Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 79/2012 - 27

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: K. K., zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, advokátem, se sídlem Bolzanova 5, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2010, č. j. 856/SZ/2010 - 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2012, č. j. - 74,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 5. 2012, č. j. - 74, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2011, č. j. - 55, rozhodl tak, že zrušil rozhodnutí žalovaného, jímž nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí pro nezákonnost.

[2] Žalovaný (dále též jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností namítl dle , (dále jen „ “), nedostatek své pasivní legitimace v řízení, neboť s účinností , kterým se mění , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, od 1. 1. 2012 ex lege přešla působnost odvolacího orgánu (dříve žalovaného) na Ministerstvo práce a sociálních věcí, jenž je v řízení takto účastníkem.

[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti; ta byla podána oprávněnou osobou ( ) včas a ve stanovené lhůtě ( ); za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ).

[4] Nejvyšší správní soud se dále zabýval posouzením přípustnosti kasační stížnosti. Stěžovatel řízení před krajským soudem vytýká chybějící podmínku řízení, konkrétně nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Nejvyšší správní soud tuto kasační námitku subsumoval pod kasační důvod podle , neboť stěžovatel se domáhá nápravy vady řízení, v jejímž důsledku byl nesprávně považován za žalovaného, a shledal pro tento důvod kasační stížnost přípustnou.

[5] Účastníky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu jsou žalobce ( ) a žalovaný správní orgán, jímž je dle správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V době podání žaloby byli účastníky sporu žalobkyně a žalovaný Krajský úřad Ústeckého kraje jako správní orgán II. stupně, který rozhodl o odvolání žalobkyně. S účinností , kterým se mění , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, od 1. 1. 2012 přešla působnost odvolacího orgánu (mj. ve věcech státní sociální podpory) z jednotlivých krajských úřadů na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Takto např. podle článku VIII bodu 10 cit. zákona (přechodná ustanovení k , o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů) od 1. 1. 2012 odvolací správní řízení pravomocně neskončená do 1. 1. 2012 dokončí ministerstvo, které obdobně provede správní řízení, zruší-li po 1. 1. 2012 soud rozhodnutí původního odvolacího orgánu, tj. krajského úřadu; není pochyb o tom, že s účinností od 1. 1. 2012 dle přešla působnost žalovaného správního orgánu, který rozhodl v posledním stupni, na Ministerstvo práce a sociálních věcí. S přechodem této působnosti přešla na ministerstvo i pasivní žalobní legitimace účastníka řízení.

[6] Obdobně jako procesní nástupnictví (srov. ) i přechod věcné legitimace ex lege je právní skutečností mající bezprostřední vliv na podmínky řízení, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé ( ve spojení s ). Poté, co v průběhu řízení přešla působnost odvolacího orgánu ze stěžovatele na Ministerstvo práce a sociálních věcí, soud k této skutečnosti nepřihlédl a chybně řízení dokončil se stěžovatelem (původním účastníkem) na straně žalovaného, jemuž následně uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení; krajský soud tímto řízení zatížil vadou pro absenci pasivní legitimace účastníka sporu znamenající nezákonnost vydaného usnesení. (k tomu srov. v obdobné věci např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. - 24 ze dne 28. 3 2012, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz)

[7] Nejvyšší správní soud z tohoto důvodu shledal kasační námitku stěžovatele dle důvodnou, a proto napadený rozsudek zrušil.

[8] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud upozorňuje na svou dosavadní judikaturu ve věci místní příslušnosti soudů (např. rozsudek č. j. - 79 ze dne 5. 9. 2012 nebo usnesení č. j. Nad 15/2012 - 23, bod 6, ze dne 23. 5. 2012 či usnesení č. j. Nad 5/2012 - 34, bod 6, ze dne 16. 5. 2012): „Rozhodující pro místní příslušnost soudů je tedy sídlo prvostupňového orgánu, který předmětné rozhodnutí vydal, bez ohledu na to, zda mu pravomoc rozhodovat náleží i v době podání žaloby ve správním soudnictví.“ Ačkoli je tedy soud povinen přihlédnout ke změně působnosti odvolacího orgánu jako procesního účastníka, místní příslušnost soudu zůstává nedotčena.

[9] Krajský soud v Ústí nad Labem je v dalším řízení vázán vysloveným právním názorem ( ), v tomto řízení rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. září 2012

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu