Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
50 A 9/2012 - 114.pdf
PDF · 0 B
No categories available
50 A 9/2012 - 114
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
50 A 9/2012-114
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelová a
soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci navrhovatele P. P.,
proti odpůrci Městysu Divišov,, zastoupeného Mgr. Jakubem Sýkorou, advokátem se sídlem
Přemyslovská 1658/31, 130 00 Praha 3, za účasti: 1) R. L, 2) J. B., 3) J. P., 4) E. H., 5) P.H.,
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP ze dne 26. 4. 2012, změny č. 1
územního plánu obce Divišov.
t a k t o :
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP ze dne 26. 4. 2012,
změny č. 1 územního plánu obce Divišov, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 2 -
Zastupitelstvo městyse Divišov usnesením č. 2/2012 ze dne 25. 4. 2012, vydalo jako
opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP změnu č. 1 územního plánu obce Divišov (dále jen
„změna územního plánu“). Změna územního plánu nabyla účinnosti dne 12. 5. 2012.
Návrh
Navrhovatel se podáním doručeným Krajskému soudu v Praze dne 27. 6. 2012 domáhá
zrušení změny územního plánu. Uvedl, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 45/3
v katastrálním území M., obec D., zahrnutého v lokalitě 1.22, která byla v rozporu se zákony
vyřazena ze změny územního plánu, a pozemku parc. č. PK 46/3 v katastrálním území M.,
obec D., zahrnutého v lokalitě 1.23. Navrhovatel namítá, že:
1) odpůrce nedodržel zákonný postup stanovený pro podávání návrhu na pořízení
územního plánu v § 46 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Odpůrce zařadil do zadání změny územního
plánu určité lokality i bez návrhu, a to po stanoveném termínu, kterým byl dne 31. 5. 2007.
Jiné lokality odpůrce z důvodu nedodržení termínu vyřadil z projednávání změny územního
plánu. Další dvě lokality naopak odpůrce zahrnul do projednávání změny územního plánu,
ačkoli návrh byl podán až po stanoveném termínu (dne 18. 1. 2008 ve věci lokality č. 1.17 a
dne 23. 10. 2007 ve věci lokality č. 1.27) a oba návrhy nebyly schváleny zastupitelstvem
podle § 46 odst. 3 stavebního zákona.
2) odpůrce v rozporu s § 52 stavebního zákona nedal veřejnosti možnost vyjádřit se a
vznést připomínky a námitky k prvnímu návrhu změny územního plánu, který rovnou upravil
dle § 53 stavebního zákona na druhý návrh změny územního plánu.
3) posouzení vlivu návrhu změny územního plánu na životní prostředí procesem SEA je
v rozhoru se zákonem č. 100/2010 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění
pozdějších předpisů a z části neodpovídá skutečnosti, neboť dokumentace byla nesprávně
zpracovaná a měla klamat dotčené orgány. Cílem tohoto postupu odpůrce bylo pouze
znevýhodnění některých lokalit oproti jiným a dále legalizace černých staveb na území
městyse D.. V rámci procesu SEA pak měly být především posouzeny lokality 1.1 a 1. 11
(stavby fotovoltaických elektráren).
4) odpůrce v rozporu s § 172 a § 173 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů nedostatečně odůvodnil připomínky a námitky.
5) odpůrce vůbec nevyhodnotil a nezapravoval připomínku Pozemkového úřadu B. ze dne 7. 9. 2011.
6) zastupitelstvo odpůrce, které vydalo změnu územního plánu, ve svém usnesení mezi
katastrální území, kterých se změna týká, uvedlo i katastrální území Dolany, což je jen název
místní části a nikoli katastrální území, a současně neuvedlo katastrální území D. a K..
7) veřejná vyhláška ze dne 26. 4. 2012, čj. 681/2012, kterou bylo oznámeno vydání změny územního plánu, obsahuje tytéž nesprávnosti jako pod bodem 6.
8) odpůrce zasílal dotčeným orgánům jiné podklady, než které byly schváleny
zastupitelstvem obce. Návrh změny územního plánu byl pro veřejnost dostupný v té podobě,
ve které figurovala lokalita 1.15 B a 1.22 B, ačkoli dotčeným orgánům byly zaslány podklady,
v nichž lokalita 1.22 byla v rozporu se zadáním, který předpokládal zábor zemědělského
půdního fondu v rozsahu 4,04 ha, zvětšena na zábor v rozsahu 8,8 ha. Totéž nastalo u lokality
1.15.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 3 -
9) odpůrce manipuloval s dokumentací, když v návrhu oproti schválenému zadání
mnohonásobně zvýšil zábor zemědělského půdního fondu. Jedná se o lokality 1.11, 1.12,
1.15 , 1.16 a 1.22.
10) odpůrce v rozporu se schváleným zadáním u lokality 1.23 zakreslil tuto lokalitu s prolukou.
11) odpůrce (resp. pořizovatel) nepostupoval v souladu s § 53 odst. 6 stavebního zákona a
nepředložil návrh k zamítnutí, ačkoli byl písemně upozorňován na to, že je v rozporu s § 53
odst. 4 stavebního zákona.
12) odpůrce v rozporu s § 54 odst. 3 stavebního zákona nevrátil návrh pořizovateli
k přepracování.
13) byl nesprávně vyhodnocen vliv na udržitelný rozvoj území, neboť ve změně
územního plánu se nenachází nově vzniklá plocha pro rozvoj pracovních příležitostí. Tato
plocha je nově vymezena pouze v rozsahu lokality 1.2, která je však již od roku 2007
zastavěna. Lokalita 1.8 byla již součástí původního územního plánu a nyní je pouze
redukován původní rozsah záboru zemědělského půdního fondu.
14) odpůrce některé lokality úmyslně charakterizoval v rozporu se skutečností, tak aby
byly vytvořeny podmínky pro dodatečnou legalizaci stávajícího využívání těchto lokalit. Jde
především o lokalitu 1.2 a také lokalitu 1.19. Stanoviska dotčených orgánů tak neposuzovala
skutečný stav věci, ale podmínky, které jsou s ohledem na stávající stav nerealizovatelné.
15) postup odpůrce v procesu přípravy změny územního plánu byl rozdílný, přičemž
kritériem bylo to, kdo je majitelem pozemků v jednotlivých lokalitách. Zatímco některé
lokality byly vyřazeny hned v návaznosti na nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu,
v případě jiných lokalit, byly dotčené orgány žádány o změnu stanoviska.
16) odpůrce odkázal navrhovatele s námitkou ohledně vyřazení lokality 1.22 na veřejné projednání návrhu, a při tom se s ní fakticky vůbec nezabýval a vypořádal se s ní velmi stroze.
17) odpůrce v rozporu s § 53 odst. 2 stavebního zákona nekonal po opakovaném
veřejném projednání, které se uskutečnilo dne 12. 9. 2011, další opakované veřejné
projednání, ačkoli byly i poté zásadně změněny rozsahy záboru zemědělského půdního fondu
a de facto zmizely plochy „výroba lehká“, v rámci kterých byl zábor zemědělského půdního
fondu v rozsahu 19,93 ha snížen na 0,18 ha), což je v rozporu s politikou územního rozvoje.
18) odpůrce se nevypořádal s připomínkami dotčených orgánů, případně to učinil
způsobem, kdy dokumentaci vyhotovil tak, aby odpovídala připomínkám, avšak v praxi
nebude nikdy realizovatelná.
Vyjádření odpůrce
Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že důvodem, proč navrhovatel napadá celý proces
pořizování změny územního plánu, je skutečnost, že byla z této změny vyřazena lokalita 1.22,
ve které měl navrhovatel své pozemky. Tato lokalita přitom byla vyřazena z důvodu
nesouhlasu Krajského úřadu Středočeského kraje, orgánu ochrany zemědělského půdního
fondu. K jednotlivým námitkám pak odpůrce uvádí, že:
1) záměr provést v městysi D. změnu územního plánu byl diskutován již několik let.
Odpůrce po celou dobu shromažďoval návrhy jednotlivých občanů a také sám vznesl vlastní
podněty. Stanovení lhůty pak mělo jen informativní charakter. Všechny návrhy přitom byly
posouzeny pořizovatelem a zastupitelstvo rozhodlo o jejich zařazení do návrhu zadání změny
územního plánu.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 4 -
2) po společném jednání dne 28. 7. 2009, kdy vyplynula nutnost návrh změny územního
plánu přepravovat, zpracoval podle § 53 odst. 3 stavebního zákona pokyny pro zpracování
(druhého) návrhu změny územního plánu. Veřejnost nebyla absencí veřejného projednání
nijak zkrácena, neboť tento „druhý“ návrh změny územního plánu byl následně projednán na
společném jednání i na veřejném projednání. Tento postup potvrdil i Krajský úřad
Středočeského kraje ve stanovisku ze dne 28. 7. 2010.
3) přepracovaný druhý návrh změny územního plánu včetně vyhodnocení jeho vlivů na
udržitelný rozvoj území se správnou částí A je v souladu se zákonem.
4) připomínky i námitky jsou řádně odůvodněny.
5) připomínka Pozemkového úřadu B. ze dne 7. 9. 2011 je souladu se zákonem vyhodnocena v bodě 4 přílohy 11 změny územního plánu.
6) se jednalo o písařskou chybu.
7) katastrální území K. nebylo změnou územního plánu dotčeno.
8) druhým návrhem změny územního plánu došlo k vypuštění lokalit 1.15 B a 1.22 B.
9) ke zvětšení předmětné lokality došlo v důsledku činnosti projektanta.
10) změny ohledně předmětné proluky byly učiněny v důsledku vyjádření Městského
úřadu B. ze dne 14. 8. 2009 (bod č. 23).
11) změna územního plánu není v rozporu s § 53 odst. 4 stavebního zákona.
12) pro takový postup nebyl důvod, neboť zastupitelstvo obce souhlasilo s předloženým návrhem územního plánu i s výsledky jeho projednání.
13) tato námitka nemá na pořizování změny územního plánu význam.
14) dle informací dostupných odpůrci navrhovatelem zmiňovaná stavba byla povolena a je zkolaudována. Ostatní námitky nesouvisí s připravováním změny územního plánu.
15) postupoval zcela v souladu se zákonem, kdy změny činil na základě stanovisek dotčených orgánů.
16) lokalita 1.22 byla vypuštěna na základě pokynů pro zpracování druhého návrhu
změny územního plánu po společném jednání schválených zastupitelstvem obce dne 17. 12.
2009 a na základě nesouhlasu Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru ochrany
zemědělského půdního fondu uvedeného v koordinovaném stanovisku ze dne 5. 8. 2009.
17) na základě vyhodnocení výsledků opakovaného veřejného projednání, které se konalo
dne 12. 9. 2011, stanovil pořizovatel pokyny k provedení nepodstatné úpravy návrhu změny
územního plánu a tyto vzhledem k jednoduchosti sám provedl. Protože se nejednalo o
podstatnou změnu návrhu, nebylo nařízeno opakované veřejné projednání.
18) připomínky a námitky řádně odůvodnil.
Rekapitulace správního spisu
Ze správního spisu vyplynuly tyto podstatné skutečnosti:
Dne 10. 5. 2007 vydal Úřad městyse D. oznámení o záměru pořídit změny územního
plánu a vyzval občany, aby případné návrhy podávali do 31. 5. 2007. Podané návrhy
projednalo zastupitelstvo dne 14. 6. 2007 a 30. 8. 2007. O výsledku projednání odpůrce
navrhovatele informoval.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 5 -
Dne 14. 6. 2007 zastupitelstvo rovněž schválilo pořízení změny územního plánu. Zadání
této změny bylo schváleno dne 22. 5. 2008. Upravené zadání bylo schváleno dne 21. 8. 2009.
Mezi lokalitami navrženými k řešení byla jako lokalita č. 22 zahrnuta lokalita
charakterizovaná jako orná půda, zemědělský půdní fond a nezastavitelné území s tím, že se
navrhuje její nové využití jako plochy „výroba lehká“ o předpokládané rozloze 4,04 ha. Dále
byla zařazena jako lokalita č. 23 lokalita charakterizovaná jako orná půda, zemědělský půdní
fond a nezastavitelné území s tím, že se navrhuje její nové využití jako plochy „bydlení
venkovské smíšené“. Zadání pro tuto lokalitu jako podmínku nové výstavby stanoví, že musí
být zajištěno propojení se stávající zástavbou bez možnosti vzniku proluky v zástavbě.
Součástí zadání je i grafická dokumentace, z níž vyplývá, že lokalita č. 23 je zakreslena
s prolukou ve vztahu k stávající zástavbě.
Na základě tohoto zadání byl vypracován první návrh změny územního plánu. K tomuto
prvnímu návrhu změny územního plánu vydal Krajský úřad Středočeského kraje dne
5. 8. 2009 koordinované stanovisko, ve kterém vyslovil nesouhlas s nezemědělským využitím
lokalit č. 1.15 a 1.22. Městský úřad B. ve vyjádření ze dne 14. 8. 2009 k lokalitě č. 1.23 uvedl,
že není zajištěna návaznost na v současnosti zastavěné území a lokalitu je zapotřebí plošně
vymezit tak, aby na zastavěné území navazovala a nevznikala odtržená lokalita s prolukou
zemědělských pozemků, navíc v pohledově silně exponované lokalitě. Městský úřad proto
doporučil zahrnout do zástavby po dohodě s majitelem pozemku i proluku nebo tuto lokalitu
z návrhu vyřadit.
První návrh změny byl projednán na společném jednání dne 27. 7. 2009. Na základě
tohoto společného jednání byly dne 17. 12. 2009 vydány pokyny pro úpravu návrhu změny
územního plánu; mimo jiné bylo navrženo vypustit lokalitu č. 1.22 a 1.15 z důvodu, že orgány
ochrany zemědělského půdního fondu nesouhlasí se záborem zemědělské půdy zařazené do
II. třídy ochrany. U lokality č. 1.23 byly navrženy změny jen ohledně zásobování pitnou
vodou.
Na základě těchto pokynů byl zpracován druhý návrh změny územního plánu, který byl
opět předložen dotčeným orgánům k uplatnění stanovisek a sousedním obcím k uplatnění
připomínek. Lokalita 1.22 byla již z návrhu vyřazena. Společné jednání o tomto druhém
návrhu změny územního plánu se konalo dne 21. 5. 2010. Na základě tohoto společného
jednání byly dne 14. 7. 2010 vydány pokyny pro úpravu návrhu změny územního plánu;
mimo jiné bylo navrženo vypustit z „vymezení zastavitelných ploch“ lokalitu č. 1.22 a u
lokality č. 1.23 byly navrženy změny jen ohledně zásobování pitnou vodou a odkanalizování.
Dne 28. 7. 2010 vydal po posouzení Krajský úřad Středočeského kraje stanovisko, že je
možné návrh změny územního plánu projednat ve veřejném projednání. Veřejné projednání se
konalo dne 11. 10. 2010. Při tomto veřejném projednání navrhovatel uplatnil rozsáhlé
námitky, a to jak ve vztahu k vyřazení lokality č. 1.22, tak i ve vztahu k lokalitě č. 1.23,
nenamítal však nic ohledně zakreslení proluky.
Jelikož bylo zapotřebí v návrhu změny územního plánu provést podstatné úpravy, konalo
se následně dne 12. 9. 2011 opalované veřejné projednání. Navrhovatel opět uplatnil námitky,
a to mj. jak k lokalitě 1.22, tak i k lokalitě 1.23.
V návaznosti na opakované veřejné projednání vydal pořizovatel dne 16. 4. 2012 pokyny
pro úpravu návrhu změny územního plánu před jeho vydáním. Jelikož se jednalo o
nepodstatné změny, nekonalo se další opakované veřejné projednání.
Takto upravený návrh usnesením ze dne 25. 4. 2012, č. 2/2012, schválilo zastupitelstvo a
vydalo jej jako opatření obecné povahy. Z obsahu tohoto opatření obecné povahy plyne, že
lokalita 1.22 do změny územního plánu zahrnuta není a lokalita 1.23 je zahrnuta s prolukou
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 6 -
orné půdy, kterou majitel intenzivně zemědělsky obhospodařuje a nesouhlasí s jejím
začleněním do návrhové plochy. Přílohou č. 1 tohoto opatření obecné povahy je rozhodnutí o
námitkách navrhovatele podaných k veřejnému projednání dne 11. 10. 2010 i k opakovanému
veřejnému projednání dne 12. 9. 2011.
Odpůrce námitkám ve vztahu k vyřazení lokality 1.22 nevyhověl. Námitku podanou
k veřejnému projednání dne 11. 10. 2010 s odůvodnil tak, že „lokalita byla z návrhu změny
č. 1 vypuštěna na základě pokynů pro zpracování „druhého„ návrhu změny č. 1 po společném
jednání schválených Zastupitelstvem městyse D. dne 17. 12. 2009, a to na základě nesouhlasu
orgánu ochrany zemědělského půdního fondu uvedeném v koordinovaném stanovisku
Středočeského kraje, krajského úřadu čj. 110341/2009/KUSK-OŽP/Tuč ze dne 5. 8. 2009. Na
této skutečnosti nedošlo k žádné změně, pořizovateli nebyla doručena žádná oprava
citovaného stanoviska. Lokalita 1.22 nebyla předmětem vyhodnocení vlivů změny č. 1 na
udržitelný rozvoj území, a tím ani posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. SEA). Vzhledem
k tomu, že se nezměnily skutečnosti, na základě nichž byla lokalita 1.22 z návrhu změny č. I
vypuštěna, nemůže pořizovatel žádost na její znovuzařazení zohlednit. Samozřejmě, že nic
nebrání tomu, podat návrh na změnu ÚPO Divišov v souladu s § 46 odst. 1 stavebního
zákona.“ Námitku podanou k opakovanému veřejnému projednání dne 12. 9. 2011 odůvodnil
ještě rozsáhleji, přičemž se vypořádal i s důvodem, proč byla v prvním návrhu lokalita
rozdělena na lokalitu 1.22a a 1.22b včetně uvedení ploch záboru zemědělského půdního
fondu. Konkrétně odpůrce uvedl: „Podatelem námitky je výměra lokality 1.22 chybně
interpretována. Velikost plochy pro výrobu lehkou byla v souladu se zadáním změny č. 1 a
nebyla navýšena. Zadání změny č. 1 požadovalo u lokality 1.22 změnu ze současného využití
„zemědělský půdní fond, orná půda“ nezastavitelného území na zastavitelnou plochu novým
využitím „plocha pro výrobu lehkou – VL“ na přibližné výměře 4,04 ha. Tento požadavek byl
do „prvního“ návrhu změny č. 1 z 05/2009 zapracován ve výměře 3,35 ha, tj. menší, než-li
požadovalo zadání, a to z důvodu respektování ochranného pásma dálnice D 1, které jižní
hranici zastavitelné plochy lokality 1.22 kopíruje, zbývající část lokality 1.22 v prostoru mezi
dálnicí a návrhovou plochou, v rozsahu ochranného pásma dálnice, byla vymezena jako
nezastavěné území o výměře 4,93 ha s návrhem plochy s hlavní funkcí „ krajinná zeleň – zeleň
izolační a doprovodná (KI)“. Tato plocha mohla zůstat i nadále jako orná půda, ale
z pohledu zpracovatele je nevhodná k zemědělskému obdělávání z důvodu obtížné dopravní
dostupnosti a nevhodnosti ponechávat odtržené enklávy bez dalšího využití. Dalším, a
vzhledem úkolům územního plánování významnějším, důvodem vymezení krajinné zeleně bylo
hledisko zachování krajinného rázu, tj. snaha zpracovatelů o začlenění průmyslové plochy do
krajiny, která doprovází tento dopravně zatížený tah v celé trase. Záměrem projektanta nebylo
zmařit tento podnět, ale zapracovat ho do kontextu celého územního plánu. …
K této námitce uplatnil stanovisko dotčený orgán ochrany ZPF, Krajský úřad
Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, čj. 194746/2011/KUSK ze dne
24. 10. 2011, kde se uvádí, že „orgán ochrany ZPF vydal své nesouhlasné stanovisko
k návrhu změny č. 1 ÚPO Divišov na základě skutečnosti, že u lokality 1.22 (stejně u lok.
1.15) došlo oproti návrhu zadání k navýšení výměry záboru, a to téměř na dvojnásobek
původního záboru. Orgán ochrany ZPF při vydávání svého stanoviska také zohlednil, že celá
lokalita 1.22 zahrnuje zemědělskou půdu zařazenou do II. třídy ochrany dle BPEJ. Dle
Metodického pokynu odboru ochrany lesa a půdy MŽP ze dne 12. 6. 1996, čj. OOLP/1067/96,
se jedná o půdy, které mají nadprůměrnou produkční schopnost a jde o půdy vysoce chráněné
a jen podmíněně zastavitelné. Dále orgán ochrany ZPF vycházel z Programového prohlášení
Rady Středočeského kraje pro období 2008 - 2012, jehož jedním z prioritních cílů na Úseku
životního prostředí je, nepodporovat další zábory půdy k budování nových průmyslových a
logistických center. V neposlední řadě, stanovisko orgánu ochrany ZPF ovlivnila skutečnost,
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 7 -
že v blízkosti lokality 1.22 není dosud vyčerpaný stávající potenciál volných ploch pro
realizaci nových záměrů, což je orgánu ochrany ZPF známo z jiné správní činnosti.“.
Odůvodnění navýšení velikosti výměry záboru ZPF bylo uvedeno výše. Lokalitu 1.22a není
možné realizovat bez lokality 1.22b krajinné zeleně.“
Odpůrce nevyhověl ani námitkám ohledně lokality 1.23. Navrhovatel ve vztahu k této
lokalitě uplatnil námitky jak k veřejnému projednání, které se konalo dne 11. 10. 2010, tak
k opakovanému veřejnému projednání, které se konalo dne 12. 9. 2011. Zatímco námitky
k veřejnému projednání se týkaly pouze nesprávně uvedeného BPEJ a zadání regulačního
plánu, námitky k opakovanému veřejnému projednání se vztahují i k rozporu návrhu změny
územního plánu s jeho zadáním a k odůvodnění proluky. K posledně uvedené námitce
odpůrce uvedl, že „lokalita 1.23 je vymezena shodně od „prvního“ návrhu změny č. 1
z 05/2009 do návrhu změny č. 1 pro opakované veřejné projednání z 06/2011. Zadání změny
č.1 je úkonem pořizovatele, které obsahuje hlavní cíle a požadavky na návrh změny č. 1 a není
pro projektanta příkazem ke kopírování.“
Aktivní procesní legitimace
Podle § 101a s. ř. s. je oprávněn podat návrh na zrušení opatření obecné povahy ten, kdo
tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem
zkrácen. Toto ustanovení vymezuje procesní legitimaci navrhovatele v řízení o zrušení
opatření obecné povahy nebo jeho části. Soudní judikatura se následně ustálila na takovém
výkladu, podle kterého navrhovatel musí v prvé řadě logicky konsekventně a myslitelně
tvrdit, že jeho subjektivní hmotná práva byla napadeným opatřením obecné povahy dotčena.
Navrhovatelem proto může být v zásadě jen taková osoba, která má přímý a
nezprostředkovaný vztah k nějaké části území regulovaného územním plánem (typicky
vlastník pozemku či nemovitosti a oprávněný z věcného práva k takovým věcem). Nestačí
přitom, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucí k jeho vydání
jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry
v podobě zásahu do jeho hmotného práva. Jako druhý krok v rámci zkoumání aktivní procesní
legitimace musí soud ještě posoudit, zda i v případě pravdivosti tvrzení navrhovatele není
dotčení jeho práv z povahy věci zcela zjevně vyloučeno, neboť takový návrh by nemohl být
přípustný. V této fázi přitom ještě nejde o posuzování důvodnosti návrhu, tedy o samotné
věcné přezkoumání opatření obecné povahy.
Skutečnost, že okruh navrhovatelů v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho
části je v zásadě omezen jen na osoby s určitými hmotnými právy k nemovitým věcem na
území regulovaném územním plánem, však neznamená, že tyto osoby za žádných okolností
nemohou namítat dotčení na svých procesních právech. I námitky vztahující se k porušení
procedurálních pravidel tedy mohou založit aktivní procesní legitimaci navrhovatele; musí se
ale jednat o taková porušení procesních pravidel, která mohou objektivně vést k nezákonnosti
opatření obecné povahy, přičemž tato nezákonnost musí být s to se dotknout právní sféry
samotného navrhovatele. Přípustnost návrhu je totiž ve smyslu § 101a s. ř. s. dána tím, že
navrhovatel tvrdí zkrácení na svých vlastních právech. Navrhovatel tedy nemá oprávnění
podat actio popularis, tj. žalobu ve veřejném zájmu.
Skrze tato kritéria soud následně nahlížel na rozsáhlý návrh navrhovatele. Navrhovatel
v prvé řadě uvedl, že je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 45/3 v katastrálním území M., obec
D., zahrnutých v lokalitě 1.22, která byla vyřazena ze změny územního plánu, a pozemku
parc. č. PK 46/3 v katastrálním území M., obec D., zahrnutého do lokality 1.23. Tvrdil přitom
zásah do svého vlastnického práva, a to v podobě jeho omezení v důsledku vyřazení lokality
1.22 , kterou zamýšlel využívat k podnikatelským účelům, a také v důsledku nesprávného
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 8 -
vymezení lokality 1.23, které bude mít za následek zejména komplikovanější napojení této
odtržené lokality určené pro bydlení venkovské na inženýrské sítě.
Navrhovatel tedy tvrdil zásah do svého hmotného práva. Soud však dospěl k závěru, že
z části (ve vztahu k lokalitě 1.22) je tento tvrzený zásah z povahy věci zcela zjevně vyloučen.
Lokalita 1.22 byla totiž součástí pouze prvního návrhu změny územního plánu a nikoli již
samotné změny územního plánu. Tato skutečnost je na první pohled zřejmá jak z textové, tak i
z grafické části, neboť pozemky ve vlastnictví navrhovatele nejsou změnou územního plánu
regulovány, a nejsou jí ani dotčeny, tak jak byl pojem dotčenosti vymezen v konstantní
judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze
dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 - 73, publikován pod č. 1462/2008 Sb. NSS, v němž soud
vymezil, že pojem „dotčenosti“ (§ 52 odst. 2) je nutno vykládat šířeji nežli jen tak, že může
být naplněn pouze u vlastníků pozemků či staveb, na které přímo dopadá změna územního
plánu. „Mezující soused“ má právo uplatnit námitky vždy; „nemezující soused“ výjimečně, a
to v závislosti na okolnostech konkrétní věci.
V procesu územního plánování, které je dlouhodobým procesem (v daném případě trval 5
let), nelze očekávat zachování určitého statu quo; z existence řešení navrhovaného v raných
fázích územního plánování (zde: zadání a první návrh) nelze dovozovat utvoření práva na
prosazení tohoto řešení i v samotném výsledku. Tím by byl popřen samotný smysl územního
plánování jako dynamického procesu a rovněž smysl existence dotčených orgánů jakožto
odborných garantů.
Nejvyšší správní soud k dynamice v procesu územního plánování v rozsudku ze dne
24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169, mimo jiné uvedl: „Zadání změny územního plánu je
pouze východiskem celého procesu, avšak stavební zákon nestanoví, že by výsledek tohoto
procesu (tj. schválená změna územního plánu) měl obsahově plně korespondovat s obsahem
zadání. (…)
Stavební zákon v § 50 odst. 1 požaduje, aby návrh změny územního plánu byl zpracován
na základě schváleného zadání změny územního plánu nebo schválených pokynů pro
zpracování návrhu změny územního plánu (to v případě, že by byl pořizován koncept). Použité
spojení „na základě“ nelze vnímat jako příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický
s obsahem schváleného zadání, nýbrž jako pokyn, aby návrh vycházel ze schváleného zadání.
Stavební zákon obsahuje celou řadu procesních nástrojů, které směřují k proměňování obsahu
v času tak, jak proces pořizování změny územního plánu prochází jednotlivými fázemi. Z
těchto nástrojů lze namátkově uvést stanoviska dotčených orgánů, jejichž podmínky jsou pro
pořizovatele změny územního plánu závazné, stanovisko k vlivům na udržitelný rozvoj území,
připomínky a námitky uplatněné veřejností.“
V projednávané věci to znamená, že navrhovatel, jehož pozemky nebyly ve výsledku
zařazeny mezi pozemky, u kterých došlo ke změně ve funkčním využití, nebyl v této části
vydaným opatřením nijak zkrácen, neboť mu nenáleželo žádné právo na stanovení takových
podmínek plochy, které by vyhovovaly jeho soukromým zájmům. Soud proto uzavřel, že
navrhovatel není je v tomto rozsahu aktivně legitimován, neboť pozemky změnou územního
plánu vůbec nebyly regulovány ani dotčeny a jejich funkční vymezení se vydáním opatření
obecné povahy nezměnilo.
Navrhovatele tak k podání návrhu legitimuje pouze tvrzení ohledně zásahu do
vlastnického práva k pozemkům zahrnutým do lokality 1.23 a dále pak tvrzení o zásahu do
jeho procesních práv. Jelikož u těchto procesních námitek nebylo možno na první pohled
vyloučit jejich dopad do hmotněprávní sféry samotného navrhovatele, přistoupil soud k jejich
věcnému přezkumu. Vycházel přitom z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze
dne 27. 9. 2005, čj. 4 As 50/2004 - 59), podle které „postup podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 9 -
tedy odmítnutí návrhu usnesením, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně
neoprávněnou, lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela
zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze
žaloby samé. Pokud tomu tak není, musí soud návrh „propustit do řízení ve věci“, kdy teprve,
vyjde-li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhodnuto
ve věci rozsudkem.“
Posouzení důvodnosti návrhu
Podle § 101 odst. 1 s. ř. s. při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.
Soud proto postupně hodnotil všech 18 námitek navrhovatele uplatněných v žalobě a
doplněných při ústním jednání a dále (s ohledem na neexistenci koncentrace řízení) hodnotil i
námitky uplatněné přímo u soudního jednání, avšak z důvodů výše naznačených se věcně
zabýval jen lokalitou 1.23 a procedurálními námitkami, u kterých nebylo možno na první
pohled vyloučit dopad do hmotněprávního postavení navrhovatele z titulu vlastnictví
pozemků právě v lokalitě 1.23. Pokud se soud dále okrajově vyjádří i k lokalitě 1.22, činí tak
nad rámec nutného odůvodnění a pouze pro úplné vysvětlení věci navrhovateli.
Soud se nejprve zabýval námitkou brojící proti samotnému vymezení lokality 1.23. Tato
lokalita byla zařazena do zastavitelných ploch. Navrhovatel tvrdí, že odpůrce v rozporu se
schváleným zadáním u lokality 1.23 zakreslil tuto lokalitu s prolukou orné půdy tak, že
nenavazuje za v současnosti zastavěné území obce.
Ze zadání změny územního plánu schváleného v upraveném znění dne 21. 8. 2009,
vyplývá, že lokalita č. 23 je charakterizovaná jako orná půda, zemědělský půdní fond a
nezastavitelné území s tím, že se navrhuje její nové využití jako plochy „bydlení venkovské
smíšené“. Jde o lokalitu o rozloze 3,000 ha (pozn. soudu: má se pravděpodobně jednat o 3000
m2, tj. 3 ha) s tím, že se má doplnit rozloha navazujícího pozemku. Zadání pro tuto lokalitu
jako podmínku nové výstavby stanoví, že musí být zajištěno propojení se stávající zástavbou
bez možnosti vzniku proluky v zástavbě. Součástí zadání je i grafická dokumentace, z níž ale
vyplývá, že lokalita č. 23 je zakreslena s prolukou ve vztahu k stávající zástavbě.
Soud proto konstatuje rozpor mezi textovou a grafickou částí zadání změny územního
plánu. Nicméně s ohledem na roli zadání v celém procesu územního plánování, nemůže mít
tato vada, neopakuje-li se v dalších fázích procesu, vliv na zákonnost konečného opatření
obecné povahy.
V návrhu změny územního plánu, a to jak prvního, tak i přepracovaného druhého, je
přitom tato lokalita identifikována takto: „Lokalita leží na severním okraji místní části
Šternov. Změna č. 1.23 řeší novou plochu pro zástavbu rodinnými domy, na základě
zrušeného ochranného pásma zemědělského střediska. Mezi stávající zástavbou a návrhovou
plochou zůstává proluka orné půdy, kterou majitel intenzivně zemědělsky obhospodařuje a
nesouhlasí s jejím začleněním do návrhové plochy.“ Z mapové části pak vyplývá, že je tato
lokalita rovněž zakreslena s prolukou ve vztahu ke stávající zástavbě. Není tu tedy rozpor
mezi textovou a grafickou částí změny územního plánu tak, jako tomu bylo v zadání.
K dynamice a roli zadání v procesu územního plánování Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169, mimo jiní uvedl: „Zadání změny
územního plánu je pouze východiskem celého procesu, avšak stavební zákon nestanoví, že by
výsledek tohoto procesu (tj. schválená změna územního plánu) měl obsahově plně
korespondovat s obsahem zadání. (…)
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 10 -
Stavební zákon v § 50 odst. 1 požaduje, aby návrh změny územního plánu byl zpracován
na základě schváleného zadání změny územního plánu nebo schválených pokynů pro
zpracování návrhu změny územního plánu (to v případě, že by byl pořizován koncept). Použité
spojení „na základě“ nelze vnímat jako příkaz, aby návrh změny územního plánu byl identický
s obsahem schváleného zadání, nýbrž jako pokyn, aby návrh vycházel ze schváleného
zadání.“
Jestliže tedy v souzené věci došlo ke změně návrhu změny územního plánu oproti jeho
zadání, nelze to automaticky vnímat jako vadu, zejména došlo-li k této změně z řádně
uvedených důvodů. Za tyto důvody přitom soud považuje argument zachováním zemědělské
funkce těchto pozemků.
Soud v této souvislosti nepřehlédl, že Městský úřad B. ve svém stanovisku ze dne
14.8.2009 k této lokalitě uvedl, „že není zajištěna návaznost na v současnosti zastavěné
území. Lokalitu je nutné plošně vymezit tak, aby bezprostředně navazovala na v současnosti
zastavěné území obce a nevznikala odtržená lokalita s prolukou zemědělských pozemků a tím
nová oddělená zástavba, bez přímé návaznosti na zastavěné území, navíc v pohledově silně
exponované lokalitě. Doporučujeme proto zahrnout do zástavby po dohodě s majitelem
pozemku v proluce celé toto území, včetně této proluky, nebo tuto změnu vyřadit
z projednávání změny č. 1“. Toto stanovisko posléze Městský úřad B. doplnil dne 12. 10.
2009 tak, že k lokalitě č. 23 nemá připomínek.
Na to reagoval odpůrce ve vyhodnocení společného jednání o prvním návrhu změny
územního plánu ze dne 17. 12. 2009 a konstatoval, že lokalita 1.23 zůstává beze změn, tzn. že
platí tak, jak byla vymezena v návrhu změny č. 1. Tomu odpovídají i pokyny pro zpracování
návrhu změny územního plánu po společném jednání ze dne 17. 12. 2009, v nichž není
uplatněn požadavek na zahrnutí dalšího pozemku do této lokality. V dalších fázích se již
vymezení této lokality neměnilo.
Nelze pak souhlasit s navrhovatelem, který další rozpor spatřuje v uvedení úhrnné
výměry lokality ve výši 3,59 ha, a dovozuje z toho, že tato výměra s ohledem na skutečné
výměry pozemků zahrnuje i pozemek v proluce. Především tato výměra je uvedena již
v prvním návrhu změny územního plánu z května 2009. Tatáž výměra je posléze uvedena i
v druhém návrhu změny územního plánu. Nedošlo proto k žádnému rozšíření této lokality,
k němuž údajně dalo zastupitelstvo pokyn. Jak již bylo uvedeno, ze spisové dokumentace
žádný takový pokyn neplyne. Nadto soud souhlasí s odpůrcem, že uváděné výměry jsou
orientační. To ostatně potvrzuje i argumentace navrhovatele, který při výpočtu „správné“
výměry kalkuloval s ochranným pásmem komunikace [v bodě 9.3 písm. d) textové části
odůvodnění je stanoveno jako 15 m od osy krajního pruhu], které rovněž není v mapových
podkladech zakresleno zcela přesně, a navrhovatel kalkuloval rovněž s orientační rozlohou.
Pro úplnost je třeba ještě uvést, že navrhovatel ve vztahu k lokalitě 1.23 uplatnil námitky
jak k veřejnému projednání, které se konalo dne 11. 10. 2010, tak k opakovanému veřejnému
projednání, které se konalo dne 12. 9. 2011. Zatímco námitky k veřejnému projednání se
týkaly pouze nesprávně uvedeného BPEJ a zadání regulačního plánu, námitky
k opakovanému veřejnému projednání se vztahují i k rozporu návrhu změny územního plánu
s jeho zadáním a k odůvodnění proluky. K posledně uvedené námitce odpůrce uvedl, že
„lokalita 1.23 je vymezena shodně od „prvního“ návrhu změny č. 1 z 05/2009 do návrhu
změny č. 1 pro opakované veřejné projednání z 06/2011. Zadání změny č.1 je úkonem
pořizovatele, které obsahuje hlavní cíle a požadavky na návrh změny č. 1, a není pro
projektanta příkazem ke kopírování.“ Toto odůvodnění námitky pak soud považuje za
dostatečné a korespondující se závěry soudu.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 11 -
V dalším odůvodnění se soud zabýval jednotlivými procesními námitkami navrhovatele.
Je třeba ještě předeslat, že námitky směřující do procedury přijímání opatření obecné povahy
mohou vést k jeho zrušení jen tehdy, pokud lze konstatovat jejich vliv na samotnou zákonnost
opatření obecné povahy. Nadto tato nezákonnost musí být s to se dotknout právní sféry
samotného navrhovatele.
Námitka č. 1 – nezákonný postup při posuzování návrhů na pořízení územního plánu
O pořízení územního plánu (resp. jeho změny) rozhoduje zastupitelstvo obce buď
z vlastního podnětu, nebo na návrh orgánu veřejné správy, občana obce či fyzické nebo
právnické soby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území
obce (§ 44 stavebního zákona).
Rozhoduje-li zastupitelstvo obce z vlastního podnětu o pořízení územního plánu, musí při
tom respektovat § 2 odst. 2 zákona o obcích v celém jeho rozsahu: „obec pečuje o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný
zájem“ a respektovat také cíle územního plánování. Změny v územním plánu, které jsou
iniciovány z vlastního podnětu obce, by tak měly vždy směřovat k zajištění veřejného zájmu,
obecného dobra. Rozhoduje-li zastupitelstvo obce o pořízení územního plánu na návrh, musí
vždy též vážit a hájit obecný veřejný zájem. Proto také podaným návrhem není zastupitelstvo
vázáno, ale rozhoduje o něm (§ 46 odst. 3 stavebního zákona). Ať už se tedy příslušná lokalita
stane součástí zadání územního plánu jakýmkoli postupem, vždy musí splňovat obecná
kritéria územního plánování. Logicky však územní plán přijatý v zájmu veřejném (obecném)
vždy přináší ve své konkrétní podobě některým osobám prospěch a pro jiné představuje
v různých materiálních i nemateriálních formách újmu.
Navrhovatel namítá, že některé návrhy byly zahrnuty do zadání změny územního plánu a
posléze do návrhu změny územního plánu po stanovené lhůtě. Tato lhůta je však lhůtou pouze
pořádkovou. A jestliže mezi uplynutím této lhůty a schválením prvního zadání uplynul téměř
jeden rok, nelze vyloučit i takový postup, proti kterému navrhovatel brojí, tj. dodatečné
schválení dalších návrhů na pořízení územního plánu. Jelikož pořizování územního plánu je
proces časově a finančně náročný, je vhodné zahrnout do aktuálně připravované změny
všechny potřebné změny.
Nadto navrhovatel netvrdí, jaký vliv by případná pochybení v procesu rozhodování o
pořízení územního plánu, měla mít na samotnou změnu územního plánu, respektive jak by
měla zasahovat do jeho subjektivných hmotných práv. Žádná z lokalit, které v této námitce
zpochybňuje, nemá žádný bezprostřední dopad na způsob vymezení lokality 1.23 ani na jiné
nemovitosti navrhovatele. Jedná se proto o námitku, se kterou navrhovatel nemůže uspět.
Námitka č. 2 – chybějící veřejné projednání prvního návrhu změny územního plánu
Navrhovatel brojí proti tomu, že odpůrce nedal veřejnosti možnost vyjádřit se a vznést
připomínky a námitky k prvnímu návrhu změny územního plánu, který rovnou upravil jako
druhý návrh změny územního plánu. Soud k této námitce navrhovatele opakuje, že proces
pořizování územněplánovací dokumentace je dynamický. Jestliže na základě společného
jednání o návrhu změny územního plánu vyplynuly požadavky na zásadní změnu návrhu,
bylo by v rozporu se zásadou ekonomie řízení, aby nebyl tento návrh upraven v souladu
s těmito požadavky. Ostatně faktu, že návrh může být před konáním veřejného projednání
upravován, svědčí i samotné znění § 52 odst. 1 stavebního zákona: „o upraveném a
posouzeném návrhu územního plánu se koná veřejné projednání“. Metodika Ministerstva pro
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 12 -
místní rozvoj a Ministerstva pro životní prostření, která obsahuje základní orientační schéma
procesu pořizování územního plánu a na kterou se odkazoval navrhovatel, přitom není s tímto
závěrem v rozporu.
Jestliže se posléze konalo veřejné projednání (a také opakované veřejné projednání) o
upraveném druhém návrhu změny územního plánu, měl navrhovatel možnost vyjádřit se
k návrhu v upravené podobě a uplatnit připomínky či vznést námitky (§ 52 odst. 2 a 3
stavebního zákona). Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel nebyl výše popsaným
postupem odpůrce zkrácen na svém právu vyjádřit se k návrhu změny územního plánu. Tato
námitka je nedůvodná.
Námitka č. 3 – vadné posouzení vlivu návrhu změny územního plánu na životní prostředí
Navrhovatel namítal nesprávně zpracovanou dokumentaci vyhodnocení vlivu na životní
prostředí (dále jen „SEA“), která je dle navrhovatele zmatečná a z části neodpovídá
skutečnosti a měla klamat dotčené orgány.
Z předložené dokumentace soud zjistil, že požadavek na zpracování dokumentace SEA
vznesl Krajský úřad Středočeského kraje v koordinovaném stanovisku k návrhu zadání změny
územního plánu ze dne 16. 4. 2008. Jako důvod tohoto požadavku krajský úřad uvedl lokality
č. 2, 12, 15 a 22 určené pro lehkou výrobu, lokality č. 14 a č. 16 vymezené pro dopravní
plochy a lokalitu č. 24 určenou pro skládku. Žádosti pořizovatele ze dne 12. 6. 2008 o
vyloučení lokality č. 24 krajský úřad nevyhověl a ve stanovisku ze dne 3. 7. 2008 uvedl, že
změna územního plánu je posuzována jako celek a nelze proto jednotlivou lokalitu vyloučit
z posuzování.
Na základě toto stanoviska byla v červnu 2009 Mgr. J. D. zpracována dokumentace SEA,
a to podle přílohy č. 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato
dokumentace byla součástí dokumentace k prvnímu návrhu změny územního plánu, o kterém
se konalo společné jednání dne 27. 7. 2009. V koordinovaném stanovisku k tomuto prvnímu
návrhu změny územního plánu ze dne 5. 8. 2009 Krajský úřad Středočeského kraje upozornil
na to, že od 1. 1. 2007 je třeba vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj
vypracovat dle přílohy č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb., jehož součástí je také vyhodnocení
vlivů na životní prostředí dle přílohy stavebního zákona. Jelikož dokumentace zpracovaná
v červnu 2009 tomuto požadavku neodpovídala, konstatoval krajský úřad, že k návrhu
v tomto ohledu nemůže zaujmout stanovisko.
Následně byla v květnu 2010 zpracována nová dokumentace SEA (opět Mgr. J. D.), a to
jako součást dokumentace vyhodnocení vlivů druhého návrhu změny územního plánu na
udržitelný rozvoj území. S takto přepracovanou dokumentací SEA vyslovil Krajský úřad
Středočeského kraje v rámci koordinovaného stanoviska ze dne 7. 6. 2010 souhlas
s podmínkami. Z vyhodnocení společného jednání o návrhu změny územního plánu ze dne
14. 7. 2010 přitom plyne, že pořizovatel tyto podmínky akceptoval.
Navrhovatel v námitce neuvádí, v čem konkrétně má být dokumentace SEA nesprávná,
krom toho, že dokumentace SEA z roku 2009 nesprávně posuzovala lokalitu 1.22 jako celek
se záborem zemědělského půdního fondu v rozsahu 8,3 ha. Pokud pak navrhovatel poukazuje
na skutečnost, že v dokumentaci SEA jsou lokality popisovány pokaždé s jiným záborem
zemědělského půdního fondu, nelze mu dát za pravdu, neboť dokumentace obsahuje pouze na
straně 9 jednu tabulku obsahující souhrnné údaje o záboru zemědělského půdního fondu.
Jelikož pro další proces územního plánování byla podkladem dokumentace SEA z května
2010, a navrhovatel vůči ní neuvedl jinou konkrétní výhradu, soud uzavřel, že tato námitka
žalobce není důvodná.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 13 -
Námitka č. 4 a č. 16 – nedostatečné posouzení námitek a připomínek; neodůvodnění vyřazení lokality 1.22
Tato námitka je velmi obecná a nekonkrétní na to, aby se jí mohl soud zabývat v
podrobnostech. Lze proto jen v obecnosti konstatovat, že opatření obecné povahy v souladu s
§ 172 odst. 4 a 5 správního řádu obsahuje rozhodnutí o námitkách včetně odůvodnění tohoto
rozhodnutí a také obsahuje vypořádání se s připomínkami. Ke konkretizované námitce
ohledně neodůvodnění vyřazení lokality 1.22, soud odkazuje na její odůvodnění citované
shora, které považuje za dostatečné.
Námitka č. 5 – nevyhodnocení a nezapracování připomínky Pozemkového úřadu Benešov ze dne 7. 9. 2011
Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad B. zaslal odpůrci dne 7. 9. 2011 pod
čj. 217/2011 přípis označený jako „Žádost o zapracování (doplnění) připomínky k návrhu
změny č. 1 územního plánu obce D.“, a to v návaznosti na svolané opakované veřejné
projednání návrhu na den 12. 9. 2011. Toto podání navrhovatel považuje za připomínku, která
měla být vedle ostatních připomínek vyhodnocena v bodu 13 přílohy č. 1 opatření obecné
povahy a nikoli v příloze č. 11, na kterou odkazuje odpůrce. Vedle toho podal pozemkový
úřad dne 1. 11. 2011 pod čj. 185373/2011-MZE-130702 stanovisko k uplatněným námitkám a
připomínkám, které jediné je podle názoru navrhovatele stanoviskem dotčeného orgánu.
Navrhovatel se však mýlí.
K návrhu změny územního plánu může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy
mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit písemné připomínky nebo na
veřejném projednání ústní připomínky (§ 172 odst. 4 správního řádu). Vedle toho existuje
privilegovaná skupina osob (vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně
prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce
veřejnosti), které mohou uplatnit námitky (§ 172 odst. 5 správního řádu, § 52 odst. 2
stavebního zákona). Do této skupiny bez jakýchkoli pochyb dotčené orgány nepatří. Je pak
otázkou, zda mohou proti návrhu územního plánu podávat připomínky. Obecná právní úprava
obsažená v § 172 odst. 4 správního řádu to nevylučuje, neboť toto právo přiznává každému
bez ohledu na jeho vztah k návrhu opatření obecné povahy. Vylučuje to však speciální právní
předpis, kterým je v této věci stavební zákon, a který má před obecnou právní úpravou
přednost. Stavební zákon v souladu se zásadou, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a
v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod), přesně vymezuje, jaké právní instituty mohou dotčené orgány
v procesu přípravy územního plánu využít.
Z § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona vyplývá, že „dotčené orgány vydávají pro
postupy podle tohoto zákona, které nejsou správním řízením, stanoviska, která nejsou
samostatným rozhodnutím ve správním řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak;
stanoviska jsou závazným podkladem pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné
povahy vydávaná podle tohoto zákona. Závazná stanoviska dotčených orgánů pro potřeby
správních řízení podle tohoto zákona a stanoviska dotčených orgánů, která jsou závazným
podkladem pro potřeby jiných postupů podle tohoto zákona, uplatňují dotčené orgány podle
zvláštních právních předpisů a podle tohoto zákona.“ Zvláštní právní předpisy, podle nichž
dotčené orgány stanoviska vydávají, jsou uvedeny v poznámce pod čarou č. 4.
Vedle toho mohou dotčené orgány podle § 47 odst. 2 stavebního zákona uplatňovat požadavky na obsah územního plánu vyplývající ze zvláštních právních předpisů, které nejsou
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 14 -
svojí povahou stanovisky, která by byla závazná pro výsledný obsah zadání změny územního plánu.
V rámci veřejného projednání návrhu územního plánu mají dotčené orgány státní správy
znovu možnost uplatnit svá stanoviska (předchozí příležitost mají obecně v rámci projednání
konceptu dle § 48 odst. 2 stavebního zákona, další příležitost měly dotčené orgány v rámci
společného jednání dle § 50 odst. 2 stavebního zákona). Takovým stanoviskem je podání
pozemkového úřadu ze dne 7. 9. 2011 bez ohledu na jeho označení. Vedle toho mohou, resp.
musí dotčené orgány uplatnit svá stanoviska k připomínkám a námitkám, pokud tyto námitky
směřují do obsahu stanovisek dotčených orgánů. To činí na závěr veřejného projednání, resp.
po skončení veřejného projednání, jak dovodila judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 1. 2009, čj. 2 Ao 2/2008-62). Takovým stanoviskem je v dané věci
podání pozemkového úřadu ze dne 1. 11. 2011.
Ostatně bylo by v rozporu s postavením a posláním dotčených orgánů v procesu
územního plánování, aby tyto orgány mohly vedle stanovisek podávat připomínky, které lze
v zásadě uplatnit vůči jakékoli části opatření obecné povahy. I dotčené orgány v souladu se
zásadou stanovenou § 2 odst. 2 správního řádu uplatňují svoji pravomoc pouze k těm účelům,
k nimž jim byla zákonem nebo na základě zákona svěřena a v rozsahu, v jakém jim byla
svěřena. Dotčené orgány proto mohou hájit pouze veřejný zájmem, který jim byl zákonem
svěřen do ochrany, a to prostřednictvím stanovisek.
Se shora uvedených důvodů, je zjevné, že je-li stanovisko pozemkového úřadu ze dne
7. 9. 2011 uvedeno vedle ostatních stanovisek dotčených orgánů v příloze č. 11 opatření
obecné povahy, kde je obsaženo též vyjádření pořizovatele k tomuto stanovisku, nejedná se o
pochybení. Tato námitka proto není důvodná.
Námitka č. 6 a 7 – chybné vymezení katastrálních území, kterých se změna územního plánu dotýká
Navrhovatel tvrdí, že odpůrce mezi katastrální území, kterých se změna územního plánu
týká, uvedlo i katastrální území D., což je jen název místní části a nikoli katastrální území, a
současně neuvedlo katastrální území D. a K.. Tutéž nesprávnost obsahuje i veřejná vyhláška
ze dne 26. 4. 2012, čj. 681/2012, kterou bylo oznámeno vydání změny územního plánu.
Opravil-li pak odpůrce „D.“ za „D.“, zasáhl nezákonným způsobem do výroku odůvodnění.
Samotná písařská chyba ve výroku opatření obecné povahy (změny územního plánu) v
označení katastrálního území nemůže mít vliv na zákonnost tohoto opatření obecné povahy.
Vliv na zákonnost opatření obecné povahy nemůže mít ani totožná chyba obsažená ve veřejné
vyhlášce, kterou bylo oznámeno vydání opatření obecné povahy.
Ani námitce brojící proti neuvedení katastrálního území K., které je rovněž součástí
obvodu odpůrce, ve výroku změny územního plánu, nemohl soud ze stejného důvodu
přisvědčit, neboť toto katastrální území nebylo změnou územního plánu dotčeno.
Navrhovatel se pak mýlí v tom, že písařskou chybu, o kterou v případě záměny „D.“ za
„D.“ nepochybně jde, nelze opravit. Pro postup správních orgánu při vydávání opatření
obecné povahy se podle § 174 odst. 1 správního řádu přiměřeně použijí ustanovení části druhé
správního řádu, obsahující i ustanovení § 70, které stanoví postup při opravě zřejmých
nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí. Přiměřené použití však neznamená zcela
stejné nakládání s právní úpravou tak jako v oblasti, pro niž byla původně určena, ale je třeba
brát v potaz specifické rysy řízení, v němž má být tato odkazovaná úprava použita. To
v konečném důsledku znamená, že některé instituty nelze z povahy věci použít vůbec, jiné
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 15 -
ano, ale třeba jen v omezeném rozsahu. Právě s ohledem na specifika procedury vedoucí
k vydání územního plánu jako opatření obecné povahy, má soud zato, že ustanovení § 70
správního řádu nelze použít v části, v níž se uvádí, že o opravě výroku správního rozhodnutí
vydá správní orgán opravné rozhodnutí. Opravu výroku opatření obecné povahy proto nelze
z povahy věci provést „opravným opatřením obecné povahy“. Je však možné ji provést
neformálním způsobem, který je standardně používán k opravě jiných částí rozhodnutí než je
výrok, například přeškrtnutím chyby a dopsáním správného výrazu s uvedením data opravy a
podpisem osoby, která tuto opravu provedla.
Tato oprava přitom musí být z opatření obecné povahy seznatelná, resp. musí být
seznatelná z obsahu správního spisu. Rovněž o ní musí být adekvátním způsobem zpravena
veřejnost. Za takový adekvátní způsob soud považuje vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední
desce (a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup), jejímž obsahem bude sdělení o opravě
chyby v opatření obecné povahy. V souzené věci tomu tak ale nebylo, přičemž soudu bylo
předloženo napadené opatření obecné povahy již v opravené verzi. Tato vada týkající se
způsobu provedení zjevné písařské chyby však nemůže mít vliv na zákonnost samotného
opatření obecné povahy.
Námitka č. 8 – odpůrce zasílal dotčeným orgánům k vyjádření jiné podklady a i jinak
pozměňoval dokumentaci
V návrhu navrhovatel upozorňoval na skutečnost, že jiná dokumentace byla předkládána
dotčeným orgánům a jiná byla dostupná veřejnosti. Návrh změny územního plánu byl pro
veřejnost dostupný v té podobě, ve které figurovala lokalita 1.15b a 1.22b, ačkoli dotčeným
orgánům byly zaslány podklady, v nichž lokalita 1.22 byla nedělena, což plyne ze stanovisek
Krajského úřadu Středočeského kraje a Krajské hygienické stanice.
Je pravdou, že v prvním návrhu byla lokalita 1.22 části „Tabelární vyhodnocení
jednotlivých lokalit“ rozdělena na lokalitu 1.22a, pro kterou se navrhuje funkční využití VL –
výroba lehká o rozloze 3,35 ha, a na lokalitu 1.22b, pro kterou se navrhuje funkční využití
lokality KI – zeleň izolační a doprovodná o rozloze 4,93. V ostatních částech (například
v bodě 6.1.22) na straně 32 textové části je však lokalita nedělena a je označována jako 1.22.
Totéž platí pro lokalitu 1.15, která je v „Tabelární vyhodnocení jednotlivých lokalit“
rozdělena na lokalitu 1.15a, pro kterou se navrhuje funkční využití VS – plochy výroby o
rozloze 7,23 ha, a na lokalitu 1.15b, pro kterou se navrhuje funkční využití lokality KI – zeleň
izolační a doprovodná o rozloze 12,37. V ostatních částech (například v bodě 6.1.15) na
straně 26 textové části je však i tato lokalita nedělena a je označována jako 1.15. Pokud pak
dotčené orgány ve svých stanoviscích tuto lokalitu označovaly jako celek, nelze z toho
dovozovat závěry o jiné dokumentaci pro veřejnost a jiné dokumentaci pro dotčené orgány.
V průběhu ústního jednání před soudem dále navrhovatel upozorňoval na manipulaci
s obsahem změny územního plánu po jeho vydání zastupitelstvem, resp. uvedl, že jiné znění
změny územního plánu bylo na elektronické úřední desce zveřejněno ke dni 10. 6. 2012 a jiné
znění tam bylo zveřejněno ke dni 5. 8. 2012. K tomu navrhovatel předložil vytištěný print
screen obrazovky svého počítače, na němž byla načtena webová stránka odpůrce, položka
Informace z obce - Územní plán, a to k oběma shora uvedeným datům. Dále pak předložil
vytištěný text změny územního plánu včetně některých příloh, o nichž tvrdil, že je takto
vytiskl z webových stránek odpůrce ze shora uvedené dva dny. Upozornil přitom na to, že v
odůvodnění textové části změny územního plánu zpracované společností Urbanistické studio
Brno, spol. s r. o. se tyto oba dokumenty liší například na straně 19, kde verze, která byla
vyvěšena na webových stránkách odpůrce ke dni 10. 6. 2012, obsahuje tabulku „Zdůvodnění
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 16 -
návrhu vzhledem k záboru ZPF“, zatímco verze, která byla vyvěšena na webových stránkách odpůrce ke dni 5. 8. 2012, na témže místě žádnou tabulku neobsahuje.
Z předložených listin soud zjistil, že zatímco příslušný text, o kterém navrhovatel tvrdí,
že byl na webových stránkách odpůrce umístěn ke dni 10. 6. 2012, je verzí z června 2011 (byť
na úvodní první straně je uvedeno „návrh – upraveno pořizovatelem před vydáním – duben
2012), text, který měl být údajně umístěn na webových stránkách odpůrce ke dni 5. 8. 2012, je
verzí z dubna 2012. Obě tyto verze pak obsahově odpovídají příslušným verzím založeným ve
správním spise. Tato zjištěná skutečnost tedy vysvětluje rozdíly mezi oběma verzemi, kterých
je logicky daleko víc, než na kolik upozorňoval navrhovatel.
Soud však dospěl k závěru, že i kdyby tomu bylo skutečně tak, jak tvrdí navrhovatel,
nemohou tyto skutečnosti mít vliv na zákonnost postupu vedoucího k vydání změny
územního plánu a na jeho účinnost. Uvedené dokumenty totiž nejsou dokumenty, které byly
staženy z elektronické úřední desky, ale z webových stránek odpůrce. Uveřejněním na
webových stránkách přitom odpůrce naplňuje poslední větu § 173 odst. 1 správního řádu,
která zní: „Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u
správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal.“ Jedná se přitom o jinou povinnost,
než je povinnost oznámit opatření obecné povahy veřejnou vyhláškou upravená v § 173 odst.
1 věta první až třetí správního řádu. Pouze tato druhá povinnost přitom má vliv na účinnost
opatření obecné povahy. Z důkazu provedeného obsahem elektronické úřední desky odpůrce
ze dne 28. 4. 2012 přitom vyplynulo, že opatření obecné povahy bylo na této elektronické
desce uveřejněno v zákonem stanoveném rozsahu. Chyba v psaní konkretizovaná shora,
kterou uveřejněný dokument obsahoval, přitom nemohla mít na nabytí účinnosti opatřené
obecné povahy vliv.
Soud proto dospěl k závěru, že ani tato námitka není důvodná.
Námitka č. 9 – nezákonné zvýšení záboru zemědělského půdního fondu
Ve vztahu k této námitce soud opakuje, že zadání změny územního plánu je pouze
východiskem celého procesu, avšak stavební zákon nestanoví požadavek, aby výsledek tohoto
procesu (tj. schválená změna územního plánu) plně obsahově korespondoval s obsahem
zadání. Stavební zákon v § 50 odst. 1 požaduje, aby návrh změny územního plánu byl
zpracován na základě schváleného zadání změny územního plánu nebo schválených pokynů
pro zpracování návrhu změny územního plánu (to v případě, že by byl pořizován koncept).
Použité spojení „na základě“ nelze vnímat jako příkaz, aby návrh změny územního plánu byl
identický s obsahem schváleného zadání. Jestliže tedy došlo ke změnám v rozsahu
konkrétních lokalit, není tento postup automaticky v rozporu se stavebním zákonem. Námitka
proto není důvodná.
Námitka č. 11 – nepředložení návrhu k zamítnutí
Podle § 53 odst. 6 stavebního zákona dojde-li pořizovatel v průběhu řízení k závěru, že je
návrh územního plánu v rozporu se zákonem nebo s požadavky uvedenými v odstavci 4 téhož
ustanovení, předloží návrh na jeho zamítnutí. Jestliže tedy pořizovatel k danému závěru
nedospěl, nebyl k takovému postupu důvod. S tímto závěrem se ztotožňuje i soud, a proto
není tato námitka důvodná.
Námitka č. 12 – nepředložení návrhu k přepracování
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 17 -
Podle § 54 odst. 3 stavebního zákona v případě, že zastupitelstvo obce nesouhlasí
s předloženým návrhem územního plánu nebo s výsledky jeho projednávání, vrátí předložený
návrh pořizovateli se svými pokyny k úpravě a novému projednání nebo jej zamítne. Jestliže
zastupitelstvo odpůrce s předloženým návrhem změny územního plánu souhlasilo a vydalo jej
jako opatření obecné povahy, nebyl k tomuto postupu důvod. Námitka navrhovatele je proto
nedůvodná.
Námitka č. 13 – nesprávně vyhodnocen vliv na udržitelný rozvoj území
Navrhovatel tvrdí, že ve změně územního právu se nenachází nově vzniklá plocha pro
rozvoj pracovních příležitostí. Tato plocha je nově vymezena pouze v rozsahu lokality 1.2,
která je však již od roku 2007 zastavěna. Lokalita 1.8 byla již součástí původního územního
plánu a nyní je pouze redukován původní rozsah záboru zemědělského půdního fondu.
Nelze odhlédnout od toho, že v tomto případě jde pouze o změnu územního plánu, která
nemusí řešit veškeré území, ale může být zaměřena jen neurčité lokality a jevy. Jestliže by
tedy změna územního plánu nepočítala s novými plochami pro rozvoj pracovních příležitostí
vůbec nebo jen v malém rozsahu, není to automaticky na závadu a nelez to toho dovozovat
nesprávné vyhodnocení vliv na udržitelný rozvoj území
Proto je argument navrhovatele nesprávný a námitka nedůvodná.
Námitka č. 14 – nesprávně charakterizované lokality
Navrhovatel namítá, že odpůrce některé lokality úmyslně charakterizoval v rozporu se
skutečností, tak aby byly vytvořeny podmínky pro dodatečnou legalizaci stávajícího
využívání těchto lokalit. Jde především o lokalitu 1.2 a také lokalitu 1.19. Stanoviska
dotčených orgánu tak neposuzovala skutečný stav věci, ale podmínky, které jsou s ohledem na
stávající stav nerealizovatelné.
K tomu soud uvádí, že role dotčených orgánů se nevyčerpává jen tím, že při zaujímání
svých stanovisek jsou omezeni pouze předloženou dokumentací. Tyto orgány často ze své jiné
úřední činnosti znají poměry v příslušných lokalitách, případně mohou provést vlastní místní
šetření. K tomu ostatně v souzené věci došlo.
Současně je třeba uvést, že územní plán stanoví podmínky, za kterých má být území
využíváno do budoucna. Pojmově tedy nemůže legalizovat nepovolenou stavbu. To je věcí
jiných správních orgánů, aby řešily, zda stavby jsou realizovány a užívány v souladu
s právem. Tato námitka tedy není důvodná.
Námitka č. 15 – nerovný přístup k jednotlivým lokalitám
Navrhovatel namítá, že postup odpůrce v procesu přípravy změny územního plánu byl
rozdílný, přičemž kritériem bylo to, kdo je majitelem pozemků v jednotlivých lokalitách.
Zatímco některé lokality byly vyřazeny hned v návaznosti na nesouhlasné stanovisko
dotčeného orgánu, v případě jiných lokalit, byly dotčené orgány žádány o změnu stanoviska.
Je pravdou, že během přípravy změny územního plánu byla měněna některá stanoviska
dotčených orgánů. Nebylo tomu však jen u lokalit, na které poukazuje navrhovatel (lokalita
1.2 a 1.24), ale i u lokality 1.23, která je zájmovou lokalitou navrhovatele. Jak již bylo
konstatováno shora, Městský úřad B. ve stanovisku ze dne 14. 8. 2009 doporučil zahrnout do
zástavby po dohodě s majitelem pozemku v proluce celé toto území včetně této proluky nebo
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 18 -
tuto změnu vyřadit z projednávání změny územního plánu. Toto stanovisko posléze změnil
dne 12. 10. 2009 tak, že k lokalitě č. 23 nemá připomínek. Pokud by přitom nedošlo k dané
změně stanoviska, nelze vyloučit, že by odpůrce dal v rámci vyvažování zájmů přednost
zemědělskému využívání pozemků a celou tuto lokalitu pro první nesouhlasné stanovisko
dotčeného orgánu ze změny územního plánu vyřadil. Je proto zřejmé, že ke změnám ve
stanoviscích docházelo i v zájmu navrhovatele a nelze se s námitkou navrhovatele ztotožnit.
Navrhovatel dále nerovný přístup spatřoval tom, že v zadání změny územního plánu je
pouze u lokality č. 22 a č. 23 uvedeno, že se jedná o nezastavitelné území, a u lokalit jiných se
uvádí například pojem pole. K této námitce je třeba uvést, že i lokality označované jako orná
půda, pole, apod. jsou z povahy věci nezastavitelným územím. Je proto bez právní relevance,
zda je tento dovětek uveden, či nikoli. Jeho uvedení, či neuvedení přitom nemá tu schopnost
uvést dotčené orgány a jiné osoby vstupující do procesu přípravy územně plánovací
dokumentace v omyl.
Námitka č. 17 – chybějící druhé opakované veřejné projednání
Návrh změny územního plánu byl veřejně projednáván dne 11. 10. 2010. Opakované
veřejné projednání se posléze konalo dne 12. 9. 2011. Na základě vyhodnocení opakovaného
veřejného projednání stanovil pořizovatel pokyny pro další úpravu změny územního plánu.
Tyto změny přitom vyhodnotil jako změny nepodstatné, a proto se nekonalo další opakované
veřejné projednání návrhu. Se závěrem, že se v případě navrhovaných změn jednalo o změny
nepodstatné a nebylo tedy zapotřebí konat opakované veřejné projednání, soud souhlasí.
Nadto navrhovatel netvrdí, jak by se tyto provedené změny (týkající se lokalit 1.16 a 1.21)
měly dotýkat jeho hmotných práv, tedy netvrdí, jaký dopad by zkrácení v jeho procesních
právech (například vyjádřit se k návrhu v upravené podobě) mělo do jeho vlastní právní sféry.
Námitka č. 18 – nevypořádání se s připomínkami dotčených orgánů
Tato námitka je velmi obecná a nekonkrétní na to, aby se jí mohl soud podrobněji
zabývat. Lze proto jen v obecnosti konstatovat, že opatření obecné povahy v souladu s § 172
odst. 4 správního řádu obsahuje vypořádání se s připomínkami.
S ohledem na výše uvedené důvody krajský soud návrh navrhovatele na zrušení změny územního plánu jako nedůvodný zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s.
Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Odpůrci,
kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení
příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť povinnost správního úřadu jím
vydaný akt hájit u soudu proti správní žalobě představuje samozřejmou součást povinností
plynoucí z běžné správní agendy, k níž je úřad personálně i finančně ze státního rozpočtu
vybavován. Nelze proto spravedlivě žádat po navrhovateli, aby hradil náklady, vzniklé tím, že
správní úřad udělil k zastupování plnou moc advokátovi.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává v sedmi vyhotoveních u Nejvyššího
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]- 19 -
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a
údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze 4. října 2012
Mgr. Jitka Zavřelová,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Vlasáková