Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Ca 147/2009 - 27

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mgr. V., bytem

.............., zastoupen Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Charvátova 11, Praha 1,

proti žalovanému: Finanční ředitelství v Praze, se sídlem Žitná 12, Praha 2, v řízení o žalobě

proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.3.2009 č.j. 1206/09-1100-108346,

t a k t o:

I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 10.3.2009 č.j. 1206/09-1100-

108346 a platební výměr ze dne 26.9.2008 č.j. 218706/08/060912/3603, vydaný Finančním

úřadem Praha – západ, se z r u š u j í věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,-

Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Boučka,

advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí

žalovaného správního orgánu ze dne 10.3.2009 č.j. 1206/09-1100-108346, kterým bylo

zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru ze dne 26.9.2008 č.j.

218706/08/060912/3603, vydanému Finančním úřadem Praha – západ, kterým byl žalobci

předepsán úrok z prodlení ve výši 48.672,- Kč na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací

období roku 2006. Žalobce v podané žalobě uvedl, že v roce 2007 podal řádné daňové

přiznání za rok 2006, v rámci tohoto daňového přiznání uplatňoval náklady ve skutečné výši

v souladu s ustanovením , o daních z příjmů, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „ “). Daň řádně a včas odvel dne 2.7.2007.

V roce 2008 podal žalobce v zákonem stanoveném termínu řádné daňové přiznání za

rok 2007. Při zpracování tohoto daňového přiznání využil možnosti dané zákonem a uplatnil

náklady tzv. paušální částkou podle V souladu

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]s ustanovením § 23 odst. 8 bod 3 uvedeného zákona žalobce upravil i daňový základ za

předcházející rok, tj. za rok 2006. Proto podal dodatečné daňové přiznání za rok 2006, ze

kterého mu vyplynula dodatečná daňová povinnost, kterou řádně a včas uhradil.

Platebním výměrem, který byl vydán Finančním úřadem Praha – západ, mu byl

vyměřen úrok z prodlení z částky 284.992,- Kč, a to za období od 2.7.2007 do 30.6.2008. Lze

se domnívat, že jde o úrok z prodlení za částku dodatečného daňového přiznání za rok 2006.

Proti tomuto platebnímu výměru podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou

napadeným rozhodnutím.

Žalobce v podané žalobě namítal, že z uvedeného skutkového stavu je zřejmé, že

žalobce postupoval při stanovení a odvádění daně z příjmů fyzických osob za rok 2006 a 2007

zcela v souladu se zákonem. Při podávání daňového přiznání za rok 2006 uplatnil náklady ve

skutečné výši, daň v řádném termínu a v plné výši uhradil. Při podávání daňového přiznání za

rok 2007 uplatnil náklady tzv. paušální částkou, daň v řádném termínu a v plné výši uhradil.

V obou případech postupoval plně v souladu se zákonem. V důsledku přechodu ze systému

uplatňování skutečných nákladů na systém paušálního uplatňování nákladů pak žalobce

postupoval podle Podal dodatečné daňové přiznání,

ze kterého vyplynulo, že má doplatit za rok 2006 daň, což žalobce řádně a včas splnil.

Postupoval tedy podle zákona. Nezanedbal žádnou povinnost. Přesto, že žalobce splnil

všechny zákonem stanovené povinnosti, byl sankcionován úrokem z prodlení, jako kdyby

zákon porušil. Úrok z prodlení se platí jako sankce za pozdě uhrazenou daň, žalobce ale daň

pozdě nezaplatil. Jednáním žalovaného byl postaven na roveň subjektu, který svoje povinnosti

řádně a včas nesplnil. Pokud umožňuje, aby subjekt přešel z jednoho

režimu uplatňování nákladů na jiný, současně stanoví povinnost přehodnotit dřívější daňové

základy, nemůže zákon tento subjekt současně sankcionovat úrokem z prodlení. Takový

subjekt v žádném prodlení nebyl, pouze plnil zákonem stanovený postup. Státní moc nemůže

nikoho sankcionovat za to, že postupuje v souladu se zákonem. Z důvodů uvedených

v podané žalobě žalobce navrhl, aby žalobou napadené rozhodnutí, včetně platebního výměru

se zrušují.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce za rok 2006 uplatnil

v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob prokazované výdaje podle § 24 zákona č.

a vykázal pohledávky. V daňovém přiznání za rok 2007 uplatnil způsob

stanovení výdajů procentem z příjmů. Z posledního odstavce

Sb. vyplynula žalobci povinnost upravit základ daně o evidované pohledávky, a to za

zdaňovací období předcházející, tedy za rok 2006. Žalobci proto vznikla podle § 41 odst. 1

, o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„ “), povinnost podat dodatečné daňové přiznání za rok 2006. To

žalobce učinil dne 2.7.2008 a dodanil pohledávky ve výši 1,781.208,- Kč, jako den zjištění

důvodu pro podání daňového přiznání uvedl datum 20.6.2008. Podle § 23 odst. 8 zákona č.

se základ daně upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období,

ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, v daném roce za rok 2006. Tím je

stanovena i původní lhůta splatnosti pro účely úroku podle

Sb. Podle byla daň splatná ve lhůtě pro podání řádného

daňového přiznání, pro rok 2006 to bylo ke dni 2.7.2007. Pro tuto lhůtu používá zákon pojem

„původní lhůta splatnosti“. Dodatečně přiznaná a vyměřená daň byla uhrazena dne 30.6.2008

a za dobu od původní lhůty splatnosti do dne úhrady byl předepsán úrok tak, jak tuto

povinnost stanoví správci daně Předmětem sporu je právní

otázka, a to aplikace na případ, kdy je podáno dodatečné daňové

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]přiznání z důvodu zákonem stanovené úpravy základu daně podle § 23 odst. 8 zákona č.

Dle názoru žalovaného nemá ani jeden ze zákonů pro případ úročení dodatečně

vyměřené daně, zaplacené po původní lhůtě splatnosti z výše uvedené zákonné povinnosti,

stanovené v , žádnou zvláštní právní úpravu, proto

finanční orgány postupovaly podle Podle uvedeného ustanovení

se úročí prodlení počítané od původní lhůty splatnosti daně, žádný jiný počátek úročení zákon

nestanoví a neumožňuje. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhl zamítnutí

podané žaloby.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí

z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 odst. 2

, , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “),

po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle rozhodl

soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili výslovný

nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízením jednání souhlasí.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce podal dne 4.7.2007 řádné přiznání

k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006. Na základě tohoto daňového přiznání byla

žalobci tato daň správcem daně konkludentně vyměřena.

Dne 2.7.2008 podal žalobce řádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok

2007. Téhož dne podal dodatečné daňové přiznání za období roku 2006, protože pro

zdaňovací období roku 2007 změnil způsob uplatnění výdajů. V dodatečném daňovém

přiznání si žalobce vypočítal daňovou povinnost vyšší oproti původní daňové povinnosti, a to

o částku 284.992,- Kč. Finanční úřad přiznanou daňovou povinnost dodatečně vyměřil

s odkazem na dne 31.7.2008 ke dni 31.7.2008.

Platebním výměrem na úrok prodlení ze dne 26.9.2008 č.j. 218706/08/060912/3603

byl žalobce vyrozuměn o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností z daně

příjmů fyzických osob pro rok 2006, úrok z prodlení byl vypočten ode dne splatnosti daně

2.7.2007 do dne 30.6.2008, a to ve výši 48.672,- Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal

žalobce odvolání, ve kterém argumentoval v podstatě shodně, jako v následně podané žalobě.

O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne

10.3.2009 tak, že odvolání zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že zákon

č. umožňuje poplatníkovi uplatnit buď výdaje v prokázané výši nebo výdaje

v zákonem stanovené procentní výši ( , ). Způsob

uplatnění výdajů je zcela na rozhodnutí poplatníka. Protože v roce 2007 došlo ke změně

uplatnění výdajů, bylo nutno postupovat podle § 23 odst. 8, podle něhož povinnost provést

úpravy základu daně o závazky, pohledávky a zásoby se vztahují i na zdaňovací období

předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo.

Dále konstatoval, že pokud rozhodnutí poplatníka o změně způsobu uplatnění výdajů

nepředchází termínu pro podání daňového přiznání za předcházející zdaňovací období, není

jiná možnost dodržet povinnost vyplývající , než podat

dodatečné daňové přiznání, a to se všemi důsledky. Na základě dodatečného daňového

přiznání správce daně dodatečně doměřil daň z příjmů za rok 2006 ve výši 284.992,- Kč.

Podle byla dodatečně vyměřená daň splatná do konce

měsíce následujícího po zjištění důvodu pro podání dodatečného daňového přiznání, v tomto

případě do 31.7.2008. Toto datum je však pouze náhradním termínem splatnosti. Pro účely

úročení podle je zachováno původní datum splatnosti dané

ustanovením § 40 tohoto zákona, tj. 2.7.2007. Úrok z prodlení byl předepsán za období

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby, tedy od 3.7.2007 do

30.6.2008. Ustanovení nezbavuje poplatníka povinnosti zaplatit

úrok z prodlení ani v případě, že zvýšení daňové povinnosti vzniklo v důsledku postupu

uloženého jiným daňovým zákonem, v daném případě

Z výše uvedeného obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalobce podal dne

2.7.2008 dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2006. Učinil tak jednak proto,

že pro rok 2007 změnil způsob uplatnění výdajů, když využil svého práva uplatnit si náklady

tzv. paušální částkou ( ) a jednak proto, že mu současně

vznikla povinnost zohlednit tuto skutečnost ve vztahu k dani za předcházející období (§ 23

odst. 8 ). Následně byl žalobci předepsán úrok z prodlení, a to ode dne

původního dne splatnosti daně za rok 2006 (od 3.7.2007) do dne 30.6.2008, kdy došlo

k úhradě v dodatečném daňovém přiznání vyčíslené daně.

Podle ustanovení , platí, že neuplatní-li poplatník

výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje,

s výjimkou uvedenou v § 11 a § 12 ve výši procenta, které je uvedeno pod písmeny a) a d)

uvedeného ustanovení s tím, že způsob uplatnění výdajů nelze zpětně měnit.

Podle ustanovení pak platí, že pokud poplatníci

změní způsob uplatňování výdajů podle § 24 na způsob podle § 7 odst. 9 tohoto zákona,

upraví základ daně (dílčí základ daně) za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu

období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo.

Z uvedeného ustanovení tak vyplynula žalobci

povinnost, aby, vzhledem k tomu, že změnil způsob uplatňování výdajů podle § 7 odst. 9

za zdaňovací období roku 2007, upravil základ daně (dílčí základ

daně) i za zdaňovací období roku 2006. postup při plnění povinnosti

podle uvedeného ustanovení neupravuje. Zvláštní úpravu, která by stanovila postup daňového

subjektu při plnění povinnosti, vyplývající z ustanovení ,

neobsahuje ani , který je procesně právním předpisem pro daňové

řízení.

Daňový subjekt musel tedy postupovat podle obecných ustanovení, která mu umožňují

upravit zpětně (dodatečně) daňový základ a tím i daň. Takovým ustanovením je ustanovení

, upravující dodatečné daňové přiznání. Ostatně i sám žalovaný

v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že jiným postupem, než dodatečným daňovým

přiznáním, žalobce své povinnosti dostát nemohl.

Z ustanovení vyplývá, že daňový poplatník je povinen

předložit do konce měsíce následujícího po zjištění, že jeho daňová povinnost měla být vyšší,

nebo daňová ztráta nižší, než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit

dodatečné daňové přiznání. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že upravuje postup v případě,

kdy sám daňový subjekt zjistí, že jeho daňová povinnost měla být vyšší, nebo daňová ztráta

nižší, než jeho poslední známá daňová povinnost. Jde o případy, kdy sám daňový subjekt

odhalí později, po podání řádného daňového přiznání, chybu, která existovala již v době

podání řádného daňového přiznání a která zapříčinila, že na základě řádného daňového

přiznání zaplatil nižší daň.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] V této věci se však o takový případ nejedná. Není sporu o tom, že daň za zdaňovací

období roku 2006 byla řádně stanovena, správcem daně konkludentně vyměřena, daňovým

subjektem včas uhrazena. Ke „ změně“ daně došlo na základě postupu podle § 23 odst. 8

v roce 2007. Zde nedošlo ke zjištění, že daňová povinnost měla být

vyšší proto, protože by došlo k omylu či pochybení při stanovení základu daně. K „změně“

daně došlo proto, že žalobce musel přistoupit k pozdější – dodatečné - úpravě základu daně za

rok 2006 na základě výslovného zákonného ustanovení. Jestliže žalobce využil své zákonné

možnosti změnit způsob uplatnění výdajů a následně plnil povinnost, jež mu ukládá zákon,

pak nemůže být jeho postup postaven na roveň poplatníka, který si stanovil daň nesprávně a

nemůže být postižen úrokem z prodlení již ode dne původního dne splatnosti daně za rok

2006, dne 2.7.2007. K tomuto dni žalobce měl povinnost uhradit pouze daň ve výši, kterou

uvedl v řádném daňovém přiznání a která mu byla na jeho základě také konkludentně

vyměřena.

Lze souhlasit se žalovaným, že podle vzniká

daňovému dlužníku povinnost uhradit úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po

splatnosti až do dne platby včetně, a to ode dne původního dne splatnosti. Při výkladu

uvedeného ustanovení však nelze mechanicky vycházet z toho, že na základě dodatečného

daňového přiznání šlo o doměření daně za rok 2006. Obecně platí, že tato daň byla v případě

žalobce splatná dnem 2.7.2007. K tomuto datu žalobce daň, kterou uvedl v řádném daňovém

přiznání, uhradil. K tomuto datu však nebyl žalobce povinen hradit daň, která byla dodatečně

vyměřena na základě jeho dodatečného daňového přiznání. Jak již bylo uvedeno, dodatečné

daňové přiznání nebylo podáno žalobcem proto, že zjistil nedostatky ve svém řádném

daňovém přiznání, nýbrž proto, že využil svého oprávnění, které mu dává ustanovení § 7 odst.

9 , a postupoval tak, jak mu ukládá ustanovení tohoto

zákona. Skutečnost, že žalobce postupoval podle zákona, využíval práva a plnil povinnosti,

které mu dává, nelze nezohlednit. Právě s přihlédnutím k tomu, že

žalobce postupoval zcela v souladu se , je dle názoru soudu vycházet

z toho, že původním dnem splatnosti té části daně, kterou byl žalobce povinen zaplatit zcela

nově, je den, který je uveden v dodatečném platebním výměru ze dne 31.7.2008, který byl

vydám na základě žalobcem podaného dodatečného přiznání.

K tomu, co bylo uvedeno, je nutno zdůraznit, že jestliže dal

daňovému subjektu právo změnit způsob uplatnění výdajů, stanovil mu povinnost zohlednit

tuto skutečnost i za předcházející zdaňovací období, pak bylo namístě, aby tento zákon, popř.

jako norma procesně právní, na toto oprávnění a povinnost daňového

subjektu reagovaly a zohlednily tuto specifickou, zákonem stanovenou, situaci. Pokud se tak

nestalo, je nutno procesně právní předpis (konkrétně )

aplikovat tak, aby výklad jeho ustanovení nebyl k tíži daňového subjektu. Je nutno odlišit

situaci, v níž se ocitl žalobce od situace, kdy daňový subjekt podal chybné daňové přiznání.

V tomto druhém případě je namístě, aby byl předepsán úrok z prodlení ode dne původního

dne splatnosti daně, neboť bylo na daňovém subjektu, aby při podávání řádného daňového

přiznání věnoval výši daně dostatečnou pozornost. Je zřejmé, že tato situace v případě žalobce

nenastala. Dodatečné daňové přiznání žalobce nepodal proto, že by v řádném daňovém

přiznání pochybil. Dodatečné daňové přiznání podal žalobce proto, že neměl jinou procesní

možnost, aby splnil v stanovenou povinnost upravit

základ daně i za předcházející zdaňovací období.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK] Lze souhlasit se žalobcem, že úrok z prodlení je sankčního charakteru, kterým je

postihován daňový poplatník, který uhradil daň s časovým zpožděním. V tomto postavení se

žalobce neoctil, jak již bylo výše uvedeno, žalobce postupoval tak, jak mu zákon ukládal.

Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobou napadené rozhodnutí, včetně

platebního výměru ze dne 26.9.2008 č.j. 218706/08/060912/3603, zrušil, když má za to, že

podmínky pro předepsání úroku z prodlení nebyly splněny ( , odst. 2 ).

Současně soud vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení ( ). Na

žalovaném bude, aby postupoval v souladu s právním názorem, vyjádřeném v tomto

rozsudku.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce měl ve

věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení byl přiznáno. Náklady řízení

představují částku 2.000,- Kč za soudní poplatek zaplacený z podané žaloby v kolcích a

odměnu za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč (§ 7, 9, 11 vyhl.

č. ve znění pozdějších předpisů – příprava a převzetí zastoupení, podání

žaloby), dvakrát režijní paušál po 300,- Kč ( vyhl. č. , ve znění pozdějších

předpisů), náklady řízení představují celkem částku 6.800,- Kč, kterou je povinen žalovaný

uhradit zástupci žalobce.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 25.září 2012

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu