Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 23/2012 - 23

- 25

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, 112 16 Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,

t a k t o :

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 23. 12. 2011 u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze žalobu na ochranu proti nečinnosti. V ní uvedl, že dne 4. 10. 2011 podal u Městského soudu v Praze žádost o poskytnutí informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jíž se domáhal sdělení výše všech příjmů a výdajů do a z majetkové podstaty v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Současně požadoval sdělení výše všech finančních prostředků na všech účtech konkursní podstaty týkající se zmíněného řízení ke dni 30. 9. 2011, resp. sdělení, kdy a z jakého účtu byla do konkursní podstaty vrácena částka ve výši 546.793 Kč neoprávněně čerpaná JUDr. Š., spolu s údajem o jejím případném vrácení. Městský soud v Praze jako povinný subjekt žádost o informaci dne 10. 10. 2011, sp. zn. Spr 3716/2011, odmítl podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 10. 10. 2011 odvolání, o němž předseda Městského soudu v Praze dosud nerozhodl. Proto se žalobce domáhá, aby soud žalovanému přikázal rozhodnout o jeho odvolání do tří dnů od právní moci rozsudku.

Přípisem ze dne 6. 1. 2012, č. j. - 6, Městský soud v Praze sdělil účastníkům řízení: „Vzhledem k tomu, že jako žalovaný je označen předseda Městského soudu v Praze a že u tohoto soudu působí soudci, kteří by měli o podané žalobě rozhodovat, mohla by tato skutečnost zavdat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze.“ Odkázal přitom na totožný závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. - 70, a vyzval účastníky, aby se k předmětné otázce vyjádřili podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “).

Předseda Městského soudu v Praze dne 19. 1. 2012 souhlasil s delegací věci Krajskému soudu v Praze s ohledem na bydliště žalobce a sídlo povinného subjektu. Rovněž žalobce přípisem ze dne 25. 1. 2012 sdělil, že proti přikázání věci jinému soudu nemá námitek, spíše naopak. Je navíc přesvědčen, že soudci Městského soudu v Praze jsou podjatí, resp. že chovají vůči osobě žalobce nepřátelský poměr. Následně Městský soud v Praze dne 16. 4. 2012 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na delegaci podle , neboť žalovaným je předseda Městského soudu v Praze.

Nejvyšší správní soud shledal návrh městského soudu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu důvodným.

Ustanovení upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

V citovaném ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.

K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2005, č. j. – 70, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“.

V posuzovaném případě je předseda místně příslušného Městského soudu v Praze v podané žalobě označen jako žalovaný a Městský soud v Praze je povinným subjektem, po němž se žalobce domáhal vydání informace. V takovém případě lze mít důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, neboť žalobce u Městského soudu v Praze podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, kterým má podle žaloby být právě předseda tohoto soudu; městský soud rovněž v řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace vystupoval jako povinný subjekt. Současně je Městský soud v Praze věcně a místně příslušným správním soudem, který by měl ve věci rozhodnout. Z popsaných důvodů jsou všichni soudci specializovaných senátů městského soudu vyloučeni pro možnou podjatost.

Pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného městského soudu tedy nelze sestavit senát, a z toho důvodu jsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle

V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).

Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález sp. zn. ze dne 4. 12. 1997 (N 151/9 SbNU 327) nebo nález sp. zn. ze dne 11. 3. 1998 (N 38/10 SbNU 251), oba dostupné na http://nalus.usoud.cz] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna sp. zn. ze dne 11. 7. 2006 (N 130/42 SbNU 13; 397/2006 Sb.), http://nalus.usoud.cz]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací činnost soudů“.

Konečně pak Nejvyšší správní soud poukazuje i na své usnesení ze dne 18. 4. 2012, č. j. Nad 14/2012 - 17, www.nssoud.cz, kde ve skutkově a právně obdobné věci téhož žalobce rozhodl stejně jako nyní.

Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. července 2012

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu