r.o. (dále jen PEFA). Jednalo se o práce na akci „Topný kanál Příbram“ podle

dokladu vystaveného dne 21.11.2000, na kterém datum uskutečnění zdanitelného plnění není

uvedeno. Žalovaný popsal průběh řízení a k námitkám žalobce obsaženým v žalobě uvedl, že

tyto nejsou důvodné. K námitce týkající se nemožnosti předkládání důkazních prostředků

v průběhu daňové kontroly žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. O

chystané svědecké výpovědi jednatele společnosti PEFA Jaromíra Dostála v Psychiatrické

léčebně Želivy byl žalobce informován. Správce daně sice žalobce vyzval ke splnění důkazní

povinnosti v průběhu daňové kontroly, ale vzhledem k obsahu této výzvy nelze prokázat, že

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 6Ca 353/2008

se výzva týkala i dokladu vystaveného společnosti PEFA. Žalovaný tuto vadu napravil tím, že

v odvolacím řízení vydal výzvu ze dne 6.12.2005 čj: FŘ-14405/13/05, kterou žalobce vyzval

k prokázání faktického přijetí plnění od společnosti PEFA jakýmikoliv důkazními prostředky.

Žalovaný odmítl názor žalobce, že vydáním této výzvy porušil zásadu dvouinstančnosti

daňového řízení. Správce daně před vydáním platebního výměru řádně zahájil daňovou

kontrolu a tuto ukončil řádným projednáním kontrolní zprávy. Výzvou v odvolacím řízení

nebyla pouze odstraňována vada řízení vedeného v prvním stupni, ale bylo ji také doplňováno

daňové řízení v reakci na obsah odvolání. Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s tvrzením

žalobce, že důkazní prostředky posuzoval nesprávně a účelově. Z kontrolní zprávy vyplývá,

že žalobce předložil pouze fakturu a pokladní doklad a správce daně jako důkazní prostředek

dále hodnotil odpověď na dožádání od Finančního úřadu v Táboře z níž vyplynulo, že

společnost PEFA je nekontaktní a že v předmětném zdaňovacím období v daňovém přiznání

žádná uskutečněná zdanitelná plnění nevykázala. Jako důkazní prostředek hodnotil také

svědeckou výpověď jednatele společnosti PEFA Jaromíra Dostála. O tomto jednání byl

žalobce informován. Ani případné seznámení s obsahem výpovědi až při projednání kontrolní

zprávy však nelze považovat za porušení povinností správce daně, neboť projednání kontrolní

zprávy je součástí daňové kontroly. Správce daně tak svou povinnost seznámit žalobce

s důkazním prostředkem a dát mu možnost se k němu vyjádřil, splnil. K námitce žalobce, že

zpráva o daňové kontrole s ním nebyla řádně projednána, žalovaný uvedl, že ve zprávě o

daňové kontrole podepsané žalobcem dne 26.11.2003 se uvádí, že podnikatel potvrzuje, že

byl seznámen se zprávou o výsledku kontroly, která mu byla v jednom vyhotovení předána a

s jejím obsahem souhlasí. Bylo na žalobci, aby uplatnil svá práva, která se vztahují

k provádění daňové kontroly. Zpráva o daňové kontrole není rozhodnutím, a proto nemusí

obsahovat poučení. Žalobce nevyužil práva vyjádřit se k obsahu zprávy o kontrole ani

dodatečně, přestože dodatečný platební výměr byl vydán až dne 29.1.2004. Pokud se týká

výzvy dle , žalovaný již uvedl, že správce daně měl žalobce

prokazatelným způsobem seznámit se svými pochybnostmi a vyzvat ho k jejich odstranění.

Úvahy o tom, na jaké ustanovení zákona o správě daní mělo být odkazováno ve výzvě, která

nebyla vydána, považuje žalovaný za bezpředmětné. Uvedené pochybení správce daně bylo

napraveno v odvolacím řízení vydáním výzvy ze dne 6.12.2005.

K námitkám vztahujícím se k hodnocení důkazů žalovaný uvedl, že se nezabýval

posuzováním věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti žalobcova účetnictví. Tvrzení

žalobce dokládané zaúčtovaným dokladem byla zpochybněna a žalobce neprokázal, že se

sporný účetní případ udál tak, jak je o něm účtováno. Na předmětném dokladu není přesně

definován předmět a rozsah zdanitelného plnění, z formulace „za provedené práce na akci

Topný kanál Příbram“ není zřejmé, o jaké konkrétní práce se mělo jednat a v jakém rozsahu.

Údaj o počtu odpracovaných hodin, o počtu pracovníků, či nějaké jiné vyjádření objemu

prací na dokladu zcela chybí. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že z výpovědí zaznamenaných

na Policii ČR účelově vytrhával části vět s cílem dodat jim jiný význam, než ve skutečnosti

měly. Zdůraznil, že žalobce neuvedl konkrétní případ, kdy měl takto postupovat. Předmětné

výpovědi jsou v rozporu s obsahem čestných prohlášení, která předložil a zřejmě i sepsal

žalobce. K námitce o neprovedení svědeckých výpovědí těchto osob žalovaný uvedl, že

v odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty ani

v jeho doplnění či v odpovědích na výzvu žalovaného se takový návrh nenacházel. Pouze

obecně byl učiněn odkaz na odvolání proto dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů,

jehož součástí byl i návrh na provedení svědeckých výpovědí osob, jejichž čestná prohlášení

žalobce předložil. Žalobce v odvolacím řízení byl k předložení důkazních prostředků vyzván,

žalobce důkazní prostředky předložil a navrhl mezi nimi i ty, které uváděl v odvolání proti

dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů. Svědecké výpovědi však nezmínil a jako

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

důkazní prostředek navrhl spis vedený Policií ČR, zejména pak v něm obsažené výpovědi

osob. Navíc neprovedení svědeckých výpovědí je v napadeném rozhodnutí zdůvodněno.

Provedené dokazování neprokazuje, že zdanitelné plnění uskutečnila společnost PEFA,

naopak svědčí pro závěr, že tomu tak nebylo. Žalobce nepředložil žádný důkazní prostředek,

na jehož základě by měl žalovaný důvod provádění prací neznámými osobami, jakož

žalobcem uváděnou a svědky nepotvrzenou účast Ing.V. na realizaci zakázky, považovat za

činnost společnosti PEFA. Pokud se jedná o fakturu a pokladní doklad, grafologickým

posudkem bylo potvrzeno, že se na nich nachází podpis Jaromíra Dostála, což jmenovaný

ještě před vypracováním posudku ve svých výpovědích připouštěl. Jaromír Dostál však

opakovaně uváděl, že společnost PEFA práce neprovedla a že doklady nevystavil, ale pro jiné

osoby podepisoval prázdné formuláře faktur a pokladních dokladů. Vystavení dokladu není

důkazem o faktickém uskutečnění deklarovaného zdanitelného plnění. K usnesení Okresního

státního zastupitelství v Příbrami ze dne 9.4.2004 č.j. 1 ZT 606/2003-130, kterým bylo

zastaveno trestní stíhání žalobce ve věci podezření ze spáchání trestného činu krácení daně

žalovaný neuvedl, že se rozhodnutím necítí být vázán, protože se nejedná o rozhodnutí soudu.

Konstatoval, že i když bylo trestní stíhání zastaveno, neznamená to, že tím žalobci vznikl

nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Trestní řízení a daňové řízení fungují na odlišných

principech a podle zákona o správě daní a poplatků daňový subjekt má povinnost nejen tvrdit

určité skutečnosti, ale má také povinnost své tvrzení prokázat. Žalobce faktické přijetí

zdanitelného plnění od společnosti PEFA neprokázal a proto mu nárok na odpočet daně

nemohl být přiznán. Žalovaný vzal v úvahu obsah odůvodnění rozhodnutí o zastavení

trestního stíhání a od policie si vyžádal příslušný spis, nicméně důkazy prokazující tvrzení

žalobce o přijetí zdanitelného plnění od společnosti PEFA v nich nenalezl. K osobě Ing.V.

žalovaný uvedl, že jej považuje za nedůvěryhodnou osobu a to v rámci hodnocení jeho

výpovědi na Policii České republiky. Jmenovaný popřel tvrzení žalobce a žalovaný pro

objektivitu zmínil, že se jedná o osobu nevěrohodnou (odsouzenou za trestný čin krácení daně

a popírání pravosti jeho podpisu na dokladu vystaveném jménem společnosti EWE). Důvod

pro neprovedení nové svědecké výpovědi Ing. V. je uveden v odůvodnění napadeného

rozhodnutí. Nárok na odpočet daně na základě dokladů vystaveného společností EWE byl

žalobci přiznán. K této společnosti a k tomuto daňovému dokladu se vztahovalo i vyjádření

Ing. V. Nebyl tedy důvod svědeckou výpověď opakovat za přítomnosti žalobce. K tvrzení, že

výpověď Ing. V. měla vztah i k plnění uskutečněnému společností PEFA, žalovaný uvedl, že

výpověď provedená správcem daně během daňové kontroly se tohoto plnění netýkala a

žalobce její provedení v této věci nenavrhl. Ani žalovaný její provedení za potřebné

nepovažoval, neboť výpověď Ing. V. zaměřená i na jeho údajný vztah ke společnosti PEFA

byla ve spisovém materiálu již obsažena jako součást žalobcem navrženého důkazního

prostředku – spisu Policie ČR. Údaje ve stavebním deníku neprokazují, že pro žalobce

předmětné práce prováděla společnost PEFA, neboť v nich o účasti této společnosti na

provádění prací není žádná zmínka. Ze stavebního deníku není ani zřejmé, zda všechny

stavební a výkopové práce prováděli pracovníci najatí žalobcem. Za předpokladu, že tomu tak

bylo, by počet osob uvedený ve stavebním deníku tvrzení žalobce neodpovídal. Žalobce totiž

uváděl, že společnost PEFA měla mít na stavbě po celou dobu jejího trvání 15 pracovníků, ale

ve stavebním deníku je ve dnech, kdy byl tento údaj zaznamenáván uvedena přítomnost 6 –

10 pracovníků. Jestliže stavební deník nedokládá, že se zdanitelné plnění uskutečnilo, nemůže

být důkazem o tom, kdy se tak stalo.

K náležitostem daňového dokladu žalovaný uvedl s odkazem na § 19 odst. 2 zákona o

dani z přidané hodnoty, že fakturu lze za daňový doklad uznat pouze tehdy, odpovídají-li

údaje na ní uvedené skutečnému stavu věci. V daňovém řízení nese důkazní břemeno dle § 31

odst. 9 daňový subjekt a bylo tedy na žalobci, aby prokázal, že

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 6Ca 353/2008

zdanitelné plnění od uvedeného dodavatele a v deklarované podobě fakticky přijal. Měl tedy

prokázat správnost a pravdivost údajů na dokladu uvedených a prokázat i povinné údaje na

dokladu chybějící (údaj o dni uskutečnění zdanitelného plnění a údaj o rozsahu zdanitelného

plnění - § 12 odst. 2 písm. f) a h) zákona o dani z přidané hodnoty). Není správná domněnka

žalobce, že pokud správce daně neprokáže opak, musí údaje uvedené na dokladu považovat za

pravdivé. Údaj o ceně prací je jednou z povinných náležitostí daňového dokladu (§ 12 odst.2

písm. i) zákona o dani z přidané hodnoty) a i na něj se tedy vztahuje povinnost prokázat jeho

pravdivost. Žalovaný o částce uvedené na dokladu vystaveném jménem společnosti PEFA

neuvedl pouze, že budí pochybnosti, nýbrž jí označil za nepravdivou, nadhodnocenou a ve

skutečnosti nezaplacenou. Své stanovisko řádně zdůvodnil jednak odkazem na průměrnou

hodinovou mzdu a jednak srovnání s cenou, za kterou celou zakázku získal žalobce. Pokud by

žalobce zaplatil tvrzenou částku, na zakázce by prodělal téměř 300.000. Provedení úhrady

navíc nebylo věrohodně prokázáno. Mělo se jednat o předání finančních prostředků

v hotovosti, potřebná částka se ale na podnikatelském účtu žalobce ani v pokladně

nenacházela. Stav pokladny měl být před údajným provedením úhrady navýšen o vlastní

vklad podnikatele, přičemž tyto finanční prostředky měl mít žalobce dlouhodobě doma.

Ačkoliv žalobce tvrdí, že provedení úhrady potvrdili svědci H. a S., tak tomu takto není.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Dne 15.1.2002 byla Finančním úřadem v Březnici u žalobce zahájena kontrola daně

z přidané hodnota za zdaňovací období I.-IV.čtvrtletí roku 2000. V daňovém období

IV.čtvrtletí roku 2000 žalobce uplatnil mimo jiné nárok na odpočet daně z přidané hodnoty

podle faktury č. 00/11/389 vystavené dne 21.11.2000 společností PEFA, kterou byly

fakturovány provedené práce na akci „Topný kanál Příbram“ v celkové ceně 1.685.000,-Kč

bez DPH, DPH činila 84.250,- Kč.

Z šetření provedeného správcem daně místně příslušným dodavateli – společnosti

PEFA, tedy Finančním úřadem v Táboře vyplynulo, že uvedená společnost je nekontaktní. Od

roku 1999 nepodává přiznání k dani z příjmů. Dne 2.1.2001 bylo jejím jménem podáno

přiznání k dani z přidané hodnoty za listopad 2000, v němž nebyla vykázána žádná

uskutečněná zdanitelná plnění. Dne 19.12.2002 byl Finančním úřadem v Březnici proveden

v Psychiatrické léčebně Želiv výslech svědka Jaromíra Dostála, jednatele společnosti PEFA,

ze kterého vyplynulo, že tato společnost měla podnikat v oboru truhlářství, ale

s podnikatelskou činností nezačala, neměla zaměstnance, ani vybavení. Práce uvedené na

faktuře svědek neprovedl, žalobce nezná, fakturu nevystavil, ale podpis na ní uvedený je

zřejmě jeho. Razítko společnosti PEFA však nikdy zhotovit nenechal. Svůj podpis na faktuře

zdůvodnil tím, že měl problémy s alkoholem a že podepisoval prázdné formuláře faktur a

pokladních dokladů a to ještě v době, kdy působil v jiné společnosti. Tyto y pak měly být

spolu s dalšími věcmi odcizeny.

Dne 26.11.2003 byla se žalobcem projednána zpráva o daňové kontrole čj:

15798/03/064930/5025, v níž správce daně konstatoval, že žalobce přijetí zdanitelného plnění

od společnosti PEFA neprokázal a že tato společnost provedení práce a vystavení faktury

popřela. Správce daně dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro vznik nároku na

odpočet daně vyplývající z ustanovení o dani z přidané

hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Dodatečným platebním výměrem čj: 23674/04/010914/6077 Finanční úřad pro Prahu

10 dne 29.1.2004 vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí

2000 ve výši 69.998,-Kč. Proti tomuto dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce

odvolání, které doplnil podáním ze dne 22.4.2004.

V průběhu odvolacího řízení vyzval odvolací orgán žalobce výzvou ze dne 6.12.2005

čj: FŘ-14405/13/05, aby faktické přijetí zdanitelných plnění prokázal. V reakci na uvedenou

výzvu žalobce předložil své prohlášení o průběhu prací, čestná prohlášení pana H., pana R.,

pana J. a paní S. a navrhl, aby si žalovaný jako důkaz obstaral spis Policie ČR vedený ve věci

trestního stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně, zejména pak

výpovědi uvedených osob v něm obsažené. Žalobce rovněž předložil usnesení Okresního

státního zastupitelství v Příbrami o zastavení jeho trestního stíhání a posudek z oboru

grafologie dokládající pravost podpisu pana Dostála na faktuře. Jako důkazní prostředek

navrhl také stavební deníky vedené generálním dodavatelem stavby společností PPS

SYSTÉM s.r.o a smlouvy, které na realizaci zakázek uzavřel.

Správní spis dále obsahuje protokoly o výpovědích pana R., pana H., pana J., paní S.

a žalobce, podané uvedenými osobami před orgány Policie ČR v rámci řízení ve věci trestního

stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. Dále obsahuje usnesení

Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 26.4.2005 č.j. 1 ZT 606/2003-130, kterým

bylo zastaveno trestní stíhání ve shora uvedené věci, znalecký posudek z oboru grafologie,

vypracovaný dne 24.6.2004 A. G., rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 9.4.2004 č.j.

-433 a rovněž část stavebních deníků vedených generálním dodavatelem stavby

– společností PPS SYSTÉM s.r.o.

O podaném odvolání žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 22.3.2006 č.j.: FŘ-

4538/13/6, kterým změnil dodatečný platební výměr s tím, že daňová povinnost žalobce činí

částku 121.500,-Kč. Toto rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu

v Praze ze dne 29.5.2008 č.j. -74 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu

řízení. V tomto rozsudku soud vyslovil závazný právní názor, že jako vadu řízení je třeba

hodnotit to, že žalobce nebyl vyrozuměn o provedení výslechu svědka Ing.V. a to ve vztahu

k faktuře vystavené společností EWE. V tomto zrušujícím rozsudku soud rovněž žalovanému

uložil, aby řádně zhodnotil důkazy tak, jak byly získány v průběhu celého daňového řízení a

to včetně usnesení Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jímž bylo zastaveno trestní

stíhání žalobce ve věci podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. Soud se neztotožnil

se závěrem žalovaného v prvním rozhodnutí o odvolání, že se necítí být tímto usnesením

vázán, neboť podle si správce daně nemůže činit úsudek

pouze o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin. I když takové rozhodnutí může učinit pouze

soud neznamená to, že v případě, že trestní stíhání žalobce neskončilo rozsudkem soudu, by

se nemusel žalovaný zabývat skutečnostmi, vztahujícími se k uvedenému trestnímu řízení.

Soud v předcházejícím rozsudku vyslovil názor, že rozhodnutí státního zastupitelství o

zastavení trestního stíhání není rozhodnutím o spáchání trestného činu žalobcem, ale jedná se

o důkazní prostředek, jehož obsahem se musí žalovaný při hodnocení důkazů zabývat, neboť

se rovněž vztahuje k žalobcem uplatněnému nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za

předmětné zdaňovací období. Samotný fakt zastavení trestního stíhání žalobce však není

důkazem toho, že předmětný nárok na odpočet žalobce uplatnil oprávněně. Žalovaný však

nemůže tento důkaz pominout, ale musí se s ním vypořádat v souvislosti s dalšími důkazy

v řízení získanými.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Poté, co byla věc Městským soudem v Praze žalovanému vrácena k dalšímu řízení

vydal napadené rozhodnutí, kterým napadený dodatečný platební výměr změnil ve shora

uvedených řádcích s tím, že daňovou povinnost změnil z částky 69.998,-Kč na částku

84.250,-Kč a v odůvodnění v prvé řadě uvedl, že z nároku na odpočet nebyla vyloučena

faktura vystavená společností EWE. Dále zrekapituloval dosavadní průběh řízení a poté se

zabýval jednotlivými námitkami, uplatněnými odvolatelem v odvolání. Jako oprávněnou

uznal námitku, že dodatečný platební výměr nekoresponduje se závěry uvedenými ve zprávě

o daňové kontrole projednané dne 26.11.2003. Proto také byla provedena oprava dodatečného

platebního výměru tak, aby, pokud se týká dokladu vystaveného jménem společnosti PEFA,

korespondoval se závěry uvedenými v kontrolní zprávě.

K námitkám vztahujícím se k průběhu daňové kontroly a k jednání správce daně

žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že výzva podle § 43 zákona č.

se v rámci daňové kontroly nepoužívá. V rámci daňové kontroly se používá

výzva odkazující na § 16 odst. 2 písm. e) téhož zákona. Správce daně takovouto výzvu vydal,

ale nevyjmenoval v ní doklady, jichž se požadavek na doložení druhu a rozsahu

fakturovaných prací týká. Odvolací orgán proto v odvolacím řízení vydal dne 6.12.2005

novou výzvu, kterou procesní pochybení správce daně napravil. O pochybnostech správce

daně o přijetí zdanitelného plnění od společnosti PEFA však žalobce mohl mít povědomost,

neboť podle úředních záznamů ze dne 11.12.2002 a 17.12.2002 věděl o konání svědecké

výpovědi jednatele a majitele společnosti PEFA pana Dostála. Věděl také o tom, že na něj

bylo podáno správcem daně oznámení pro podezření z trestného činu krácení daně. Odvolatel

o pochybnostech správce daně tedy musel vědět. Přesto v průběhu daňové kontroly

nepředložil žádné důkazní prostředky a to ani po té, kdy správce daně při projednání kontrolní

zprávy dne 26.11.2003 konstatoval, že přijetí zdanitelného plnění od společnosti PEFA

neprokázal. Ze zprávy o daňové kontrole je zřejmé, z jakých důkazů správce daně vycházel.

Důvodem pro nepřiznání nároku na odpočet daně byla skutečnost, že odvolatel faktické přijetí

zdanitelného plnění od společnosti PEFA neprokázal, že jednatel této společnosti provedení

prací a vystavení dokladu popřel a že tato společnost se podnikáním v oblasti výkopových a

zemních prací nezabývala a neměla zaměstnance, kteří by práci mohli provést. Finanční úřad

v Březnici při provádění kontroly neporušil ustanovení Je to

odvolatel, kterého jako daňový subjekt stíhá v daňovém řízení důkazní břemeno podle § 31

odst. 9

Odvolací orgán dále ke svému postupu vzhledem k námitkám odvolatele uvedl, že

výzvou vydanou dne 6.12.2005 nepřekročil svá oprávnění, neboť ustanovení § 50 odst. 3 a 4

mu umožňuje doplňovat výsledky daňového řízení, příp. odstraňovat

jeho vady. Daňové řízení se postupem odvolacího orgánu nestalo řízením jednostupňovým.

Doplňování daňového řízení bylo dáno obsahem důkazních prostředků, které odvolatel

předložil či navrhl v rámci odvolacího řízení. Další části odůvodnění napadeného rozhodnutí

pak obsahuje hodnocení důkazních prostředků předložených žalobcem jak v rámci

prvostupňového, tak v rámci odvolacího řízení a dále hodnocení důkazních prostředků, které

byly obstarány správními orgány obou stupňů. K předložené faktuře a příjmovému

pokladnímu dokladu odvolací orgán uvedl, že nárok na odpočet daně nezakládá vystavení a

přijetí faktury, nýbrž faktické přijetí touto fakturou deklarovaného zdanitelného plnění. Aby

doklad mohl být akceptován jako doklad daňový, jimž plátce prokazuje nárok na odpočet

daně, musí všechny údaje na něm uvedené korespondovat se skutečným stavem věci.

Vzhledem k uvedenému nemůže ani grafologický posudek osvědčit, že odvolatel přijal plnění

od plátce uvedeného na předmětné faktuře. Za důkaz o faktickém přijetí zdanitelného plnění

nepovažuje odvolací orgán ani příjmový pokladní doklad, neboť tento doklad je obdobně jako

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

faktura pouze písemně prezentovaným tvrzením zúčastněných stran, že k tvrzené skutečnosti

– hotovostní úhradě došlo. Navíc jednatel společnosti PEFA přijetí peněz popřel a připustil

pouze podepsání prázdného pokladního dokladu. Účetní V. S. k otázce proplacení ceny

v čestném prohlášení sice uvedla, že byla přítomna proplacení faktury, kterou přinesl Ing.V.,

avšak ve svědecké výpovědi konané na Policii ČR dne 12.4.2005 vypověděla v rozporu

s tímto prohlášením, že v účetnictví odvolatele se předmětná faktura nacházela, ale kdo ji

přinesl a jakým způsobem byla proplacena, že neví. Tato výpověď znevěrohodňuje obsah

čestného prohlášení, proto toto prohlášení nelze uznat za důkaz o zaplacení fakturované

částky. Dle účetnictví musela být podstatná část ceny prací kryta vlastním vkladem

podnikatele ve výši 1.200.000,-Kč a tyto prostředky měl mít odvolatel dle sdělení na Policii

ČR až do jejich předání Ing.V. doma, vyjma částky vybrané z bankovního účtu (165.000,-Kč).

Za této situace žalovaný dospěl k závěru, že provedení úhrady faktury vystavené jménem

společnosti PEFA nebylo doloženo žádným věrohodným důkazním prostředkem.

Dále žalovaný uvedl obsah čestných prohlášení pana R., pana H. a Ing. J., která

předložil žalobce a srovnal je s obsahem výpovědí těchto osob na Policii České republiky. Ve

všech těchto případech se čestná prohlášení, která potvrzovala práci pracovníků společnosti

PEFA na předmětné akci, lišila zcela od výpovědí těchto osob na Policii ČR, kde v podstatě

nic konkrétního o práci vykonané společností PEFA neuvedli. Podle jejich výpovědí na

Policii ČR práce prováděli jim neznámí lidé. K těmto rozdílům odvolací orgán uvedl, že má

za to, že výpověď učiněná před orgány činnými v trestním řízení, kde je svědek předem

upozorněn na trestní odpovědnost z nepravdivé výpovědi, je jako důkazní prostředek

podstatně věrohodnější než čestné prohlášení, jehož důkazní hodnota je malá. Přesto ale

z těchto prohlášení jednoznačně nevyplývá, že práce provedla společnost PEFA, neboť jsou

volena vyjádření typu „slyšel jsem, říkalo se“, tedy prohlášení, za která uvedené osoby

neponesou zodpovědnost v případě, že se prokáže, že společnost PEFA práce neprovedla.

Výpovědi těchto osob na policii neprokazují tvrzení odvolatele, že práce provedla společnost

PEFA a že je provádělo asi 15 i více pracovníků po celou dobu trvání stavby. Z těchto

výpovědí je zřejmé pouze to, že nějací pracovníci pro odvolatele výkopové a pomocné práce

na předmětné zakázce prováděli. Dále odvolací orgán uvedl, že se necítil být vázán návrhem

na provedení svědeckých výpovědí těchto osob, který odvolatel učinil v rámci řízení ve věci

dodatečného platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob. Uvedl, že vycházel

z výpovědí založených ve spise Policie ČR, jehož vyžádání žalobce sám navrhl. Odvolací

orgán vycházel z výpovědí založených v tomto trestním spise a vzhledem k jejich dostatečné

důkazní hodnotě nepovažoval provádění dalších svědeckých výpovědí ve stejné věci za

nezbytné. Pokud svědci provedení prací společností PEFA nepotvrdili po dokončení zakázky

při své výpovědi na Policii ČR, když věděli, že v případě nepravdivé výpovědi mohou být

trestně stíháni, nemohou již tyto skutečnosti věrohodně potvrdit svou výpovědí v rámci

daňového řízení. To platí tím spíše, když je z rozporů mezi čestnými prohlášeními a

výpověďmi na policii zřejmá ochota těchto osob odvolateli v daňovém řízení pomoci. Ačkoliv

sám žalobce na policii vypověděl, že kontakt a obstarání pracovníků od společnosti PEFA

zajišťoval Ing. V., jmenovaný na rozdíl od toho v protokolu o výslechu svědků sepsaném na

Policii ČR popřel jakoukoliv svoji účast na realizaci zakázky Topný kanál Příbram. Ing.V.

popřel, že by odvolateli přinesl nějakou fakturu a že by od něj přebíral peníze. Jmenovaný byl

pravomocně odsouzen za krácení daně, protože společnost EWE na jiné zakázce realizované o

několik měsíců dříve daň nepřiznala a neodvedla. Odvolací orgán považuje Ing.V.

za nedůvěryhodnou osobu. Podle úředního záznamu ze dne 4.12.2001 o podaném vysvětlení

Jaromírem Dostálem jmenovaný uvedl, že společnost PEFA na něj byla převedena bezplatně,

jednalo se pouze o papírovou společnost. Dle jeho záměru měla prodávat nábytek, avšak od

doby, kdy ji převzal, nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost, neměla zaměstnance,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

kanceláře a nenechal ani zhotovit její razítko. Jaromír Dostál uvedl, že odvolatele nezná a

žádné práce pro něj neprováděl. Ing.V. zná pouze jako soukromá osoba, žádné obchodní

kontakty s ním neměl a žádné doklady mu nedával. Podle dalšího úředního záznamu ze dne

30.12.2002 Jaromír Dostál k faktuře předložené odvolatelem uvedl, že se jedná o povrh a že

ještě v době, kdy působil v předchozí společnosti podepisoval prázdné formuláře faktur a

pokladních dokladů, které měly stejnou grafickou úpravu jako faktura a pokladní doklad

předložené odvolatelem. Připustil, že podpis na faktuře a pokladním dokladu je jeho vlastní,

ručně psaný text však již nepsal. Výpověď jednatele a majitele společnosti PEFA dle

odvolacího orgánu zpochybňuje tvrzení odvolatele o přijetí plnění od této společnosti stejně

jako skutečnost, že společnost PEFA neměla zaměstnance ani potřebné podnikatelské

oprávnění a uskutečnění plnění v daňovém přiznání nevykázala a daň neodvedla. Bylo na

odvolateli, kterého stíhalo důkazní břemeno, aby faktické přijetí plnění od této společnosti

prokázal. Toto se mu však nepodařilo. Svá tvrzení neprokázal ani notářským zápisem ze dne

20.1.2006 , který nemohl být uznán jako důkaz o provedení prací společností PEFA, neboť

v daňovém řízení má daňový subjekt povinnost nejen tvrdit, nýbrž také povinnost svá tvrzení

prokázat. Čestné prohlášení daňového subjektu nemůže být považováno za důkaz o tvrzené

skutečnosti, neboť ono samo je pouhým tvrzením.

Odvolací orgán dále poukázal na rozsudek Okresního soudu v Příbrami č.j. 1T

106/2003-433, jímž byl odvolatel uznán vinným z trestného činu neoprávněného podnikání,

resp. odkázal na odůvodnění toho rozsudku z něhož je zřejmé, že žádný ze svědků, kteří před

soudem popisovali i realizaci zakázky Topný kanál Příbram účast společnosti PEFA na

provádění prací nezmínil. Ačkoliv účast dalších subdodavatelů (Hejlíček, Ryjáček) byla

uváděna opakovaně.

K usnesení Okresního státního zastupitelství v Příbrami č.j. 1 ZT 606/2003-130 o

zastavení trestního stíhání odvolatele ve věci podezření ze spáchání trestného činu krácení

daně odvolací orgán uvedl, že zastavení trestního stíhání neznamená, že žalobci vznikl nárok

na odpočet daně z přidané hodnoty. Trestní řízení a daňové řízení fungují na odlišných

principech. V daňovém řízení má důkazní břemeno daňový subjekt, neboť ten má povinnost

nejen tvrdit, ale i povinnost své tvrzení prokázat. Odvolatel dle názoru odvolacího orgánu

faktické přijetí zdanitelného plnění neprokázal, a proto mu nárok na odpočet daně nemohl být

přiznán. Správní orgán vzal v úvahu odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání a

měl k dispozici i příslušný spis, avšak v tomto se důkazy prokazující tvrzení odvolatele o

přijetí zdanitelného plnění od společnosti PEFA nenachází. Odvolatel v daném případně

neprokázal ani to, že práce byly provedeny v tvrzeném rozsahu a za cenu uvedenou na

dokladu. Pravdivost údaje o rozsahu plnění odvolatel neprokázal, neboť nepředložil žádné

záznamy o počtu pracovníků a odpracovaných hodinách a obsah čestných prohlášení pánů H.,

R. aj., k nimž se odvolací orgán již vyjádřil, zcela znevěrohodňují výpovědi těchto osob na

policii. Ani stavební deník vedený zhotovitelem stavby společností PPS SYSTÉM tvrzení

odvolatele nedokládá, ale naopak ho vyvrací. Ty dny, kdy zápis údaj o počtu pracovníků na

stavbě obsahuje, tj. v období od 24.10. do 3.11.2000 se mělo jednat o 6-10 pracovníků,

nikoliv tedy o odvolatelem uváděný počet 15 osob. Odvolací orgán považuje za nepravdivý i

údaj o ceně zdanitelného plnění, neboť i kdyby byly práce prováděny v odvolatelem tvrzeném

rozsahu, musela při 12ti hodinové pracovní době průměrná hodinová mzda jednoho

pracovníka provádějícího výkopové a pomocné práce činit více než 300,-Kč za hodinu, což je

i v současné době tím spíše pak v roce 2000 nereálné. Cena plnění uvedená na faktuře je dle

závěru odvolacího orgánu výrazně nadhodnocená a odvolatelem za provedení prací ve

skutečnosti nebyla a neměla být zaplacena. Obsahem odůvodnění je i úvaha opřená o

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

vyplacené a přijaté částky žalobcem se závěrem, že pokud by byla skutečně zaplacena cena uvedená na faktuře, jednalo by se z pozice žalobce o ztrátovou akci.

Na závěr napadeného rozhodnutí pak odvolací orgán shrnul, že odvolateli nárok na

odpočet daně na základě dokladu č. 00/11/389 vystaveného jménem společnosti PEFA

nevznikl, neboť faktické přijetí zdanitelného plnění od tohoto dodavatele odvolatel

neprokázal. V daňovém řízení byla naopak zjištěna řada skutečností, které tvrzení odvolatele

o faktickém přijetí plnění zpochybňují a to jak jednotlivě, tak především ve vzájemných

souvislostech. Odvolatel a Jaromír Dostál se ve svých výpovědích shodli, že spolu o

provedení prací a ceně zakázky nejednali, a že odvolatel za práce panu Dostálovi neplatil.

Přitom nebylo žádným způsobem prokázáno, že Ing.V. či jiné osoby mohly z nějakého titulu

jednat a uskutečňovat podnikatelskou činnost jménem společnosti PEFA. Prokázána nebyla

ani pravdivost dalších údajů, které dle patří mezi povinné

náležitosti daňových dokladů a to údaje o rozsahu zdanitelného plnění a o jeho ceně. Dále

odvolací orgán poukázal na to, že od zrušení prvého rozhodnutí do vydání napadeného

rozhodnutí žalobce žádné další důkazní návrhy neučinil.

Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán,

přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl

k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V dané věci soud jednal bez nařízení jednání,

neboť byly splněny podmínky stanovené v

V daném případě se jedná za předmětné zdaňovací období o druhé rozhodnutí

žalovaného o odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané

hodnoty. Podle je správní orgán vázán právním názorem vysloveným

soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Toto ustanovení žalovaný respektoval, když daň na vstupu

vyplývající z faktury vystavené společností EWE z nároku na odpočet nevyřadil.

Ve shora uvedeném rozsudku č.j. -74 se soud vyjadřoval i k některým

námitkám, které se v nyní projednávané žalobě opakují. Jedná se o námitky, že žalovaný

svým postupem v rámci odvolacího řízení daňové řízení nedoplňoval, nýbrž nahrazoval

činnost správce daně, což vedlo k porušení dvouinstančnosti řízení. K tomu soud již

v předcházejícím rozsudku uvedl, že lze přisvědčit žalobci, že správce daně pochybil, když

v průběhu daňové kontroly žalobci prokazatelným způsobem nesdělil, že má pochybnosti o

jím předložených daňových dokladech a nevyzval ho k prokázání přijetí zdanitelného plnění

od společnosti PEFA. Toto pochybení však odstranil žalovaný v rámci odvolacího řízení a to

výzvou vydanou podle a Tento postup

žalovaného byl v souladu s § 50 odst. 3 téhož zákona. Představoval doplnění daňového řízení,

nikoli nahrazování činnosti správce daně a k porušení zásady dvojinstančnosti řízení v daném

případě nedošlo. Podle uvedeného ustanovení může odvolací orgán výsledky daňového řízení

doplňovat, odstraňovat vady řízení nebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci

daně. Je tedy na úvaze odvolacího orgánu, zda takové úkony provede sám nebo jejich

provedení uloží správci daně. To, který správní orgán konkrétně tyto úkony provede, nic

nemění na tom, že se jedná o úkony prováděné v rámci odvolacího řízení. V této souvislosti

považuje soud za potřebné odmítnout i názor žalobce, vztahující se k ustanovení § 43 zákona

č. Výzvu podle tohoto ustanovení správce daně vydával tehdy, nedošlo-li dosud

k vyměření daně a touto výzvou bylo zahajováno vytýkací řízení. V daném případě však byla

prováděna daňová kontrola a výzvy tedy byly správně vydávány podle § 16 a § 31 odst. 9

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Pokud žalobce namítal, že zpráva o daňové kontrole s ním nebyla projednána a nebyla

mu tak tedy dána možnost, aby se k této zprávě vyjádřil, tuto námitku žalobce vznesl již

v předcházejícím řízení před soudem a soud k této námitce uvedl, že jí neshledává jako

důvodnou, neboť ze zprávy o daňové kontrole, která je založena ve správním spisu, vyplývá,

že žalobce stvrdil svým podpisem, že s ním zpráva byla projednána a že s jejím obsahem

souhlasí. V případě nesouhlasu se závěry zprávy bylo na žalobci, aby tento případné námitky

uplatnil u správce daně. Skutečnost, že tak žalobce neučinil, nelze přičítat k tíži správce daně

a žalovaného. Na hodnocení této námitky tak, jak bylo provedeno v předcházejícím rozsahu,

soud v daném případě nemá důvod něco měnit. Nedošlo v tomto směru ke zjištění žádných

nových skutečností a proto nezbývá než opakovat, že z obsahu správního spisu vyplývá, že

žalobce byl s obsahem zprávy o daňové kontrole seznámen a nebylo mu ze strany správních

orgánů bráněno v tom, aby uplatňoval námitky proti této zprávě a k závěrům tam uvedeným

se vyjadřoval.

K námitkám žalobce, které se vztahují k hodnocení jím předložených důkazních

prostředků lze uvést, že tyto nebyly vzneseny důvodně. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí

podrobně zabýval obsahem jednotlivých důkazních prostředků a tyto pak hodnotil i ve

vzájemné souvislosti. Žalovaný velmi podrobně srovnal obsah čestných prohlášení osob, která

předložil sám žalobce, a obsah výpovědí těchto osob učiněných v pozici svědků v trestním

řízení. Závěr žalovaného, že jako věrohodnější se jeví výpovědi těchto osob v pozici svědků,

kdy vypovídaly po poučení, že se mohou uvedením nepravdivých údajů dopustit trestného

činu křivé výpovědi, je dle názoru soudu správný. Žalovaný rovněž uvedl, že za této situace

již neshledal jako potřebné uvedené osoby vyslýchat jako svědky v daňovém řízení. Navíc

nelze nepřihlédnout k tomu, že žalobce ani poté, kdy byla věc Městským soudem v Praze

vrácena žalovanému k dalšímu řízení, konkrétní návrhy na výslechy svědků neučinil. Pokud

se jedná o hodnocení důkazů provedené žalovaným, zde soud odkazuje na podrobné

odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že toto považuje za dostatečné a mající oporu

v obsahu správního spisu. K předloženým čestným prohlášením je pak třeba dále uvést, že

s čestnými prohlášeními jak daňových subjektů, tak svědků žádné

zvláštní dopady nespojoval. To znamená, že je třeba na ně nahlížet jako na y, kterými je

určitá skutečnost tvrzena, ale tyto y samy o sobě tvrzené skutečnosti neprokazují.

Samotné vystavení faktury, případně vypsání pokladního dokladu neprokazuje, že k plnění

došlo tak, jak je těmito doklady deklarováno. Soud má za to, že žalobci se nepodařilo

prokázat, že předmětné zdanitelné plnění od společnosti PEFA přijal v tvrzeném rozsahu a

předmětu plnění, a proto byl správce daně, resp. žalovaný oprávněn neuznat nárok na odpočet

daně z přidané hodnoty tak, jak jej žalobce uplatnil z faktury vystavené údajně společností

PEFA. V daném případě důkazní břemeno leželo na žalobci, jestliže toto neunesl a přijetí

zdanitlelného plnění neprokázal, lze konstatovat, že předložená a zaúčtovaná faktura

nesplňuje náležitosti stanovené zákonem, neboť údaje na ní uvedené nebyly prokázány jako

pravdivé. V tomto případě správce daně nebyl povinen prokazovat skutečnosti uvedené v § 31

odst. 8 Úvahám o správnosti ceny uvedené na faktuře v odůvodnění

napadeného rozhodnutí nelze upřít opodstatněnost. Nejedná se však o hledisko, které je pro

posouzení věci podstatné.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , když žalobce ve

věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel

napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního

soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. listopadu 2012 JUDr. Karla Cháberová,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová