Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 114/2011 - 28

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce E. M.,

narozeného dne …, běloruského státního občana, bytem v M. B., S. 898, proti žalované

Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, nám.Hrdinů

1634/3, pošt.schránka 155/SO, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne

28.4.2011, č.j.: MV-86805/VS-2010

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a

zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále též žalovaného

správního úřadu), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra

ze dne 15.7.2010 a bylo tak pravomocně rozhodnuto o tom, že se zamítá žádost žalobce o

povolení k trvalému pobytu, podaná podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) zákona č.

, o pobytu cizinců a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců).

Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí žalovaného správního úřadu

je nezákonné a nesprávné, neboť žalovaný porušil ustanovení o správním řízení, která

správnímu úřadu ukládají povinnost vypořádat se se všemi návrhy, námitkami či vyjádřeními

účastníku řízení. Žalobce dále namítl, že žalovaný správní úřad nesprávně aplikoval

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2

ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu cizinců, když žalobcem uváděné důvody neposoudil jako důvody hodné zvláštního zřetele.

Žalobce v podané žalobě namítl, že nezpochybňuje interpretaci důvodů hodných

zvláštního zřetele jako důvodu vážných, avšak zcela nesouhlasí s postupem žalovaného a jeho

vyhodnocením žalobcem uváděných důvodů jako důvodů hodných zvláštního zřetele, přičemž

žalobce má za to, že jím uváděné skutečnosti naléhavě vyžadují udělení trvalého pobytu,

neboť vydání povolení k trvalému pobytu je pro žalobce s ohledem na příslušnou úpravu

zákona o pobytu cizinců v současné době jedinou možností, jak po deseti letech nadále setrvat

na území České republiky. Žalobce uvedl, že pokud bude nucen odcestovat do Běloruska, je

vzhledem k současné vízové politice České republiky jen minimální šance na to, že získá

vízum k pobytu nad devadesát dnů za účelem zaměstnání či podnikání a bude se moci do

České republiky vrátit.

Žalobce poukázal v podané žalobě na to, že v České republice prožil podstatnou část

dospělého života, do české společnosti se plně integroval, vždy se řádně choval a nikdy nebyl

trestán. Za uvedenou dobu jeho pobytu na území České republiky došlo ke zpřetrhání jeho

vazeb na Bělorusko a jeho obyvatele a je pro žalobce jen stěží představitelné, že se do něho

bude muset vrátit.

Žalovaný správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že obavy

z pronásledování při návratu do Běloruska žalobce uplatnil v pravomocně ukončeném řízení o

udělení mezinárodní ochrany a institut povolení k pobytu není k tomuto účelu určený.

Žalobce namítl, že odkaz na předchozí řízení o udělení mezinárodní ochrany není

dostatečným vypořádáním se s uváděným vyjádřením žalobce. V oblasti dodržování lidských

práv je situace v Bělorusku i nadále špatná a neodpovídající standardům vyspělých zemí. Nic

na tom nemění skutečnost, že u žalobce správní úřad v předchozím řízení důvody pro

ponechání mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany neshledal. Žalobce poukázal na

to, že je pravděpodobné, že jako navrátivší se emigrant bude ze strany veřejné moci vystaven

nejrůznějším omezením a šikanám, které možná nedosáhnout intenzity závažné újmy ve

smyslu zákona o azylu, budou však žalobci komplikovat a znepříjemňovat život. Skutečnou

situaci v oblasti dodržování lidských práv v Bělorusku potvrzuje zpráva Ministerstva

zahraničí USA za rok 2010 a k dalšímu zhoršení situace došlo po nedávných prezidentských

volbách, kdy bylo uvězněno velké množství odpůrců režimu prezidenta Lukašenka. Vážnost

povolební situace dokazuje i reakce Evropské unie, která na tvrdý represivní postih osob,

projevujících nesouhlas s běloruským režimem, reagovala novými sankcemi proti

představitelům tamního režimu.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 24.9.2011

vyplývá, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by se bezprostředně dotýkaly znění

žalobních bodů, neboť vyjádření žalovaného se podle názoru soudu nepochybně týká zcela

jiného případu projednávaného Městským soudem v Praze.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Žalobce E. M. podal dne 18.5.2010 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační

politiky, žádost o povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o

pobytu cizinců. Žalobce tuto žádost odůvodnil tím, že na území České republiky pobývá

nepřetržitě ode dne 9.10.2000, kdy požádal o udělení mezinárodní ochrany. Tato jeho žádost

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3

byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 27.12.2004, od té doby pobývá na území České republiky

na základě platného víza typu C. Shodou nešťastných okolností došlo k tomu, že v evidenci

cizinecké policie nebyla platnost tohoto víza řádně zaznamenána, což v konečném důsledku

vedlo k zamítnutí jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu podle ustanovení § 67 zákona o

pobytu cizinců. Proto žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, která

byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 30.7.2009. Žalobce uvedl, že ovládá český jazyk, žije

řádným životem, ctí hodnoty demokracie, historie a kultury České republiky, na jejímž území

chce založit rodinu. V případě návratu do Běloruska se obává pronásledování a persekuce.

O podané žádosti rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 15.7.2010, č.j.:

OAM-4889-8/TP-2010, žádost žalobce byla zamítnuta se závěrem, že v řízení nebyly

potvrzené důvody podle ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu cizinců. Za důvod

zvláštního zřetele hodné nelze podle odůvodnění rozhodnutí považovat skutečnost, že

odvolatel na území žije devět let, kdy dvakrát neúspěšně žádal o udělení mezinárodní

ochrany. Trvalý pobyt, který na toto řízení navazuje, žalobce nezískal z důvodu nesplnění

zákonných podmínek a za adekvátní důvod pro vydání povolení k trvalému pobytu z jiných

důvodů hodných zvláštního zřetele nelze považovat jeho tvrzení, že je na území etablován a

chtěl by zde žít i v budoucnu. Obavy žalobce z návratu do vlasti byly předmětem dvou již

pravomocně ukončených řízení o udělení mezinárodní ochrany, která mu udělena nebyla.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal celkovou

dobou svého pobytu na území České republiky a vyjádřil obavy z persekuce v případě návratu

do vlasti.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným

rozhodnutím ze dne 28.4.2011, jímž odvolání zamítl a napadené rozhodnutí Ministerstva

vnitra ze dne 15.7.2010 potvrdil se závěrem, že celková doba pobytu žalobce na území České

republiky byla dosažena právě opakovaným podáváním žádosti o udělení mezinárodní

ochrany. Obavy odvolatele z perzekuce v případě návratu do vlasti byly rovněž předmětem

zkoumání v předchozích řízeních o udělení mezinárodní ochrany a v řízení podle ustanovení §

66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu cizinců se tyto skutečnosti neposuzují, neboť tento institut

není k tomuto účelu určený. Žalobce je svobodný a bezdětný, jeho rodiče a sestra žijí

v Bělorusku, přičemž podle ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu je za důvod

hodný zvláštního zřetele nutno chápat určitou okolnosti či situaci v životě cizince, vyžadující

přijmutí zcela zvláštního postupu ve věci úpravy jeho dalšího pobytu na území, tedy

bezprostřední vydání povolení k trvalému pobytu. Skutečnost, že se jedná o postup

nestandardní, k němuž musí být vážné důvody, je možno dovodit již ze skutečnosti, že pro

vydání tohoto pobytového oprávnění není nutno splnit podmínku předchozího pobytu na

území a není ani nutno doložit osvědčení o absolvování zkoušky z českého jazyka. Důvody,

které žalobce uvedl ve své žádosti o povolení k trvalému pobytu, nelze s ohledem na jejich

charakter a dosavadní rozhodovací praxi v obdobných případech považovat za důvody hodné

zvláštního zřetele pro vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen ). Vzhledem k tomu, že žádný

z účastníků řízení nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i

žalovaný správní úřad souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4

nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení

a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil

takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí, jímž bylo

pravomocně rozhodnuto o tom, že se zamítá žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu,

podaná podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

Podle uvedeného právního ustanovení se povolení k trvalému pobytu bez podmínky

předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá

z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele.

Z uvedeného je zřejmé, že požádá-li cizinec o vydání povolení k trvalému pobytu

s odkazem na ustanovení § 66 odstavec 1 písmeno b/ zákona o pobytu cizinců, je povinen

v této žádosti tvrdit a případně následně osvědčit a prokázat existenci takových důvodů pro

uvedený postup, které následně správní úřad podrobí správnímu uvážení a v odůvodnění

přijatého rozhodnutí vyloží, proč cizincem uváděné důvody považoval anebo naopak

nepovažoval za důvody hodné zvláštního zřetele.

Uvážení státního orgánu označuje právní teorie za pozitivní prostředek k zabránění

nežádoucímu formalismu. Státní orgán tak může přihlížet ke konkrétním podmínkám

jednotlivých případů. Použitím abstraktních pojmů dává zákonodárce možnost aplikovat

obecnou právní normu na různorodé reálné situace, kde by striktní vymezení v zákoně mohlo

způsobit zjevnou nespravedlnost a nesplnilo tak cíl práva, jímž je dosažení co nejvyššího

stupně spravedlnosti. Kromě abstraktních pojmů lze dohledat i výslovné oprávnění státního

orgánu, aby v určitých mezích postupoval v rámci správního uvážení. Dalším způsobem je

svěření pravomoci či oprávnění vydat za určitých podmínek akt určitého obsahu, který ale

není zákonnou povinností. Právní teorie však upozorňuje, že je nutno mít na zřeteli, že:

správní orgán je omezován obecnými principy práva a veřejné správy, především

zajišťováním spravedlnosti při rozhodování a dále ustálenou judikaturou soudů, včetně

Evropského soudu. Nauka správního práva popisuje správní uvážení, nazývané rovněž

diskreční pravomocí či volnou úvahou tak, že zákon dává správě možnost volby mezi

různými činnostmi v daném případu. Jednak jí může poskytnout prostor k tomu, aby sama

uvážila, zda vůbec předpokládané kroky učiní, jednak jí může nabízet souřadně více možných

postupů. Obě konstrukce mohou být při vymezení diskreční pravomoci použity současně. V

žádném právním předpise není obsažena definice správního uvážení, je tedy nutno je

identifikovat ve fázi interpretace a aplikace právní normy. Obecně lze říci, že správní uvážení

je představováno situací (uplatněním legislativně-technického prostředku), kdy se vznikem

nebo existencí určitých podmínek (skutkovým stavem) nespojuje příslušné ustanovení

právního předpisu nutnost nastoupení jediného možného právního následku, a naopak

ponechává subjektu vykonávajícímu veřejnou správu určitý (menší či větší) prostor pro volbu

určitého řešení, respektive rozhodnutí.

Správní rozhodnutí, v němž bylo při rozhodování použito institutu správního uvážení,

soud v rámci své činnosti ve správním soudnictví přezkoumává pouze po té stránce a v takové

rovině, zda tato volná úvaha nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem. Součástí

přezkoumání soudu je i posouzení, zda správní uvážení je logickým vyústěním řádného

hodnocení skutkových zjištění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.1.2006,

č.j.: – 53, dostupný na www.nssoud.cz).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5

Volná úvaha správního orgánu nachází svůj smysl při výkladu neurčitého právního

pojmu ,,důvod hodný zvláštního zřetele“, používaným i v řízení podle

Sb., o azylu. Ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu cizinců, jehož výklad je pro

posouzení otázky důvodnosti žalobních bodů v posuzované věci stěžejní, hovoří o vydání

povolení k trvalému pobytu bez podmínky nepřetržitého předchozího pobytu na území, a to

cizinci, který: ,,o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele“.

S ohledem na výše uvedené přezkoumal městský soud odůvodnění žalobou

napadeného rozhodnutí v intencích výše uvedeného výkladu k pojmu přezkumu správního

uvážení správního úřadu soudem a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

Žalobce v podané žalobě v podstatě vyjádřil své přesvědčení o tom, že žalovaný odvolací

správní úřad neposoudil jeho osobní situaci správně, jestliže u žalobce neshledal existenci

jiných důvodů, hodných zvláštního zřetele.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že pokud žadatel argumentoval

v podané žádosti (a obdobně i v podané žalobě – poznámka soudu) celkovou dobou, po kterou

žije na území České republiky, pak správní úřad z výše popsaných rozhodných skutkových

okolností případu žalobce dovodil, že tato celková doba pobytu žalobce na území České

republiky byla dosažena právě v důsledku opakovaného podáváním žádosti o udělení

mezinárodní ochrany a délkou řízení o těchto dvou žádostech žalobce. Uvedená argumentace

tak sama o sobě nesvědčí o tom, že by správní úřad překročil meze volné úvahy a nesprávně

interpretoval tuto namítanou skutkovou okolnost.

Pokud jde o obavy žalobce z pravděpodobné perzekuce v případě návratu do

Běloruska v souvislosti s tamní povolební situací a obecně známými výhradami proti režimu

prezidenta Lukašenka, správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na

skutečnost, že tyto obecně formulované obavy žalobce již byly rovněž předmětem zkoumání v

předchozích řízeních o udělení mezinárodní ochrany, kde intenzita této možné hrozby nevedla

k udělení azylu žalobci. Zákon o pobytu cizinců v řízení podle ustanovení § 66 odst.1 písm.b)

neukládá správnímu úřadu tyto skutečnosti hodnotit zvláštním způsobem, ale jen pouze

v případě, že jsou žadatelem označeny právě za „jiné důvody hodné zvláštního zřetele“.

Žalovaný odvolací správní úřad se s uvedenou odvolací námitkou žalobce podle názoru soudu

řádně a dostatečně vypořádal, když poukázal na osobní situaci žalobce, který je svobodný a

bezdětný, dále na zjištěné a nerozporované skutečnosti, že rodiče a sestra žalobce stále žijí

v Bělorusku. Smysl volné úvahy v zákoně o pobytu cizinců je třeba chápat ryze

,,lidskoprávně“, tj. cílem zákonné úpravy má být postihnutí výjimečnosti každého

individuálního případu a jeho rozhodnutí s ohledem na často fatální ovlivnění života

dotčeného cizince. Právě v souladu s tímto požadavkem žalovaný odvolací správní úřad

žalobcem tvrzené skutečnosti hodnotil a podle názoru soudu dospěl ke správnému a

důvodnému závěru o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti ani jeho osobní situace nenaplňují

zákonné znaky jiných důvodů hodných zvláštního zřetele, s jejichž existencí zákon spojuje

oprávnění – nikoli povinnost – správního úřadu vydat cizinci za výjimečných okolností

povolení k trvalému pobytu, což je vedle získání státního občanství nejvyšší možný pobytový

status. Je však třeba zároveň poukázat na skutečnost, že každý suverénní stát považuje za

důkaz své svrchovanosti právo upravit si zákonem podmínky pro vstup a pobyt občanů jiného

státu.

Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí řádně, úplně a v souladu

s výše uvedenými principy správnosti volné úvahy správního úřadu vyložil, že podle

ustanovení § 66 odst.1 písm.b) zákona o pobytu je za důvod hodný zvláštního zřetele nutno

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6

chápat určitou okolnosti či situaci v životě cizince, vyžadující přijmutí zcela zvláštního

postupu ve věci úpravy jeho dalšího pobytu na území, tedy bezprostřední vydání povolení

k trvalému pobytu. Skutečnost, že se jedná o postup nestandardní, k němuž musí být vážné

důvody, je možno dovodit již ze skutečnosti, že pro vydání tohoto pobytového oprávnění není

nutno splnit podmínku předchozího pobytu na území a není ani nutno doložit osvědčení o

absolvování zkoušky z českého jazyka. Za této situace se soud ztotožnil s názorem

žalovaného o tom, že důvody, které žalobce uvedl ve své žádosti o povolení k trvalému

pobytu, nelze s ohledem na jejich charakter považovat za důvody hodné zvláštního zřetele pro

vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla podána

důvodně, neboť žalobní námitky, uplatněné v podané žalobě, nebyly shledány důvodnými a

soud proto podle ustanovení žalobu v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věta prvá ,

podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci příslušelo žalovanému

správnímu orgánu, jemuž však žádné nad rámec činnosti správního orgánu prokazatelné

náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 22.srpna 2012

JUDr.Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu