Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ca 353/2008 - 63

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra

Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce:

R. G., bytem XXX, zastoupen Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem Balbínova 24,

Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech

pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/32, poštovní schránka 155/SO, Praha 4, o žalobě

proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 21.

8. 2008, č.j. CPR-3283-1/ČJ-2008-9CPR-C220,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]O d ů v o d n ě n í

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21.

8. 2008, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního

ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, č.j. SCPP-

085193/PH-XIII-CI-2007 ze dne 9. 1. 2008, jímž byla zrušena platnost víza k pobytu

žalobce nad 90 dnů na území České republiky, a kterým bylo odvolání žalobce proti

tomuto prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto. Odvolací orgán v odůvodnění

rozhodnutí uvedl, že důvodem pro zrušení povolení k pobytu byla skutečnost, že žalobce

pobýval na území České republiky v době od 23. 3. 2007 do 31. 5. 2007 bez řádně

zajištěného ubytování a že změnu adresy nenahlásil inspektorátu cizinecké policie.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce namítl, že potvrzení o

ubytování mu obstarala agentura, takže nevěděl, že nebylo vystavenou majitelkou bytu.

Měl za to, že všechny podklady pro vízum jsou v pořádku, nic nezavinil úmyslně ani z

nedbalosti. Správní orgány porušily i procesní normy a nadto by zrušení jeho víza bylo

neadekvátním zásahem do žalobcova soukromého života. Žalobce navrhl, aby soud

napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a s odkazem na

odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho

vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že

žaloba není důvodná.

Žalobce v žalobě uvedl, že nezpochybňuje tvrzení majitelky bytu paní R., která

uvedla, že doklad o ubytování, který předložil ke své žádosti o vízum, nevystavila. Žádost

žalobce o jeho vízum mu zařizovala agentura, takže potvrzení o ubytování si nijak

neobstarával. Po příjezdu dne 23. 3. 2007 byl ubytován na adrese Praha 5, XXXX, a od 1.

6. 2007 pak na adrese Praha 2, XXX, kde bydlel i v době podání žaloby. Je si vědom toho,

že neohlásil změnu ubytování, jak mu ukládá zákon, ale tím se dopustil přestupku podle

ust. § 157 zákona o pobytu cizinců. Není ovšem pravda, že by neměl zajištěno ubytování,

v důsledku čehož by mu mohlo být zrušeno vízum.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že dne 25. 10. 2007 bylo zahájeno se

žalobcem správní řízení o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, a to z důvodu, že

žalobce předložil doklad o zajištění ubytování na adrese Praha 9, Protivínská 78, který

však nebyl vystaven ubytovatelkou paní Z. R. Dne 9. 1. 2008 vydal správní orgán I.

stupně rozhodnutí, jímž zrušil žalobci platnost víza k pobytu nad 90 dnů na území České

republiky. Žalobce převzal toto rozhodnutí dne 14. 2. 2008 a dne 18. 2. 2008 předložil

správního orgánu podání, v němž žádá o prominutí nenahlášení změny adresy pobytu

s tím, že nebyl s tímto nařízením obeznámen. O odvolání pak rozhodl odvolací správní

orgán dne 21. 8. 2008.

Podle ust. § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců policie dále zruší platnost

víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro

udělení víza.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Podle ust. § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců k žádosti o udělení víza k

pobytu nad 90 dnů je cizinec povinen předložit doklad o zajištění ubytování po dobu

pobytu na území.

Ze skutečností zjištěných správním orgánem I. stupně je zřejmé, že žalobce

nesplnil podmínku podle ust. § 31 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť jím

předložené potvrzení o zajištění ubytování na adrese Protivínská 78, Praha 9, nebylo

dokladem ve smyslu citované normy, jelikož jeho obsah odporoval skutečnosti -

potvrzení nebylo vystaveno osobou, která měla ubytování poskytnout a tato osoba

výslovně uvedla, že ubytování žalobci neposkytla.

Na tomto závěru se ani v odvolacím řízení nic nezměnilo. Není sporu o tom, že

žalobce se žádostí o udělení víza k pobytu nad 90 dnů nepředložil zákonem vyžadovaný

doklad a ani v pozdější době, kdy měl mít zajištěno ubytování na jiné adrese, takové

potvrzení nedoložil. Učinil tak teprve po zahájení správního řízení, až za situace, kdy mu

aktuálně hrozilo zrušení příslušného víza. Pokud pak žalobce argumentoval tím, že na

základě podnájemní smlouvy, uzavřené dne 4. 2. 2008 se společností Azov – group, s.r.o.

měl zajištěno ubytování od 1. 6. 2007, nic to nemění na tom, že ode dne příjezdu na

území České republiky dne 213. 3. 2007 až do 31. 5. 2007 žalobce nesplňoval podmínku

zajištěného ubytování. Tuto žalobní námitku tedy soud neshledal důvodnou.

Dále žalobce namítl, že rozhodnutí o zahájení řízení mu bylo doručeno veřejnou

vyhláškou na adrese, která byla správnímu orgánu oznámena jako neplatná. Správní

orgán byl proto povinen ustanovit mu opatrovníka. Jelikož tak neučinil, byl tím žalobce

zkrácen na svých právech a nemohl uplatnit své návrhy a připomínky.

Soud konstatoval, že podle ust. , správního

řádu, osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří

doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví

zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.

Vzhledem k tomu, že v době zahájení správního řízení nebyl žalobcův pobyt

znám, postupoval správní orgán zcela v souladu se zákonem, jestliže oznámení o

zahájení správního řízení doručoval veřejnou vyhláškou. Ani tato žalobní námitka tedy

není důvodná.

Žalobce dále namítl, že byl zkrácen postupem žalovaného, kdy po doručení

rozhodnutí o zrušení platnosti víza byl ústně vyzván, aby písemně zdůvodnil, proč

nenahlásil změnu adresy. Této výzvě vyhověl, předložil i nový doklad o ubytování, a měl

za to, že tím je celá záležitost v pořádku. Správní orgán však jeho vyjádření předložil

nadřízenému orgánu jako odvolání. Žalobcovo potvrzení bylo sice datováno dnem 4. 2.

2008, ale samo ubytování bylo poskytnuto od 1. 6. 2007. K sepsání nájemní smlouvy

nedošlo po 8 měsících, ale smlouva byla sepsána znovu, aby v souladu s ust. § 55 zákona

o pobytu cizinců nebyl tento doklad starší 180 dnů. Dále žalobce uvedl, že k postoupení

odvolání došlo dne 21. 2. 2008, rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 8. 2008, čímž byla

porušena lhůta podle ust. .

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Ze správního spisu je zřejmé, že žalobci bylo rozhodnutí správního orgánu I.

stupně doručeno dne 14. 2. 2008. Součástí rozhodnutí je řádné vyrozumění o opravném

prostředku a o místě a lhůtě jeho podání. Jestliže pak žalobce dne 18. 2. 2008 doručil

správnímu orgánu podání, v němž žádal o prominutí včasného nenahlášení změny

adresy, postupovaly správní orgány obou stupňů zcela v souladu se zákonem (ust. § 37

odst. 1 ), jestliže je vyhodnotily jako opravný prostředek proti

prvostupňovému rozhodnutí. Tímto postupem nemohl být žalobce na svých právech

nijak zkrácen. Pokud jde o délku řízení, je sice nesporné, že rozhodnutí o odvolání bylo

vydáno po uplynutí lhůt stanovených v ust. , avšak toto zpoždění

neznamená nezákonnost napadeného rozhodnutí. Zákon takový následek

s nedodržením lhůt nespojuje a žalobce ani nenamítal, že by v důsledku tohoto prodlení

byl zkrácen na svých právech.

V rozhodnutí je dále uvedeno, že pokud žalobce opět požádá, bude mu vízum

opětně uděleno. Tím správní orgán zcela opomenul ust. § 56 odst. 2 písm. c) zákona o

pobytu cizinců a uvedl žalobce v omyl.

Soud konstatuje, že podle ust. § 56 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců vízum,

s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle

§ 33 odst. 3, policie nebo zastupitelský úřad cizinci neudělí, jestliže v uplynulých 5 letech

porušil povinnost stanovenou tímto zákonem, za podmínky, že důsledky neudělení víza

budou přiměřené důvodu pro neudělení víza. Při posuzování přiměřenosti policie

přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života

cizince.

Z citované normy je tedy zřejmé, že při její aplikaci musí správní orgán zvažovat,

zda důsledky neudělení víza budou přiměřené důvodu pro neudělení víza, přičemž při

posuzování přiměřenosti přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého

a rodinného života cizince. Nelze tedy tvrdit, že žalobcovo aktuální porušení zákona o

pobytu cizinců jej samočinně zbavuje možnosti znovu získat vízum k pobytu nad 90 dnů

a že jej tedy odvolací správní orgán uvedl v napadeném rozhodnutí v omyl.

Konečně žalobce namítl, že správní orgán rovněž zvážil dopad rozhodnutí do

rodinného a soukromého života, což nijak neodůvodnil. Žalobce tu poukázal na to, že je

studentem školy, a pokud by byl nucen opustit v současné době území, nebylo by mu

umožněno studium nikdy dokončit. To by znamenalo neadekvátně velký dopad do jeho

života.

Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Správní orgán I. stupně v odůvodnění

svého rozhodnutí výslovně uvedl, že „… bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím nebudou

poškozeny Vaše rodinné vztahy ani Váš rodinný život, neboť na území pobýváte bez

hlubších rodinných vztahů, jako svobodný, bezdětný a bez dalších rodinných příslušníků.“

Nelze tedy přisvědčit tvrzení žalobce, že správní orgán svůj závěr ohledně

dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života nijak neodůvodnil. Lze jistě

polemizovat o tom, zda správní orgán mohl či měl přihlédnout i k jiným skutečnostem,

než které hodnotil, a zda jeho hodnocení je přiměřené povaze věci, ale nic z toho žalobce

v žalobě nenamítl. Žalobní námitka tedy není důvodná.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a

proto ji podle ust. zamítl.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu

správního.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu

správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení

nevznikly.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 10. září 2012

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu