Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ans 12/2012 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: ADMIRAL GLOBAL BETTING, a. s., se sídlem Komořany 146, Rousínov, zastoupený Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou, se sídlem Příkop 4, Brno, proti žalovanému: Městský úřad Písek, odbor finanční, se sídlem Velké náměstí 114/3, Písek, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2012, č. j. - 35,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2012, č. j. - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 4. 2012, č. j. – 35, odmítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) na ochranu proti nečinnosti Městského úřadu Písek (dále jen „městský úřad“), kterou se stěžovatel domáhal, aby krajský soud uložil městskému úřadu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozsudku vydat platební výměr na místní poplatek za provozování výherního hracího přístroje nebo jiného technického herního zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že ze spisu sp. zn. zjistil, že dne 8. 9. 2011 byla soudu doručena žaloba téhož stěžovatele proti Městu Písek, ve které je navrhováno vydání rozsudku, kterým by bylo žalovanému uloženo vydat ve lhůtě od 30 dnů od doručení rozsudku platební výměr na místní poplatek za provozování hracího přístroje nebo jiného technického zařízení podle sdělení ze dne 15. 3. 2011. O této žalobě rozhodl krajský soud dne 21. 11. 2011 tak, že ji zamítl. Stěžovateli byl rozsudek doručen dne 21. 12. 2011. Porovnáním obsahu žalob v předmětné věci a ve věci vedené pod sp. zn. krajský soud dospěl k závěru, že návrhy na vydání rozsudku jsou zcela identické. V uvedených věcech se tudíž jedná o shodný předmět řízení a obě řízení se týkají týchž účastníků. Protože o shodném návrhu na ochranu proti nečinnosti bylo pravomocně rozhodnuto již v řízení vedeném pod sp. zn. , existuje zde překážka věcí pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby tatáž věc byla soudem znovu projednána.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. , v níž namítal, že o překážku věci rozhodnuté by se jednalo, kdyby šlo o žalobu vůči témuž žalovanému. V předmětné věci je však jiný žalovaný, a to správní úřad - Městský úřad Písek, odbor finanční. Nemůže proto nastat překážka věci rozhodnuté a krajský soud měl žalobu věcně projednat. Z hlediska věci samé je žaloba na ochranu proti nečinnosti ze 2/3 stejná jako předchozí, ta však byla podaná proti Městu Písek, tedy obci – územní samosprávné jednotce. Pokud jde o věc samu, stěžovatel vyjádřil nesouhlas s tím, že platební výměr lze vydat pouze v případě, že místní poplatky nebyly uhrazeny včas nebo ve správné výši. V tomto případě stěžovatel místní poplatek uhradil ve výši odpovídající počtu jiných technických hracích zařízení a následně tato zařízení ohlásil podáním ze dne 15. 3. 2011, v němž uvedl, že jednotlivá koncová hrací místa provozovaných zařízení podle jeho názoru nepodléhají místnímu poplatku a podrobně svůj názor vysvětlil. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2012, č. j. - 62. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší právní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Městský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při správě místního poplatku je správce poplatku povinen postupovat podle , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“)., avšak pouze tehdy, nestanoví-li , ve znění pozdějších přepisů, (dále jen „“) jinak. obsahuje ve vztahu k speciální ustanovení týkající se problematiky vyměřování místních poplatků ( zákona o místních poplatcích). Z daňového řádu pak vyplývá lhůta pro vyměření poplatku, která činí tři roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení. Místní poplatek se platí bez daňového přiznání, k jeho vyměření dojde pouze z iniciativy správce poplatku, pokud poplatník místní poplatek nezaplatí včas nebo ve správné výši. Správce poplatku nemá povinnost vydat na základě žádosti poplatníka platební výměr při „dobrovolném“ zaplacení poplatku ve lhůtě splatnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou. Městský úřad poukázal na to, že krajský soud již jednou na základě žaloby stěžovatele stejnou věc projednával a dne 21. 11. 2011 rozsudkem č. j. —30 žalobu zamítnul. Proto městský úřad navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Překážka věci rozhodnuté (res iudicata) představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a existuje tehdy, když soud rozhodl v totožné věci na základě jiného návrhu.

Totožnost věci je právní vědou i judikaturou konstantně vykládána jako totožnost účastníků a totožnost samotné věci, tzn. žalobního nároku i žalobního důvodu. „O věci rozsouzené lze mluvit jen, je-li tu naprostá identita věci sporné a sporných stran; identická je věc, jsou-li veškeré znaky, které ji charakterizují, stejné a nezměněné tak, že je faktická a právní situace totožná. (Boh. A 10. 756/33, nález ze dne 3. 10. 1933 č. 163773). Res iudicata předpokládá, aby bylo vydáno rozhodnutí nejen o tomtéž předmětu mezi týmiž stranami, ale i na základě právního a skutkového stavu, na jehož základě bylo již jednou rozhodnuto. (Boh. A 12. 466/36, nález z 27. 6. 1936 č. 12668/34).

Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci a ve věci sp. zn není dána totožnost účastníků. Žalovaný městský úřad je totiž odlišným subjektem od žalovaného Města Písek. Byť se v obou řízeních stěžovatel domáhal uložení téže povinnosti ze stejných důvodů, podmínka totožnosti věci nebyla splněna.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům nebrání věcnému projednání žaloby překážka věci rozhodnuté. Proto se Nejvyšší správní soud nemůže zabývat námitkami směřujícími k meritu věci.

V dalším řízení se bude krajský soud, budou-li splněny všechny zákonné podmínky k projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, zabývat především tím, vydání jakého rozhodnutí, resp. provedení jakého úkonu, se stěžovatel domáhá, a to se zřetelem k platné právní úpravě ve smyslu ust. daňového řádu a k tomu, že rozhodnutí ve věci samé, jehož vydání lze žádat žalobou na ochranu proti nečinnosti podle ust. a násl. , musí splňovat požadavky kladené na rozhodnutí správního orgánu stanovené v ust. Toto řízení se netýká vyhotovení písemností, které rozhodnutím nejsou, a nelze se v něm domáhat ani jejich doručení, ani doručení jednou již vydaného rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle usn. věta první před středníkem zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je podle odst. 3 citovaného ustanovení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. O věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle , podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. září 2012

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu