Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
60 Ad 8/2012 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
60 Ad 8/2012 - 32
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií
Trejbalovou v právní věci žalobce J.P., bytem xx, zast. JUDr. Jiřím Pelikánem jako obecným
zmocněncem, bytem Norská 520/3, Praha 10, proti žalované České správě sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne xx,
čj. xx,
t a k t o :
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne xx, čj. xx, s e pro vady
řízení z r u š u j e a věc s e jí v r a c í k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného
rozhodnutí žalované, kterým bylo částečně změněno co do uvedení data žádosti o vdovecký
důchod a částečně potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne xx, č.j. xx. Tímto prvostupňovým
rozhodnutím žalovaná žalobci uložila podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. ,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost
vrátit žalované přeplatek na vdoveckém důchodu v částce 236 289 Kč do 15 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Žalobce namítal, že žalovaná posoudila danou věc po právní stránce nesprávně. Podle
§ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 je odpovědnost příjemce důchodové dávky za vznik
přeplatku subjektivní, tedy příjemce nese zodpovědnost za vznik přeplatku tehdy, pokud jeho
vznik zavinil. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2004,
č.j. 5 Ads 19/2003 -60, podle kterého je třeba se zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost
mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skutečností, že byl vyplacen
neprávem důchod nebo jeho část. Žalovaná vycházela z nesprávného posouzení zavinění
žalobce. Žalovaná pouze citovala uvedené ustanovení, aniž by bylo prokázáno, která
konkrétní alternativní podmínka nutná pro vznik odpovědnosti za přeplatek byla v daném
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 2 60Ad 8/2012
případě splněna – zda nesplnění uložené povinnosti nebo přijetí důchodu či jeho části při
vědomí jeho neoprávněného vyplacení či jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku.
V rozhodnutí žalovaná neuvedla důvody, ze kterých dovozuje příčinnou souvislost mezi
zaviněným porušením povinnosti žalobce a skutečností, že byl žalobci vyplacen důchod ve
vyšší částce.
Podle žalobce je závěr o podepsání žádosti o důchod s prohlášením, že v ní uvádí
pravdivé údaje, přestože bylo v žádosti výslovně uvedeno, že nepobírá důchod, nesprávný.
Odkázal na to, že v žádosti o vdovecký důchod ze dne 7. 2. 2001 není na žádném místě
výslovně uvedeno, že nepobírá důchod. V dané kolonce bylo uvedeno pouze slovo „odpadá“,
aniž by byla vybrána některá z předtištěných variant „pobírá – pobíral(a)“. Ze slova „odpadá“,
nelze dle žalobce dovozovat sousloví „nepobírá důchod“. Žalobce při sepisování žádosti
příslušné pracovnici Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec (dále jen ,,OSSZ“) sdělil
relevantní informace týkající se přiznání starobního důchodu Vojenským úřadem sociálního
zabezpečení, který dokládal rozhodnutím ze dne 4. 1. 1999, a neměl tedy důvod následně
zpochybňovat údaje pracovnicí do žádosti vyplněné. Z předmětné žádosti o vdovecký důchod
tak vyplývají skutečnosti nasvědčující pochybení ze strany pracovnice OSSZ, která
předmětnou žádost se žalobcem sepisovala, a to i s přihlédnutím k nesprávnému vyplnění
dalších kolonek žádosti.
Žalobce odkázal na ust. § 82 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. , na základě kterého
sepisuje žádosti o přiznání dávky příslušná OSSZ a podílí se na obsahu žádosti. Žalobce
nemohl předpokládat, že informace a doklady, které poskytl a předložil u OSSZ, nebudou
odpovídajícím způsobem přeneseny do předmětné žádosti, ani nemohl předpokládat, že dojde
k chybnému vyplnění formuláře ze strany pracovnice OSSZ.
Podle žalobce § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , nevylučuje, aby v řízení
byla poučovací povinnost vztáhnuta i na poučení o hmotných právech zvláště v případě, kdy
zákon č. 582/1991 Sb. ukládá v § 6 odst. 4 písm. l) OSSZ poskytovat odbornou pomoc.
Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č.j. 6 Ads
76/2007-70, v němž správní soud odkázal na zásadu součinnosti správního orgánu s účastníky
řízení a dovozoval, že správní orgán je povinen v minimální míře poskytnout poučení
i o právu hmotném, a to přinejmenším tam, kde znalost hmotně právní úpravy (typicky
podmínek nároku na dávku) je nezbytná proto, aby mohla být splněna nějaká procesní
povinnost - obvykle povinnost tvrzení a povinnost důkazu. Podle žalobce s ohledem na
složitost úpravy a závažnost dopadu rozhodnutí o nároku na sociální situaci žadatele by
zaměstnanci OSSZ při sepisování žádosti měli objasnit dopady údajů uváděných v žádosti
a vysvětlit povinnosti a požadavky, které právní úprava v daném případě stanoví. Žalobce
v důsledku nedostatečné odborné pomoci a chyby ze strany OSSZ nemá nést odpovědnost.
Nad to byl žalobce při sepisování žádosti o vdovecký důchod ve věku 62 let, tedy v té
době překračoval o několik let tehdy platný důchodový věk. I pokud by neposkytl informaci
o pobírání starobního důchodu, měla žalovaná ověřit, zda důchod již nepobírá. Z chybného
vyplnění údajů v žádosti v kolonce „výsluhový příspěvek“ žalobce dovozoval, že při
sepisování žádosti předložil doklady vystavené Vojenským úřadem sociálního zabezpečení,
z nichž vyplývalo, že před přiznáním starobního důchodu k datu 15. 12. 1998 pobíral žalobce
výsluhový příspěvek.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 3 60Ad 8/2012
Žalobce se dále bránil závěru, že by přijal vdovecký důchod, ačkoli musel z okolností
předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než mu náležela. Žalobce byl po doručení
rozhodnutí o přiznání vdoveckého důchodu v dobré víře, že byl vdovecký důchod vypočten
ve správné výši a neexistovaly okolnosti, z nichž by mohl dovozovat, že byl vdovecký důchod
vyplácen ve vyšší výši. Z rozhodnutí nevyplývá informace či poučení, ze kterých by mohl
dovodit, že v případě souběhu starobního a vdoveckého důchodu se vyplácí jen polovina
procentní výměry vdoveckého důchodu. Ani z jiných okolností nebo informací poskytnutých
mu v souvislosti se sepsáním žádosti nebo výplatou vdoveckého důchodu nic nenasvědčovalo
tomu, že mu vdovecký důchod v přiznané částce nenáleží. U žalobce tak nelze dovodit ani
nevědomou nedbalost, nebyla tedy splněna ani jedna alternativní podmínka nutná pro vznik
odpovědnosti za přeplatek. Žalovaná přesto rozhodla o vrácení přeplatku na vdoveckém
důchodu, ačkoli důchod nebyl nesprávně vyplacen zaviněním žalobce, který řádně splnil
uloženou povinnost a nepřijal vdovecký důchod či jeho část při vědomí neoprávněného
vyplacení, ale v důsledku chybného postupu pracovníků OSSZ žalované. Chyby při
rozhodování o dávkách nemohou být k tíži žalobce. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval
zrušení rozhodnutí žalované a náhradu nákladů řízení.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že v žádosti ze dne 7. 2. 2001 nebylo
uvedeno, že by žalobce byl poživatelem jiného důchodu. Přesto zjistila, že žalobci byl
Vojenským úřadem sociálního zabezpečení přiznán starobní důchod již od 1. 1. 1996. Přitom
dle § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, náleží výplata vdoveckého
důchodu v souběhu se starobním důchodem ve výši poloviny procentní výměry. Žalovaná
odkázala na znění § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. , podle nějž subjektivní právní
odpovědnost občana stojí na existenci zavinění z nedbalosti, a to nevědomé, neboť koncepce
zavinění v citovaném ustanovení se přibližuje zavinění založenému na nevědomé nedbalosti
dle příslušné dikce trestního zákona. Žalovaná konstatovala, že žalobce tak zásadní informaci,
jako že je poživatelem starobního důchodu, neuvedl v žádosti o vdovecký důchod. Faktem
zůstává, že žalobce vlastnoručně žádost podepsal a podpisem potvrdil, že údaje zkontroloval
a jsou pravdivé. Žalovaná považuje za nereálné, aby pracovnice OSSZ sama kolonky žádosti
vyplnila a nerespektovala údaje uvedené žalobcem. Pokud žádost podepsal s vědomím, že
obsahuje nesprávný údaj, lze tuto okolnost přičíst jen k jeho tíži. Také nelze obviňovat
žalovanou z toho, že z věku žalobce hypoteticky nedovodila, že mu je vyplácen jiný důchod.
Žalobce při uplatnění žádosti zapřel skutečnost, že pobírá starobní důchod od jiného
správního orgánu, uvedl, že mu je vyplácen pouze výsluhový příspěvek, neboť výplata této
dávky nemá vliv na výši přiznaného důchodu. Z toho žalovaná dovozuje, že žalobce se
dopustil hrubé, ať vědomé, či nevědomé nedbalosti, když žalovanou neinformoval o tom, že
mu je vyplácen starobní důchod, podepsal žádost o vdovecký důchod, v níž byly uvedeny
nesprávné údaje. Žalovaná na závěr navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že
bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy.
Ze správního spisu předloženého žalovanou soud ověřil tyto pro věc rozhodné skutečnosti.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 4 60Ad 8/2012
Skutkové okolnosti případu nejsou mezi účastníky řízení sporné s výjimkou okolností při vyplňování údajů uvedených v žádosti o vdovecký důchod ze 7. 2. 2001.
Ze žádosti o důchod ze dne 7. 2. 2001 vyplývá, že žádost byla vyplněna strojem,
v kolonce zda žadatel „pobírá - pobíral(a) již důchod (do kdy) - jaký - od koho - pod čís.“ je
vyplněno „odpadá“. V kolonce „pobírá - nepobírá výsluhový příspěvek- od koho - pod čís.“
je vyplněno „odpadá“ a zároveň je zde zaškrtnuto slovo „výsluhový“. Pod žádostí byl žalobce
vlastnoručně podepsán s tím, že prohlásil, že veškeré údaje učinil pravdivě a je si vědom toho,
že nepravdivé údaje mohou přivodit nejen odnětí neprávem získaného důchodu a vymáhání
náhrady škody, ale i trestní stíhání. K žádosti byly doloženy evidenční listy důchodového
pojištění zaměstnance Mgr. M.P., manželky žalobce, a žádost žalobce o výplatu důchodu na
jeho účet. Jiné písemnosti nebyly k žádosti doloženy, rozhodnutí o přiznání starobního
důchodu a výsluhového příspěvku nejsou součástí správního spisu. Z žádosti nelze zjistit, kdo
ji vyplňoval. Na rozdíl od tvrzení v žalobě o tom, že žádost sepisovala pracovnice OSSZ a
žalobci jí potřebné údaje sděloval, v námitkách ze dne 2. 3. 2012 žalobce uváděl, že předložil
vyplněnou žádost a příslušné doklady ke kontrole a žádost byla shledána řádně vyplněná a
předložené doklady dostatečné.
Z rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2011 o předání výplaty vdoveckého důchodu
Vojenskému úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany (dále také jen „vojenský
úřad“) vyplývá, že tento úřad žalobci přiznal od 1. 1. 1996 starobní důchod. Mezi účastníky
není sporu o tom, že žalobci byl přiznán vdovecký důchod rozhodnutím žalované
od 25. 1. 2011.
Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2012 rozhodla žalovaná podle § 118a odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb. o tom, že žalobce je povinen žalované vrátit přeplatek na vdoveckém
důchodu v částce 236 289 Kč. V odůvodnění žalovaná odkázala na ust. § 118a odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb. a § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož jsou-li splněny
současně podmínky nároku na výplatu starobního důchodu a na výplatu vdovského důchodu,
vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z nižšího důchodu se vyplácí polovina procentní
výměry. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Ministerstva obrany, Vojenského úřadu sociálního
zabezpečení ze dne 13. 9. 2011, kterým byla od 4. 9. 2011 provedena úprava výplaty
starobního důchodu a důchodu vdoveckého v souběhu. K souběhu nároku však došlo již
k 25. 1. 2001, od tohoto dne žalobci náležela výplata vdoveckého důchodu ve výši poloviny
procentní výměry. V období od 25. 1. 2001 do 3. 9. 2011 byl vyplacen vdovecký důchod
v celkové výši 731 355 Kč, ačkoli náležel pouze ve výši 261 637 Kč. Nárok na vrácení částek
vyplacených na vdoveckém důchodu před dnem 6. 2. 2007 podle § 118a odst. 3 zákona
č. 582/1991 Sb. zanikl, proto je povinností žalobce vrátit přeplatek pouze od tohoto data.
Žalovaná uvedla, že žalobce v žádosti o vdovecký důchod ze dne 7. 2. 2011 neuvedl,
že nepobírá starobní důchod, tím zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu.
Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 4. 2012 bylo prvostupňové rozhodnutí
k námitkám žalobce v části změněno co do uvedení správného data podání žádosti a ve zbytku
bylo potvrzeno. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná konstatovala, že k souběhu
nároku na výplatu starobního důchodu a vdoveckého důchodu došlo již dne 21. 5. 2001.
Rozhodnutím žalované ze dne 15. 8. 2011 byla zastavena s účinností od 4. 9. 2011 výplata
vdoveckého důchodu ve výši 7 098 Kč měsíčně a došlo k předání výplaty vdoveckého
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 5 60Ad 8/2012
důchodu vojenskému úřadu. Ten rozhodnutím ze dne 13. 9. 2011 sloučil s účinností
od 4. 9. 2011 vdovecký důchod ve výši 7 098 Kč měsíčně s přiznaným starobním důchodem
ve výši 14 043 Kč. Žalovaná citovala ust. § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, který
upravuje souběh nároku na výplatu přímého důchodu a pozůstalostních důchodů navzájem.
Žalobce pobíral v době úmrtí své manželky starobní důchod, bylo nutné postupovat v jeho
případě podle § 59 citovaného zákona. Od souběhu nároku na výplatu starobního důchodu
a vdoveckého důchodu náležela výplata vdoveckého důchodu ve výši poloviny procentní
výměry, avšak žalobci byl vyplacen ve výši 731 355 Kč, ačkoli náležel jen ve výši
261 637 Kč. Nárok na vrácení částek vyplacených na vdoveckém důchodu před dnem
6. 2. 2007 podle § 118a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. zanikl. Proto je žalobce povinen vrátit
přeplatek na výplatě vdoveckého důchodu jen za období od 6. 2. 2007 do 3. 9. 2011, kdy mu
byl vyplacen v celkové výši 362 686 Kč, ačkoli náležel jen ve výši 126 397 Kč měsíčně.
Podle žalované žalobce přijímal současně od žalované i vojenského úřadu důchody v plné
výši, ačkoli musel z okolností předpokládat, že při současné výplatě více důchodů dochází
k jejich úpravě v souběhu. Žalovaná se zabývala obecnými předpoklady vzniku odpovědnosti
za přeplatek na dávce. Podle žalované žalobce porušil zákonem stanovenou povinnost tím, že
podepsal žádost o důchod s prohlášením, že v ní uvádí pravdivé údaje, přestože bylo v žádosti
výslovně uvedeno, že nepobírá důchod, což neodpovídalo skutečnosti. Samotný fakt, že
v době sepisování žádosti mu bylo 62 let, neznamená, že musí pobírat starobní důchod.
Skutečnost, že žádost o důchod sepisuje s pojištěncem OSSZ, nic nemění na tom, že ji podává
účastník řízení a nezbavuje ho odpovědnosti za pravdivost údajů uvedených v žádosti.
Žalobce zavinil přeplatek na vdoveckém důchodu také tím, že přijal vdovecký důchod, ačkoli
musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen ve vyšší částce, než náleží. Ve společnosti je
všeobecně známou skutečností, že při souběhu starobního důchodu a pozůstalostního důchodu
dochází k jejich úpravě. Žalovaná spatřuje porušení právní povinnosti účastníka řízení v tom,
že neoprávněně vyplacené dávky přijal, resp. nevrátil, ačkoli musel z okolností předpokládat,
že byly vyplaceny neprávem. Podstatou věci je tak to, že žalobce musel z okolností případu
a vzhledem ke svým osobním poměrům vědět, že mu vdovecký důchod vyplácený žalovanou
nenáleží v takové výši, která mu byla vyplácena. Dle žalované neznalost zákona neomlouvá
a žalobce vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že při
současné výplatě více důchodů dochází k jejich úpravě v souběhu, avšak tuto platbu přijal.
Není relevantní, jestli účastník řízení opravdu tuto skutečnost předpokládal, ale to, zda ji
k okolnostem případu a ke svým osobním poměrům předpokládat mohl a měl. Žalovaná dále
vyjádřila přesvědčení, že pracovnice OSSZ by stěží při sepisování žádosti do kolonky týkající
se pobírání důchodu napsala „odpadá“, aniž by se předtím dotázala na takto zásadní údaj.
Pracovnice OSSZ neměla tehdy žádnou možnost ověřit si údaje v elektronických databázích
důchodových podkladů, které se teprve začaly vytvářet, a ani v současnosti nejsou propojeny.
Interní pracovní postupy žalované ukládají pracovníkům ověřovat u účastníků řízení
skutečnosti a údaje uváděné v žádostech o dávky. Odborná pomoc se neomezuje jen na pouhé
vyplnění žádosti. Žalovaná nemá žádné informace o tom, že by pracovnice OSSZ sepisující
s účastníkem řízení žádost o vdovecký důchod stanovený pracovní postup porušila.
Podstatným bylo, že žalobce podpisem potvrdil, že údaje uvedené v žádosti o důchod
odpovídají skutečnosti, ačkoli tomu tak nebylo. Z uvedených důvodů žalovaná dovodila, že
má v souladu s § 118a odst. 1 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. nárok na vrácení neoprávněně
vyplacené dávky.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 6 60Ad 8/2012
Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal
v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu
správního (dále jen ,,s. ř. s. “), v rozsahu a v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ,
vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu dle
§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Spornou otázkou byla v souzeném případě otázka splnění zákonných předpokladů pro
vznik povinnosti vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění, konkrétně na vdoveckém
důchodu.
Podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. jestliže důchod byl vyplacen neprávem
nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou
povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl
vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod
nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu
vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.
Odpovědnost příjemce důchodu je dle cit. ustanovení stanovena na principu
subjektivním, což znamená, že za přeplatek na dávce důchodového pojištění nese
odpovědnost ten, kdo vznik takového přeplatku zaviní. Obecně je předpokladem vzniku
subjektivní odpovědnosti 1) protiprávní úkon příjemce dávky, 2) vznik přeplatku na dávce
důchodového pojištění, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem přeplatku
a 4) zavinění, kdy postačí zavinění ve formě nevědomé nedbalosti.
Jak již bylo řečeno, možnost předepsání vzniklého přeplatku na dávce příjemci
důchodu je založena na principu subjektivní odpovědnosti. Pro rozhodnutí o předepsání
přeplatku musí být tedy doložen nejen vznik přeplatku, ale i zavinění příjemce dávky, které
spočívá buď v porušení jeho právní povinnosti, anebo v tom, že dávku nepobíral v dobré víře,
anebo v tom, že jinak vědomě způsobil vznik přeplatku (srov. rozsudek Nejvyššího právního
soudu ze dne 12. 1. 2006, č.j. 3 Ads 61/2004 -33, ze dne 26. 5. 2010, č.j. 3 Ads 35/2010 -54).
Jak správně namítá žalobce, z napadeného rozhodnutí však nevyplývá jednoznačně,
jaká ze shora uvedených alternativ byla žalovanou žalobci kladena za vinu. Nelze s určitostí
zjistit, který z důvodů uvedených ve výše cit. ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991
Sb. považovala žalovaná za splněný.
Žalovaná se totiž na jedné straně podrobně zabývala tím, že žalobce dle ní neuvedl
pravdivé údaje v žádosti o vdovecký důchod, neboť neuvedl, že pobírá starobní důchod.
Žalovaná posuzovala námitky týkající se okolností při sepisování žádosti o vdovecký důchod,
dovozovala odpovědnost žalobce za uvedení pravdivých údajů v žádosti o důchod. Výslovně
v tomto žalobcově jednání spatřovala porušení zákonem stanovené povinnosti. Také
z prvostupňového rozhodnutí plyne, že podstatou zavinění přeplatku na vdoveckém důchodu
bylo neuvedení údaje o pobírání starobního důchodu od vojenského úřadu. A nelze nevidět, že
i ve vyjádření k podané žalobě žalovaná spatřovala žalobcovo zavinění vzniku přeplatku na
vdoveckém důchodu v tom, že při sepisování žádosti o vdovecký důchod neuvedl pravdivou
informaci o tom, že již pobírá starobní důchod od vojenského úřadu.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 7 60Ad 8/2012
Zcela v rozporu s těmito závěry je pak část odůvodnění napadeného rozhodnutí,
v němž se žalovaná věnuje splnění předpokladu pro vznik odpovědnosti za přeplatek dle
§ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. spočívajícímu v tom, zda žalobce přijal vdovecký
důchod, ačkoli musel z okolností předpokládat, že mu je vyplácen ve vyšší částce, než mu dle
§ 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění náleží. Žalovaná přitom i v přijímání vdoveckého
důchodu v částce vyšší spatřovala porušení zákonem stanovené povinnosti a považovala za
splněnou podmínku zavinění ve formě nedbalosti spočívající v tom, že vdovecký důchod
žalobce pobíral v plné výši, ač měl s ohledem na okolnosti případu a svoje osobní poměry
předpokládat, že mu náleží jen ve zkrácené výši z důvodu souběhu s již vypláceným
starobním důchodem. Žalovaná v přijímání a nevrácení neprávem vyplácené části vdoveckého
důchodu viděla jednak „porušení právní povinnosti“ žalobce, ale zároveň tuto skutečnost
posuzovala z hlediska naplnění dikce „ačkoli musel z okolností předpokládat, že mu byl
vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel“.
Tento rozpor dle přesvědčení soudu činí napadené rozhodnutí žalované
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , neboť
z něj jasně neplynou důvody, které tedy žalovanou vedly k závěru o splnění zákonných
podmínek pro odpovědnost žalobce za vznik přeplatku na vdoveckém důchodu.
Vytýkaná vada řízení však nebránila soudu vypořádat se s dalšími dílčími námitkami žalobce, jejichž hodnocení může mít význam i v dalším řízení.
Předně se lze ztotožnit se žalovanou v tom směru, že je to žalobce, který nese
odpovědnost za řádné vyplnění pravdivých údajů v žádosti o dávku. Na tom nic nemění znění
ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. , které ukládá příslušné OSSZ, aby s občany
žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisovala na předepsaných tiskopisech
(přičemž lze se žalobcem souhlasit v tom směru, že při sepisování žádosti o dávku je na místě,
aby byla ze strany OSSZ občanu poskytnuta odborná pomoc ve smyslu objasnění dopadů
údajů uvedených v žádosti a ve smyslu objasnění nároku na dávku tak, aby žadatel mohl
splnit svoji povinnost tvrzení a povinností důkazní). Řízení o přiznání dávky důchodového
pojištění se dle § 81 odst. 1 cit. zákona zahajuje zásadně na základě žádosti občana, když
z této skutečnosti a z ustanovení § 83 odst. 1 cit. zákona (podle něhož je OSSZ povinna
žádost sepsat i když má za to, že občan podmínky pro nárok na dávku nesplňuje či žádost
nedoloží potřebnými doklady) lze dovodit, že vůlí žadatele vtělenou do obsahu žádosti je
správní orgán o dávce rozhodující vázán. Jen na okraj si zde soud dovolí poznamenat, že ke
stejnému závěru dospěl i veřejný ochránce práv ve svém veřejně publikovaném stanovisku
ohledně řízení o přiznání dávky důchodového pojištění, z něhož žalobce ve své žalobě hojně
čerpal
(srov. Stanovisko veřejného ochránce práv nazvané „Důchody, zahájení ohledně řízení o
přiznání dávky důchodového pojištění“, publ. v Sborníku VOP č. 4, rok 2009, též publ. na
Aspi).
V souzeném případě pak žalobce pouze tvrdí, že pracovnici OSSZ při sepisování
žádosti o vdovecký důchod relevantní informaci o pobírání starobního důchodu sdělil
a příslušné rozhodnutí jí předkládal, zůstává však pouze v rovině tvrzení, když důkazy
o tomto počínání žalobce nepřinesl ani v průběhu správního řízení ani v průběhu řízení
soudního. Ani obsahem správního spisu nelze pravdivost tohoto žalobcova tvrzení ověřit. Nad
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 8 60Ad 8/2012
to jsou žalobcova tvrzení v tomto směru nekonzistentní. V rozporu s žalobním tvrzením
o chybném vyplnění údajů v žádosti o dávku ze strany pracovnice OSSZ je již soudem
zmíněné tvrzení žalobce obsažené v námitkách proti prvostupňovému rozhodnutí. Zde
žalobce naopak uvedl, že již vyplněnou žádost předložil pracovnici OSSZ ke kontrole, byla
shledána vyplněnou řádně a řádně doloženou potřebnými doklady. Ať již byla žádost
vyplněna pracovnicí OSSZ či žalobcem dopředu a ze strany pracovnice OSSZ jen
kontrolována, rozhodující zůstává, že pravdivost údajů uvedených v žádosti žalobce stvrdil
svým podpisem, podle obsahu správního spisu nežádal žádnou opravu ani doplnění, vůlí
v žádosti projevenou byla žalovaná při rozhodování o přiznání dávky vázaná, a pochybení ze
strany pracovnice OSSZ, jež by žalobce nesprávně poučila a špatně vyhodnotila dopady
souběhu vdoveckého důchodu s důchodem starobním, žalobce neprokázal.
Soud se také neztotožňuje s žalobcovým názorem na význam slova „odpadá“, jež bylo
vepsáno do příslušné kolonky týkající se pobírání důchodu. Pokud se mělo do příslušné
kolonky žádosti uvést, zda žadatel „pobírá - pobíral(a) již důchod (do kdy) - jaký - od koho -
pod čís.“, pak uvedené slovo „odpadá“ nelze vyložit jinak, než že žadatel důchod nepobírá.
Protože v případě, že by důchod pobíral, měl výslovně uvést nejen, že jej pobírá, ale zároveň
identifikovat druh důchodu, jeho plátce a také číslo příslušného rozhodnutí, kterým byl
důchod přiznán. V tomto směru jsou žalobcovy výtky nedůvodné.
Rovněž ze skutečnosti, že žádost o vdovecký důchod žalobce vyplňoval v době, kdy
měl splňovat podmínku důchodového věku ve smyslu § 32 zákona o důchodovém pojištění,
nelze dovodit povinnost žalované domnívat se, že žalobce již starobní důchod pobírá. Pokud
žalobce namítá, že žalovaná měla případně žalobce vyzvat k poskytnutí relevantních
informací a předložení rozhodných dokladů, soud s tímto nesouhlasí. Žalobce zapomíná,
že relevantní informaci v tomto směru od něj žalovaná požadovala sdělit a případně doložit
právě již v okamžiku zahájení řízení o přiznání příslušné dávky a dle obsahu žádosti
a přiložených dokladů žalobce (k žádosti byly připojeny jen rozhodné evidenční listy
důchodového pojištění manželky žalobce a jeho žádost o výplatu dávky na účet) starobní
důchod nepobíral.
Přestože se soud s některými dílčími závěry žalované obsaženými v napadeném
rozhodnutí ztotožnil, nezbylo mu než pro shora vytknutou vadu řízení napadené rozhodnutí
zrušit postupem dle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. a věc vrátit v souladu
s § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. žalované k dalšímu řízení.
V dalším řízení je žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. vysloveným právním názorem
soudu vázána. Bude její povinností posoudit, která z dílčích skutkových podstat odpovědnosti
za vznik přeplatku na vdoveckém důchodu ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.
byla v případě žalobce naplněna. Tedy zda tím důvodem vzniku přeplatku bylo neuvedení
údaje o pobírání starobního důchodu v žádosti o přiznání vdoveckého důchodu či zda
žalobcovo zavinění přeplatku spočívá v tom, že pobíral vdovecký důchod v nekrácené výši,
ačkoli musel z okolností předpokládat, že jej takto pobírá v nesprávné výši. Přitom soud
považuje za nutné znovu zdůraznit, že na rozdíl od odpovědnosti za vznik přeplatku na
starobním důchodu (§ 118a odst. 2 cit. zákona) není odpovědnost za vznik přeplatku na
pozůstalostním důchodu postavena na principu objektivní odpovědnosti, ale vznik přeplatku
musí být ze strany příjemce dávky zaviněn.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 9 60Ad 8/2012
Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání v souladu s § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
Podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na
náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Žalobce byl úspěšný, náhradu nákladů však výslovně nežádal, soud proto
vyslovil,
že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode
dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních
u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno.
O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1
s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího
správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:
www.nssoud.cz.
V Liberci dne 3. září 2012.
Mgr. Lucie Trejbalová, v.r.
samosoudkyně
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 10 60Ad 8/2012