Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 31/2010 - 64

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce R. B., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a, o žalobě proti nečinnosti žalovaného ve věci jím vedené pod sp.zn. KUOK/66874/2009/OŽPZ/7124,

t a k t o :

I. Žalovaný je povinen vydat ve věci jím vedené pod sp.zn. KUOK/66874/2009/OŽPZ/7124 rozhodnutí ve věci samé do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.232,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta se sídlem Praha 2, Botičská 4.

O d ů v o d n ě n í :

Podanou žalobou se žalobce domáhal, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci samé v řízení vedeném pod sp.zn. KUOK/66874/2009/OŽPZ/7124.

Žalobce uvedl, že v roce 2004 podal jako vlastník pozemku, a tedy i vlastník rybníka, žádost o vyhlášení rybářského revíru na rybníce B. Poté, kdy žalovaný jeho žádost zamítl a Ministerstvo zemědělství ČR (dále jen ministerstvo) potvrdilo rozhodnutí žalovaného, zrušil Městský soud v Praze rozhodnutí ministerstva, ministerstvo zrušilo rozhodnutí žalovaného a vrátilo věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7.9.2009 přerušil řízení s odůvodněním, že u Okresního soudu v Olomouci je vedeno řízení pod sp.zn. , v němž je řešena otázka, na které závisí rozhodnutí žalovaného o vyhlášení rybářského revíru. Žalobce nesouhlasil s přerušením řízení, podal podnět k pokračování v řízení, tento podnět vyhodnotilo ministerstvo jako odvolání a zamítlo jej rozhodnutím ze dne 29.1.2010. Žalobce tak vyčerpal všechny prostředky k ochraně před nečinností ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) č. 974/2006 Sbírky rozhodnutí NSS žalobce a contrario dovodil svou aktivní legitimaci k podání žaloby v této věci jestliže důvody pro přerušení řízení neodpovídají , nejsou věcně dány, jde ve skutečnosti o nečinnost správního orgánu. Podle žalobce v tomto případě jde o posouzení otázky vlastnictví rybníka, kterou si správní úřad zodpoví snadno sám na základě údajů katastru nemovitostí. Řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod výše uvedenou sp.zn., se týká jen určení vlastnického práva k hrázi rybníka B., nikoli rybníka jako celku. V předcházejícím rozhodnutí se žalovaný sám otázkou vlastnictví rybníka zabýval. Důvod pro přerušení řízení je tedy neopodstatněný.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když Okresním soudem v Olomouci je vedeno řízení o určení vlastnického práva k vodnímu dílu B.

Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze žalovat na ochranu proti nečinnosti, když je správní řízení přerušeno. NSS k tomu uvedl v rozsudku ze dne 20.4.2006 č.j. -68 : Žaloba na nečinnost podle a násl. je nedůvodná, pokud žalovaný správní orgán přerušil správní řízení, přičemž okolnosti, za nichž tak učinil, odpovídají požadavkům, které pro tento procesní postup předpisy o řízení před takovým orgánem stanoví (, ). Krajský soud tak v souladu s názorem žalobce dovozuje a contrario, že pokud okolnosti, za nichž správní orgán přerušil správní řízení, neodpovídají zákonným požadavkům, nelze na řízení hledět jako na řízení (řádně) přerušené, a proto lze v takovém případě žalovat na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.

Dále se soud zabýval otázkou bezvýsledného vyčerpání prostředků stanovených k ochraně proti nečinnosti ( ). Podle názoru krajského soudu není v daném případě uplatnitelný postup podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), když účastník může podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti až po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí ( věta druhá ), avšak podle po dobu přerušení řízení neběží lhůty týkající se provádění úkonů v řízení. V konkrétní věci žalobce proběhlo odvolací řízení proti rozhodnutí o přerušení řízení (k použití „nového“ v řízení zahájeném v roce 2004 viz níže), čímž má soud za to, že podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků podle byla splněna.

Krajský soud po zjištění, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě ( ) projednal žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kdy vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( ) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce požádal žalovaného dne 22.9.2004 o vyhlášení rybářského revíru jako vlastník pozemku parc. č. X v k.ú. B. u Š., na němž se nachází uzavřená voda a dne 3.1.2005 pak jako vlastník téhož pozemku, na němž se nachází rybník. Dne 10.1.2005 rozhodl žalovaný tak, že rybářský revír nevyhlásil, s odůvodněním, že jde o rybník a žalobce není vlastníkem rybníka, nýbrž jen pozemku pod ním. Dne 29.3.2005 ministerstvo k odvolání žalobce potvrdilo rozhodnutí žalovaného, řízení bylo stále vedeno podle „starého“ (z.č. ). Rozsudkem ze dne 23.11.2006, který nabyl právní moci dne 27.1.2007, zrušil Městský soud v Praze výše uvedené rozhodnutí ministerstva a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Až dne 29.6.2009 ministerstvo zrušilo rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2005 a vrátilo věc žalovanému, řízení bylo vedeno již podle „nového“ . Dne 7.9.2009 pak žalovaný přerušil řízení a dne 29.1.2010 ministerstvo rozhodlo tak, že zamítlo odvolání žalobce proti přerušení řízení.

Zde krajský soud řešil nejprve otázku, podle kterého má být nyní vedeno řízení o žádosti žalobce.

Podle věty prvé „nového“ , řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů.

V případě žalobce bylo řízení pravomocně skončeno rozhodnutím ministerstva v roce 2005, tedy před účinností zákona, proto se výše uvedené ustanovení nepoužije.

Podle věty druhé „nového“ , bylo-li rozhodnutí před účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.

V případě žalobce bylo rozhodnutí ministerstva (a následně i žalovaného) zrušeno a vráceno až po účinnosti zákona, proto (a contrario) je nutno v dalším řízení postupovat podle „nového“ (srov. rozhodnutí NSS ze dne 18.10.2007 č.j. -100, č.1683/2008 ve Sb. NSS).

Krajský soud se tedy zabýval otázkou, zda žalovaný dodržel zákonné podmínky pro přerušení řízení podle „nového“ .

Podle , správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce.

V souladu s je předběžnou otázkou otázka, již nepřísluší rozhodnout správnímu orgánu, nebylo o ní dosud pravomocně rozhodnuto a na jejímž řešení závisí vydání rozhodnutí správního orgánu.

Vydání rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru závisí především na řešení otázky, zda je žalobce vlastníkem rybníka ( , ve znění pozdějších předpisů – dále jen zákon o rybářství). Pojem rybníka je pro účely takového rozhodování definován samostatně v zákoně o rybářství ( zákona o rybářství). Žalovaný je příslušným rybářským orgánem k rozhodování o vyhlášení rybářského revíru ( zákona o rybářství). Žalovanému tedy přísluší rozhodnout otázku, zda je žalobce vlastníkem rybníka, když je k tomu nadán pravomocí podle zákona o rybářství a tento zákon mu k tomu poskytuje konkrétní nástroje pro zvážení rozhodujících skutečností. Nad rámec této základní úvahy považuje krajský soud za vhodné připomenout též judikaturu NSS k této otázce (např. rozsudek NSS ze dne 7.10.2010 č.j. -140).

Pokud žalovaný poukazoval v rozhodnutí o přerušení řízení na řízení probíhající před Okresním soudem v Olomouci, pak z listinných důkazů založených v soudním spise na č.l. 48-50 a z přílohy žalobce (označené písm. L) soud zjistil, že ve věci, vedené pod sp.zn. , podala dne 11.5.2009 PASEKA, zemědělská a.s. žalobu proti R. B. na určení vlastnictví k vodnímu dílu B., které se nachází na pozemku parc. č. X v k.ú. B. u Š. Tato žaloba byla podáním ze dne 8.10.2009 změněna tak, že žalobce se nyní domáhá určení vlastnictví k hrázi rybníka, která se nachází na pozemcích parc. č. X,X, X a X v k.ú. X u Š. Ve věci sp.zn. nebylo dosud rozhodnuto, řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 1.2.2010. Výsledek řízení, dosud probíhajícího u Okresního soudu v Olomouci, tak není s to odpovědět na otázku, zda je žalobce vlastníkem rybníka, když PASEKA, zemědělská a.s. se v něm domáhá pouze určení vlastnictví k části stavby, a to hráze rybníka (srov. definici rybníka v zákoně o rybářství).

Krajský soud proto žalobě vyhověl a podle uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalobce ve sporu, kdy žalobci tak dle vzniklo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek 1.000,-Kč a náklady zastoupení advokátem v částce 14.232,- Kč (4 úkony právní služby po 2.100,- Kč – převzetí věci, sepis žaloby, replika, účast u ústního jednání, 4x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč, náhrada cestovného vlakem z Prahy do Ostravy a zpět v částce celkem 860,- Kč dle doložených jízdenek a náhrada času promeškaného cestou Praha – Ostrava a zpět v rozsahu celkem 14 půlhodin po 100,- Kč, to vše zvýšeno o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce). Vzhledem k odlišné úpravě a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám advokáta, který žalobce zastupoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 5. září 2012

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu