Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 40/2012 - 24

- 24

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. P., proti žalované: Kancelář prezidenta republiky, se sídlem Praha 1 – Hrad, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2012, čj. 850/2012, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,

t a k t o :

Soudci specializovaných senátů správního soudnictví Městského soudu v Praze n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 23. 2. 2012, čj. 850/2012, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. 2. 2012, čj. 850/2012. Žaloba je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. .

[2] Žalobce v žalobě současně vznesl námitku podjatosti všech soudců městského soudu a požádal, aby o věci rozhodl jiný soud. Podjatost soudců spatřuje v tom, že předsedou městského soudu je JUDr. Jan Sváček, který je „představený“ všech soudců městského soudu. Je zde možnost, že by soudci městského soudu mohli být ve věci ovlivňováni „pro jasnou a veřejnou velkou náklonnost prezidenta Václava Klause k JUDr. J. Sváčkovi.“ Podle žalobce je vše doložitelné návrhem JUDr. J. Sváčka na post ústavního soudce. Z toho pak plyne, že by JUDr. J. Sváček sám či jeho podřízení byli ve věci zaujatí. Proto v takovém řízení není zajištěno rovné postavení žalobce a žalované.

[3] Žalovaná ve svém vyjádření odmítla důvodnost uplatněné námitky, neboť žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti vztahující se ke Kanceláři prezidenta republiky. Proto rovněž nesouhlasí s delegací věci na jiný soud.

[4] Předsedkyně senátu městského soudu, jemuž věc připadla k vyřízení podle rozvrhu práce, posléze věc postoupila k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti vůči všem soudcům specializovaných senátů správního úseku Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že není důvodná.

[6] Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

[7] Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces. Kategorie nestrannosti soudce má přitom subjektivní i objektivní rovinu. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. ).

[8] Požadovaný intenzivní vztah soudců k dané věci či účastníkům řízení nelze z žalobcova návrhu seznat.

[9] Žalobce nevznesl námitku podjatosti vůči konkrétnímu soudci či soudcům správního úseku městského soudu. Neuvedl žádné konkrétní důvody subjektivní povahy pro vyloučení soudců. Důvody podjatosti – v podstatě objektivní povahy - však shledává ve vztahu všech těchto soudců k předsedovi městského soudu a ve vztahu prezidenta republiky k předsedovi městského soudu.

[10] Prezident republiky se z pozice své funkce nepodílel na vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované. O žádosti o poskytnutí informace rozhodovala žalovaná jménem ředitele Odboru politického a tajemníka prezidenta republiky; o zamítavém rozhodnutí o odvolání rozhodoval Vedoucí kanceláře prezidenta republiky. Prezident republiky je povolán k navrhování kandidátů na funkci ústavních soudců ( y ve spojení s , o Ústavním soudu). Přitom je přirozené, že některými z těchto kandidátů budou pro své profesní zkušenosti i soudci či soudní funkcionáři. Proto sama skutečnost, že prezident republiky navrhl předsedu městského soudu na funkci soudce Ústavního soudu, nemůže bez dalšího založit pochybnosti o podjatosti všech soudců správního úseku městského soudu. Nelze zde totiž shledat dostatečnou a závažnou spojitost mezi vztahem příslušných soudců k projednávané věci a tvrzeným vztahem k žalované. Žalobcem uvedené nepřímé souvislosti a zcela obecná tvrzení o vztahu prezidenta k předsedovi městského soudu nemohou vést k legitimním pochybnostem o podjatosti příslušných soudců ve věci.

[11] Nejvyšší správní soud jen pro úplnost poznamenává, že v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, čj. - 40, dostupném na www.nssoud.cz, vyslovil, že postavení soudců ve vztahu k místopředsedovi soudu, u něhož sami působí, kdy takový místopředseda může v zákonem stanovených případech vykonávat ve vztahu ke jmenovaným soudcům úkoly státní správy, by mohlo zavdat objektivní pochybnost o nepodjatosti těchto soudců. O takovou spojitost se však v daném případě nejedná, neboť rozvrhem práce určení soudci nemají rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí funkcionáře soudu, u něhož sami působí.

[12] O případné podjatosti soudců městského soudu nesvědčí ani jiná skutečnost obsažená ve spisu. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v řízení nebyly zjištěny žádné důvody, pro které by bylo možné pochybovat o nepodjatosti všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze v této věci. Jelikož ve věci nebylo zjištěno, že by o věci nemohli rozhodovat soudci městského soudu, nebyla naplněna ani podmínka pro přikázání věci jinému soudu. S odkazem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 8. srpna 2012

JUDr. Jan Passer

předseda senátu