Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 76/2012 - 26

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2012 č. j. – 11 byl stěžovatel vyzván k odstranění nedostatků své kasační stížnosti a k uvedení jejích důvodů podle Zároveň byl poučen o následcích nesplnění výzvy.

V doplňku kasační stížnosti pak stěžovatel uvedl, že namítá nedostatek ústavněprávního základu nároku žalované. K tomu dále upřesnil, že dle jeho názoru je základním principem právního státu zásada, podle níž právo nevzniká z bezpráví. Je-li dáno důvodné podezření, že orgány státní správy České republiky vymáhají na komkoliv nároky státu, komu stát obtížnou vymahatelností práva znemožňuje jeho závazky plnit, není dán ústavněprávní základ nároku státu, a není tak v souladu s osvědčenými principy právního státu dán ani ústavněprávní základ k použití zákonné úpravy, včetně ústavně právním stavem dotčených ustanovení . Zákoně odporovat nesmí. Stěžovatel tvrdí, že Česká republika je pro beztrestnost úplatkářství veřejných činitelů zapsána v tzv. seznamu bezpečných zemí v rozporu s mezinárodním právem a tato skutečnost ústavně právní základ nároku státu vůči stěžovateli vylučuje. Stěžovatel proto požadoval, aby Nejvyšší správní soud po provedení označených důkazů k prokázání výše uvedené skutečnosti vyšel z téhož názoru a aby na jeho základě deklaroval, že tato skutečnost vylučuje též nároky státu vůči stěžovateli obsažené v napadeném správním rozhodnutí.

K věci samé Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost proti jakémukoliv pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je možno podat jen z důvodů uvedených v ustanovení Kasační stížnost podaná stěžovatelem takovéto důvody neobsahovala, proto byl také k jejich uvedení stěžovatel usnesením vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy. Po zhodnocení obsahu doplňku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ani nyní kasační stížnost přípustné důvody neobsahuje.

Stěžovatelem uváděný důvod, že „Česká republika již před vydáním rozhodnutí žalovaného byla pro beztrestnost úplatkářství veřejných činitelů zapsána v tzv. seznamu bezpečných zemí v rozporu s mezinárodním právem a tato skutečnost vylučuje ústavně právní základ nároku státu“ totiž není podřaditelný žádnému ze zde uvedených důvodů (stěžovatel sám se o takové zařazení ve svém podání ani nepokusil) a Nejvyššímu správnímu soudu ostatně není ani jasné, jakou souvislost by měla mít stěžovatelem uváděná zkorumpovanost veřejných činitelů či zápis České republiky v seznamu bezpečných zemí s jeho povinností platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění za své zaměstnance, která pro něj vyplývá ze zákona. Pokud snad chtěl stěžovatel svou kasační stížnosti dosáhnout toho, aby od Nejvyššího správního soudu obdržel judikatorně jakousi personální výjimku z působnosti právního řádu České republiky a aby soud deklaroval, že právě jen vůči němu nejsou příslušné zákony (zde o veřejném zdravotním pojištění) účinné, pak k tomu Nejvyšší správní soud jen ve stručnosti dodává, že takovouto pravomoc nemá a že ústavně právní základ by naopak postrádalo, kdyby způsobem, který požaduje stěžovatel, postupoval (viz y a y v návaznosti na y a a 2y).

Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že kasační stížnost podaná stěžovatelem se opírá jen o jiné důvody než uvedené v a je tedy s ohledem na ustanovení nepřípustná. Jako takovou ji proto podle písmeno d) ve spojení s odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 13. září 2012

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu