Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 36/2012 - 29

- 30

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: A. H., zast. Mgr. Jiřím Ostrýtem, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2011, č. j. OAM-331/LE-BE02-ZA12-2011, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, č. j. - 32,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátovi, Mgr. Jiřímu Ostrýtovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2.880 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2011, č. j. OAM-331/LE-BE02-ZA12-2011. Tímto rozhodnutím žalovaný podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany z důvodu nepřípustnosti žádosti podle , neboť žalobce v opakované žádosti neuvedl nové skutečnosti.

Krajský soud se ztotožnil se závěry správního orgánu. Rovněž podle jeho názoru je základní důvod, pro který žalobce žádá o udělení mezinárodní ochrany, stále týž, tj. obava z teroristů. Tato není novou skutečností, neboť se o ní žalobce zmiňoval ve všech třech předchozích žádostech. Novou skutečností není ani tvrzení žalobce, že jeho rodina měla problémy s vládou. Tyto problémy nedokázal žalobce blíže popsat, uvedl, že o tom nic bližšího neví, ale bylo to prý proto, že nikdo nebyl odsouzen za smrt jeho bratra. Jelikož šlo o problémy ještě z doby před odchodem žalobce ze země původu, měl žalobce možnost se o nich zmínit již při podání první žádosti, což neučinil, ač mohl. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení, a rozhodnutí žalovaného je proto v souladu se zákonem.

Novou skutečností pak podle soudu není ani tvrzený rodinný život žalobce. Aby šlo o novou skutečnost významnou z hlediska rozhodnutí o mezinárodní ochraně, musel by vztah dosahovat určité intenzity a hloubky. Tak tomu ale v případě žalobce není. Žalobce žádný faktický společný život s přítelkyní na území ČR až dosud nevedl, neboť byl ve výkonu trestu, přítelkyně pracovala ve Velké Británii a do České republiky pouze dojížděla. Ani v tomto směru tedy osud žádné pochybení žalovaného neshledal.

Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů vymezených v a b) , (dále jen „ “). Stěžovatel ve správním řízení i v řízení před soudem uvedl okolnost, kterou nemohl bez svého zavinění uvést v předešlých řízeních a která je relevantní z hlediska azylového řízení, konkrétně z hlediska použití . Touto novou skutečností byl a je vztah s jeho přítelkyní, se kterou žil již před nástupem výkonu trestu odnětí svobody. Správní orgán však jeho vztah, resp. eventuální existenci rodinného života ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod vůbec nezkoumal a celou věc v tomto ohledu uzavřel pouze tak, že k úpravě pobytu s přítelkyní lze využít institutů Právě neexistenci řádného odůvodnění dle vytýkal stěžovatel napadenému správnímu rozhodnutí.

Soud pak podle stěžovatele zcela nahradil činnost správního orgánu úvahou o nutné intenzitě a hloubce vztahu. Soud tedy jako první posuzoval existenci nových skutečností týkajících se rodinného života žalobce. Toto by však měl – zejména s ohledem na aplikaci – posoudit správní orgán a svůj závěr také náležitě odůvodnit. Úlohou soudu je přezkum zákonnosti správního rozhodnutí, nikoli nahrazení činnosti správního orgánu. Nesprávný je podle stěžovatele nakonec i způsob, kterým uvedenou otázku posoudil správní soud, neboť odporuje obsahu správního spisu.

Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele musel nejprve Nejvyšší správní soud posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Předně tak zkoumal, je-li kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. , tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu ust. a ani Nejvyšší správní soud žádný důvod pro její přijatelnost neshledal. K podmínkám zastavení řízení podle ve spojení s se již Nejvyšší správní soud dostatečně vyjádřil v rozsudcích ze dne 6. 3. 2012, č. j. - 96 (rozhodnutí rozšířeného senátu); ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65; či ze dne 30. 6. 2009, č. j. - 64, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost dle ust. pro nepřijatelnost odmítl.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží v souladu s , o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 2.100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč podle cit. vyhlášky, celkem tedy 2.400 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená dle a činí 480 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2.880 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle ust. stát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 30. srpna 2010

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu