Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 A 220/2011 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 A 220/2011 - 48
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra
Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci
žalobkyně: CET 21 spol. s r. o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého náměstí 1078/5,
zastoupena JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem se sídlem Zavadilova 1925/15,
Praha 6, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 2, Škrétova
44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. LOJ/2221/2010 ze dne 8. 6. 2010,
t a k t o :
I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. LOJ/2221/2010 ze dne
8. 6. 2010, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 640,-
Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Kroupy, advokáta.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]O d ů v o d n ě n í
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované, kterým jí
byla uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč za porušení ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona č.
231/2001 Sb. , odvysíláním obchodního sdělení RIMMEL, produkt Volume Flash Mousse
(označení sponzora, mutace 1), dne 6. září 2008 v 08:50:56 hodina na programu Nova,
které naplňuje definiční znaky reklamy a nebylo zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-
obrazově oddělené od ostatních částí vysílání. V odůvodnění napadeného rozhodnutí
žalovaná popis předmětného spotu, konstatovala, že předchozí rozhodnutí žalované
v této věci bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze a s odkazem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu uvedla, že vzhledem k dynamickému charakteru spotu a ke
spojení obrazu krásné ženy, právě využívající řasenku RIMMEL London, vytváří dojem
jedinečnosti použití, dále přívlastky jako „nová divoká řasenka“ jsou zejména pro mladé
spotřebitelky velmi působivé. Rovněž tak slogan „divoká karta od Rimmel London –
nová řasenka Volume Flash Mousse – get a London look“ je jednoznačně sloganem
reklamním. Na základě vyhodnocení kritérií pro stanovení výše pokuty pak žalovaná
uložila žalobkyni pokutu ve výši 50 000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítla, že napadené
rozhodnutí je nezákonné z důvodu podstatného porušení ustanovení o řízení před
správním orgánem, dále že je nezákonné v důsledku nesprávného hodnocení věci a
právního posouzení, dále že žalovaná při stanovení výše pokuty nepostupovala
v souladu se zákonem a překročila meze správního uvážení a konečně že pokuta byla
uložena po uplynutí jednoleté subjektivní prekluzívní lhůty a nebylo vydáno na základě
spolehlivě zjištěného skutkového stavu.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě všechny žalobní námitky odmítla.
Při jednání dne 27. 10. 2011 setrvali účastníci na svých skutkových i právních
stanoviscích. Zástupkyně žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil žalované k dalšímu řízení, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho
vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že
žaloba je důvodná.
Soud se především zabýval otázkou tvrzené prekluze lhůty pro uložení pokuty.
Podle ust. § 61 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání
pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti,
nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení
pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam
vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního
řádu.
Pro počátek běhu jednoroční subjektivní lhůty je nutno stanovit okamžik, kdy se
Rada dověděla o porušení povinnosti.
Soud dále vzal v úvahu nález Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2010, sp.zn. I. ÚS
947/09, v němž ústavní soud dospěl k závěru, že počátek lhůty pro uložení pokuty je
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]nutno počítat nikoliv od okamžiku, kdy se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání začal
poprvé zabývat skutečnostmi nasvědčujícími tomu, že byl porušen zákon, ale již od
okamžiku, kdy se do dispozice Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, resp. jejího
Úřadu poprvé dostala informace o takových skutečnostech. Byť se tento nález týká
výkladu a aplikace zákona o regulaci reklamy, jeho závěry aplikovat i pro výklad
ustanovení zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť jde o
totožnou problematiku. Jestliže tedy Ústavní soud uzavřel, že počátek běhu prekluzivní
subjektivní lhůty ve smyslu ustanovení § 8 odst. 5 zákona o regulaci reklamy je dán
okamžikem vědomosti o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní
předběžné právní zhodnocení, že došlo k porušení zákona jako takového, pak je na místě
tuto zásadu použít i pro výklad a aplikaci ust. § 60 odst. 1 zákona o provozování
rozhlasového a televizního vysílání.
V projednávané věci je tedy pro stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty
jednoho roku podstatné nikoliv to, kdy bylo zahájeno řízení o možném porušení zákona
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ani kdy se na tom Rada usnesla, a ani
to, kdy byla zpracována první analýza posuzovaného obchodního sdělení, ale kdy se do
dispozice Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dostala informace o odvysílaném
obchodním sdělení.
Z obsahu správního spisu soud zjistil, že prvním dokumentem, jenž se zabývá
předmětným obchodním sdělením, je písemnost vypracovaná analytickým odborem pro
zasedání Rady 2/poř.č. 27 ve dnech 20. a 21. ledna 2009, jejíž autorkou je paní Alena
Skálová. Tato písemnost však není datována a ani z jejího obsahu nelze zjistit, ani kdy
byla vypracována, ani kdy se informace o obchodním sdělení RIMMEL, produkt Volume
Flash Mousse (sponzor pořadu, mutace 1) s premiérou 6. září 2008 v 08:50:56 hodin na
programu Nova, dostal do dispozice Rady. Soud tedy v této věci vyšel ze skutečnosti, že
předmětné sdělení bylo poprvé odvysíláno dne 6. září 2008, a Rada tedy mohla poprvé
získat vědomost o něm dne 8. září 2008, tedy nebližší pracovní den. Nebude-li zjištěn
jiný údaj, bude nutno počítat běh prekluzivní lhůty právě od tohoto data, takže poslední
den lhůty by pak připadl na 8. září 2009. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že původní
rozhodnutí žalované v této věci bylo vydáno dne 2. června 2009, přičemž z evidenčních
pomůcek Městského soudu v Praze soud zjistil, že žaloba proti němu byla podána dne 9.
září 2009. Tímto okamžikem by došlo ke stavění předmětné lhůty podle ust. § 41
soudního řádu správního , avšak k tomu v projednávané věci nemohlo dojít, neboť běh
lhůty o dne dříve skončil; podání žaloby tedy již nemělo žádný vliv na běh lhůty. Jestliže
Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 6 Ca 257/2009 -41 ze dne 28. 1. 2010 toto původní
rozhodnutí zrušil, stalo se tak již po uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty a nové
rozhodnutí ve věci již nebylo možno vydat.
Pokud proto za tohoto stavu věci žalovaná vydal dne 8. 6. 2010 nové rozhodnutí,
č.j. LOJ/2221/2010, stalo se tak již po uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty 1 roku
podle ust. § 60 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a tedy
v rozporu se zákonem.
Městský soud v Praze proto napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 78 odst. 1
soudního řádu správního a věc podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního vrátil
žalované k dalšímu řízení, v němž žalovaná správní řízení zastaví.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Vzhledem k důvodu, pro který soud napadené rozhodnutí zrušil, se pak již
nezabýval dalšími žalobními námitkami, neboť by to bylo nadbytečné.
Výrok o nákladech je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního , když
žalobkyně měla ve věci úspěch a její náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného
soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč jednak z odměny advokátovi za tři
úkony právní služby po 2100,- Kč a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, zvýšených o sazbu daně
z přidané hodnoty; náhradu v celkové výši 10640,- Kč je žalovaná povinna zaplatit
žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr.
Vladimíra Kroupy, advokáta.
P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat
k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení
rozsudku.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 27. října 2011
JUDr. Slavomír Novák
předseda senátu