Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 39/2011 - 43

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce PhDr. R. S.,

bytem v P. 4 – Ch., H. 1978, proti žalovaným 1) Městskému státnímu zastupitelství

v Praze, se sídlem v Praze 5, Náměstí 14.října 2188/9, 2) Vrchnímu státnímu zastupitelství

v Praze, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1300, o žalobě proti rozhodnutí Městského

státního zastupitelství v Praze ze dne 4.1.2011, č.j.: SIN 1/2011-11 a proti rozhodnutí

Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27.1.2011, č.j.: 1 SIN 201/2011

t a k t o :

I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Městského

státního zastupitelství v Praze ze dne 4.1.2011, č.j.: SIN 1/2011-11, o d m í t á .

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným Městským státním zastupitelstvím v Praze

žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Vrchního

státního zastupitelství v Praze ze dne 27.1.2011, č.j.: 1 SIN 201/2011, z a m í t á.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným Vrchním státním zastupitelstvím v Praze

žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, doručenou v elektronické podobě Městskému soudu v Praze dne

28.2.2011 , domáhal přezkoumání jednak rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 11 A 39/2011

ze dne 4.1.2011, jímž byla odmítnuta žádost žalobce, doručená dne 25.3.2010 Městskému

státnímu zastupitelství, kterou bylo požadováno poskytnutí informace ve formě zodpovězení

dotazů, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 1 až 6. Dále se žalobce domáhal

přezkoumání rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27.1.2011, jímž bylo

zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne

4.1.2011 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce v podané žalobě namítl, že je svědkem i obětí řady trestních činů či přestupků,

páchaných dodnes na území hlavního města Prahy. Ve věci oznámení daných činů policie

neprovedla účinná šetření, což není v souladu se zákonem a s dobrými mravy. Státní

zastupitelství se rozhodlo neposkytovat žalobci informace ohledně zacházení s žalobcem

navrhovanými důkazy při provádění dohledu na pochybeními Obvodního ředitelství Policie

Praha IV, ani jako účastníku řízení, ani v zájmu dobré správy a spolupráce s občany. Žalobce

namítal, že rozsah žádosti o informace byl Městským státním zastupitelstvím v Praze úmyslně

pozměněn, protože žalobce nikdy nežádal o názory ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 zákona č.

, o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ale o

zjištění, které by povinně mělo být současně odůvodněním rozhodování o trestních

oznámeních, podaných žalobcem. Žalobce trval na tom, aby žádosti o informace byly

posuzovány podle svého obsahu a nežádal ani vytváření nových informací, když skutková

zjištění a hodnocení postupů prověřovaného orgánu již měla dávno proběhnout.

Žalobce v podané žalobě namítl, že Městské státní zastupitelství mělo ve věci

poškození práv žalobce povinně provést konkrétní úkony a účastníku řízení je sdělit

v odůvodnění podnětu o vykonání dohledu nad činností policejního orgánu, přičemž Městské

státní zastupitelství tuto žádost nesprávně interpretuje tak, že se žalobce domáhá vysvětlení

postupů a postojů Městského státního zastupitelství. Žalobce se však dožaduje skutkovými

zjištěními provedených a zdokumentovaných úkonů dokazování a objektivního hodnocení

skutečností, které vyšly najevo, tedy konkrétních a doslovných informací, již existujících ve

spisových materiálech, vedených u Městského státního zastupitelství pod spisovými značkami

3 KZN 1258/2009 a 3 KZN 2509/2009 a spisů souvisejících. Žalobce uvedl, že několikrát

vyvrátil názor Městského státního zastupitelství o tom, že nežádá o informaci o skutkových

zjištěních a hodnoceních důkazů, takže důvody, které správní úřady při vydání rozhodnutí

uváděly, tj. že žalobce nikdy o informaci nežádal, ale podával stížnosti, nejsou rovněž validní.

Žalobce nežádá o opakovaná přešetření a vracení se k projednání, ale žádá o poskytnutí

informací. Podle názoru žalobce by Městské státní zastupitelství mělo dané informace žalobci

poskytnout i mimo rámec jako účastníku řízení a v zájmu dobré

správy a v zájmu vstřícnosti a zdvořilosti vůči bezúhonnému občanu. Tvrzení, že pro státní

zastupitelství neplatí přiměřeně ustanovení až 4 , ,

ve vztahu k některým občanům, považuje žalobce za diskriminující.

Z obsahu vyjádření prvého žalovaného – Městského státního zastupitelství v Praze - ze

dne 14.4.2011 vyplývá, že žalovaný správní úřad odmítl rozhodnutím ze dne 4.1.2011 žádost

žalobce o poskytnutí informace ze dne 25.3.2010, spočívající v zodpovězení dotazů ve znění:

1. Zda údaje, mnou poskytnuté, policie, OSZ a MSZ shledala za dostačující pro

provedení vyšetření v kauze Skinhead nebo nikoli? Zejména vzhledem k tomu, že ve

složce ORIV – 20906 – 3/ČJ-2008-16 vedené na MO JM II Policie ČR chybí veškeré

nezbytné informace o trestných činech mnou několikráte hlášených v rozmezí říjnu

2007 až červnu 2008 (místa a data, podoba pachatelů a poškozených, popisy trestných

činů samotných)?

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 11 A 39/2011

2. Pokud by odpověď na 1 otázku měla „NE“, druhá otázka je – zda OSN P1 a 4 a MSZ

se nezabývali otázkou, co bránilo Policii ČR akceptovat mou nabídku k identifikaci

pachatele anebo dokonce mne předvolat pro podání nutných vysvětlení nebo výslech.

3. Zda má výpověď coby očitého svědka ve věci korupce na Policii ČR (MO JMII) byla

MSZ pro Prahu (případně OSZ pro Prahu 4) vyloučena coby neplnohodnotná, lživá

účelová nebo z jiného důvodu?

4. Zda MSZ zpochybnilo to, že svědomité pátrání po pachateli bez žádných k tomu nále-

žitostí (jako v případě ORIV-20906-3/ČJ-2008-16) nutně vede k nemožnosti pachatele

polapit a tak i ke zmaření daného úkolu? Pro informaci: PČR ani OSZ P4 tuto

skutečnost nepopřeli, však naznačili, že rovně mně právní ochrana proti shora

zmíněnému počínání PČR nepřísluší.

5. MSZ uvedlo, že v jednání policistů v kauze Skinhead, nebylo shledáno žádné

pochybení, které by vyžadovalo zásah SZ. Znamená-li to že MSZ shledalo v jejich

jednání chyby jiné, které SZ projednávat nepřísluší? A zda o daných chybách MSZ

informovalo jiné kontrolní útvary.

6. Vzhledem k rozporuplným tvrzením policejních důstojníků, které se navzájem

obviňují ze lži („prohlédl záznamy CCTV“, „neprohlížel nic“, převzal ode mě

veškerou informaci, relevantní pro šetření“, „nikdy nic ode mě nepřebíral“, existuje

protokol o mém prvotním výslechu“, „žádný nikdy nebyl“ atd.). V postupu kterého

z nich MSZ neshledalo žádné pochybení?“

Prvý žalovaný dospěl k závěru, že se na poskytnutí těchto informací zákon č.

, o svobodném přístupu k informacím, nevztahuje. Prvý žalovaný zároveň

namítl, že není žalovaným správním úřadem ve smyslu , neboť

nerozhodoval v posledním stupni, kde rozhodovalo Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Z obsahu vyjádření druhého žalovaného – Vrchního státního zastupitelství v Praze - ze

dne 14.6.2011 vyplývá, že žalobce v podané žalobě uvedl, že jde o informace ze spisů,

vedených v trestním řízení, kde byl žalobce v postavení poškozeného či svědka a současně

oznamovatelem podezření o tom, že byl spáchán trestný čin. Pokud jde o požadované

informace, domáhá se žalobce v podstatě názoru Městského státního zastupitelství v Praze

jako dohledového orgánu na postupy vůči nižšímu státnímu zastupitelství a na postup

policejních orgánů.

Řízení v označených věcech Městského státního zastupitelství v Praze je nepochybně

trestním řízením ve smyslu ustanovení § 12 odst. 10 trestního řádu a státní zastupitelství je tak

orgánem činným v trestním řízení. K postavení státního zastupitelství v takovémto řízení

žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.10.2005, č.j: 6 As

58/2004 – 45, dostupný na www.nssoud.cz s tím, že v případě státního zastupitelství se

nejedná o vykonatele veřejné správy, neboť při výkonu své působnosti vystupuje jako

nezávislý a nestranný orgán. Jedná se o zvláštní druh státního orgánu, který se od správních

úřadů odlišuje druhem činnosti, tj. zastupováním veřejné žaloby a odlišnost je dále možno

odvodit z jeho nezávislosti. Správní soudy, které rozhodují podle ,

nemají pravomoc přezkoumávat akty státního zastupitelství v trestním řízení, když postupy

státního zastupitelství v trestním řízení podléhají pouze institutům, upraveným trestním

řádem. Rovněž podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím,

které stanoví, že povinnost poskytovat informace se netýká (mimo jiné) dotazů na názory a

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4

vytváření nových informací. Právě takového charakteru byla podle názoru druhého

žalovaného žádost žalobce.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovanými správními úřady, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Městskému státnímu zastupitelství v Praze bylo dne 25.3.2010 prostřednictvím

elektronické podatelny a datové schránky doručeno podání, v němž žalobce požadoval

poskytnout odpovědi na své dotazy, specifikované v podání, ve smyslu

Sb., o svobodném přístupu k informacím a podle ustanovení § 2 a následujících zákona č.

, , v zájmu dobré správy a spolupráce s občany.

Městské státní zastupitelství v Praze z obsahu předmětného podáno zjistilo, že nebylo

požadováno sdělení konkrétního právního názoru a rozhodnutí, ale vysvětlení postupů a

názorů policie a státních zastupitelství, což ovšem není informací podle citovaného zákona a

nelze ani přehlédnout, že žádosti podatele byly vyřízeny v režimu zákona o státním

zastupitelství. O tomto postupu byl žalobce jak Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu

4, tak Městským státním zastupitelstvím v Praze opakovaně informován. Městské státní

zastupitelství není povinným subjektem k poskytování informací, týkajících se rozhodování a

postupů Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky. Z tohoto

důvodu Městské státní zastupitelství rozhodnutím ze dne 4.1.2011 žádost žalobce odmítlo.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 9.1.2011 včasné odvolání, v němž

požádal o posouzení žádosti o informace „v nefalšovaném neupraveném znění“ ve smyslu

a ve smyslu . Žalobce se v odvolání domáhal uvedení

zákonného důvodu, který by Městskému státnímu zastupitelství hodnocení důkazů zakazoval,

či mu v takovém hodnocení bránil.

O podaném odvolání rozhodlo Vrchní státní zastupitelství v Praze rozhodnutím ze dne

27.1.2011, odvolání zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo se závěrem, že odvolací orgán

neshledal žádné důvody ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí. S ohledem na

vyhodnocení obsahu dotazů žadatele a požadovaných odpovědí povinný subjekt dospěl ke

správnému závěru o tom, že dotazů na jeho názor jako dohledového orgánu vůči nižšímu

státnímu zastupitelství a vůči postupu policejních orgánů se povinnost poskytnout informace

netýká podle ustanovení § 2 odst.4 zákona o informacích. Skutečným obsahem podané

žádosti byly dotazy na názory povinného subjektu, pro jejichž případné zodpovězení by bylo

nezbytné vytvářet informace nové a aplikace ustanovení § 2 odst.4 zákona o informacích a

odmítnutí takové žádosti je zcela případné, neboť dotazů žadatele na názory povinného

subjektu se povinnost poskytovat informace netýká.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a jím předcházejících

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen ). Vzhledem k tomu, že žádný

z účastníků řízení nepožádal výslovně o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i

žalované správní úřady souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez

nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení

a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil

takto:

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 11 A 39/2011

Ještě dříve, než se soud začal zabývat otázkou důvodnosti jednotlivých uplatněných

žalobních námitek, zabýval se nejprve otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se

podanou žalobou mohl soud věcně zabývat ve vztahu k oběma žalobou napadeným

rozhodnutím a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve

správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných

prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. V daném případě žalobce napadl žalobou rozhodnutí

orgánu prvního stupně, když byl rozhodujícím správním úřadem – Městským státním

zastupitelstvím v Praze řádně poučen o možnosti podat odvolání k Vrchnímu státnímu

zastupitelství v Praze ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení s odkazem na ustanovení § 16 odst.1

Ze spisového materiálu i ze samotné žaloby dále vyplývá, že žalobce

se tímto správným a náležitým poučením řídil a ve stanovené lhůtě podal odvolání proti

rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.1.2011, č.j.: SIN 1/2011-11.

Naopak z ustanovení § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím, které je ustanovením

zvláštního právního předpisu ve smyslu výše citovaného ustanovení , zcela jasně

vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o odepření požadovaných

informací je řádným opravným prostředkem.

Podle ustanovení soud usnesením odmítne návrh, jestliže je

podle tohoto zákona nepřípustný. Podle ustanovení je žaloba nepřípustná

také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky k řízení před správním orgánem,

připouští-li je zvláštní zákon.

S poukazem na shora uvedené důvody proto soud dospěl k závěru, že žalobce sice

vyčerpal ve správním řízení všechny opravné prostředky, avšak pokud se – jak vyplývá

z obsahu podané žaloby, zejména z označení žalovaného správního úřadu i původního návrhu

výroku rozhodnutí soudu (žalobního petitu) - domáhá samostatného přezkoumání a zrušení

rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.1.2011, č.j.: SIN 1/2011-11, je

žaloba ve správním soudnictví ve vztahu k tomu žalovanému i vůči napadenému rozhodnutí

nepřípustná, neboť žalobce se soudní ochrany svých práv může domáhat až po marném

vyčerpání všech prostředků. Žalobce v této části žaloby napadl nepravomocné rozhodnutí

orgánu prvého stupně a soud proto žalobu s odkazem na ustanovení § 46 odst.1 písm.d) a

ustanovení v tomto rozsahu odmítl (výrok tohoto rozsudku č.I).

Výrok o nákladech řízení č.II tohoto rozsudku se opírá o ustanovení ,

podle kterého ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným Městským státním zastupitelstvím

v Praze žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno

nebo žaloba odmítnuta. Proto soud rozhodl, že ve vztahu mezi těmito účastníky žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Městský soud v Praze tedy na základě výše uvedeného odůvodnění přezkoumal

důvodnost žalobních námitek ve vztahu k pravomocnému rozhodnutí Vrchního státního

zastupitelství v Praze ze dne 27.1.2011, č.j.: I SIN 201/2022, neboť tento správní úřad je

žalovaným ve smyslu ustanovení zákona

Tímto žalobou napadeným rozhodnutím se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí

Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27.1.2011, jímž bylo zamítnuto odvolání

žalobce proti rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4.1.2011 a

napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, čímž bylo pravomocně rozhodnuto o odmítnutí žádosti

žalobce, doručené dne 25.3.2010 Městskému státnímu zastupitelství, kterou bylo požadováno

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 11 A 39/2011

poskytnutí informace ve formě zodpovězení dotazů, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem 1 až 6.

V prvé řadě považuje Městský soud v Praze za nezbytné uvést, že podle ustanovení §

71 odst.1 je jednou z podstatných náležitostí žaloby podané ve věci tzv. správního

soudnictví uvedení žalobních bodů tzn. uvedení toho, z jakých skutkových a právních důvodů

považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Podle druhého odstavce

uvedeného ustanovení rozšířit žalobu o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby

(tzn. ve lhůtě dvou měsíců od doby, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením

písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, tj. v posuzovaném

případě do dne 31.3.2011, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou). Z uvedených ustanovení

vyplývá, že soud může napadené rozhodnutí v tomto případě přezkoumat pouze se zřetelem

ke skutečnostem, které žalobce v podané žalobě výslovně uvedl, neboť následně žaloba ve

lhůtě pro její podání k soudu doplňována nebyla.

Žaloba – tak jak byla žalobcem formulována – je podle názoru soudu na samé hranici,

která ještě umožňuje soudu konkrétní, věcný a srozumitelný přezkum napadeného rozhodnutí.

Značně obsáhlý a souvislý text žaloby, v němž lze jen obtížně jednoznačně určit, zda

namítané vady se vztahují k rozhodnutí správního úřadu prvého stupně nebo i k rozhodnutí

žalobou napadenému, zda a jaké konkrétní vady prvoinstančního rozhodnutí byly žalobcem

vytknuty v odvolání a jak s nimi naložil odvolací správní úřad, to vše umožnilo Městskému

soudu provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí do jisté míry obecným způsobem

vyjma těch námitek, které svojí určitostí a srozumitelností byly způsobilé k tomu, aby se jimi

soud zabýval podrobně a individuálně.

Z obsahu podané žaloby je patrno, že žalobní body (námitky), které byly uplatněny,

jsou zcela obecné. Žalobce se v podané žalobě namísto vymezení konkrétních skutkových a

právních důvodů, v nichž spatřuje nesprávnost či nezákonnost žalobou napadeného

rozhodnutí, omezil na konstatování, že nikdy nežádal o názory ve smyslu ustanovení § 2 odst.

4 , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů,

ale o zjištění, které by povinně mělo být současně odůvodněním rozhodování o trestních

oznámeních, podaných žalobcem. Žalobce trval na tom, aby žádosti o informace byly

posuzovány podle svého obsahu a nežádal ani vytváření nových informací, když skutková

zjištění a hodnocení postupů prověřovaného orgánu již měla dávno proběhnout.

Uvedené žalobní tvrzení je však v bezprostředním rozporu s konkrétním a určitým

textem žádosti, kterou žalobce dne 25.3.2010 doručil povinnému subjektu – tedy v dané věci

Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Obtížně srozumitelný text žádosti o poskytnutí

informací byl podle názoru soudu původcem toho, že žalobce se cítí být vydáním obou

žalobou napadených rozhodnutí zasažen ve svých právech. Soud však žalobu shledal

nedůvodnou z následujících důvodů :

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí, jímž byl

potvrzen postup Městského státního zastupitelství v Praze při vyřizování žádosti žalobce o

informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění

pozdějších předpisů. Napadeným rozhodnutím druhého žalovaného bylo zamítnuto odvolání

žalobce proti rozhodnutí MSZ a bylo tak pravomocně rozhodnuto o odmítnutí žádosti žalobce

o poskytnutí informací podle ustanovení , o svobodném přístupu

k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), podle

ustanovení § 15 odst.1 tohoto zákona.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 11 A 39/2011

Povinnost povinných subjektů poskytovat informace je zakotvena v ustanovení § 2 a

ustanovení , o svobodném přístupu k informacím, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen ). Důvody, pro které je povinný subjekt

může omezit či odepřít poskytnutí informace, upravují ustanovení § 11 a 12 zákona.

V projednávané věci žalobce podal řádně ve smyslu ustanovení § 13 zákona žádost o

poskytnutí informací a posléze podal proti způsobu vyřízení této žádosti stížnost

k nadřízenému správnímu úřadu.

Podle ustanovení písmeno a/ povinné subjekty

neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení. Podle odstavce 8 téhož právního

ustanovení povinný subjekt neposkytne informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení,

včetně informací ze spisů, a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů,

materiálů a zpráv o postupu při prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů

při ochraně bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, předcházení trestné činnosti a při

plnění úkolů podle trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo

schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo

odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České

republiky. Ustanovení jiných zákonů o poskytování informací tím nejsou dotčena.

Podle ustanovení povinný subjekt posoudí žádost a :

a) brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci

podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žadatele ve lhůtě do 7 dnů ode dne

podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího

doručení, žádost odloží,

b) v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je

formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, aby

žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o

odmítnutí žádosti,

c) v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto

odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli,

d) nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do

15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; je-li zapotřebí licence podle §

14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

Podle ustanovení pokud povinný subjekt žádosti, byť i

jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti,

popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou

případů, kdy se žádost odloží. Pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního

tajemství podle ustanovení § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského

podle ustanovení § 11 odst.2 písm.c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo

vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k

tomuto předmětu ochrany práva autorského, je-li tato osoba povinnému subjektu známa.

V posuzované věci odmítl povinný subjekt informace poskytnout s odkazem na

ustanovení Podle tohoto právního ustanovení se

povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8 11 A 39/2011

nových informací.

Působnost státního zastupitelství je vymezena v části druhé , o

státním zastupitelství, v platném znění. Podle ustanovení § 4 a § 5 uvedeného zákona státní

zastupitelství podává jménem státu obžalobu v trestním řízení a plní povinnosti, které mu v

souvislosti s tím trestní řád ukládá, dále je oprávněno podat návrh na zahájení občanského

soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon. Další působnost stanoví v trestním řízení

a v občanskoprávním řízení. Přestože státní zastupitelství je v ě zařazeno k moci

výkonné, nejedná se o vykonavatele veřejné správy ve smyslu ustanovení § 4 odst.1 písm.a)

, neboť při výkonu své působnosti vystupuje jako nezávislý a nestranný státní orgán.

Jedná se o zvláštní druh státního orgánu, který se od správních úřadů odlišuje druhem

činnosti, tj. zastupování veřejné žaloby, odlišnost je možno dále odvodit z jeho nezávislosti.

V posuzované věci, v níž státní zastupitelství vystupovalo jako povinný subjekt ve

smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, bylo podle odůvodnění žalobou

napadeného rozhodnutí důvodem pro odmítnutí poskytnutí žalobcem požadovaných informací

to, že jak povinný subjekt, tak i odvolací správní úřad vyhodnotily obsah a charakter

požadovaných informací způsobem, podle něhož se žalobce domáhal vyjádření povinného

subjektu z hlediska jeho pravomocí dohledového orgánu vůči státnímu zastupitelství nižšímu,

případně vůči policejním orgánům. Jakkoli žalobce v podané žalobě s tímto posouzením

obsahu podané žádosti o informace polemizuje, soud se s uvedeným charakterem žalobcovy

žádosti o poskytnutí informací ztotožnil. Žalobce se totiž nedomáhal ani informací,

zachycených v listinné či elektronické podobě, ani sdělení obsahu rozhodnutí, ale skutečně

žádost o informace směřovala k možným postojům, postupům a názorům policejních orgánů a

státního zastupitelství. Z těchto důvodů soud posoudil žalobou napadené rozhodnutí jako

věcně správné, neboť pokud by bylo na povinném subjektu zodpovědět dotazy žalobce a

poskytnout mu je jako informace v režimu , pak by buď musely být

vytvořeny zcela nové konkrétní informace, což zákon povinnému subjektu neumožňuje,

anebo bylo na místě žádosti nevyhovět, neboť se netýkala informací v užším slova smyslu,

jejichž přístupnost z hlediska veřejnosti chrání zákon o svobodném přístupu k informacím.

Městský soud v Praze na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že vzhledem ke

způsobu formulace žádosti o poskytnutí informací postupovala státní zastupitelství obou

stupňů v souladu se a neshledal důvody pro zrušení žalobou

napadeného rozhodnutí a nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu

se zákonem. Na základě toho soud žalobu podle ustanovení zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.1 soudního řádu

správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch nemá právo na náhradu účelně

vynaložených nákladů v řízení a žalované Vrchní státní zastupitelství v Praze, jemuž by právo

na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady

řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázalo ani neuplatňovalo. Z tohoto

důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným

žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 24.července 2012 JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu