Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Ad 8/2012 - 32

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií

Trejbalovou v právní věci žalobce J.P., bytem xx, zast. JUDr. Jiřím Pelikánem jako obecným

zmocněncem, bytem Norská 520/3, Praha 10, proti žalované České správě sociálního

zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne xx,

čj. xx,

t a k t o :

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne xx, čj. xx, s e pro vady

řízení z r u š u j e a věc s e jí v r a c í k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného

rozhodnutí žalované, kterým bylo částečně změněno co do uvedení data žádosti o vdovecký

důchod a částečně potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx. Tímto prvostupňovým

rozhodnutím žalovaná žalobci uložila podle ,

o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost

vrátit žalované přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 236 289 Kč do 15 dnů od právní

moci tohoto rozhodnutí.

Žalobce namítal, že žalovaná posoudila danou věc po právní stránce nesprávně. Podle

je odpovědnost příjemce důchodové dávky za vznik

přeplatku subjektivní, tedy příjemce nese zodpovědnost za vznik přeplatku tehdy, pokud jeho

vznik zavinil. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2004,

č.j. -60, podle kterého je třeba se zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost

mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skutečností, že byl vyplacen

neprávem důchod nebo jeho část. Žalovaná vycházela z nesprávného posouzení zavinění

žalobce. Žalovaná pouze citovala uvedené ustanovení, aniž by bylo prokázáno, která

konkrétní alternativní podmínka nutná pro vznik odpovědnosti za přeplatek byla v daném

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 2 60Ad 8/2012

případě splněna – zda nesplnění uložené povinnosti nebo přijetí důchodu či jeho části při

vědomí jeho neoprávněného vyplacení či jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku.

V rozhodnutí žalovaná neuvedla důvody, ze kterých dovozuje příčinnou souvislost mezi

zaviněným porušením povinnosti žalobce a skutečností, že byl žalobci vyplacen důchod ve

vyšší částce.

Podle žalobce je závěr o podepsání žádosti o důchod s prohlášením, že v ní uvádí

pravdivé údaje, přestože bylo v žádosti výslovně uvedeno, že nepobírá důchod, nesprávný.

Odkázal na to, že v žádosti o vdovecký důchod ze dne 7. 2. 2001 není na žádném místě

výslovně uvedeno, že nepobírá důchod. V dané kolonce bylo uvedeno pouze slovo „odpadá“,

aniž by byla vybrána některá z předtištěných variant „pobírá – pobíral(a)“. Ze slova „odpadá“,

nelze dle žalobce dovozovat sousloví „nepobírá důchod“. Žalobce při sepisování žádosti

příslušné pracovnici Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec (dále jen ,,OSSZ“) sdělil

relevantní informace týkající se přiznání starobního důchodu Vojenským úřadem sociálního

zabezpečení, který dokládal rozhodnutím ze dne 4. 1. 1999, a neměl tedy důvod následně

zpochybňovat údaje pracovnicí do žádosti vyplněné. Z předmětné žádosti o vdovecký důchod

tak vyplývají skutečnosti nasvědčující pochybení ze strany pracovnice OSSZ, která

předmětnou žádost se žalobcem sepisovala, a to i s přihlédnutím k nesprávnému vyplnění

dalších kolonek žádosti.

Žalobce odkázal na ust. , na základě kterého

sepisuje žádosti o přiznání dávky příslušná OSSZ a podílí se na obsahu žádosti. Žalobce

nemohl předpokládat, že informace a doklady, které poskytl a předložil u OSSZ, nebudou

odpovídajícím způsobem přeneseny do předmětné žádosti, ani nemohl předpokládat, že dojde

k chybnému vyplnění formuláře ze strany pracovnice OSSZ.

Podle žalobce , , nevylučuje, aby v řízení

byla poučovací povinnost vztáhnuta i na poučení o hmotných právech zvláště v případě, kdy

ukládá v OSSZ poskytovat odbornou pomoc.

Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č.j. 6 Ads

76/2007-70, v němž správní soud odkázal na zásadu součinnosti správního orgánu s účastníky

řízení a dovozoval, že správní orgán je povinen v minimální míře poskytnout poučení

i o právu hmotném, a to přinejmenším tam, kde znalost hmotně právní úpravy (typicky

podmínek nároku na dávku) je nezbytná proto, aby mohla být splněna nějaká procesní

povinnost - obvykle povinnost tvrzení a povinnost důkazu. Podle žalobce s ohledem na

složitost úpravy a závažnost dopadu rozhodnutí o nároku na sociální situaci žadatele by

zaměstnanci OSSZ při sepisování žádosti měli objasnit dopady údajů uváděných v žádosti

a vysvětlit povinnosti a požadavky, které právní úprava v daném případě stanoví. Žalobce

v důsledku nedostatečné odborné pomoci a chyby ze strany OSSZ nemá nést odpovědnost.

Nad to byl žalobce při sepisování žádosti o vdovecký důchod ve věku 62 let, tedy v té

době překračoval o několik let tehdy platný důchodový věk. I pokud by neposkytl informaci

o pobírání starobního důchodu, měla žalovaná ověřit, zda důchod již nepobírá. Z chybného

vyplnění údajů v žádosti v kolonce „výsluhový příspěvek“ žalobce dovozoval, že při

sepisování žádosti předložil doklady vystavené Vojenským úřadem sociálního zabezpečení,

z nichž vyplývalo, že před přiznáním starobního důchodu k datu 15. 12. 1998 pobíral žalobce

výsluhový příspěvek.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 3 60Ad 8/2012

Žalobce se dále bránil závěru, že by přijal vdovecký důchod, ačkoli musel z okolností

předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než mu náležela. Žalobce byl po doručení

rozhodnutí o přiznání vdoveckého důchodu v dobré víře, že byl vdovecký důchod vypočten

ve správné výši a neexistovaly okolnosti, z nichž by mohl dovozovat, že byl vdovecký důchod

vyplácen ve vyšší výši. Z rozhodnutí nevyplývá informace či poučení, ze kterých by mohl

dovodit, že v případě souběhu starobního a vdoveckého důchodu se vyplácí jen polovina

procentní výměry vdoveckého důchodu. Ani z jiných okolností nebo informací poskytnutých

mu v souvislosti se sepsáním žádosti nebo výplatou vdoveckého důchodu nic nenasvědčovalo

tomu, že mu vdovecký důchod v přiznané částce nenáleží. U žalobce tak nelze dovodit ani

nevědomou nedbalost, nebyla tedy splněna ani jedna alternativní podmínka nutná pro vznik

odpovědnosti za přeplatek. Žalovaná přesto rozhodla o vrácení přeplatku na vdoveckém

důchodu, ačkoli důchod nebyl nesprávně vyplacen zaviněním žalobce, který řádně splnil

uloženou povinnost a nepřijal vdovecký důchod či jeho část při vědomí neoprávněného

vyplacení, ale v důsledku chybného postupu pracovníků OSSZ žalované. Chyby při

rozhodování o dávkách nemohou být k tíži žalobce. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval

zrušení rozhodnutí žalované a náhradu nákladů řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že v žádosti ze dne 7. 2. 2001 nebylo

uvedeno, že by žalobce byl poživatelem jiného důchodu. Přesto zjistila, že žalobci byl

Vojenským úřadem sociálního zabezpečení přiznán starobní důchod již od 1. 1. 1996. Přitom

dle , o důchodovém pojištění, náleží výplata vdoveckého

důchodu v souběhu se starobním důchodem ve výši poloviny procentní výměry. Žalovaná

odkázala na znění , podle nějž subjektivní právní

odpovědnost občana stojí na existenci zavinění z nedbalosti, a to nevědomé, neboť koncepce

zavinění v citovaném ustanovení se přibližuje zavinění založenému na nevědomé nedbalosti

dle příslušné dikce trestního zákona. Žalovaná konstatovala, že žalobce tak zásadní informaci,

jako že je poživatelem starobního důchodu, neuvedl v žádosti o vdovecký důchod. Faktem

zůstává, že žalobce vlastnoručně žádost podepsal a podpisem potvrdil, že údaje zkontroloval

a jsou pravdivé. Žalovaná považuje za nereálné, aby pracovnice OSSZ sama kolonky žádosti

vyplnila a nerespektovala údaje uvedené žalobcem. Pokud žádost podepsal s vědomím, že

obsahuje nesprávný údaj, lze tuto okolnost přičíst jen k jeho tíži. Také nelze obviňovat

žalovanou z toho, že z věku žalobce hypoteticky nedovodila, že mu je vyplácen jiný důchod.

Žalobce při uplatnění žádosti zapřel skutečnost, že pobírá starobní důchod od jiného

správního orgánu, uvedl, že mu je vyplácen pouze výsluhový příspěvek, neboť výplata této

dávky nemá vliv na výši přiznaného důchodu. Z toho žalovaná dovozuje, že žalobce se

dopustil hrubé, ať vědomé, či nevědomé nedbalosti, když žalovanou neinformoval o tom, že

mu je vyplácen starobní důchod, podepsal žádost o vdovecký důchod, v níž byly uvedeny

nesprávné údaje. Žalovaná na závěr navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že

bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy.

Ze správního spisu předloženého žalovanou soud ověřil tyto pro věc rozhodné skutečnosti.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 60Ad 8/2012

Skutkové okolnosti případu nejsou mezi účastníky řízení sporné s výjimkou okolností při vyplňování údajů uvedených v žádosti o vdovecký důchod ze 7. 2. 2001.

Ze žádosti o důchod ze dne 7. 2. 2001 vyplývá, že žádost byla vyplněna strojem,

v kolonce zda žadatel „pobírá - pobíral(a) již důchod (do kdy) - jaký - od koho - pod čís.“ je

vyplněno „odpadá“. V kolonce „pobírá - nepobírá výsluhový příspěvek- od koho - pod čís.“

je vyplněno „odpadá“ a zároveň je zde zaškrtnuto slovo „výsluhový“. Pod žádostí byl žalobce

vlastnoručně podepsán s tím, že prohlásil, že veškeré údaje učinil pravdivě a je si vědom toho,

že nepravdivé údaje mohou přivodit nejen odnětí neprávem získaného důchodu a vymáhání

náhrady škody, ale i trestní stíhání. K žádosti byly doloženy evidenční listy důchodového

pojištění zaměstnance Mgr. M.P., manželky žalobce, a žádost žalobce o výplatu důchodu na

jeho účet. Jiné písemnosti nebyly k žádosti doloženy, rozhodnutí o přiznání starobního

důchodu a výsluhového příspěvku nejsou součástí správního spisu. Z žádosti nelze zjistit, kdo

ji vyplňoval. Na rozdíl od tvrzení v žalobě o tom, že žádost sepisovala pracovnice OSSZ a

žalobci jí potřebné údaje sděloval, v námitkách ze dne 2. 3. 2012 žalobce uváděl, že předložil

vyplněnou žádost a příslušné doklady ke kontrole a žádost byla shledána řádně vyplněná a

předložené doklady dostatečné.

Z rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2011 o předání výplaty vdoveckého důchodu

Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany (dále také jen „vojenský

úřad“) vyplývá, že tento úřad žalobci přiznal od 1. 1. 1996 starobní důchod. Mezi účastníky

není sporu o tom, že žalobci byl přiznán vdovecký důchod rozhodnutím žalované

od 25. 1. 2011.

Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2012 rozhodla žalovaná podle § 118a odst. 1 zákona

č. o tom, že žalobce je povinen žalované vrátit přeplatek na vdoveckém

důchodu v částce 236 289 Kč. V odůvodnění žalovaná odkázala na ust. § 118a odst. 1 zákona

č. a zákona o důchodovém pojištění, podle něhož jsou-li splněny

současně podmínky nároku na výplatu starobního důchodu a na výplatu vdovského důchodu,

vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z nižšího důchodu se vyplácí polovina procentní

výměry. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Ministerstva obrany, Vojenského úřadu sociálního

zabezpečení ze dne 13. 9. 2011, kterým byla od 4. 9. 2011 provedena úprava výplaty

starobního důchodu a důchodu vdoveckého v souběhu. K souběhu nároku však došlo již

k 25. 1. 2001, od tohoto dne žalobci náležela výplata vdoveckého důchodu ve výši poloviny

procentní výměry. V období od 25. 1. 2001 do 3. 9. 2011 byl vyplacen vdovecký důchod

v celkové výši 731 355 Kč, ačkoli náležel pouze ve výši 261 637 Kč. Nárok na vrácení částek

vyplacených na vdoveckém důchodu před dnem 6. 2. 2007 podle § 118a odst. 3 zákona

č. zanikl, proto je povinností žalobce vrátit přeplatek pouze od tohoto data.

Žalovaná uvedla, že žalobce v žádosti o vdovecký důchod ze dne 7. 2. 2011 neuvedl,

že nepobírá starobní důchod, tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu.

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 4. 2012 bylo prvostupňové rozhodnutí

k námitkám žalobce v části změněno co do uvedení správného data podání žádosti a ve zbytku

bylo potvrzeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že k souběhu

nároku na výplatu starobního důchodu a vdoveckého důchodu došlo již dne 21. 5. 2001.

Rozhodnutím žalované ze dne 15. 8. 2011 byla zastavena s účinností od 4. 9. 2011 výplata

vdoveckého důchodu ve výši 7 098 Kč měsíčně a došlo k předání výplaty vdoveckého

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 5 60Ad 8/2012

důchodu vojenskému úřadu. Ten rozhodnutím ze dne 13. 9. 2011 sloučil s účinností

od 4. 9. 2011 vdovecký důchod ve výši 7 098 Kč měsíčně s přiznaným starobním důchodem

ve výši 14 043 Kč. Žalovaná citovala ust. § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, který

upravuje souběh nároku na výplatu přímého důchodu a pozůstalostních důchodů navzájem.

Žalobce pobíral v době úmrtí své manželky starobní důchod, bylo nutné postupovat v jeho

případě podle § 59 citovaného zákona. Od souběhu nároku na výplatu starobního důchodu

a vdoveckého důchodu náležela výplata vdoveckého důchodu ve výši poloviny procentní

výměry, avšak žalobci byl vyplacen ve výši 731 355 Kč, ačkoli náležel jen ve výši

261 637 Kč. Nárok na vrácení částek vyplacených na vdoveckém důchodu před dnem

6. 2. 2007 podle zanikl. Proto je žalobce povinen vrátit

přeplatek na výplatě vdoveckého důchodu jen za období od 6. 2. 2007 do 3. 9. 2011, kdy mu

byl vyplacen v celkové výši 362 686 Kč, ačkoli náležel jen ve výši 126 397 Kč měsíčně.

Podle žalované žalobce přijímal současně od žalované i vojenského úřadu důchody v plné

výši, ačkoli musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází

k jejich úpravě v souběhu. Žalovaná se zabývala obecnými předpoklady vzniku odpovědnosti

za přeplatek na dávce. Podle žalované žalobce porušil zákonem stanovenou povinnost tím, že

podepsal žádost o důchod s prohlášením, že v ní uvádí pravdivé údaje, přestože bylo v žádosti

výslovně uvedeno, že nepobírá důchod, což neodpovídalo skutečnosti. Samotný fakt, že

v době sepisování žádosti mu bylo 62 let, neznamená, že musí pobírat starobní důchod.

Skutečnost, že žádost o důchod sepisuje s pojištěncem OSSZ, nic nemění na tom, že ji podává

účastník řízení a nezbavuje ho odpovědnosti za pravdivost údajů uvedených v žádosti.

Žalobce zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu také tím, že přijal vdovecký důchod, ačkoli

musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než náleží. Ve společnosti je

všeobecně známou skutečností, že při souběhu starobního důchodu a pozůstalostního důchodu

dochází k jejich úpravě. Žalovaná spatřuje porušení právní povinnosti účastníka řízení v tom,

že neoprávněně vyplacené dávky přijal, resp. nevrátil, ačkoli musel z okolností předpokládat,

že byly vyplaceny neprávem. Podstatou věci je tak to, že žalobce musel z okolností případu

a vzhledem ke svým osobním poměrům vědět, že mu vdovecký důchod vyplácený žalovanou

nenáleží v takové výši, která mu byla vyplácena. Dle žalované neznalost zákona neomlouvá

a žalobce vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že při

současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, avšak tuto platbu přijal.

Není relevantní, jestli účastník řízení opravdu tuto skutečnost předpokládal, ale to, zda ji

k okolnostem případu a ke svým osobním poměrům předpokládat mohl a měl. Žalovaná dále

vyjádřila přesvědčení, že pracovnice OSSZ by stěží při sepisování žádosti do kolonky týkající

se pobírání důchodu napsala „odpadá“, aniž by se předtím dotázala na takto zásadní údaj.

Pracovnice OSSZ neměla tehdy žádnou možnost ověřit si údaje v elektronických databázích

důchodových podkladů, které se teprve začaly vytvářet, a ani v současnosti nejsou propojeny.

Interní pracovní postupy žalované ukládají pracovníkům ověřovat u účastníků řízení

skutečnosti a údaje uváděné v žádostech o dávky. Odborná pomoc se neomezuje jen na pouhé

vyplnění žádosti. Žalovaná nemá žádné informace o tom, že by pracovnice OSSZ sepisující

s účastníkem řízení žádost o vdovecký důchod stanovený pracovní postup porušila.

Podstatným bylo, že žalobce podpisem potvrdil, že údaje uvedené v žádosti o důchod

odpovídají skutečnosti, ačkoli tomu tak nebylo. Z uvedených důvodů žalovaná dovodila, že

má v souladu s odst. 3 nárok na vrácení neoprávněně

vyplacené dávky.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 6 60Ad 8/2012

Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal

v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , soudního řádu

správního (dále jen ,, “), v rozsahu a v mezích žalobních bodů dle ,

vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu dle

, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Spornou otázkou byla v souzeném případě otázka splnění zákonných předpokladů pro

vznik povinnosti vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění, konkrétně na vdoveckém

důchodu.

Podle jestliže důchod byl vyplacen neprávem

nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou

povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl

vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod

nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu

vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.

Odpovědnost příjemce důchodu je dle cit. ustanovení stanovena na principu

subjektivním, což znamená, že za přeplatek na dávce důchodového pojištění nese

odpovědnost ten, kdo vznik takového přeplatku zaviní. Obecně je předpokladem vzniku

subjektivní odpovědnosti 1) protiprávní úkon příjemce dávky, 2) vznik přeplatku na dávce

důchodového pojištění, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem přeplatku

a 4) zavinění, kdy postačí zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.

Jak již bylo řečeno, možnost předepsání vzniklého přeplatku na dávce příjemci

důchodu je založena na principu subjektivní odpovědnosti. Pro rozhodnutí o předepsání

přeplatku musí být tedy doložen nejen vznik přeplatku, ale i zavinění příjemce dávky, které

spočívá buď v porušení jeho právní povinnosti, anebo v tom, že dávku nepobíral v dobré víře,

anebo v tom, že jinak vědomě způsobil vznik přeplatku (srov. rozsudek Nejvyššího právního

soudu ze dne 12. 1. 2006, č.j. -33, ze dne 26. 5. 2010, č.j. -54).

Jak správně namítá žalobce, z napadeného rozhodnutí však nevyplývá jednoznačně,

jaká ze shora uvedených alternativ byla žalovanou žalobci kladena za vinu. Nelze s určitostí

zjistit, který z důvodů uvedených ve výše cit. ustanovení

Sb. považovala žalovaná za splněný.

Žalovaná se totiž na jedné straně podrobně zabývala tím, že žalobce dle ní neuvedl

pravdivé údaje v žádosti o vdovecký důchod, neboť neuvedl, že pobírá starobní důchod.

Žalovaná posuzovala námitky týkající se okolností při sepisování žádosti o vdovecký důchod,

dovozovala odpovědnost žalobce za uvedení pravdivých údajů v žádosti o důchod. Výslovně

v tomto žalobcově jednání spatřovala porušení zákonem stanovené povinnosti. Také

z prvostupňového rozhodnutí plyne, že podstatou zavinění přeplatku na vdoveckém důchodu

bylo neuvedení údaje o pobírání starobního důchodu od vojenského úřadu. A nelze nevidět, že

i ve vyjádření k podané žalobě žalovaná spatřovala žalobcovo zavinění vzniku přeplatku na

vdoveckém důchodu v tom, že při sepisování žádosti o vdovecký důchod neuvedl pravdivou

informaci o tom, že již pobírá starobní důchod od vojenského úřadu.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 7 60Ad 8/2012

Zcela v rozporu s těmito závěry je pak část odůvodnění napadeného rozhodnutí,

v němž se žalovaná věnuje splnění předpokladu pro vznik odpovědnosti za přeplatek dle

spočívajícímu v tom, zda žalobce přijal vdovecký

důchod, ačkoli musel z okolností předpokládat, že mu je vyplácen ve vyšší částce, než mu dle

§ 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění náleží. Žalovaná přitom i v přijímání vdoveckého

důchodu v částce vyšší spatřovala porušení zákonem stanovené povinnosti a považovala za

splněnou podmínku zavinění ve formě nedbalosti spočívající v tom, že vdovecký důchod

žalobce pobíral v plné výši, ač měl s ohledem na okolnosti případu a svoje osobní poměry

předpokládat, že mu náleží jen ve zkrácené výši z důvodu souběhu s již vypláceným

starobním důchodem. Žalovaná v přijímání a nevrácení neprávem vyplácené části vdoveckého

důchodu viděla jednak „porušení právní povinnosti“ žalobce, ale zároveň tuto skutečnost

posuzovala z hlediska naplnění dikce „ačkoli musel z okolností předpokládat, že mu byl

vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel“.

Tento rozpor dle přesvědčení soudu činí napadené rozhodnutí žalované

nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ve smyslu , neboť

z něj jasně neplynou důvody, které tedy žalovanou vedly k závěru o splnění zákonných

podmínek pro odpovědnost žalobce za vznik přeplatku na vdoveckém důchodu.

Vytýkaná vada řízení však nebránila soudu vypořádat se s dalšími dílčími námitkami žalobce, jejichž hodnocení může mít význam i v dalším řízení.

Předně se lze ztotožnit se žalovanou v tom směru, že je to žalobce, který nese

odpovědnost za řádné vyplnění pravdivých údajů v žádosti o dávku. Na tom nic nemění znění

ustanovení , které ukládá příslušné OSSZ, aby s občany

žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisovala na předepsaných tiskopisech

(přičemž lze se žalobcem souhlasit v tom směru, že při sepisování žádosti o dávku je na místě,

aby byla ze strany OSSZ občanu poskytnuta odborná pomoc ve smyslu objasnění dopadů

údajů uvedených v žádosti a ve smyslu objasnění nároku na dávku tak, aby žadatel mohl

splnit svoji povinnost tvrzení a povinností důkazní). Řízení o přiznání dávky důchodového

pojištění se dle § 81 odst. 1 cit. zákona zahajuje zásadně na základě žádosti občana, když

z této skutečnosti a z ustanovení § 83 odst. 1 cit. zákona (podle něhož je OSSZ povinna

žádost sepsat i když má za to, že občan podmínky pro nárok na dávku nesplňuje či žádost

nedoloží potřebnými doklady) lze dovodit, že vůlí žadatele vtělenou do obsahu žádosti je

správní orgán o dávce rozhodující vázán. Jen na okraj si zde soud dovolí poznamenat, že ke

stejnému závěru dospěl i veřejný ochránce práv ve svém veřejně publikovaném stanovisku

ohledně řízení o přiznání dávky důchodového pojištění, z něhož žalobce ve své žalobě hojně

čerpal

(srov. Stanovisko veřejného ochránce práv nazvané „Důchody, zahájení ohledně řízení o

přiznání dávky důchodového pojištění“, publ. v Sborníku VOP č. 4, rok 2009, též publ. na

Aspi).

V souzeném případě pak žalobce pouze tvrdí, že pracovnici OSSZ při sepisování

žádosti o vdovecký důchod relevantní informaci o pobírání starobního důchodu sdělil

a příslušné rozhodnutí jí předkládal, zůstává však pouze v rovině tvrzení, když důkazy

o tomto počínání žalobce nepřinesl ani v průběhu správního řízení ani v průběhu řízení

soudního. Ani obsahem správního spisu nelze pravdivost tohoto žalobcova tvrzení ověřit. Nad

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 8 60Ad 8/2012

to jsou žalobcova tvrzení v tomto směru nekonzistentní. V rozporu s žalobním tvrzením

o chybném vyplnění údajů v žádosti o dávku ze strany pracovnice OSSZ je již soudem

zmíněné tvrzení žalobce obsažené v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. Zde

žalobce naopak uvedl, že již vyplněnou žádost předložil pracovnici OSSZ ke kontrole, byla

shledána vyplněnou řádně a řádně doloženou potřebnými doklady. Ať již byla žádost

vyplněna pracovnicí OSSZ či žalobcem dopředu a ze strany pracovnice OSSZ jen

kontrolována, rozhodující zůstává, že pravdivost údajů uvedených v žádosti žalobce stvrdil

svým podpisem, podle obsahu správního spisu nežádal žádnou opravu ani doplnění, vůlí

v žádosti projevenou byla žalovaná při rozhodování o přiznání dávky vázaná, a pochybení ze

strany pracovnice OSSZ, jež by žalobce nesprávně poučila a špatně vyhodnotila dopady

souběhu vdoveckého důchodu s důchodem starobním, žalobce neprokázal.

Soud se také neztotožňuje s žalobcovým názorem na význam slova „odpadá“, jež bylo

vepsáno do příslušné kolonky týkající se pobírání důchodu. Pokud se mělo do příslušné

kolonky žádosti uvést, zda žadatel „pobírá - pobíral(a) již důchod (do kdy) - jaký - od koho -

pod čís.“, pak uvedené slovo „odpadá“ nelze vyložit jinak, než že žadatel důchod nepobírá.

Protože v případě, že by důchod pobíral, měl výslovně uvést nejen, že jej pobírá, ale zároveň

identifikovat druh důchodu, jeho plátce a také číslo příslušného rozhodnutí, kterým byl

důchod přiznán. V tomto směru jsou žalobcovy výtky nedůvodné.

Rovněž ze skutečnosti, že žádost o vdovecký důchod žalobce vyplňoval v době, kdy

měl splňovat podmínku důchodového věku ve smyslu § 32 zákona o důchodovém pojištění,

nelze dovodit povinnost žalované domnívat se, že žalobce již starobní důchod pobírá. Pokud

žalobce namítá, že žalovaná měla případně žalobce vyzvat k poskytnutí relevantních

informací a předložení rozhodných dokladů, soud s tímto nesouhlasí. Žalobce zapomíná,

že relevantní informaci v tomto směru od něj žalovaná požadovala sdělit a případně doložit

právě již v okamžiku zahájení řízení o přiznání příslušné dávky a dle obsahu žádosti

a přiložených dokladů žalobce (k žádosti byly připojeny jen rozhodné evidenční listy

důchodového pojištění manželky žalobce a jeho žádost o výplatu dávky na účet) starobní

důchod nepobíral.

Přestože se soud s některými dílčími závěry žalované obsaženými v napadeném

rozhodnutí ztotožnil, nezbylo mu než pro shora vytknutou vadu řízení napadené rozhodnutí

zrušit postupem dle ve spojení s a věc vrátit v souladu

s žalované k dalšímu řízení.

V dalším řízení je žalovaná podle vysloveným právním názorem

soudu vázána. Bude její povinností posoudit, která z dílčích skutkových podstat odpovědnosti

za vznik přeplatku na vdoveckém důchodu ve smyslu

byla v případě žalobce naplněna. Tedy zda tím důvodem vzniku přeplatku bylo neuvedení

údaje o pobírání starobního důchodu v žádosti o přiznání vdoveckého důchodu či zda

žalobcovo zavinění přeplatku spočívá v tom, že pobíral vdovecký důchod v nekrácené výši,

ačkoli musel z okolností předpokládat, že jej takto pobírá v nesprávné výši. Přitom soud

považuje za nutné znovu zdůraznit, že na rozdíl od odpovědnosti za vznik přeplatku na

starobním důchodu (§ 118a odst. 2 cit. zákona) není odpovědnost za vznik přeplatku na

pozůstalostním důchodu postavena na principu objektivní odpovědnosti, ale vznik přeplatku

musí být ze strany příjemce dávky zaviněn.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 9 60Ad 8/2012

Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání v souladu s ve spojení s

Podle věta první má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na

náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci

úspěch neměl. Žalobce byl úspěšný, náhradu nákladů však výslovně nežádal, soud proto

vyslovil,

že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,

je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty

k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího

správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:

www.nssoud.cz.

V Liberci dne 3. září 2012.

Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.

samosoudkyně

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 10 60Ad 8/2012