Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ca 94/2009 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce J. D., proti

žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, 110 00

Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 6. 2009, č. j. 8676/09-1500-106794,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2009, č. j. 8676/09-1500-106794, se ruší a věc

se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9200 Kč do rukou

jeho zástupce Ing. Zdeňka Burdy, daňového poradce, ve lhůtě třiceti dnů od

právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ěn í:

Dne 27. 4. 2009 rozhodl Finanční úřad pro Prahu 5 ve věci žalobcovy žádosti o přeplatek

na dani z přidané hodnoty a na penále a vrátil mu přeplatek ve výši 66 285 Kč (z toho částka

přeplatku na dani činila 43 607 Kč, zbývající část tvořilo penále).

Žalobce se proti rozhodnutí odvolal (se stejnými argumenty jako později v žalobě); jeho

odvolání však žalovaný zamítl dne 29. 6. 2009. Uvedl, že v daňovém přiznání za IV. čtvrtletí

roku 2000 žalobce vykázal nadměrný odpočet ve výši 306 193 Kč; ten mu nebyl vrácen,

neboť správce daně zahájil vytýkací řízení a dne 22. 3. 2002 vydal platební výměr na částku

nadměrného odpočtu ve výši 38 893 Kč. K žalobcovu odvolání byl platební výměr změněn

rozhodnutím ze dne 10. 11. 2003 tak, že žalobci byla vyměřena daňová povinnost ve výši

43 607 Kč. Proti tomuto rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu k Městskému soudu

v Praze (ta byla zamítnuta) a poté kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. NSS

vyhověl kasační stížnosti a městský soud nato zrušil rozhodnutí o odvolání (rozsudkem ze dne

29. 12. 2008, č. j. -124). Finanční ředitelství v návaznosti na to dne 19. 2. 2009

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

zrušilo platební výměr ze dne 22. 3. 2002 s tím, že daň za IV. čtvrtletí 2000 již nelze

pravomocně vyměřit z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty; řízení tak bylo zastaveno. Následně

byla žalobci k jeho žádosti o přeplatek vrácena částka nezákonně vyměřené daně (43 607 Kč)

spolu s penále (22 678 Kč).

Žalovaný ve svém rozhodnutí poukázal na to, že vratitelný přeplatek vzniká v den, ve

který (ke kterému) je daň vyměřena úkonem správce daně [

Sb., o dani z přidané hodnoty, , o správě daní a poplatků

(dále jen „daňový řád“)]. U žalobce přitom daň z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2000

nebyla vyměřena v souladu s podaným daňovým přiznáním (konkludentně) podle § 46 odst. 5

daňového řádu: ostatně řízení ve věci této daně bylo po proběhlých soudních řízeních

zastaveno právě proto, že lhůta pro vyměření daně již uplynula, a nebylo už tak možné

napravovat pochybení správce daně spočívající v nekonkrétní výzvě k zahájení vytýkacího

řízení. Žádné ze soudních rozhodnutí se přitom nezmínilo o tom, že tu snad mohlo dojít ke

konkludentnímu vyměření daně. To, že nyní již nelze daň vyměřit, jde na vrub plynutí času,

nikoli nečinnosti správce daně.

Žalobce v žalobě shrnul dosavadní úkony finančních orgánů i rozhodnutí soudů. Finanční

orgány podle žalobce vycházejí z předpokladu, jako by uvedené zdaňovací období vůbec

neexistovalo; jsou ochotny žalobci vrátit částku 43 607 Kč (kladná daňová povinnost

vyměřená dne 10. 11. 2003) a penále, což by ale znamenalo, že by žalobce nedostal uhrazen

nadměrný odpočet DPH ve výši 306 193 Kč. Žalobce však řádně podal daňové přiznání, a

nadměrný odpočet byl tak konkludentně vyměřen dne 25. 1. 2001: vytýkací řízení, z něhož

vzešlo následně zrušené rozhodnutí ze dne 10. 11. 2003, bylo totiž zahájeno nezákonně. Jak

konstatovaly soudy v této věci, správce daně nevyjádřil při zahájení vytýkacího řízení žádné

konkrétní pochybnosti o údajích uvedených v daňovém přiznání (zejména tedy o výši

nadměrného odpočtu); v takovém případě nastupuje § 46 odst. 5 daňového řádu. Názor, podle

nějž daň nebyla nikdy vyměřena a v důsledku uplynutí prekluzivních lhůt ji již nelze nikdy

vyměřit, by způsobil absurdní situaci: pokud by správce daně protahoval svou nečinností nebo

nezákonným postupem vytýkací řízení tak dlouho, že tím způsobí uplynutí prekluzivní lhůty

pro vyměření daně, znemožnil by tím vyměření daně ve výši uvedené v daňovém přiznání.

Jelikož však nezákonná rozhodnutí o vyměření DPH za IV. čtvrtletí roku 2000 byla zrušena,

náleží žalobci částka 306 193 Kč (výše nadměrného odpočtu v daňovém přiznání) + 43 607

Kč (daňová povinnost vyměřená posléze zrušeným rozhodnutím) = 349 800 Kč. Žalobce

proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí vydané v I. stupni a věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech a navrhl zamítnutí žaloby.

Zdůraznil, že konkludentní vyměření podle § 46 odst. 5 daňového řádu je možné jen tehdy,

pokud správce daně nemá pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti

daňového přiznání; tak tomu ale v žalobcově věci nebylo (ostatně během vytýkacího řízení

žalobce neunesl vlastní důkazní břemeno).

Žalobce v replice upozornil na názory, podle nichž by se celá situace měla řešit v režimu

náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci podle ; z opatrnosti

proto takovou žalobu podal. O důvodnosti své správní žaloby je však stále přesvědčen, i

s ohledem na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. ze dne 10. 3. 2011. Ústavní

soud zde dospěl k závěru, že pokud z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně

nebylo uzavřeno vytýkací řízení – tj. daň nebyla pravomocně vyměřena – nemůže to jít k tíži

daňovému subjektu.

Žaloba je důvodná.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Žalobce se ve své argumentaci opírá o § 46 odst. 5 daňového řádu: Neodchyluje-li se

vyměřená daň od daně uvedené v daňovém přiznání nebo hlášení, nemusí správce daně

sdělovat daňovému subjektu výsledek vyměření, pokud o to daňový subjekt výslovně nepožádá

nejpozději do konce příštího zdaňovacího období. V tomto případě se za den vyměření daně a

současně za den doručení tohoto rozhodnutí daňovému subjektu považuje poslední den lhůty

pro podání daňového přiznání nebo hlášení, a bylo-li daňové přiznání nebo hlášení podáno

opožděně, den, kdy došlo správci daně. Stejně se při počítání lhůt postupuje i u dodatečného

daňového přiznání nebo hlášení. Žalobce tvrdí, že pokud sice v minulosti bylo zahájeno

vytýkací řízení a daň byla vyměřena platebním výměrem, ale výzva k zahájení vytýkacího

řízení byla později v řízení před soudem označena za nezákonnou, je třeba považovat za

nezákonné celé vytýkací řízení včetně jeho výsledku a pohlížet na věc tak, jako by vytýkací

řízení vůbec nebylo zahájeno a neproběhlo; v takovém případě pak byla daň vyměřena

konkludentně v souladu s daňovým přiznáním. Žalovaný je naopak přesvědčen, že ačkoli

soud považoval vytýkací řízení za nezákonné a z tohoto důvodu zrušil rozhodnutí žalovaného

o dani, nelze tím zpětně popřít skutečnost, že vytýkací řízení zahájeno bylo (byť nezákonně),

a daň tedy nemohla být vyměřena konkludentně.

Otázkou vztahu vytýkacího řízení ke konkludentnímu vyměření daně se v minulosti již

zabýval jak Nejvyšší správní soud, tak Ústavní soud. NSS ve svém rozhodnutí ze dne

15. 3. 2007, č. j. -57 (publikováno pod č. 1872/2009 Sb. NSS) dospěl k závěru,

že zahájení vytýkacího řízení představuje absolutní překážku pro možnost aplikace § 46 odst.

5 daňového řádu; správce daně je tak po ukončeném vytýkacím řízení vždy povinen vydat

platební výměr, a to i když dospěje k závěru, že veškeré údaje uvedené daňovým subjektem v

daňovém přiznání jsou správné, pravdivé, průkazné či úplné. NSS zdůraznil, že nadměrný

odpočet vzniká až vyměřením; jeho uvedení v daňovém přiznání nemá automaticky za

následek jeho vznik.

V rozhodnutí ze dne 25. 6. 2008, č. j. -81, NSS zopakoval, že

konkludentnímu vyměření, resp. závěru o tom, zda se vyměřená daň odchyluje od daně

uvedené v přiznání či nikoli, musí předcházet úvaha správce daně. Zahájí-li správce daně po

podání daňového přiznání vytýkací řízení a provádí další úkony, jimiž ověřuje výši

deklarované daňové povinnosti, již tímto konáním jednoznačně dává najevo, že nenastal stav,

kdy bude podané daňové přiznání akceptovat, a vyměří daň v daňovým subjektem

deklarované výši. Pro závěr o tom, zda správce daně v určitém období při vyměření daně

postupoval dle § 46 odst. 5 citovaného zákona, či nikoli, je přitom zcela bez významu, že

úkony správce daně byly později označeny za nezákonné (v odvolacím řízení či před

správním soudem). Podle NSS je v rozporu se zásadou předvídatelnosti a právní jistoty měnit

právní stav, který v důsledku určitých zákonem stanových skutečností již nastal.

Ani v jedné z těchto věcí se však neřešila situace, kdy sice bylo zahájeno vytýkací řízení a

něm byla vyměřena daň, ovšem rozhodnutí o vyměření daně bylo následně zrušeno pro

nezákonnost, a jelikož již uplynula lhůta k vyměření daně podle § 47 daňového řádu, nebylo

možno rozhodnout o vyměření daně znovu.

Touto otázkou se zabýval NSS ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 2009, č. j. 9 Afs

73/2009-110. Řešil zde situaci, v níž účastník podal daňové přiznání k DPH, ve kterém

uplatnil nárok na nadměrný odpočet; správci daně vznikly pochybnosti o správné výši daně a

zahájil vytýkací řízení, v němž účastník neunesl důkazní břemeno, a byl mu tak vyměřen

nadměrný odpočet ve výši o několik řádů nižších, než původně požadoval. K žalobě účastníka

však krajský soud toto rozhodnutí správce daně zrušil; poté, co proběhlo nové vytýkací řízení

se stejným výsledkem, byl nově vydaný platební výměr zrušen v odvolacím řízení, neboť již

uplynula lhůta pro vyměření daně ve smyslu § 47 daňového řádu. Účastník pak žádal od

správce daně vrácení přeplatku ve výši původně nárokovaného nadměrného odpočtu. Správce

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

daně v obou stupních jeho žádosti nevyhověl, stejně tak krajský soud zamítl jeho žalobu a

Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost. NSS ve svém rozhodnutí setrval na tom,

že dokud není nadměrný odpočet vyměřen, není autoritativně stvrzena jeho výše, kterou

daňový subjekt deklaroval v přiznání k dani. Nebyla-li takto daňová povinnost vyměřena,

nemohl ani vzniknout přeplatek na dani. NSS uznal, že tento stav je nežádoucí, nicméně je

nutno trvat na tom, že pokud již jednou bylo zahájeno vytýkací řízení, představuje to

absolutní překážku pro konkludentní vyměření daně – i v takové situaci, kdy po zahájení

vytýkacího řízení nebyla daň v důsledku uplynutí zákonných lhůt vyměřena vůbec. Pokud se

účastník domnívá, že mu tímto postupem správce daně vznikla škoda, může se domáhat

náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu

Proti rozsudku NSS ve věci však účastník podal ústavní stížnost; o ní

rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. , tak, že shledal

porušení účastníkova práva na spravedlivý proces a zrušil jak napadený rozsudek NSS, tak i

jemu předcházející rozsudek krajského soudu. Podle něj není vyloučeno aplikovat pravidlo

obsažené v § 46 odst. 5 daňového řádu i v situaci, kdy ve věci bylo zahájeno vytýkací řízení,

ve kterém však z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k vyměření daně nebyla daň pravomocně

vyměřena. V takovém případě zde totiž také neexistuje vyměřená daň, která by se

odchylovala od daně uvedené v daňovém přiznání. Jedině tento výklad je přitom ústavně

konformní, protože pokud z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro vyměření daně nebylo

vytýkací řízení uzavřeno a daň nebyla vyměřena, nemůže to jít k tíži daňového subjektu.

V nyní projednávané věci nastala prakticky stejná situace jako ve věci, kterou se zabýval

NSS pod sp. zn. a následně Ústavní soud pod sp. zn. : vytýkací

řízení bylo sice zahájeno a byl vydán platební výměr, ten byl však následně zrušen a nový již

nebylo možno vydat. S ohledem na právě citovaný nález Ústavního soudu se tu nemůže

uplatnit dosud akceptovaná judikatura NSS; naopak je nutno dát žalobci za pravdu v tom, že

pokud tu není platební výměr, kterým by daň byla vyměřena odlišně od daňového přiznání,

platí, že daň byla vyměřena konkludentně. Podstatné tedy není, zda bylo po podání daňového

přiznání zahájeno vytýkací řízení, ale zda tu ohledně příslušné daně existuje platební výměr,

který byl vydán po právu – tedy mu buď svědčí presumpce správnosti, nebo byl přezkoumán

ve správním či soudním řízení a shledán zákonným. Žádá-li daňový subjekt o vrácení

přeplatku na dani ve výši původně nárokovaného nadměrného odpočtu v situaci, kdy dříve

vydaný platební výměr na daň byl zrušen, je s ohledem na názor Ústavního soudu nutné

nahlížet na věc tak, jako byl platební výměr nebyl nikdy vydán. Právě to nastalo i v žalobcově

věci; městskému soudu tak nezbývá než souhlasit se žalobcem.

Žalobce se svými námitkami tedy uspěl; soud proto zrušil napadené rozhodnutí a vrátil

věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem zdejšího

soudu ( ). Žalobce v žalobce žádal i zrušení rozhodnutí I. stupně; k tomu

však soud nespatřuje důvod. Takový postup není standardní a užívá se spíše v případech, kdy

je již v soudním řízení zřejmé, že rozhodnutí ve věci nebude moci být vůbec vydáno: tak je

tomu typicky při uplynutí lhůt pro vyměření daně nebo pro rozhodnutí o správním deliktu.

V zásadě je však na místě ponechat další strategii procesního postupu přímo na žalovaném,

který ostatně nemusí rozhodnutí vydané v I. stupni vždy rušit, ale může je i sám napravit.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce měl ve věci

úspěch, a žalovaný je tak povinen zaplatit mu náklady řízení o žalobě, které sestávají ze

zaplaceného soudního poplatku (2000 Kč) a z odměny daňového poradce za tři úkony právní

služby – převzetí zastoupení a dvě podání k soudu (3 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a

d), , (advokátní tarif), včetně náhrady

hotových výdajů (3 x 300 Kč) podle advokátního tarifu a ,

celkem tedy 9200 Kč.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 5Ca 94/2009

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ;

kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 10. října 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková