Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 A 61/2010 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složené z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Jany Kubenové ve věci žalobce: M.M., nar. ……………….., st. příslušnost ……………………………………, t.č bytem v ČR, Lukavecká 1732, 193 00 Praha 9, Horní Počernice, proti žalované Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna, o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění, o žalobě proti rozhodnutí č.j. CPBR-4517/ČJ-2010-064034-ZZC ze dne 27.4.2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 27.4.2010, č.j. CPBR-4517/ČJ-2010-064034-ZZC žalovaná příslušná podle , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů (dále jen zákon o pobytu cizinců) rozhodla podle ve spojení 124 odst. 2 zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Při rozhodování o zajištění za účelem vyhoštění žalovaná vycházela z toho, že dne 23.4.2010 se žalobce dostavil do Přijímací střediska cizinců Zastávka, kde učinil prohlášení o úmyslu požádat o udělení mezinárodní ochrany, svoji totožnost prokázal cestovním průkazem totožnosti platným do 20.4.2010 s vylepeným výjezdním příkazem platným do 23.4.2010. Šetřením k jeho osobě bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob, poněvadž mu bylo dne 5.4.2006 vydáno Policií České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Praha, odborem pátrání a kontroly pobytu pod č.j. CSCP-338/PH-OPK3-SV-206 rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR na dobu 5-ti let, které nabylo právní moci dne 26.7.2006. Dále správní orgán zjistil, že cizinec podal žádost o udělení mezinárodní ochrany poprvé 13.9.1994, o níž bylo pravomocně rozhodnuto 19.3.1999 zamítnutím žaloby, podruhé podal žádost 24.1.2007, o které bylo pravomocně rozhodnuto dne 20.6.2008 NSS odmítnutím kasační stížnosti. Dne 23.4.2010 cizinec učinil opětovně prohlášení o mezinárodní ochraně a z tohoto jednání

pokračování

správní orgán vyvozuje nebezpečení, že bude ztěžovat výkon pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění po ukončení řízení o mezinárodní ochraně, protože má za to, že se cizinec snaží opakovaným podáváním žádostí o udělení mezinárodní ochrany vyhnout výkonu pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR.

Žalobce v žalobě tvrdil, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť správní orgán nesprávně interpretoval a aplikoval § 124a zákona o pobytu cizinců, přestože nebyly podle tohoto ustanovení splněny zákonné podmínky. Dále má za to, že je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro zmatečné odůvodnění a nelze z něj zjistit důvody, které vedly správní orgán k rozhodnutí o zajištění a postup správního orgánu trpí vadami, které mohly mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Doplnil, že k udělení správního vyhoštění rozhodnutím ze dne 5.4.2006 došlo z jiných důvodů, než uvedených v ust. § 124a zákona o pobytu cizinců, z ust. § 124a lze dovodit striktnější podmínky pro zajištění než z ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ust. § 124a správní orgán vykládá tak, že k zajištění cizince, který požádal o mezinárodní ochranu a o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, lze přikročit v zásadě vždy, což je v rozporu s dikcí i smyslem správního vyhoštění. Je přesvědčen o tom, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 124a zákona o pobytu cizinců. Dále má za to, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, které správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, odůvodnění rozhodnutí je nedostatečné, domněnka správního orgánu o ztěžování výkonu správního vyhoštění je pouhou domněnkou a není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl správní orgán k závěru, že bude ztěžovat výkon pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění. Navrhl proto, aby napadené rozhodnutí soud zrušil.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že smyslem ust. § 124a zákona o pobytu cizinců je zabránit cizincům, kteří mají být z ČR vyhoštěni, aby se tomuto opatření státu vyhýbali tím, že účelově žádají o mezinárodní ochranu a to zejména ti, kteří o ni žádají opakovaně, když předchozí žádost jim byla meritorně zamítnuta. Podle tohoto ustanovení lze zajištění realizovat pouze u cizince, o jehož vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, cizinci musí být před zajištěním rozhodnutí doručeno. V případě žalobce tyto podmínky pro zajištění byly splněny a nadále trvají. Pokud se týká skutkových okolností, žalovaná uvedla jako v napadeném rozhodnutí s tím, že rozhodnutí o správním vyhoštění nabylo právní moci dne 26.7.2006, dne 23.4.2010 žalobce učinil prohlášení o úmyslu požádat o udělení mezinárodní ochrany a v minulosti žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 13.9.1994, podruhé 24.1.2007, v obou případech s negativním pravomocným rozhodnutím. Rovněž tak o žádosti ze dne 23.4.2010 bylo rozhodnuto zastavením řízení z důvodu nepřípustnosti žádosti. Právě z tohoto opakovaného podávání žádosti o udělení mezinárodní ochrany dovozuje správní orgán snahu vyhnout se výkonu pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění z území republiky. Podmínky ust. § 124a zákona o pobytu cizinců byly naplněny, žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění, učinil již potřetí prohlášení o mezinárodní ochraně, o vyhoštění bylo pravomocně rozhodnuto. Byl zajištěn až po třetím učinění prohlášení o mezinárodní ochraně, když ust. § 124a zákona o pobytu cizinců neobsahuje podmínku opakovaného učinění prohlášení či podávání žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud se týká nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, žalovaný uvedl v odůvodnění všechna známá fakta rozhodná pro aplikaci ust. § 124a zákona o pobytu cizinců, což jsou důvody, které ho vedly k vydání rozhodnutí o zajištění žalobce. Námitka o nesprávném postupu správního orgánu v řízení není blíže specifikována, proto se žalovaná k ní nevyjadřuje. Vzhledem k tomu, že

pokračování -38

došlo k naplnění všech podmínek v ust. § 124a zákona o pobytu cizinců žalovaná navrhla, aby soud zamítl žalobu v plném rozsahu.

Skutkové okolnosti věci vyplývají z připojeného správního spisu.

Pokud se týká námitky, že v případě žalobce není pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění uděleno z důvodu § 119 odst. 1 písm. a) nebo § 119 odst. 1 písm. b) bodu 6 nebo 7 námitka je nedůvodná, neboť ust. § 124a v případě pravomocného rozhodnutí o vyhoštění neobsahuje důvody takového správního vyhoštění, takto tomu je pouze, je-li řízení o správním vyhoštění zahájeno (vyjádřeno v textu ustanovení „nebo“). Z ust. § 124a nelze také dovodit striktnější podmínky, než je tomu podle § 124 odst. 1, které by měly bránit zajištění cizince. Musí dojít k naplnění podmínky učinění prohlášení o mezinárodní ochraně, musí existovat pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodů v tomto ustanovení uvedených. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění je dostatečně zřejmé, které skutkové okolnosti vedly správní orgán k zajištění (pravomocné rozhodnutí o vyhoštění, prohlášení o mezinárodní ochraně – opakovaná žádost o mezinárodní ochranu). Skutečnost, že by mohl cizinec ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění správní orgán dovodil z toho, že od roku 1994 žalobce podal několik žádostí o mezinárodní ochranu, přičemž nejméně druhá žádost podaná v lednu 2007 je žádostí účelovou, neboť v té době bylo již pravomocné rozhodnutí (26.7.2006) o správním vyhoštění. O tom, že se cizinec snaží vyhnout správnímu vyhoštění svědčí i to, že v den prohlášení o úmyslu požádat o udělení mezinárodní ochrany dne 23.4.2010 byl jeho vylepený výjezdní příkaz posledním dnem platným. Všechny tyto skutkové okolnosti žalovaná ve správním rozhodnutí uvedla a opřela o ně důvody zajištění. Soud neshledal v napadeném rozhodnutí i v řízení, které mu předcházelo žádný důvod nezákonnosti či nezákonného postupu, naopak rozhodnutí o zajištění vycházelo ze všech dostupných skutkových zjištění a je, byť stručně, ale dostačujícím způsobem zdůvodněno a tudíž přezkoumatelné.

Soud na základě posouzení námitek žalobce shora dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, žalovaná rozhodla o zajištění v souladu se zákonem, a proto žalobu ve smyslu ust. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť náklady řízení žalovaná nežádala a ani jí nevznikly, neboť úkony, které ve věci provedla souvisí s její běžnou úřední činností.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 21. srpna 2012

JUDr. Milada Haplová, v.r.

samosoudkyně